Autorova radost, když Moderní didaktika pomáhá
Obal „Moderní didaktiky“ v rukopisu
Knihu „Moderní didaktika“ provázely velké porodní bolesti. Psal jsem ji po večerech a prázdninách zhruba 2 roky. Přes dvě stě výukových metod, doplněných příklady dobré praxe, zabere nějaký ten čas. A další dva roky pak ležela v nakladatelství, kde na ni redaktorka, korektorka a grafik nejlepší práci bohužel neodvedli – a navíc jim trvala neuvěřitelné další dva roky. Někdy mi připadalo, že všechnu jejich práci dělám já: grafik neuměl dát dvě básně vedle sebe na stránku, korektorka mi měnila slova na ty, které nedávaly smysl a redaktorka (čerstvá maminka) neměla sílu na nic. Jen pro ilustraci: po odevzdání „Moderní didaktiky“ vydavatelství jsem napsal další knihu pro učitele, kterou jsem s jiným redakčním týmem úspěšně dokončil, zpracoval a ona vyšla – zatímco po Moderní didaktice stále nebylo vidu ani slechu. Nakonec se na světě objevila a jsem moc rád, že u učitelů sklízela a sklízí uznání. Tedy ne všude, jak jsem se dozvěděl, u některých učitelů Pedagogických fakult jsou moje knihy na „černé listině“ a studenti jsou před nimi varování. Takže například Olomoucká Univerzita nakoupila do své knihovny „Moderní didaktiku“ v počtu šestnácti kusů a jako srovnání zkuste uhodnout, kolik si jich pořídila pro studenty do knihovny Univerzita v Hradci Králové? Žádnou! Asi má ta kniha pro ně příliš provokativní název nebo co… Dneska už bych tu knihu vytvořil jinak a vypadá to, že v blízké budoucnosti budu mít možnost zpracovat výukové metody ještě jiným, lepším způsobem. Možná jich nebude dvě stovky, ale zase bude nová kniha operativnější a přehlednější.
Popis metody „Bingo“ v rukopisu
Proč jsem si ale na to vzpomněl? Rád bych se podělil o skvělý pocit z toho, že kniha pomáhá. A také popsal jak. Školil jsem před několika dny v jisté sborovně základní školy a dozvěděl se, že jsem v ní vlastně přítomen každou poradu. Učitelé se totiž střídají a na každé poradě jeden z nich představí metodu z „Moderní didaktiky“ a ostatním prezentuje, jak ji použil ve svém předmětu, jakou s ní má zkušenost a jak žáky bavila. Dokonce – což jedině vítám – jeden z učitelů nesouhlasil s mým hodnocením referátu jako neefektivní metody a využil svůj čas k tomu, aby metodu v očích učitelů „rehabilitoval“. To je výtečný způsob, jak učitelé didakticky přemýšlejí, jak sdílejí svou praxi a předávají si své zkušenosti. Hned to dává často otravným poradám ve škole vskutku pracovní, ba přímo kreativní nádech!
Ale mému radostnému překvapení nebyl konec. Učitel chemie v dané škole mi ukázal, jak realizoval metodu „Bingo“, kterou v „Moderní didaktice“ popisuji. Přiznám se k jedné věci: i když jsem každou metodu ze své knihy ve třídě použil – a často mnohokrát – u Binga je to něco jiného. Sice jsem ho se žáky hrál, ale ne v předmětu chemie. Když jsem tu aktivitu popisoval v „Moderní didaktice“, řekl jsem si: „ v knize mám málo aktivit do chemie, jak by se to bingo dalo hrát v chemii?“ A od stolu jsem ten způsob popsal. A nyní, až po letech, jsem potkal učitele, který mi správnost mých myšlenek potvrdil. Žáky to bavilo, naučili se mnoho nového a každý z nich dostal v hodině výbornou známku. Milý kolega nebyl líný všech 62 prvků vtipně a zajímavě popsat (ukázky níže), zafóliovat a tím si vytvořit nezničitelnou pomůcku. Bravo!
