Základní škola a horor I. : když učitelce schází rozum i cit
Někdy chci svým dětem pustit nějaký film z mého mládí a jsem přesvědčen o tom, že je pro ně přímo ideální. Musí přece vidět klasiky, od kterých se odvíjíi současná filmová tvorba a další kulturní odkazy: například film Terminátor. Jenomže nejsou tam ty scény přece jen moc násilné a není lepší ještě s filmem počkat? V takovém případě, zvláště když jsem sám film neviděl už dlouhé roky, se mrknu na web common sense media. Nezajímá mě tolik, jak hodnotí rodiče (ty tento film vidí jako age 14+), ale dám na hodnocení dětí (ty vidí film jako 13+). Nakonec se někdy mrknu i na hodnocení různých aspektů díla, které je hodnoceno od jednoho do pěti bodů. Zde si čtyři body odnesly „Violence & Scariness„, „Language“ a „Sex, Romance & Nudity„. Ne vždy souhlasím, samozřejmě. Že má tenhle film hodnocení „Positive Messages“ jen jeden usmolený bod, je úplně mimo mísu.
Pokud jde o tvorbu českou, spoléhám na svůj vlastní zdravý rozum. Zdravý rozum a pedagogický úsudek si vzal na Základní škole ve třetí třídě dovolenou. Ne že by udělali nějakou chybičku nebo šlo o nějaké nedorozumění. V tomto případě jde o totální ztrátu soudnosti, vážné pedagogické selhání a následnou nevysvětlitelnou aroganci vůči rodičům. Ve 3. třídě – ano, nejde o omyl, opravdu šlo o třetí třídu (!) – pouštěla učitelka dětem film „Třída smrti„. Není důležité, jak film vznikl a kdo ho vytvořil. Důležité je, že to je sedmiminutový mysteriózní horor. Horor! Tedy film, který vyvolává strach a tíseň. O co v příběhu jde? V jedné třídě postupně umírají děti. Násilně, tajemně. Co o filmu napsali hodnotitelé a recenzenti? Cituji: „děsivé, s hustou atmosférou“, „strach je rozplizlý v nejasných náznacích, bojících se vlastních stínů“, „hlas vypravěče jen podtrhuje skoro až depresivnost celého kraťasu“, „depresivní hudební doprovod“, „úžasně atmosferický horor a úchylné kresby!“, „naskakovala mi husí kůže“ nebo „temný, depresivní, mrazivý a děsivý, opravdu spolehlivě děsí„. Tohle napsali dospělí. Koho by napadlo pouštět tohle třeťáčkům? Jedině někoho hodně, hodně hloupého a v roli pedagoga krajně nevhodného.
Film není zaměřen zaměřen proti šikaně. Funguje proti šikaně stejně tak, jako film Drákula podporuje dárcovství krve. Film je pro osmileté děti traumatizující, pro jakékoliv jiné účely než je vystrašit je nevhodný. Některé děti z té třetí třídy porubské školy po shlédnutí filmu skončily u psychologa, jiné mají noční můry, další se bojí spát sám. Když jejich spolužák zůstal doma s chřipkou, jeho spolužačka ve třídě dokonce plakala, protože se bála, že umře. Jak reagovalo vedení školy na stížnosti rodičů? Neuvěřitelně. Ředitelka školy odmítla film shlédnout a na rodiče působila dojmem nerozhodnosti a neprofesionality. Samozřejmě, pokud rodiče chtějí, „ať děti objednají ke školnímu psychologovi„. Tahle škola má školní psycholožku. Ne každý psycholog může ale být opravdu dobrý školní psycholog. Její diplomová práce (kde ona psycholožka „sbírala zkušenosti od osob, které užily látku psychedelické rostliny Tabernanthe iboga, z hlediska jejich motivace k tomuto činu, psychických, somatických, duševních a spirituálních prožitků bezprostředně po aplikaci této látky„) jistě není tím nejlepším doporučením pro práci s malými dětmi ve škole. Není to přímo k tématu, jen podotknu, že psycholog, který využívá „sny a imaginace coby zprostředkovatele cest do nevědomí“ a celý ten jungovský aparát, opravdu nemusí být ve škole přínosem. Pro vzdělávání není relevantní Jung, ale Carl Rogers. Ten mimo jiné napsal, že nelze vzdělávat bez pozitivních emocí. To je pravý opak strašení dětí hororem. Cílem rozvoje dětí ve škole není nahánět klienty do terapeutické poradny, ale přesně naopak! Totiž abychom je psychologickým intervencím pokud možno nemuseli vystavovat. Nechci ale jen kritizovat, psycholožce se podařilo u určitého množství dětí jejich rozjitřenou mysl zklidnit – i když u některých na to potřebovala hned několik sezení. Jaký dopad měl ten film na mysl dětí nemůžeme ovšem nyní určit jnak, než přibližně. Poškození se mohou táhnout až do dospělosti. Rozhodně bych na místě školního psychologa měřil také klima v této třídě a použil diagnostické nástroje na zjištění, kde je zakopený pes. Nemohla by být největší chyba v dané učitelce, které běžně na děti křičí a nejednou je dožene až k pláči? Jaký má pedagogický cit už víme.
Někteří rodiče se s arogantním přístupem školy nechtějí smířit. Kdo z rodičů by stál o to, aby mu ve škole traumatizovali dítě a pak se mu vysmáli do očí? Doporučuji jim jako první krok napsat podnět České školní inspekci. Pro začátek. Pokud nedojde k omluvě a nápravě, navrhuji podniknout poté i další kroky. Takoví antipedagogové do školy nepatří. Věci se budu věnovat i dále.
Film je ke shlédnutí na Youtube.
UPDATE: Paní ředitelka v diskuzi pod blogem uvedla:
Čas, bohužel, nevrátíme, musím však uvést na pravou míru tvrzení, že jsem něco zametala pod koberec, zlehčovala nebo se někomu vysmívala (totéž platí o paní psycholožce). Níže připojuji kroky, které jsme udělali pro zklidnění situace a pro zmírnění případných problémů u dětí.
10.11. 2022 proběhlo jednání se čtyřmi rodiči na jejich žádost .
11.11. Byla udělena výtka paní učitelce a rovněž zaslán zápis z jednání k případnému doplnění rodičům.
14.11.odeslán mail všem rodičům s informací, že 15.11. proběhne ve třídě intervence psycholožky
21.11. odeslán rodičům report z intervence a nabídnuta individuální pomoc.
22.11. ŘŠ doručen e-mail s požadavky na doplnění zapisu ze dne 10.1., proto byla svolána třídní schůzka všech rodičů, aby se k situaci mohli vyjádřit. Tento den si maminka požádala o schůzku u paní starostky, schůzka následně proběhla. Zřizovateli jsem zaslala všechny podklady z jednání.
29.11. proběhla třídní schůzka.
Líný učitel: V dalším blogu popíšu, že některé tyto kroky, jakkoliv vypadají operativně a důsledně, se mohou minout účinkem, pokud jsou realizovaný nevhodným způsobem. A malý upozornění: problémy u dětí nejsou „případné“, ale závažné a pravděpodobně bohužel i trvalé.
Pokračování:
Základní škola a horor II. : poučení z krizového vývoje