ZŠ Jesenice: „ty parchante!“ na prvostupňového žáka aneb vyšetřování skončilo, zapomeňte
Jak se ukazuje, mnohé – zejména starší učitelky a učitelé – se nenaučili a nikdy nenaučí pracovat s dětmi s ADHD. Je to pro ně zbytečný pojem, asi také proto, že vznikl jako diagnostická kategorie až v 80. letech 20. století. Takže se pak tito pedagogové chovají v tom hloupém stylu „za nás to nebylo a jak jsme se kvalitně učili“! Podle přísloví „starého psa novým kouskům nenaučíš“ odmítají připustit, že by nepozorné, neposedné či zlobivé dítě mohlo mít neurovývojovou poruchu či poruchu pozornosti. Prostě kdo zlobí, je pro ně nevychovaný klacek. ADHD bývá navíc označováno za „módní trend“ nejen u laické veřejnosti, ale bohužel také u některých kantorů, kteří připisují jeho příznaky nesprávné výchově, modernímu životnímu stylu a rozvoji technologií. Proti tomuto dinosauřímu pohledu bývalých soudružek učitelek, pro které ADHD neexistuje, stojí neurolog a psychiatr, kteří nabádají rodiče k tomu, aby komunikovali a spolupracovali se školou, aby byla dodržována doporučení z pedagogicko-psychologické poradny, protože toto všechno může dítěti s ADHD velice pomoct. Naopak špatný přístup školy a rodičů může dítěti velmi ublížit a jeho potíže s pozorností ve škole a přípravou do školy prohloubit. Když se k tomuto postoji přidá i pedagogická neschopnost, minimální empatie a lidská hloupost, může se stát událost jako v Základní škole a základní umělecké škole Jesenice.
Maminka o tom píše: „Moji oba synové Tomáš i Petr mají ADHD, které bylo diagnostikováno na základě mnoha vyšetření psychiatrem a na základě podkladů od neurologa z vyšetření EEG. Oba užívají léky. U Petra je tato porucha mnohem výraznější. Chodíme do pedagogicko-psychologické poradny v Benešově. ZŠ Jesenice, kam synové dochází, má k dispozici lékařské zprávy, včetně doporučení z PPP. Prosazení dodržování jejich individuálního plánu představuje běh na dlouhou trať, zdlouhavý boj se školou, přesvědčování pedagogů, hromadu schůzek ve škole, zdlouhavou emailovou komunikaci a hromadu vynaloženého času a energie. Je to takový boj s větrnými mlýny, kde jako rodič nevnímám od školy ani špetku podpory a pochopení.
Výchova dvou synů s ADHD, u kterých se projevuje porucha pozornosti je velice náročná. Moji kluci však mají od 1. do 5. třídy, kterou teď navštěvují na vysvědčení samé jedničky, všechny prezentace, domácí úkoly i čtenářské deníky odevzdávají včas a vždy jsou do školy připravení. Ve škole se projevují jako živější, neposedné děti někdy s větší, někdy s menší poruchou pozornosti. Jsem ráda, že doma přípravu do školy zvládáme a máme nastavený režim, který nám funguje i když to vyžaduje velkou píli a nasazení. O to více mne však vyčerpávají nikdy nekončící boje se školou a v poslední době dokonce šikanování syna Petra ze strany některých učitelů.
Učitelka angličtiny Mgr. Olesja VAVRINČÍKOVÁ si syna během tohoto školního roku několikrát podala před spolužáky, vysmívala se mu kvůli jeho diagnóze a syna naprosto cíleně a vědomě ponižovala. Po dlouhých jednáních se školou, několika schůzkách ve škole, kdy se toto samozřejmě nepodařilo prokázat, protože se to stalo za zavřenými dveřmi a syn neměl, jak se bránit, se mi podařilo syna přeřadit k jiné učitelce anglického jazyka. Ředitel školy popřel, že by paní učitelka Vavrinčíková na syna útočila a tímto byl celý problém smeten ze stolu. Vzhledem k tomu, že syna začala učit jiná paní učitelka, ze které byl syn nadšený, jsem se rozhodla, že do toho nebudu dále šťourat a dělat zle ve škole a nechala jsem to být.
Líný učitel: Co přesně Olesja Vavrinčíková udělala? Nebyl to žádný náhodný úlet, ale cílevědomé ponižování prvostupňového žáka. Vavrinčíková naprosto nevhodně ve třídě komentovala Petrův individuální plán a zdravotní stav, posměšně hovořila o tom, že Petr má lehčí testy, tvrdila, že lže vlastní mámě a sama se dojímala tím, že ona kvůli Petrovi odejde ze školy. Petr do té doby a žádném individuálním plánu nevěděl a rozhodně učitel nesmí takto dítě ponižovat za věci, se kterými samotné dítě bojuje a mohou být zdrojem jeho nejistoty a pocitů méněcennosti. Takové zneužití zdravotních informací a manipulace třídou proti žákovi je u pedagoga vrcholem neschopnosti a je to projev lidské nízkosti. Petr po tomto útoku každé ráno plakal a nechtělo se mu do školy. Zvláště když ředitel Josef Čížkovský alibisticky stížnost rodičů odmítl a napsal: „podle dostupných informací dle mého názoru nedošlo k žádnému vážnému pochybení ze strany paní učitelky„. Co se tedy stalo? Nu, nyní to má jen jedno vysvětlení: učitelka mluví pravdu, to žák prvního stupně si všechno vymyslel! A že to slyšela celá třída, které se však nikdo na nic neptal? Ale no tak, učitel má vždycky pravdu.
