ZŠ Komenského Bílovec: neumětelství učitelky Ivy Bzonkové je obrovské, škola konzervuje mizernou výuku
Jsou školy, kde narazíte na přirozené rozdělení učitelů: jsou tu skvělí, průměrní a mizerní. Některé školy ale působí jako vzdělávací peklo. To, co je ve výuce nepřijatelné a pro žáky poškozující, je tu jako norma. Pokud máte navíc dítě s ADHD, máte postaráno o neustálý tlak na vaše dítě a konfrontaci s černou pedagogikou. Pojďme na krátkou procházku školou, kde takové žáky vzdělávat neumějí. Je to Základní škola a Mateřská škola Bílovec, Komenského. Průvodcem časem nám bude maminka, která na rozdíl od některých učitelů a vedení v té škole ví, co je to dobré vzdělávání.
Zastavení první: „Ve škole probíhá přetěžování žáků domácími úkoly. Syn ve třetí třídě je dělal hodinu denně, někdy i déle, navíc to byly takové ty typicky ubíjející úkoly. U jednoho takového úkolu, kdy syn plakal, protože už byl unavený a hlava mu nefungovala (má ADHD a potíže s grafomotorikou a delší psaný projev je pro něj opravdu za trest), jsem mu úkol zkrátila a paní učitelce jsem do úkolníčku napsala, proč jsem synovi úkol zkrátila. Výsledkem bylo, že jej seřvala před celou třídou, že „Tady úkoly nikdo zkracovat nebude!“ Syn se rozplakal, poslala jej uklidnit se na chodbu.“
Líný učitel: Jen neschopní učitelé dávají dětem domácí úkoly způsobem, který zhoršuje jejich vztah ke školní práci a předmětu. Drilovací, formální a příliš obtížné úkoly do dobré školy nepatří. Pokud už učitel zadá úkol, měl by být zábavný, dobrovolný a kreativní. Domov žáka není odloučené pracoviště školy, rodič není pomocný učitel a volný čas dítěte není vyučování. Neexistující empatie učitelky a její řev je pak úplně mimo míru a zasluhuje disciplinární řízení.. Ano, podle mého soudu Iva Bzonková do školy k dětem nepatří. Další důkazy pro mé tvrzení následují.
Zastavení druhé: „Po pravdě mě překvapuje, že žáci čtvrté třídy už probírají datumy svátků, složení vlády a a parlamentu – myslím si, že je to pro ně absolutně nezajímavé a nic neříkající téma, takže se toto naučí jen kvůli známce, ale velmi rychle to zapomenou. Můj syn se učil, ale v den písemky si nevzpomněl téměř na nic, a to je jinak velice chytrý kluk. Dostal za 4.“
Líný učitel: Učitelská bída Ivy Bzonkové v praxi. Nucení žáků učit se nesmysly, nepřiměřená obtížnost, udělování špatných známek, trestání chyb, učivo naprosto mimo cíle RVP, neplnění Školního vzdělávacího plánu, zato místo toho mizerné osnovy. A písemky plné otázek na zbytečné a nepřiměřeně obtížné věci. Proč žáka učit, jak se přesně jmenuje svátek 28. září? Cožpak právě to je na státním svátku důležité? Jedině snad v hlavách školometských hlupáků.
Zastavení třetí: „Syn říká – Nikdy se nehlásím, když se učitelka ptá, kdo chce vypočítat příklad na tabuli. Maminka: Aha, je ti nepříjemné psát na tabuli před celou třídou? Syn: To ne, vadí mi, že když se pak učitelka zeptá: „Má to správně?“ Celá třída zabučí: „Neeeeeee!“ a já si připadám hrozně. Nenávidím to! Já se radši nehlásím, ani když si myslím, že to vím.
Líný učitel: Lynč žáků za chybu, jehož je iniciátorem učitelka, může být něco podlejšího?
Zastavení čtvrté: Takhle vypadá písemka pro 5. třídu z Hudební výchovy. Téma: Leoš Janáček. Otázky zněly takto: 1. Místo narození Leoše Janáčka. 2. Ve kterých třech městech studoval? 3. Jakou školu a kde založil? 4. Vyjmenuj dvě jeho opery. 5. Ve kterém díle vycházel z lidové moravské hudby? 6. Jak se jmenuje jeho známá klavírní skladba? 7. Kde a na co Leoš Janáček zemřel?
