Základní škola Borovany: má snad být škola mlýnek na maso?
Někdy to vypadá, že když škola selhává v práci nějakým žákem, snaží se nejen problémy přehlížet, ale samotného žáka systematicky ničit. V co škola doufá? Že to jeho rodiče otráví a pak půjde jinam? Že když budou žáka psychicky deptat, ukáže se, že je chyba na jeho straně? Chtějí takového žáka dostat do blázince nebo do pasťáku? Případ, který se stal v Základní škole Borovany udivuje tou tupostí a nedostatkem pedagogického citu a umu, kterého se dopustili zdejší „pedagogové“. Ve skutečnosti byl žák strčen do mlýnku na maso, který ho měl rozemlet na kusy.
Maminka píše: „Můj syn Tomáš navštěvoval Základní školu Borovany. V listopadu 2021 mu byl vystaven Individuální výchovný program (IVýP). Očekávala jsem, že IVýP bude nástrojem podpory, ale stal se spíše soupisem povinností, restrikcí a jednostranných nařízení. Na této schůzce mě informovala škola, že syn byl jeden den za školou. Škola o tom věděla 10 dní a vůbec mi takovou informaci nikdo předtím nesdělil! Položila jsem tedy dotaz, proč se o Tomově jednodenním záškoláctví dozvídám po 10 dnech? Pan ředitel mi doslova řekl: „To s Vámi ale nemusím řešit, mohu se rovnou obrátit na OSPOD.„
Líný učitel: No není ředitel Mgr. Luboš Laczko přímo vzor empatické a korektní komunikace? Proč by spolupracoval a informoval rodiče (což je jeho povinnost), když může rovnou hlásit?
Maminka píše: „Následně mi ze školy přišla informace, že se mám dostavit. Zaskočila mě i početní převaha na této schůzce. Tady nastal pro mě okamžik překvapení a šoku. Tomáše označili za osobu, u které mají podezření na sebepoškozování, ovšem pouze na základě toho, že ořezávátkem odstraňoval záděry u nehtů, protože neměl u sebe nůžky. Stalo se to pouze jednou, ale tvrdili mi, že se sebepoškozuje opakovaně. Dále tvrdili, že mají důvodné podezření z užívání návykových látek a že se chová nevhodně a podrážděně. Ve škole se často nacházejí platíčka léků Tramal. Již v minulosti jsem školu informovala, že u nás v rodině trpíme na migrény, kterou jsou dědičné a že Tomáš jimi trpí od mala. Takové věci vůbec škola nevzala v potaz, že by Tomáš mohl mít nějaké zdravotní problémy, ale rovnou byl označený za člověka, který prý vykazuje sociálně-patologické jevy.
Líný učitel: Klasický postup mizerných škol opět využit, v ředitelně se na rodiče sesype velké množství lidí a perou do něho svá obvinění, čímž ho dostanou do defenzívy a získají převahu, ať už tvrdí jakékoliv pitomosti. Mimochodem, Tramal je silné opioidní analgetikum, používané k tlumení střední až silné bolesti a který má euforické účinky. Pokud se takové léky povalují po škole, je jasné, že je tu problém. Škola se ale nemůže chovat jako banda zkorumpovaných poldů, která to hodí na prvního grázlíka, který se jim dostane do rukou. V případě Tomáše by tedy jakékoli podezření ze zneužití Tramal(u) mělo být podloženo důkazy – nejlépe laboratorními – a rozhodně ne vyvozováno ze subjektivního dojmu typu „vypadá utlumeně“. Navíc, pokud má migrény a lékař léčbu potvrdil, je užívání tramadolu (což je název aktivnimí látky v Tramalu) legitimní a odborně indikované. V každém případě maminka nelenila a nechala si potvrdit laboratorní zprávou, že Tomáš nemá žádné stopy užívání drog. Až k tomu vás škola dožene. Ale začaly se dít i další věci.
