Zápisy v sešitě? Proboha, jsme snad ve středověku?
Ve všech knihách „Líný učitel“ se jako zlatá nit nese zpráva, že nejhorší způsob výuky je výklad a zápis žáka do sešitu. Proč?
Výklad: je neefektivní, neumožňuje individuální přístup ani diferenciaci, neumožňuje konstruktivisticky získávat poznatky, je často plný slov a spojení, které žáci nechápou, indoktrinuje žáky tím, co si myslí učitel – a to někdy bývá jen jeho subjektivní názor, vede k pasivitě, nekázni, lenosti, apatii žáků, složitější myšlenkové pochody žáků se nekonají (někdy vůbec žádné), když se učitel žákům ztratí, už to nedoženou a dlouhé minuty vůbec nevědí, o čem učitel mluví (u některých tento efekt nastává hned na začátku, což není chyba jejich, ale učitele), zabírá čas, který by měl být věnován kvalitnější didaktice, v některých případech uspává, v jiných frustruje žáky – to podle vokálního projevu učitele, často není názorný, velmi často není zábavný a zajímavý a nikdy není praktický, nerozvíjí žádné dovednosti žáka a to ani v nejmenším, žáci při něm nedostávají smysluplné úkoly, žáci z něj často neumějí získat kvalitní poznatky, pokud to vůbec lze, bolí z něj záda, zadek, ruka, uši a někdy i oči, unavuje a otravuje.
Proč ho učitelé tak nadužívají? Neumějí to jinak. Úplně nejhorší pak je, když je tento výklad doprovázen powerpointovou prezentací a povinností žáků opisovat si vše do svého sešitu. Proč to žáci podle těchto v didaktické bažině potopených učitelů mají dělat? Přece aby se z toho učili na zkoušení a na testy! Že tohle je ta nejmizernější výuka pod sluncem, která navíc úplně odporuje RVP, není snad třeba říkat dvakrát. Na FB „Nechte nás sakra učit dobře“ se objevil tento text (mírně zkráceno):
Učitelka, 30 let. „Ráda bych se podělila o jednu zkušenost. Přestože žáci úkol většinou s pomocí materiálů a učitele bez problémů zvládnou (ať už skupinově, ve dvojicích), stále častěji narážím na velký odpor u některých. Zdá se, jako by byli otrávení tím, že v hodinách musí být aktivní. Často se objeví unavené kyselé obličeje a povzdechy. „Paní učitelko, tak nám to prostě nadiktujte do sešitu.“ „Bylo by to pro vás jednodušší, že?“ „Ano! Prostě nám to nadiktujte nebo dejte opsat prezentaci. Takhle se to nejlépe naučíme, když si to napíšeme.“
Zjišťuji, že někteří žáci mají pojem „učit se“ spojený čistě a výhradně jenom s nejnižší úrovní Bloomovy taxonomie „zapamatovat detail“. Když si něco zapamatují a druhou hodinu to napíšou na test, považují to za učení. Veškeré ostatní činnosti jako skupinová práce vnímají jako „hraní“, při kterém se „nic nenaučí“, protože učit se pro ně znamená napsat si něco, co si pak vtlučou do hlavy a napíšou na písemku. A samozřejmě za týden okamžitě zapomenou. Nedaří se mi je přesvědčit, že ve škole jsou i jiné činnosti a dovednosti, které by měli rozvíjet. „Ve škole se máme učit, paní učitelko! A když si to napíšeme z prezentace, tak si to zapamatujeme. Dejte nám prezentaci!“
Zdá se mi, jako by někteří žáci vnímali jako učitelskou sabotáž, když děláme skupinovou práci. Jiní zase lenivě protáčejí oči, pokud dostanou úkoly ke splnění či mají být aktivní. Snažila jsem se klást důraz na samostatný zápis, ale na jakékoliv alternativy typu myšlenkové mapy, vlastního bodového zápisu, pětilístku reagují oni někteří (a není jich málo) znechuceně. Tak nám to nadiktujte, co po nás zase chcete?
