Letní škola Líného učitele 2020: inspirace 2 (zpětná vazba žáků)
Když učitel získává od žáků zpětnou vazbu, realizuje vlastně akční výzkum. To je ten druh šetření, kdy se ihned reaguje na zjištěné výsledky. Proto je dobré tato data získat kvalitně, pak je na čem stavět. Letní škola Líného učitele je o sdílení, kreativitě a dobrých nápadech nejen lektora, ale hlavně účastníků. Jeden úkol pro ně spočíval v tom, že měli vymyslet takový nástroj na zpětnou vazbu žáků, aby ho mohl použít každý z nich! Líný učitel pak všechny hodnotil podle předem neznámých kritérií. Proč „předem neznámých“? U některých způsobů problémového vyučování je vhodné nechat účastníky řešit úkol vlastní hlavou, bez berliček viditelných kriterií. Právě tak se dobře ukáží rezervy i tím, na které důležité aspekty se zapomnělo. A ti, kteří kteří splnili alespoň částečně všechna později odhalená kriteria, získali čestnou samolepku „Lenochoda“ . I nástroje druhého letošního turnusu chci zveřejnit, stejně jako jsem to udělal u turnusu prvního.
Kriteria byla:
- Validita: tedy jestli nástroj měří opravdu to, co chceme, jestli se ptáme správně;
- Faktor X: nástroje pro žáky nesmí být žádná suchařina, třeba jako když dělají dotazíky čučkaři ze SCIA;
- Univerzálnost: tohle kritérium ověřovalo právě onu použitelnost pro všechny pedagogy v týmu;
- „Ich“ forma: učitel se nesmí bát zeptat se na sebe! Nejen dávat otázky o učivu a aktivitě;
- Přiměřenost: zlatá Ámosova zásada, neboť přiměřenost je základní pedagogický princip!
Podívejme se tedy na nástroje z 2. turnusu, které sice nejsou úplně dokonalé (což je u prototypů normální). Jako z polotovarů z nich můžeme vytvořit něco zajímavého, užitečného a zábavného.
Nástroj Balón
Prvním nástroj je chytrou variací na podobné „grafické“ reflexe, jako je třeba „Loďka“. Žák je motivován pro vyplnění své zpětné vazby tím, že nakreslí balón a vyplňuje do kresby své názory. Přitom to dává dobrý smysl: do kopule balónu samotného doplňuje žák co ho povznáší, nese vzhůru, do pytlů zátěže píše to, co ho stahuje dolů… Kolegyně to pojaly jako hodnocení celého tématu, proto žák do slunce a mráčků vypisuje „nudné aktivity“ a „dobré aktivity“. Proč ne, ale mě by se víc líbilo využít slunce a mráček pro klady a zápory samotného učitele. Nicméně nástroj je fajn, práce s ním ve třídě by měla být jasná, pro žáky zajímavá a relativně i rychlá.
Nástroj Cesta
Další graficky zajímavý nástroj je „Cesta“, která je malinko komplikovanější. Ale také nese logické významy, například les je místo, kam žák píše „v čem tápu“, tedy kde se žák „ztratil“, batoh na zádech slouží k zápisu „co si nesu sebou“ a podobně. Velmi chytré je i využití zpětné vazby na stanovení budoucích cílů. Kdyby se to celé graficky učesalo a lépe se promyslely doprovodné texty, vznikl by pozoruhodný nástroj, kde má své důležité místo i sebereflexe. Děvčata svou „Cestou“ vyšlapala cestu novému druhu nástroje, který může žákoví pomoci pochopit kontinuálnost jeho práce ve třídě. A to je samozřejmě pedagogicky velmi zajímavý prvek.
Nástroj Květina
Tohle je druh grafického nástroje, které se může měnit s věkem žáků. To, co vyplňují do lístků, může být jednodušší i složitější. Žák druhé třídy by nemusel vyplňovat „využití v praxi“ jako deváťák, ale zvládl by jistě ohodnotit smajlíkem „spolupráci se spolužáky“. Tento nástroj je tedy jako Lego, kdy můžeme poskládat lístky těmi tématy, které jsou pro naši aktuální aktivitu / výuku potřebné. Jenom se nebojme zařadit i „lístek“ pro práci učitele! Chceme vědět, kde jsou naše silné stránky i rezervy, neboť jen tak se můžeme zlepšovat. A žáci jsou ti správní lidé na to, aby nám takovou zpětnou vazbu dávali. Nedejme na řeči, že názor žáků je „subjektivní“, protože právě takový ho chceme. Ať nám dávají najevo své „subjektivní“ názory, jaké jiné by mohly a měly být?
Nástroj Kopec
Na závěr jsem si nechal nástroj, který byl zpočátku trochu zmatený, ale když jsem ho sám překreslil na tabuli a trochu s autorkami zabrainstormoval, začal dávat výborný smysl a fungovat na jedničku. V návrhu to totiž byla jen nesmělá idea. Jde o to, že žák chápe nějaký vzdalávací cíl (například „trojčlenku“ nebo „středověk“) jako metu. Aby se k ní vyškrábal, tíží ho balvany (což může být jak osobní dispozice, tak obtížný prvek učiva a podobně). Takže žák si může tyto balvany nést – a konkrétně je popsat jako aktuální problém – nebo se jich během své práce zbavit a pak tyto překonané překážky popíše v hromadě pod vrcholem. Umístění figurky (avatara žáka) na svahu kopce také ukazuje, zda žák chápe svou cestu jako již ukončenou nebo ne. S celým nápadem si lze vyhrát, nakreslit balvany na cestě jako „obávané překážky“ a podobně.