Maminka popisuje: „Škola často využívá nátlaku, aby dostala z Tomáše to, co potřebuje. Ředitel na něj řval, že šikanuje učitelku v hodině a Tomáš pod tlakem ze strachu podepsal nějaký papír, který se mi nikdy nedostal do ruky. Následně v „Záznamu o pohovoru s rodiči“ je tučně napsáno: Chování Tomáše je projevem hrubé šikany vůči vyučujícím. Na základě mých údajných reakcí bylo mé chování označeno jako nevstřícné a že má reakce jsou prý zcela nepřípustná. Dokonce prý nikdy nepřistupuji k žádné konstruktivní spolupráci, byť se o ni celou dobu snažím. Tento záznam jsem rozhodně odmítla podepsat. Tím celá situace začala gradovat. Tomáš byl také smyšleně obviněn, že měl vyhrožovat i dvěma spolužačkám z nižšího ročníku. Mezitím si Petra Leitgebová (metodik prevence) vytáhla Tomáše do kabinetu, kde na něj křičela, že je lhář a ať se ke všemu přizná a vyvíjela na něj nátlak. Vůbec mu nevěřila, že dotyčné holky nezná a že vůbec o takové události neví. Nicméně vzápětí tyto dívky samy řekly, že se nic podobného nestalo a Tomovi se omluvily. Podobné omluvy ale nebyl nikdo z učitelů schopen. Na vyšetření v PPP v ČB mi bylo sděleno: Tomáš je zcela normální žák, celou dobu spolupracoval, vypracoval veškeré úkoly, komunikoval a byl zcela otevřený. Nicméně jsem dostala informace, že v poradně jsou velmi často děti z této školy a poradna sama nemá dobré zkušenosti jak s výchovnou poradkyní, tak i s celou ZŠ Borovany. Jedná se o problém, který se často opakuje. Každoročně někdo přijde, kdo je označený za „problémového žáka“, jak je v této škole špatným zvykem.“
Líný učitel: To je opravdu nechutné chování školy – žáka si označíte, obviníte a tlačíte poradnu do nesmyslných diagnóz. Nejen že to nálepkování na žákovi ulpí, ale celou rodinu to stojí čas, energii a peníze a kvůli čemu? Že škola místo vzdělávání žáka v podstatě kriminalizuje a vymýšlí diagnózy, za čímž rodina necítí snahu o diagnostiku, ale jakousi zvrácenou pomstu.
Maminka: „Tomáš musel kvůli tomu podstoupit hodně nepříjemných chvil a vyšetření, jak u neurologa, dětského lékaře, PPP apod., aby prokázal, že není tím, jak ho vyobrazují. Ano, učitelům občas odseknul a smál se. V PPP mi sdělili, že to je v rámci toho, co se děje, zcela přirozená obrana a jedná se jen zpětnou vazbu na vzniklou situaci. Tomáš se přitom snažil, měl doučování, doma vše vypočítával bezchybně – ale ve škole není ve stresu schopen se koncentrovat stejně jako doma. V zeměpisu se samostatně přihlásil, že by rád vypracoval referát, aby si zlepšil známku. Dostal instrukce, v jaké podobě má být vypracovaný, kolik slidů, co mají obsahovat. Tomáš přinesl daný referát a odprezentoval ho před třídou, ale byl ohodnocen známkou dostatečný s odůvodněním, že to četl a neprezentoval to zpaměti, když mu ještě před tím třikrát učitelka odřekla termín. Další nepříjemná událost se stala v hodině, kdy poprosil učitelku, zda by nemohla zatáhnout žaluzie, aby lépe viděl a mohl si napsat zápisky, že na to špatně vidí. Učitelka mu řekla: „Tak si pořiď lepší brýle.“ A když mi to doma řekl a já na to reagovala přes bakaláře, tak mu následně na další hodině říká: „Tak ty vše budeš říkat mamince?“ Na konci školního roku musel syn dělat opravné zkoušky z matematiky, přičemž se jednalo celkem o 14 dětí u jedné vyučující . Opravné zkoušky neudělal, byť celé léto navštěvoval doučování, kde probírané učivo zvládal bez větších obtíží. Syn tak musel opakovat osmý ročník.„
Líný učitel: Nechutná, odporná šikana učitelů a očividná obrovská neschopnost učitelky Barbory Kubienové učit, která se projevila 14 opravnými zkouškami! Česká školní inspekce? Čirý formalismus. A přitom tohle není škola, to je mlýnek na maso, kde klikou kroutí Luboš Laczko a další učitelé. A to není vše.
Maminka: „V tomto období se škola začala zajímat o doporučení PPP, vydané na konci školního roku. Ze spisové dokumentace je zcela jasné, že škola vyvíjela nátlak na PPP v Českých Budějovicích, aby došlo ke změnám v PO a obsahu daného doporučení. Škola dokonce podala žádost o revizi obsahu Doporučení školského poradenského zařízení. Tlak školy na paní psycholožku byl veliký, že do celého procesu se musel vložit i její nadřízený a oznámil škole, že výsledky doporučení jsou správné a nezpochybnitelné.“
Líný učitel: Tohle hovoří za sebe i bez komentáře. Stejně tak jako další šaškárna školy.
