Zřídla didaktické inspirace

Lapbook na téma mír

Dostal jsem od jedné kolegyně zprávu: „Dobrý den pane Čapku, jste pro mě velkým inspirátorem, můžu se ale zeptat, kde je Vaše inspirace? Z čeho čerpáte metody a nápady? Dík.“ Zamyslel jsem se a výsledkem není úplně jednoduchá a stručná odpověď. Především mám svou vzdělávací filozofii – a mít ji ostatně doporučuji každému učiteli na svých seminářích. Taková filozofie pak vede učitele celkem neomylně a nenechá ho váhat, co při hodině dělat a co nedělat. Pokud je mým cílem hravá, zábavná, aktivní a dovednosti podporující výuka, musím takové metody a aktivity hledat. Mám jasno, které použít – a které ne.

A inspirací není málo. Dobrý učitel je podle mého soudu eklektik: co se mu hodí, to si vypůjčí. Například z alternativních škol: daltonské (např. povinné a nepovinné úkoly, práce na stanovištích atd.), waldorfské (epochy a epochová sešit, snahu o spolupráci a zeslabení soutěživosti atd.), montessori (volby žáků, které se týkají způsobů plnění úkolů nebo důraz ne kreativitu atd.) nebo Jenský plán (věkově smíšené skupiny apod.). Dokonce se nebojím tvrdit, že odvážný a také dostatečně Líný (tedy didakticky na výši) učitel může ve veřejné škole učit moderněji, než učitel na alternativní škole. Ten může být svázaný filozofií školy (například jistá nechuť waldorfské pedagogiky k technice), zatímco moderní učitel využívá tablety, mobilní telefony a další techniku právě tak svobodně, jak se mu hodí.

Prý je to opravdová Wonderbra. Nevím, nenosím, ale trochu naducaná byla…

To by ovšem nestačilo, neboť další inspirace pochází z celého proudu směrů a projektů a postupů: od metod manažerských (rybí diagram nebo různé formy brainstormingů apod.), lesních školek (teambuildingová výuka mimo školu) nebo celá řada volnočasových aktivit (kam se ovšem snažím vpravit učivo). Namísto „Binga“ lze hrát „Bingo chemických látek“ atd. Také se dívám na dobré aktivity v různých předmětech, které lze variovat do předmětu mého. Jestliže je například metoda „Anketáři“ původně pro ekologickou výchovu („Najdi toho, kdo po sobě zhasíná v místnosti“) není problém upravit celou metodu na různé způsoby („Najdi toho, kdo nám vysvětlí fungování žárovky“ nebo „Najdi toho, kdo umí zdůvodnit tání ledovců“). V knize „Moderní metodika“ jsou také mnohé aktivity, které jsem nalezl přímo na stránkách škol, ale nelze podceňovat ani weby, kde si své inspirace vyměňují rodiče (tuším, že právě odtud do školy přišly „lapbooky“). Je ovšem lepší hledat na zahraničních webech, než na českých, jakkoliv jsou i naši rodiče vynalézaví. V každém případě je vzdělávání také o sdílení, které je třeba využívat a podporovat!

V různých školách, kde jsem jako lektor i několikrát za týden, mám také oči otevřené. Drtivá většina věci, co vidím, jsou výrobky z výtvarné nebo pracovní výchovy, ale občas postřehnu i produkt z nějaké aktivity nebo projektu  a hned se o to zajímám. Velmi často takové didaktické artefakty i sdílím  právě na FB Líný učitel.

To, co se mi naopak neosvědčilo, jsou české učitelsko – odborné stránky (typu RVP.cz, obcankari.cz apod.) Tady je obrovské množství smetí a dobrý námět tu člověk získá jen s velikým štěstím. A ještě si to musí upravit. Nehorázné zmetky bývají různé metodiky, zvláště ty s logem evropské unie. Tváří se, jako že je člověk může vzít rovnou do hodiny, ale ve skutečnosti by jeden zaplakal. Vždy tu absentují dva zásadní prvky pro moderní výuku: diferenciace obtížnosti a individualizace podle zájmů. Skoro všechno na nich „smrdí papírem“, tedy vypadá to nevyzkoušeně a od psacího stolu. Odborně je to většinou ok, ale didakticky bídné.

