Líný učitel a domácí úkoly
Jak je v českém školství zvykem, stále dokola tu máme debaty o palčivých tématech. Když odezní, většinou se po nich nestane nic. Mobily, energetické nápoje, začátky vyučování v devět hodin a podobně. Nyní přišly na řadu domácí úkoly. Zakázat, nezakázat, nechat po staru, modernizovat? Je to ovšem věc, která je důležitá. Dokonce se nabízí myšlenka: řekni mi, jaké dáváš domácí úkoly a já ti řeknu, jak kvalitní jsi učitel. Ve svém archívu mám opravdu velké množství ukázek špatně zadaných, formalistických, hloupých domácích úkolů. Jak se k domácím úkolům staví vzdělávací strategie Líný učitel?
V Moderní didaktice (psané v letech 2011 – 2012) píšu: Nejlepší domácí úkol je žádný domácí úkol, ale pokud není zbytí a je tento druh činnosti „nutné“ vykonat, nechť jsou pozitivní prvky co nejvíce posíleny. A popisuji charakteristiky správně zadaného domácího úkolu: je zábavný, hravý a zajímavý; reflektuje rozdíly schopností a dovedností žáků; stimuluje myšlení; nespoléhá na pedagogickou práci rodičů; je z něj patrné, proč je jeho splnění užitečné; nemusí být podepsaný rodičem apod. Píši také, že ideální je, když je domácí úkol dobrovolný.
Stejný výčet jsem nechal i v knize Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, rozhovor (2013) a tématu jsem se tam věnoval více. Mimo jiné píšu: „Pamatujme si, že pokud už musíme domácí úkol zadat, měl by to být takový úkol, který posílí oblibu našeho předmětu a bude vést k radosti nad jeho zpracováváním a zpracováním„. Zmiňuji i zahraniční zkušenosti: „V německých celodenních školách se snaží minimalizovat negativa domácích úkolů a to několika způsoby. Zejména se snaží co možná nejvíce snížit dopad na rodinu a domácí úkoly jsou tak integrovány do času, který žáci tráví ve škole. První možností je úplná integrace úkolů do vyučování, druhou pak je vytvoření speciálních „úkolových“ hodin. Třetím způsobem realizace domácích úkolů v rámci celodenního vzdělávání je podpora žáků při vypracovávání domácích úkolů ve škole v rámci prodloužené polední přestávky (případně ostatních přestávek). Toto vypracovávání úkolů je neorganizované a je ponecháno na odpovědnosti žáků. Žákům je poskytnut prostor např. školní knihovny, studovny či jiné klidové zóny„.
V prvním Líném učiteli: jak učit dobře a efektivně (2017) je uvedeno: „Domácí úkoly? Ty líný učitel skoro nedává. Dobří ví, že takové úkoly 1) nevhodně zasahují do volného času žáků, kdy mají odpočívat nebo se věnovat jiným činnostem, volnočasovým 2) zasahují do programu, který mají manažovat výhradně rodiče, 3) zatěžují děti svým rozsahem nebo obtížností, 4) žáci si u něj mohou zafixovat chyby, protože u nich chybí zpětná vazba, 5) diskriminují některé žáky, tedy zvětšují rozdíly mezi nimi, protože mají rozdílný „studijní domácí servis“, 6) dělají z rodičů domácí učitele, což jim oprávněně není po chuti. V každém případě pak zhoršují vztah žáků k domácímu učení a vzdělávání vůbec i vztahy školy s rodiči. Charakteristika správně zadaného domácího úkolu už zde má definitivní podobu:
- je dobrovolný;
- je zábavný, hravý a zajímavý;
- netrvá dlouho (v řádech minut);
- není náročný;
- reflektuje rozdíly schopností a dovedností žáků;
- stimuluje myšlení;
- nespoléhá na pedagogickou práci rodičů;
- není zadáván pravidelně téměř každou vyučovací hodinu, ale maximálně 1x za měsíc;
- je z něj patrné, proč je jeho splnění užitečné;
- nemusí být podepsaný rodičem;
- pokud je zacílen pro společnou práci dítěte s rodičem, měl by takto být i popsán a zkonstruován.
Ideální je, když navíc domácí úkol:
- má otevřené řešení (rozvíjejí kreativitu, větvené myšlení apod.);
- jeho zpracování je posíleno následnou zábavnou činností, která na něj navazuje.
V Líném učiteli 2 a 3 jsou o domácích úkolech také zmínky. Například: „Obsahoval tresť názorů Líného učitele na výuku: pestré metody, podporující hodnocení bez špatných známek, žádný výklad, žádné domácí úkoly, férová komunikace, partnerství a radost a podobně„. Nebo: „NEDÁVEJ DOMÁCÍ ÚKOLY! Víš, že některé děti se učí nebo dělají úkoly až večer? Buď takhle pozdě přijdou z kroužků, anebo čekají s úkoly na rodiče. Přitom by měly mít volný čas! Ne prodlouženou školu ještě doma!“ Nebo: „MŠMT i ČŠI uznala, že domácí úkoly nelze žákům nařizovat a nelze jejich plnění vymáhat. Že mnoho učitelů strká hlavu do písku a diskriminující domácí úkoly stále zadává, je věc jiná„. Také cituji Jana Čápka: „Povinné domácí úkoly jsem přestal dávat před cca patnácti lety a tehdy jsem čekal, jaký to bude mít vliv na ,znalostiʻ žáků. Musím říct, že negativní žádný.“
Takže je zřejmé, že už mnoho let je daný názor konzistentní a stále platí: pokud chce učitel od žáků nějakou domácí práci, pak dobrovolnou a nejlepší domácí úkol je žádný úkol.