Maminka: „V té době došlo ke změně vedení města a začala jsem spolupracovat i se starostou města Borovany. Starosta byl v rámci mého problému vstřícný a ochotný pomoci a podnikl některé kroky pro zjištění situace ve škole. Po škole chtěl, aby nám rodičům zaslal dotazník spokojenosti ve škole. Ten byl ale školou sestavený tak, že bylo zcela jasný, kdo odpovídá. Ze schůzky s panem starostou jsem následně zjistila, že ředitel porušil i anonymitu dotazníků a výsledků. Nevím, jak se ve škole dozvěděli, že situaci řeším i s městem, ale náhle se stal zajímavý obrat. Na schůzce s preventistkou Petrou Leitgebovou jsem se dozvěděla, že během deseti dní z ničeho nic došlo k pozitivnímu vývoji u syna a jeho zlepšení chování a přístupu ke vzdělávání. Z dalších setkání vyplynulo, že celé pololetí bylo kladné, bez problémů, konfliktů a dalších situací. Prostě ze dne na den najednou vše zmizelo.
Škola se nikdy neomluvila synovi za způsobené problémy, nepravdivé a zkonstruované situace, které mu způsobily hodně problémů nejen ve školním prostředí, ale i v soukromém životě. Stejně tak škola nikdy nepřiznala svá pochybení a celou situace se snažila vždy zamést pod koberec způsobem, kdy se rodič i dítě cítí velmi nepříjemně.“
Líný učitel: A tohle je přesně jeden z důvodů, proč podobné příběhy zveřejňuji. Místo bezbranného a bezmocného rodiče tu máme maminku bojovnici, která si nenechá nic líbit, nelituje čas ani energii, až škole vyrazí zbraně z ruky a ta zbaběle vycouvá. Je to proto, že jako mnoho jiných agresorů si tato škola troufá jen na ty slabší a zdánlivě bezmocné. Kdyby bylo podobně odvážných rodičů víc, mohli by změnit kvalitu vzdělávání na celé škole. Nejde tu o drobný konflikt. Jde o soustavné označování žáka za problémového, bez opory v datech, bez partnerské komunikace s rodičem, bez schopnosti něco uznat. Když se žák brání, je to vzdor. Když se matka ozve, je to nevstřícnost. Když se prokáže zdravotní diagnóza, stejně se vymýšlejí domněnky o kratomu, drogách a nabízení platíček Tramal. Je zásadně neetické zpochybňovat zprávu PPP a snažit se ji upravit tak, aby se hodila do předem vytvořeného narativu. Je ostudné vytvářet tlak na děti, které podepisují dokumenty ze strachu. A je nepřípustné, aby škola nikdy neprovedla reflexi své činnosti. Děti nejsou nepřátelé. Náš úlohou jako pedagogů je podporovat, vychovávat a chápat. Ne ničit. Ne pomlouvat u OSPODu. Ne obviňovat z patologických jevů bez důkazů.
Maminka totiž uvádí: „Nejsem smířená s tím, co vše nám škola vzala, ale především s tím, že takový lidé neustále mají negativní vliv a dopad na děti. Od té doby se moc nezměnilo, jelikož od ostatních rodičů mám hodně podnětů, které potvrzují, že tyto praktiky škola neustále ráda používá a zneužívá, přičemž z pochopitelných důvodů má mnoho rodičů obavu o to, co by se stalo, kdyby proti nim veřejně vystoupili. V současné době se tam řeší několik klíčových problémů. Podezřívání a obviňování dětí, přičemž je opakovaně zmiňováno, že dostávají neoprávněně dvojky z chování. Verbální útoky ze strany ředitele, kdy ředitel školy často slovně napadá děti i rodiče. V současné době také dochází často k manipulaci s hodnocením chování dětí (udělování dvojek z chování), což mnoho rodičů vidí jako neobjektivní. Přes veškeré naše úsilí nejsou ani aktuálně problémy řešeny vážně ani připomínky, což u rodičů často prohlubuje jejich frustraci. Problémy nejsou jednorázové, svědčí o dlouhodobých systematických potížích na této škole.“
Po těchto událostech se s novou školní radou věci malinko pohnuly. Likvidátorka Kubienová odchází, když ředitel školy anuloval (!) pololetky z matematiky, protože prý „nedopadly“. Leitgebová byla odejita z funkce metodika. To jí ale nijak nebrání, aby některé žáky veřejně označovala za „sexuální predátory“. Ta škola zkrátka smrdí od hlavy a zatímco jedny excesy možná mizí, další (jako třeba patrolování učitelek na chlapeckých záchodcích) se objevují. Rodiče aby se báli, odkud která oslovina přiletí. Tento případ ukazuje, jak snadno se vzdělávací instituce může proměnit v represi. A jak moc je důležité, aby existovali rodiče, kteří se nebojí ozvat. Proto děkuji „mamince“ za odvahu a doufám, že ani tento případ nebude bez odezvy.