 Například materiál Výchova k občanství. V mnoha případech jsou tu velmi nereálné časy. PŘÍKLAD (cituji): „Učitel rozdělí žáky do čtyř nebo šesti stejně velkých skupin (ideální velikost skupiny je 4–5 žáků ve skupině) a určí skupinám, zda mají vytvořit pravidla pro demokracii nebo totalitní systém. Polovina skupin vytvoří pravidla pro demokracii, druhá polovina pro totalitní systémy. Učitel: Napište šest až osm nejdůležitějších pravidel čitelně na plakát.“ TOHLE VŠE se má stihnout za 10 minut! I kdyby skupiny nevymýšlely od základů celkem obtížná pravidla, těch 10 minut sotva stačí, aby 8 pravidel vůbec přepsali na plakát – na každé pravidlo mají zhruba minutu. ALE oni je mají ještě i vymyslet, tedy se i dohodnout a schválit si je ve skupině! To je prostě vycucané z prstu, úplně jasně nereálné. Existují vůbec takoví žáci, které by to dokázali? Snad jedině kdyby vše udělal jeden žák a ostatní se pasivně dívali. I tak by to to bylo uspěchané a stálo to za prd. Další PŘÍKLAD (cituji): „Učitel: Veďte se svým spolužákem pro-kontra rozhovor. Jeden z vás považuje za lepší většinový volební systém, druhý z vás si zase myslí, že je lepší poměrný volební systém. Je jedno, jaký je váš vlastní názor, v této debatě budete zastupovat názor, který vám bude přidělen. V rámci debaty využívejte pro své argumenty volby do Poslanecké sněmovny a Senátu jakožto příklady pro daný volební systém.“ TOHLE si opravdu někdo představuje jako reálnou aktivitu pro živé žáky? Zábava jako v márnici a tak odtažité téma by člověk taky pohledal. Má mě (jako žáka) snad motivovat kecat s někým o pitomosti, kterou mi navíc vybere učitel? Takhle suchopárně bych tedy občanku učit opravdu nechtěl.

 To se týká i různých „výukových materiálů“ neziskovek. Ano, fait trade je fakt pěkné a užitečné téma, ale stále by měli ve třídě pracovat hlavně žáci! Jenom tím získávají potřebné dovednosti. Navíc bychom je neměli indoktrinovat, ale umožnit jim vlastní názor si vytvořit. Ne, aby lektoři nebo učitelé rozdali hezké prospekty a pak o nich „vedli diskuzi“, tedy mlátili pantem hlavně oni sami. To je ta samá řízená diskuze jako ve velmi neutěšené frontální výuce – kolik žáků je při ní aktivních? To samé, když si různí učitelé navzájem sdílejí různá videa – od ekologických, přes fyzikální až po občanské. Někdy jsou ta videa přímo fascinující. Ale co z toho? Žáci při nich budou jen pasivně čubrnět na interaktivní tabuli?

V mé hlavě se výuka utváří takto: mám ve vyučovací hodině v plánu nějaké téma. Napadne mě metoda, která by se k tomu nejlépe hodila. Činnostní, hravá, zajímavá. Aktivita bude na straně žáků! Didaktizuji obsah (tedy učivo), aby byl pro danou práci co nejvhodnější. Upravuji, zkracuji, zjednodušuji, vytvářím lehčí / těžší verze apod. Poté dané aktivitě vymyslím úvod, libreto, předehru, evokaci. To je další aktivita ve vyučovací hodině, byť někdy menší. A poté vymýšlím způsob sdílení výsledků práce, reflexi dané hodiny, pointu činností, evaluaci cílů. To může být aktivita třetí. A je to! Pak jen ve třídě při realizaci co nejvíce ustoupím do pozadí a nechám v hodině jednat žáky, ať jsou stavidla jejich energie, nápadů a činností otevřena dokořán!