Táta parťák vypravuje…
Táta parťák (který svou identitu skrývá) vybojoval pro svého syna výsadu: nemusí dělat úkoly. Blogoval o tom (na facebooku příspěvkem s titulkem „Domácí úkoly NEJSOU povinné“) a stal se populárním, neboť viditelně promluvil z duše mnoha rodičů. Očarovala ho Naomi Aldort a média ho začala vytěžovat. Proč ne? Táta parťák se pak rozhodl vyjadřovat se ke vzdělávání vůbec a na svém blogu například komentuje článek Marka Hermana „MÁMA NENÍ SLUŽKA. MÁMA JE DÁMA“ kdy píše: „Ve spoustě věcí s Vámi souhlasím, s něčím ale vyloženě nesouhlasím.“ Tedy Táta parťák vstoupil do veřejného prostoru a začíná polemizovat a různými názory odborníků. To je fajn a podobných angažovaných rodičů si přeji mnohem více! Jenomže tím se Táta parťák sám vydává k tomu, aby i on byl hodnocen a jeho názory přezkoumány. Chopíl jsem se osobně té výzvy a využil jeho rozhovoru v DVTV, kde své názory shrnul. Na rozdíl ode mne (já vyfasoval Smetanu) s ním hovořil Veselovský, takže měl přátelský protějšek zajištěn.
Na začátku rozhovoru TP správně vyvozuje, že když syn nedostává úkoly, nemusí nutně být terčem nevraživosti spolužáků. To je dospělé myšlení, které je ale dětem (hovoříme o osmiletých žácích) cizí, pokud je tím sami nenaočkujeme. SOUHLASÍM
Syn TP pracuje totiž v režimu, kdy se sám rozhoduje, kdy je domácí úkol přínosný a kdy ne a některé podle svého uvážení dělá. To je způsob, který sám popisuji v „Líném učiteli“: domácí úkoly mají být dobrovolné a právě to, zda je žák vykoná nebo ne ukáže učiteli, zda-li byl dost zajímavý a přínosný. VŘELE SOUHLASÍM
Veselovský pak projevil obavu, že se podobné boje rodiče nakonec snesou na záda žáka, TP však byl odhodlán bojovat dál, což je chvályhodné. Jsem si ale jist, že kdyby jeho syn byl rok před maturitou, na gympl by bojovat nešel. To je ovšem spekulace, nicméně mstivost některých učitelů je známou věcí. TP však deklaruje, že od konkrétní paní učitelky nic negativního necítí, tedy bojoval tvrdě, ale zřejmě i férově, především však za dobrou věc a s takovým bojem SOUHLASÍM.
TP ovšem tvrdí, že celý systém je nesvobodný – nechtěl by být učitelem, protože v tomto „systému nemůže nikdo dělat to, co chce.“ To je ale hodně nepřesné, zbytečně generalizující. Já akceptuji tento názor pouze v systému státních škol. Soukromé školy si jsou pro sebe schopny vydobýt mnohé svobody (nemám na mysli byrokratické věci, ale dění ve třídách). Přičemž i ve škole státní se může vyskytnout učitel, který se necítí vůbec svázán a učí si pěkně podle sebe, se správnou učitelskou filozofií a moderní didaktikou. MÍRNĚ NESOUHLASÍM
TP pak horuje proti povinné školní docházce, neboť postrádá možnost rodiče vyjmout z ní své děti. Když pak tvrdil, že domácí vzdělávání ředitel „nemusí povolit“, tak přeháněl. Stačí se zapsat na školu, které je povoluje (a každý, kdo se trochu zajímá, takové školy zná). Není třeba se bát nepovolení, jste zapsán tam, kde to povolují. Jak prosté, milý Watsone. Neví to TP nebo naschvál mlží? V každém případě Veselovský se nechal zavést, ovšem já s tímto názorem NESOUHLASÍM, NENÍ TO PRAVDA.