Líný učitel: Proč by tohle měl někdo, kromě neobyčejně neschopné učitelky, tyto nesmysly požadovat? Osobně mám za sebou doktorskou zkoušku z dějin hudby a ani ta nebyla na úrovni otázek 2, 3 nebo 7. Tyto požadavky NEJSOU vhodné ani na druhý stupeň, natož na první. RVP vůbec NECHCE žádnou znalost děl skladatelů, natož informace o jejich životě. Žádnou!
Zastavení páté: V písemce z Vlastivědy nakonec přítoky řeky Berounky nebyly, v zápisu v sešitě ale byly, celkem čtyři, takže se je syn učil. Test byl zaměřen na Plzeňský, Karlovarský a Ústecký kraj.
Líný učitel: Musím psát, že podobné zaměřené testu jsou úplně mimo požadavky RVP? Ty zní takto: žák prvního stupně by měl „pojmenovat některé kulturní památky“ ve svém regionu a „začlenit svou obec (město) do příslušného kraje“. Ne učit se všechny kraje a už vůbec ne tímto způsobem! Iva Bzonková ani po dvaceti letech existence RVP vůbec netuší, co má a co nemá učit.
Zastavení šesté: Korespondence s učitelkou Ivou Bzonkovou je dobrá ilustrace noční můry. Ona, očividně neschopný člověk s nemalou arogancí vůbec nechápe, co je špatně a navíc se ukazuje, že maminka rozumí výuce mnohem víc než učitelka, který je za to placená a měla by se o tom stále vzdělávat. Jenomže pedagogický výkon Ivy Bzonkové by byl mizerný i před třiceti lety, natož nyní.
Maminka: Vážená paní učitelko Bzonková, obracím se na Vás s jednou prosbou a podnětem k zamyšlení. Při přípravě mého syna na písemky jsme narazili na několik věcí, které, jak jsem zjistila, neodpovídají očekávaným výstupům pro pátou třídu dle Rámcového vzdělávacího programu (RVP). Konkrétně mě zarazilo učivo z hudební výchovy – děti měly např. vědět, jaké tři školy vystudoval Leoš Janáček a kde a na co zemřel. Chápu, že se seznamují s významnými osobnostmi naší kultury, ale takto podrobné faktografické údaje podle mého názoru neodpovídají očekávaným výstupům v hudební výchově pro základní školy dle RVP. Pokud je mi známo, RVP pro pátou třídu klade důraz na poslech, vnímání hudby, poznávání výrazných skladeb a autorů – ale spíše ve smyslu celkového přehledu a vztahu k hudbě, ne encyklopedických znalostí. Podobně mě překvapilo, že v zápiscích k Vlastivědě měli děti vypsané čtyři přítoky řeky Berounky. I zde mám dojem, že jde o detail, který není v souladu s úrovní výuky na prvním stupni, kde se mají děti spíše orientovat v krajině, poznat hlavní řeky, pohoří nebo krajská města – tedy spíše širší rámec než konkrétní přítoky jedné řeky. Ráda bych tímto vyjádřila své přání, aby učivo, které děti probírají, bylo co nejvíce smysluplné, přiměřené jejich věku a zaměřené na porozumění světu kolem nich – ne na memorování údajů, které si snadno může dohledat i dospělý, pokud je někdy bude opravdu potřebovat. Zároveň bych chtěla zmínit ještě jednu věc – od pana ředitele jsme poté, co zamítnul žádost o smazání opravené pětky, obdrželi informaci, že má syn tři měsíce na to, aby ve Vlastivědě prokázal úroveň znalostí na jedničku. Vzhledem k tomu, co po dětech požadujete například ve vlastivědě (překvapilo mě i to, že se na test museli učit faktografické údaje rovnou tří krajů) se mi to však jeví jako téměř nereálné. Mám obavu, že tímto způsobem jsou mému dítěti nastavovány požadavky, které mu reálně znemožňují na tu jedničku dosáhnout, což může být velmi demotivující.
