Dialog v kabinetu na ZŠ u Parkánu

V nedávné době otřásl českým pedagogickým internetem dokument, který pocházel ze ZŠ U Parkánu v Praze-Ďáblicích. Obsahuje dva pozoruhodné odstavce, které působí, jakoby je psali dva rozdílní lidé. První z nich je autoritativní pitomec, který holduje černé pedagogice velmi hrubého zrna. Tento mimoň mimo jiné píše:

Pokud žák nepřinese úkol a nebude tak na hodinu připraven, bude potrestán prací dvakrát většího rozsahu. Pokud dojde ve skupině k situaci, kdy domácí úkol nepřinese 3 a více žáků, následuje automaticky neohlášený krátký test a úkol dvakrát většího rozsahu. V situaci, kdy průměrná známka z testu ve skupině bude 3 a horší, bude žákům automaticky zapsán opravný termín testu.

Druhý odstavec, který následuje, má krásný obsah. Bohužel, v souvislosti s tím prvním působí jako z nějakého absurdního světa, kde slova znamenají svůj vlastní opak nebo cokoliv jiného, třeba růžové slony:

Inkriminovaný text, který zasáhl srdce všech dobrých pedagogů

V hodinách se budeme snažit vytvořit pozitivní a tvůrčí klima. Cílem vyučujícího je motivovat žáky ke studiu anglického jazyka i mimo hodinovou dotaci. Vyučující bude dbát relevantních připomínek ze strany rodičů a žáků. Zpětná vazba a pozitivní atmosféra je velice důležitou součástí vyučování angličtiny. Proto se žádný žák nemusí obávat konzultace s učitelem v jakékoliv situaci.

Diskuze o dokumentu je velmi výživná a obsáhlá. Od: „To je demence!“ nebo „Lágr pro děti.“ až po sáhodlouhé rozbory. Já jsem přemýšlel, jak by dopadl střet obou světů – a myslím, že by to mohlo vypadat třeba jako rozhovor v kabinetu:

Učitel ZŠ U Parkánu: „Co potřebuješ, Nováku? Doufám, že mi neseš domácí úkol!“

Žák Novák: „Nenesu. Rodiče mi zakazují, abych ho dělal. Říkají, abych si ve svém volném čase četl zajímavou knihu nebo si stavěl s tou elektrostavebnicí. Tvrdí mi, že o mém volném čase bych měl rozhodovat já sám a ne vy.“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Tak to už je počtvrté. Znáš pravidlo: pokud žák nepřinese úkol a nebude tak na hodinu připraven, bude potrestán prací dvakrát většího rozsahu. Původní úkol byl na dvě strany, ty to teď máš na šestnáct.“

Žák Novák: „Tak to bude zítra asi už třicet dva. Moje máma tvrdí, že žádný právní předpis neukládá dětem a rodičům povinnost ve svém volném čase zpracovávat domácí úkoly a učitelé mohou domácí úkoly zadávat, ale jen jako dobrovolné. Jejich nesplnění prý nemůže být trestáno. Říká, že rodina má právo ve svém volném čase upřednostnit jiné aktivity, než je vypracovávání úkolů, které stanoví učitel. Žáci a jejich rodiče se prý mohou svobodně a bez sankce rozhodnout, zda a v jakém rozsahu budou plnit domácí úkoly zadané školou.“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Uvědom si, že tvoje máma nemá moje úkoly co komentovat!“.

Žák Novák:  „Ale v dokumentu bylo, že vyučující bude dbát relevantních připomínek ze strany rodičů a žáků…“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Všechno, co je v rozporu s mými pravidly, relevantní není!“

Žák Novák: „Ale pořád platí, že se žádný žák nemusí obávat konzultace s učitelem v jakékoliv situaci?“

Učitel ZŠ U Parkánu: „No… jistě!“

Žák Novák: „A stále platí, že se snažíme vytvořit pozitivní a tvůrčí klima?“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Samozřejmě!“

Žák Novák:  „Tak já chci konzultovat proč nám dáváte kolektivní tresty? Jak podporují klima? Na googlu jsem četl, že kolektivní tresty jsou úplně kontraproduktivní, roste napětí v kolektivu a snižují autoritu učitele“.

Učitel ZŠ U Parkánu: „Já ti asi budu muset ukázat, jakou mám autoritu!“

Žák Novák:  „A to pravidlo, že když je průměrná známka z testu ve skupině 3 a horší, dostaneme nový test… nemyslíte, že pak budeme ve třídě naštvaný na ty, kdo dostali špatné známky? To spíš vztahy zhorší, ne?“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Klidně naštvaní buďte, jeden za všechny, všichni za jednoho!“

Žák Novák: „Ale jak můžeme být všichni za jednoho, když jim v hodině nemůžeme ani nijak pomoci?“  

Učitel ZŠ U Parkánu: „Měli se to doma pořádně naučit!“

Žák Novák:  „A neměl jste je to spíš naučit vy? Nemyslíte, že když máme z testu tak špatný průměr, je to tím, že jste ho zadal příliš těžký? Není  spíš vaše vina, že jste to s námi pořádně neprocvičil?“

Učitel ZŠ U Parkánu: „Nováku, co si to dovoluješ? I když zpětná vazba a pozitivní atmosféra je pro mě vším, za tuhle drzost máš poznámku! Dej mi žákovskou! A raději mi nezapomeň zítra donést těch šestnáct stránek, stokrát podepsaných rodiči!“ 

A co hůře, úvodní list dokumentu prokázal, že byl určen pro žáky třetí třídy!