Stejně tak strašení, že po neúspěšném přezkoušení může být domácí vzdělávání „zatrhnuto“, je mimo mísu. Školy, kde je domácí vzdělávání vítáno, své rodiče vedou a pomáhají a případů zatrhnutí se žádný poučený rodič bát nemusí. Navíc domškoláci vykazují mnohem hlubší znalostí a dovednosti, než jejich vrstevníci ze škol. Na co strašit nesmyslným malováním čertů? Tedy NESOUHLASÍM
Nakolik je užitečné na školní docházku si stěžovat? Já nemám rád daně, což je citelný zásah státu, ale musím se adaptovat na situaci, že je platit musím. Veselovský (protože mu to zatraceně pálí) okamžitě zavedl řeč na to, že unschooling (TP je člen Svoboda učení) je tak daleko od reality, že je až iluzorní. TP na to mínil, že by neměl být unschooling nelegální. Děti v domácím vzdělávání jsou přezkušovány, tady on by se (v roli domácího učitel) cítil stejně nesvobodný jako učitel ve škole. To je ale pitomost, kterou se TP maximálně odkopává. Buď úmyslně kroutí realitu jako sviňa nebo vůbec neví, jak ve skutečnosti domácí vzdělávání vypadá. Dovolím si přirovnání. Jestliže tradiční učitel ve státní škole je nesvobodný jako řidič, který musí jezdit jednu autobusovou linku, moderní učitel je jako někdo, kdo si může v garáži vybrat od motorky, přes závodní auto až po bagr a rozhodnout se, čím a jakou rychlostí bude jezdit. Důležité je, aby to jeho pasažéry bavilo! Volí i to, na co dopravní prostředek potřebuje. Učitel domškoláka je pak ten, kdo si nejen vybere, čím bude jezdit (a má v garáži i rogalo a u mola plachetnici), a navíc má k dispozici celý ostrov nádherných tras a nemusí se řídit skoro ničím. Dávat tyhle řidiče dohromady nějakou myšlenkou, že jsou nesvobodní všichni, protože jsou „v systému“ je zkrátka nesmysl. S TP NESOUHLASÍM.
Další diskuze se nesla v obvyklém duchu zastánců Svobody učení, tedy se mává příkladem demokratických škol typu Summerhill a Sudbury, jenomže ty jsou tak zoufale nerozšířené a opředené nánosy polopravd a mýtů, že poskytují i munici pro odpůrce. Tady se ovšem přešel důležitý moment: TP pronesl, že rodič zodpovídá za vzdělání svých dětí. Tedy by měl mít možnost volby. Ale už vícekrát jsem slyšel od svobodomyslných maminek, že chtěly pro děti alternativní způsob vzdělávání, ale ony chtěly prostě „jít do školy“. A protože se mnohé děti umějí skvěle adaptovat, našly si tam kamarády a byly tam naprosto spokojené a šťastné. To není obhajoba státních škol, kterých jsem kritikem, Je to popis faktu, že TP mnohokrát deklaruje právo rodiče, ale nějak se tam ztrácí obyčejná volba dítěte. A nakonec, přes všechny ty řeči o systému, TP se spokojeným úsměvem říká, že jeho syn je „v pohodě“. Tedy nedal ho do alternativní školy, nevozí ho do kvalitní školy, nerealizoval domácí vzdělávání – a jeho dítě je v běžné škole (s volitelnými úkoly) v pohodě. Do druhé třídy se ovšem těší méně. Přece jen, říkám si já: není ve kvalitní škole, je ve státní škole, kde se nejspíše učí tradičně. A vyvozuji: Pokud se realizuje opravdu dobré vzdělávání z hlediska didaktiky, motivace, třídního klimatu, podporujícího přístupu apod., dítě ve škole je spokojené a nějaká „nesvoboda systému“ se stává jen intelektuální hrou. Na druhou stranu, příklad Táty parťáka ukazuje, že za dobré vzdělávání se musí bojovat a rodič by neměl nechat na sobě a svém dítěti dříví štípat.
Táta parťák velmi správně poukazuje na to, že alternativní směry jsou volbou, kterou by měl stát rodičům umožnit a ne zakazovat registraci soukromých škol s odkazem na volnou kapacitu škol státních. To je (s prominutím) totalitní bordel, nehodný moderní společnosti. Já držím TP palce a velmi mne inspiruje, jak korektně a nenásilně jedná a komunikuje. Já bych na jeho místě nazýval věci jinak, mnohem ostřeji – a také to dělám…