Bodované chování anebo bože, jak hluboko jsme klesli!

Mnozí rodiče jsou nepříjemně překvapeni, když objeví, že ve škole jejich dítěte se boduje chování. Ředitelka jedné z takových škol, sice tvrdí, že „vedení školy na bodový systém nezaznamenalo od rodičů žádné negativní ohlasy“, ale lze jí to věřit? Nakonec, i kdyby tomu tak bylo, je to přece škola, která musí prezentovat moderní pohledy na výchovu a ne dělat ze školy trestnici se sazebníkem zločinů. Co je vlastně špatného na bodovém systému, který má bohužel už tolik škol, že už to přestává být extrém? Za nejhorší nedostatky považuji:
- Bodování naprosto popírá individuální přístup k žákům. Je zcela jisté, že nelze srovnávat – a už vůbec ne stejně bodovat – chování žáků, které má různé motivy, příčiny, historii a okolnosti. Představme si například rvačku agresora s jeho obětí, která se mu v posledním zbytku odvahy postavila na odpor. Zasluhují snad stejný trest, stejný počet negativních bodů? Učitelé musí o chování žáků přemýšlet, ne vynášet rozsudky jako robotičtí soudci.
- Bodování vnáší do školy jakési odosobněné kupecké počty. Chceme, aby se žáci chovali slušně kvůli tomu, že zvnitřnili normu slušného chování a ne kvůli tomu, že jim hrozí záporné body. Represe není řešení, chování se mění jen tehdy, pokud žák pochopí, proč je změna k lepšímu potřebná a že je pro jeho dobro. Bodování je v každém případě popření základních psychologických principů.
- Bodování vede k úvaze – zcela legitimní – že to, co v tabulce chybí, je povoleno. Třeba vymočit se na školní chodbě, je to v nějaké tabulce? Není, je to tedy beztrestné.
- Bodování – jen zdánlivě paradoxně – může nevhodné chování podporovat. Třeba ve škole, kde jsou mínusové body za nevhodné chování a plusové za sběr papíru. Tam se může stát, že žák se chová nevhodně prakticky beztrestně, neboť sběr mu doma připraví a do školy odvezou rodiče. Jak se pak žák naučí zodpovědnosti za své činy? Kupování odpustků je nemravné v jakékoliv podobě!
- Do bodování jsou míchány činy různých kategorií. Tabulky házejí do jednoho pytle činy úmyslné (např. agresi vůči spolužákovi) s těmi neúmyslnými (např. zapomínání). Někde je počet negativních bodů stupňován podle vyčíslené škody – tedy není důležitý úmysl, ale cena poškozeného majetku. To je ale myšlení na úrovni dětí mateřské školky! Kdo zaslouží větší trest? Ten kdo udělal větší škodu!
- Bodování často trestá normální projevy chování daného věku.
- Bodování působí represivně, ne preventivně.
- Nikdy – a opakuji raději ještě jednou: nikdy! – nelze vyvážit všechny druhy chování tak, aby působily spravedlivě. Vždy je něco přeceněno, něco nedoceněno a vzájemné srovnání působí směšně.
To samozřejmě není vše, ale i tak by to mělo dobrým pedagogům ve školách stačit, aby se nechovali alibisticky a nekompetentně a tento způsob hodnocení odmítli. Pojďme se podívat na některé konkrétní případy.
ZŠ Komenského Nové Město nad Metují a ZŠ Doupnice
Už v Moderní diaktice jsem popisoval nesmyslnou tabulku, kde jsou desítky přestupků oceněny body. Tehdy jsem ji nalezl v Novém Městě, dnes jsem na téměř stejnou tabulku narazil u ZŠ Doupnice. Tam nově „vymysleli“ poznámku za 10 bodů a rodiče poženou do školy už za 15 bodů! Takže nyní je to stupidita na druhou. Také zmírnili snížené známky z chování. Na dvojku z chování stačilo v Novém Městě 20 bodů, nyní v Doupnici je za 25, trojka se zvedla z 31 bodů na 51. Ale ty sankce jsou stále pěkná hloupost. Zapomeneš třikrát pomůcku? To je stejné, jako bys plivl z okna nebo lhal učiteli! Ztratil jsi žákovskou knížku? To je to samé, jako bys někomu něco ukradl! Jen si to představte:
Jednou zapomenu klíče od skříňky | – 1 |
Zapomenu smazat tabuli | – 1 |
Pětkrát vyruším při hodině | – 5 |
Šlápnu spolužákovi na pravítko, ono se zlomí | – 3 |
Dvakrát budu odmlouvat učiteli | – 6 |
Dvakrát se nepřezuji | – 2 |
Budu se snažit zatemnit okno a zůstane mi tyč na žaluzie v ruce | – 1 a – 5 |
Popsal jsem běžný průběh týdne normálního sedmáka. Prakticky se vůbec nic nestalo, nijak vážně jsem se neprovinil. Přesto mi moje „prohřešky“ daly hezkých 24 bodů a tedy dvojku z chování! Za jeden týden, pět dní.
ZŠ Písnická Praha
Tak tohle je opravdu katastrofa. Zde nemusím ani nic sám vymýšlet, stačí ocitovat novinářku, které o systému napsala: „V praxi to tak znamená, že žák může být nepořádný, chodit pozdě, nenosit domácí úkoly a vyrušovat, ale pokud do školy donese dostatek starých novin, nejenže se může vyhnout kázeňskému postihu, byť jen v omezené míře, ale naopak může dokonce aspirovat na pochvalu. Co se tím dítě naučí? Že může být bídák, pokud si bezúhonnost zaplatí.“ Jak to, že to ví webová žurnalistka a nevědí to pedagogové v dané škole?!
ZŠ Bratranců Veverkových Pardubice
Tabulka, která sype body podle úspěšnosti v soutěžích. Nestačí jen reprezentovat, ale musí se vyhrát! Pak je za to deset bodů, zatímco nějaký marný loooooser, co je jen šestý, si přičte jen body dva. Tabulka dobře ukazuje tu nepoměřitelnost, která předvádí preference školy v podivném světle. Třeba „výrazné zlepšení chování při hodinách“ je za pouhý jeden plusový bod, takže ho vyruší jedna jediná žvýkačka v puse. Zato páté místo v nějaké sportovní soutěži maže „hrubé porušení bezpečnostních pravidel a nerespektování pokynů všech zaměstnanců školy“. Více se nechci v těch hloupostech hrabat. Někdo by řekl, že je polehčující okolnost, že ředitel školy Leoš Šebela nikdy nebyl učitelem, ale já vím, že byl skvělým pedagogem volného času. Takže je to vlastně ještě horší, takhle se zkazit! To je přímo jako z italského filmu „Bože, jak hluboko jsem klesla“! Leoši, ve škole to děti musí bavit a v soutěžích nejde jen o výkony a medaile!
Opravdu nevím, proč školy dělají tyto tabulky a ukazují tak svou bezradnost a nekompetentnost. Výhody to nemá žádné. Pokud zhloupne vedení školy, prosím alespoň učitele, aby se pochlapili a neklesli hluboko do černé pedagogiky spolu s nimi …