To, že na této škole se dějí opravdová učitelské zvěrstva a černá pedagogika tu má zelenou, ukazuje i následující událost, kterou popisuje maminka Petra:
„Třída dětí 5.C, kam chodí Petr, měla na suplování výtvarné výchovy učitelku Olgu Vonáškovou, která dětem nařídila, že celou hodinu nesmí promluvit a kdykoliv promluvily, pískala na ně píšťalkou, kterou měla pověšenou u krku. Vzhledem k tomu, že jejich třídní učitelka je naopak vede při výtvarné výchově k týmové práci a dovoluje jim, aby se v rámci spolupráce domlouvaly, bylo to pro děti velice nezvyklé. Pro Petra byl úkol celou hodinu nepromluvit nesplnitelný, takže jeho neposednost skončila tak, že na něj paní učitelka ječela, že je PARCHANT. Shodou okolností se téhož dne konaly ve škole třídní schůzky. Před třídními schůzkami jsem se za paní učitelkou zastavila, abych jí řekla, že si nepřeji, aby na Petra řvala před spolužáky, že je parchant a učitelka Vonášková mi na to s ledovým klidem odpověděla: „Když mu budu nadávat do parchantů, co mi asi tak můžete vy udělat?“ Následně mne před zraky ostatních rodičů popadla za ramena, začala se mnou třást a snažila se mne vytlačit ze třídy.“ U incidentu byli další přihlížející rodiče.
Líný učitel: Píšťalka na krku, děti nesmí promluvit a pokud ano, píská se na ně jako na psa?! Jak mohou v té škole projít praktiky, které se podobají nějakému mučení zajatců? Jak to, že si nestěžují všichni rodiče, že se k jejich dětem chovají jako na převýchově psů? Asi je to podle představy ředitele, že právě takto plní slova svého Školního vzdělávacího plánu: „Připravujeme žáky na zvládnutí komunikace s jinými lidmi ve složitých situacích„. Protože komunikovat s některými učiteli na této škole je nepochybně hodně složitá situace pro děti. Protože u té hrozné záležitosti s napadením rodiče byli dospělí svědkové a ne jen děti jako v prvním případě, nešlo to tentokrát tak lehce zapřít. Ředitel Josef Čížkovský, i když byl o incidentu okamžitě informován, strčil hlavu do písku a zahalil se do zbabělého mlčení. Teprve po dvou týdnech a urgenci odepsal, mamince se omluvil (Vonášková ovšem ne). Napsal: „Paní učitelka Vonášková uznává, že použití nevhodného výrazu „parchant“ bylo nepatřičné a v žádném případě nemělo zaznít. Jménem školy se Vám i Vašemu synovi omlouvám za tuto situaci, která rozhodně neodpovídá standardům chování, které na naší škole vyžadujeme. Chování paní učitelky bylo řešeno v rámci vnitřních opatření školy, abychom předešli podobným situacím v budoucnu“. Co se napadení týká, ředitel se asi dívá na příliš právnických seriálů, protože mínil, že „Co se týče incidentu popsaného ve třetím odstavci Vašeho dopisu, kde došlo k fyzickému kontaktu mezi Vámi a paní učitelkou, tato záležitost je v současné době v rukou Městské policie Jesenice, která věc prošetřuje. S ohledem na to nemohu tuto část případu dále komentovat, dokud nebude ukončeno vyšetřování.“ To je ale taškařice. Ještě chybělo, aby napsal „na doporučení svého právního zástupce„. Hlavně neprojevit lítost nebo empatii, to se u hrdinů seriálu (pardon, ředitelů) asi nenosí.
Není tohle happy end? Jedna učitelka zesměšňuje diagnózu žáka, staví proti němu třídu a ponižuje ho natolik, že si maminka vymůže přeřazení k jiné učitelce, druhá zase označuje dítě „parchantem“ a fyzicky napadá maminku – a ředitel píše o standardech chování. Když chce maminka znát konkrétní opatření a radu, jak by měl žák v podobných případech postupovat, odpoví jí, že „děkuje za Váš zájem o fungování naší školy“ a že „záležitost byla řešena v rámci interních postupů.“ Kdybyste byli rodič, nebyli byste nyní klidní a spokojení? Není hezké, jaké máme kvalitní učitele – nadávají žákům, napadají rodiče, pískají na prvostupňové děti, pokud promluví slůvko u malování obrázků – ale ředitel se za ně dokáže hezky omluvit. Takže vyšetřování skončilo, zapomeňte. A taková je to pěkná škola, myslím budovy. Nahoře huj, dole fuj.