ZŠ Sirotkova v Brně: zákazovat oblečení není podle ČŠI přípustné!

Nedávno získala ZŠ Sirotkova v Brně velkou pozornost médií tím, že zakázala svým žákům chodit do školy v teplákách a crop topech. Takhle o psala média: „S novým školním rokem zavedla ZŠ Sirotkova přísnější pravidla týkající se oblékání. Školní řád zakazuje odhalená břicha, boky či nošení tepláků místo kalhot. „Chceme děti chystat na budoucí život. Naučit je, jakým způsobem se mají oblékat v určitých situacích,“ vysvětlil ředitel školy Dan Jedlička.“ Inkrominované znění ve školním řádu znělo takto: Žáci jsou povinni… 10. chodit do školy vhodně a čistě upraven a oblečen s ohledem na dobré mravy, roční období a nejvyšší povolenou teplotu vytápění budovy školy. Není dovoleno nosit do školy oděvy, ozdoby a doplňky, které by mohly ohrozit zdraví a bezpečnost. Dále není dovoleno nosit oblečení, které by mohlo být považováno za vyzývavé nebo nevhodné pro školní prostředí. Za takové je považováno oblečení, které nezakrývá boky a zadek a oblečení s velkým výstřihem. Není dovoleno do školy chodit v teplákách, nebo v kalhotách, které vypadají jako tepláky. Na upozornění zaměstnance školy je žák povinen své oblečení upravit tak, aby bylo v souladu se školním řádem a slušnému společenskému chování;  

Líný učitel od první chvíle upozorňoval, že (cituji můj předchozí text):  „ŠKOLA NA PODOBNÉ NAŘÍZENÍ NEMÁ PRÁVO! Podle školského zákona (§ 30 odst. 1) si sice škola může stanovit školní řád, kde vymezí pravidla chování žáků ve škole a na akcích, ale tato pravidla musejí být v souladu s právními předpisy a musí mít pedagogické a výchovné opodstatnění. Nemohou být libovolně diskriminační nebo zasahovat do osobnostních práv dětí. Oblečení žáků je projevem jejich osobní svobody a osobnosti. Omezení je možné jen tam, kde je to objektivně nutné: 1) z bezpečnostních důvodů (např. v laboratoři povinný plášť), 2) z hygienických důvodů (přezůvky, sportovní úbor do tělocviku), 3) v rámci specifického školního prostředí, pokud to má racionální důvod (např. jednotná školní uniforma, ale to vyžaduje souhlas zřizovatele, rodičů a musí to být systémové). Nic z toho pro zákaz brněnské školy neplatí. Zákaz typu „tepláky se do školy nesmí nosit“ nemá oporu v zákoně, protože tepláky jsou normální, slušné a hygienicky nezávadné oblečení. Takový zákaz je svévolný a zasahující do osobnostních práv dítěte. Dítě má právo na důstojnost, osobní identitu a svobodu sebevyjádření, což zahrnuje i určitou volbu v oblékání, pokud to nezasahuje do práv ostatních a neporušuje jiné zákonné požadavky (např. bezpečnost, hygiena). Tato práva plynou z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte.“

Samozřejmě, hloupí blogeři, klaka zastánců represe a houfy nevzdělanců se tohoto opatření zastávali. Nicméně byli i rodiče, kteří na postup školy podali stížnost České školní inspekci. Nejen na samotný zákaz a formulaci ve školním řádu, ale i na to, že vedení školy lhalo o tom, že s tím rodiče souhlasí. Cituji názor rodiče: „ředitel školy neznal názor rodičů, jelikož se nás neptal. Přesto vedení školy uvedlo, že drtivá většina rodičů s touto změnou školního řádu souhlasila“. Jde o to, že ředitel školy Jedlička se obklopil k němu loajálními rodiči, kteří ale nereprezentují názory rodičů školy. 

Máme  tu nyní zprávu ČŠI, která postup školy hodnotí jako neoprávěný.  Cituji ze zprávy: „Česká školní inspekce respektuje právo školy stanovit si vlastní vnitřní kulturu prostředí a komunikace, včetně míry spolupráce se zákonnými zástupci žáků. Taková pravidla však mohou mít v dokumentech školy pouze formu doporučení, nikoliv stanovené povinnosti, protože povinnost lze stanovit pouze na základě zákona. Formulace ve školním řádu není doporučující, ale má charakter příkazu, který není opřený o legitimní důvod (například zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při specifických vzdělávacích činnostech v laboratořích, dílnách, při sportu atp.) a ukládá žákovi povinnost oděv upravit dle požadovaných pravidel. I když školní řád výslovně nestanovuje pro žáka sankci formou kázeňského opatření za porušení stanovených pravidel oblékání, jejich uložení také nevylučuje. Tato skutečnost vede k nejistotě žáků i jejich zákonných zástupců. Z výše uvedeného vyplývá, že vedení školy ve snaze kultivovat vnitřní prostředí školy a vést žáky k respektu ke společenským pravidlům, nezvolilo vhodnou formu výchovného působení, když místo doporučujícího pravidla ve školním řádu omezilo bez legitimního důvodu možnost určitého typu oblečení a stanovilo povinnost upravit svůj oděv v souladu s těmito pravidly.„

Stejně tak zpráva ČŠI uvedla, že není možné posílat žáky se převlékat a to ani s dohledem rodičů. Co je ještě zajímavé: zpráva ČŠI rozbila alibismus ředitele Jedličky a jeho tvrzení, že o opatření jednal s žáky. Zpráva píše: „Ze zápisu (pořízeného samotnými žáky) vyplynulo, že pravidla byla pro řadu z nich méně pochopitelná, protože nebyla zpočátku dostatečně vysvětlená a zdůvodněná, což vyvolávalo nejistotu i strach z případného postihu. Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoliv škola jako hlavní cíl aktualizace školního řádu deklarovala výchovné působení a otevřený dialog se všemi účastníky vzdělávání, faktickou smysluplnou diskusi s žáky zahájila až po jeho vydání. Škola standardně informovala zákonné zástupce žáků o změně školního řádu. Poskytnuté informace o postupu v případě nerespektování stanovených pravidel oblékání však nebyly v souladu s obecnými zásadami vzdělávání podle školského zákona, zejména proto, že předpokládaly možnost omezit žákovi přístup ke vzdělávání rozhodnutím zaměstnance školy.„

Co se tedy stalo? Ředitel svévolně upravil školní řád o zákaz, na který nemá škola právo. Tento zákaz nebyl projednán s rodiči ani se žáky, ačkoliv to pak škola tvrdila. Takže je tu vzkaz i pro další školy: na podobné zákazy nemá škola právo! Ať už si o tom myslí zastánci omezení, perzekucí a trestů cokoliv. Školy musí dodržovat zákon. A zákon chrání děti před podobnou svévolí.