Změna školy: risk, který se může hodně vyplatit!

Když mi rodiče posílají případy nekvalitní práce učitelů, leckdy jde o vyšší třídy. Nejhorší ale je, když špatnou učitelku potká žák na prvním stupni nebo dokonce prvňáček. Učitelka prvního stupně má na dítě obrovský vliv, je to často třetí, někdy i druhý nejdůležitější dospělý v životě dítěte. Pokud nevykonává svou práci dobře, důsledky mohou být fatální, dlouhodobě poškozující. Představte si, že malý žáček potká učitelku, která ho nemá ráda a šlape po něm třeba dva nebo tři roky jeho školního života. Nebo dokonce celých pět let! A co teprve, když s učitelkou není řeč – a to s těmi nejhoršími často opravdu není. Pak je změna školy varianta, která připadá do úvahy a někdy je to jediná možnost. Ne každý má možnost vybrat si lepší školu, kvalitní školy navíc nerostou na stromě. Někdy je ale jakákoliv změna lepší, než to, co by žáka jinak čekalo. Změna školy má rizika, samozřejmě. Může to být z deště pod okap, dojezdnost je zpravidla horší, žák přijde o kamarády. Ale zvláště malí žáci mají schopnost najít si kamarády nové a to velmi rychle. Rád bych nyní prezentoval případ, kdy změna školy přinesla ovoce.

Žák na původní škole narazil na učitelku, která kvalitní nebyla. Hoch má diagnostikovánu poruchu pozornosti a hyperaktivitu. Komunikace s třídní učitelkou a asistentkou byla i přes velkou snahu maminky tristní. Žák se snažil, ale od první třídy byl hodnocen negativně, špatnými známkami i slovně velmi demotivující způsobem. Učitelka nepracovala dobře v mnoha směrech. To, že neuměla pracovat individuálně s dětmi, se ukazovalo stále. Nelítostné penalizování chyb, čtyřky a pětky prvňáčkům i druháčkům, písemky „na rychlost“, razítka „nezlob!“ a další podobně nevhodné věci patřily do jejího každodenního repertoáru. Pro ty, kdo si mylně myslí, že slovní hodnocení je lékem proti hodnotícím chybám, tu mám její ukázku. Tato učitelka žákovi do slovního hodnocení mimo jiné napsala: „odmlouváš mě i paní asistentce… problém je v tom, že jsi roztěkaný… nechceš pracovat… jsi divoký…. mám strach, že ublížíš sobě i jiným dětem.“ Popisovala formou stížnosti a výčitek věci, které k hyperaktivitě a poruše pozornosti patří – ale jenom tehdy, když učitelka netuší, jak má s dítětem pracovat. A ještě chlapce osolila třídní důtkou. Jako ukázku špatné pedagogické práce si můžete prohlédnout výběr jejich hodnocení tohoto žáka:

Evidentně nedokázala k chlapci najít vztah, takže ho třeba ani nechtěla vzít na školní výlet a stavěla třídu proti němu. Maminka se rozhodla změnit školu a píše: „Musím Vám upřímně říct, že po změně školy se vzdělávání otočilo o 180°. Máme úžasnou paní učitelku a skvělou paní asistentku. Syn je ve škole velmi šťastný a spokojený a mně jako rodiči spadl obrovský balvan, který jsem sebou vláčila 2 roky, kdy jsem neustále bojovala s bývalou paní učitelkou. Nejlepší věc, jakou jsem kdy mohla pro svoje dítě udělat bylo změnit školu za tu, do které chodí dnes 🙂“ A jako ukazatele současného stavu rád prezentuji současnou hochovu žákovskou knížku. Předesílám, nejde o ty jedničky, ale o to, co reprezentují: to, že žák rád a s chutí pracuje, dokáže se soustředit, dostává úkoly, které zvládne a učitelka je umí ocenit a chlapce posílit. Pracující žák se učí a když to dělá s chutí, je jeho práce ještě kvalitnější. Jak to, že to neví každý učitel? Až přijdou problémy a těžké chvíle, chlapec bude věřit tomu, kdo ho má rád a kdo mnohokrát dokázal, že to s ním myslí dobře. Takovou učitelku nechcete zklamat a to, co řekne, si vezmete k srdci. Základem kvalitního vzdělávání je pozitivní emoce a ta musí mít základ v dobrém vztahu žáka a učitele. To je elementární, milý Watsone!