Zavedla jsem proto, už trochu rezignujíc, určité krátké zápisy či shrnutí, které promítám v prezentaci (buď na začátku, nebo na konci hodiny). Zajímavé je, že i ti největší raubíři, i ti největší lenoši, prostě všichni okamžitě během zápisu přepnou do módu poslušných písařů. Na druhé straně ten zápis dokáže rytmizovat hodinu, žáci se soustředí a koncentrují. A velká část žáků má pak pocit bezpečí a jistoty, protože mají všechno domněle potřebné v sešitě. Ale opravdu chceme vychovávat pro budoucnost poslušné zapisovače předloženého? Jde vidět, že jsou na zápis do sešitu z prezentace či diktátu tak zvyklí, že jej prostě nekompromisně vyžadují jako základní kámen školy. Učení znamená, že si mám zapamatovat to, co jsem si opsal do sešitu. Všechno ostatní je NE-učení. Tak nějak mi připadá, že to někteří žáci vnímají. Samozřejmě, že takoví nejsou všichni. Ale je jich, pro mě překvapivě, docela hodně.“
Líný učitel má jiné zkušenosti:
1. Pokud se to ukáže jak zbytečné, žáci zápis do sešitu nevyžadují. Ani po něm nevzdechnou, protože učitel dává jasně najevo, že známky a hodnocení „padají“ z jejich práce, ne z testů a zkoušení!
2. Je ovšem nezbytné podávat žákům klíč k tomu, co se ve třídě děje. Aktivita není „hraní“, je to práce, která musí žákům dávat smysl. Učitel je pak ten, který jasně ukazuje, co a jak a proč je užitečné a co ne.
3. Sešit není něco, kam se zapisuje učivo. Sešit je badatelský zápisník, Leonardův deník, cestovatelův skicář… který potřebujeme ne k učení, ale k zápisu během různých aktivit, poznámkám k práci, náčrtům schémat, vypisování klíčových slov a milionu dalších věcí. Sešit je žákův nástroj, ne další verze učebnice!
K případu naší kolegyně učitelky: Je škoda, že i když prezentuje správné názory, její vlastní praxe je kazí. Píše: „Již delší dobu se snažím učit tak, aby byli v hodinách aktivní žáci. Rozdávám různé materiály a snažím se vystavět hodinu tak, aby žáci vlastní činností něco vytvořili či splnili nějaký úkol (napište vzkaz lidem 16. století, zpracujte reklamu na….., jak by vypadal videoklip, kterým byste chtěli někomu vysvětlit fyzikální zákon atd.).“ Ale přesto dělá zápisy a shrnutí, která promítá v prezentaci. Proč vlastně? Aby si žáci dopsali učivo? Zkouší snad to učivo v dalších hodinách? Doufám, že ne! My totiž nemáme žáky učit učivo, ale jeho prostřednictvím prohlubovat dovednosti! U naší kolegyně je to jako v tom leninském „krok dopředu, dva kroky dozadu“. Někteří žáci hudrají, protože nejsou zvyklí v hodině pracovat. Ale namísto toho, aby je učitelka svými aktivitami (a kombinací zábavnosti a důslednosti) pro práci ve hodině získala, raději vřazuje zápisy do sešitu podle prezentací. Oni pak ztichnou. Taková hodina je pro mě rozbitá. Zbytečná. Místo reflexe hodiny zápis do sešitu? To je ale bída! Na začátku by měli žáci poznatky získat, pak s nimi pracovat a následně svou práci sdílet. A pak reflektovat hodinu. Kde je tu místo pro učitelovo promítání prezentací a jeho rekapitulaci učiva? Ve kvalitní výuce nikde! Protože to by vlastně znamenalo žákovské nápady a řešení problémů hodit do koše a nahradit to „učitelskou verzí“. To se pak nelze divit, že žáci ani nevědí, proč by to měli dělat a proč jim to učitelka nenadiktuje rovnou.
Pokud nám ostatní kolegové ničí žáky frontálkou, je náš prvořadý úkol všem ukázat, jak opravdu kvalitní výuka vypadá. Nerezignovat! Nepodlehnout obecnému marastu nadužívaného výkladu! Pamatujme, že už nejsme ve středověku a zápisy do sešitů podle prezentací nám malují na záda nápis: bídný učitel.