Odpověď Ivy Bzonkové: Dobrý den, v hudební výchově jsme životu a dílu L. Janáčka věnovali celou hodinu, děti měly na toto téma připravené referáty. Vybrala jsem několik důležitých informací, které se opakovaly v každém referátu a ty jsme si zapsali do sešitů. Váš syn zápis měl, o testu věděl, ve čtvrtek jsme látku opakovali. Ze 17 dětí, které test psalo, zvládlo 10 bezchybně na výbornou. Písemka v rozsahu sedmi otázek se nedá považovat za náročnou, obzvlášť, když odpovědi jsou zapsané v sešitě. Překvapil mě Váš přístup k dané písemce. Byla ohlášena prostřednictvím Edupage týden dopředu. Pokud žák chybí, je jeho povinností látku si doplnit. Protože se tak nestalo, zápis mu doplnila paní asistentka a předala k učení. Dále mě napadáte z náročného učiva vlastivědy. Opět se důrazně vůči tomu ohrazuji. Soutoky řek, ze kterých vzniká Berounka, jsou jako důležité učivo označeny i v učebnici. Nevím, proč by je žáci nemohli mít v sešitě. V testu zněla otázka: Jak se jmenuje řeka v Plzni, která vzniká soutokem čtyř řek. Opět jen pro porovnání: z devíti píšících dětí zvládlo test šest zcela bezchybně na výbornou. Ani já, klima třídy, či škola jako instituce nemá vinu na školních neúspěších vašeho syna.
Líný učitel: Takže raději to napíšu tak, jako bych to vysvětloval sedmiletému dítěti. Upozorňuji, že velmi slušný dopis maminky není v žádném případě napadání. Jen velmi zpupná osoba a někdo, kdo se snad nesmyslně opájí svou bezchybností, to tak může označovat. To, že se něčemu věnuje celá hodina, neznamená, že by se to měli žáci nazpaměť učit. Je nesmyslné, aby děti k jednomu autorovi připravovali četné referáty. I kdyby, proč by je měly zapisovat do sešitu a pak se je učit? Učitelka považuje Janáčkovy školy a způsob jeho smrti za „důležitou informaci“? Proč, proboha?! Proč by měl páťák (nebo deváťák nebo maturant) vědět, že Janáček umřel na zápal plic? To, že žák o testu ví, neznamená, že test není debilní. Písemka v rozsahu sedmi otázek možná není „náročná“, ale náplní otázek je nevhodná a hloupá. Náročné to dělá to, že jsou tyto údaje naprosto odtažité a nepřiměřené věku. To, že je taková kravina ohlášená týden dopředu, na věci nic nemění. A to, že děti podobnou věc zvládnou „bezchybně“ je hrozně smutné. Už jsou tak zkažené a zblblé, že si podobné věci narvou do hlavy, místo aby se ptaly na smysl a užitečnost podobných poznatků. Jedna z nejhloupějších vět, které jsem kdy četl od učitelky, je toto: „Soutoky řek, ze kterých vzniká Berounka, jsou jako důležité učivo označeny i v učebnici.“ Co to je za idiotskou učebnici a co za učitele se myslí, že musí učit vše, co je označeno v učebnici? Jak to, že vůbec máme ve školách učitele, co učí učebnice?
A jako tu nejhorší věc ještě upozorním na hloupost největší a navíc arogantní: „Ani já, klima třídy, či škola jako instituce nemá vinu na školních neúspěších vašeho syna.“ Školní neúspěch za to, že se žák nenaučí způsob smrti Janáčka a přítoky Berounky, má mizerný učitel na svém triku. On a nikdo jiný. Tato učitelka – Iva Bzonková – škodí dětem, učí je nesmysly, vůbec nezná a nerespektuje RVP a ŠVP, trestá chyby, neví, co je její povinností učit a jak má hodnotit. Je to mizerný pedagog, navíc tak neschopný, že svou nekompetentnost ani neumí pochopit. To ona – a nikdo jiný! – může za to, že mizerně učí a mizerně hodnotí – a proto má ve třídě nekvalitní klima a má přímou zodpovědnost za školní neúspěchy žáků ve třídě.