Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: smutný příběh třídní učitelky pokračuje

V minulém textu jsem popisoval, že i pokud je nějaký pedagog původně snad veden dobrými úmysly, mohou se obrátit v opak, pokud daný jedinec nemá pedagogické kvality a také to, že i na škole, která se nazve honosným alternativním názvem, může probíhat velmi nekvalitní výuka. Setkal jsem se s tím mnohokrát. Jak je to možné? Ten proces probíhá takto: na začátku jsou rodiče, kteří hledají kvalitní školu pro své děti. V jejich okolí žádná není, takže se jí rozhodnou založit. Jsou to amatéři v nejlepším slova smyslu: učí se za pochodu, ale jsou hnáni ideály a věnují všechen svůj čas tomuto úsilí. Protože jejich myšlenky jsou správné a čisté, chyby nejsou tak důležité a tato škola se zakrátko stane dobrou variantou i pro další rodiče. Roste a získává si jméno. Jenomže jak jdou roky, najednou se hrstka těchto nadšených pedagogů/rodičů promění v manažery, ředitele, vzdělávací politiky. Začíná být důležitější, kdo z pedagogů školy je k vedení loajální a ne to, kdo je jak kvalitní učitel. Dobří, ale nepohodlní učitelé jsou vyhazování, někteří mizerní zůstávají, pokud respektují mocenskou strukturu školy. Přesně takto se vyvíjí Waldorfská škola Dobromysl v Plzni. Příklad dětí, plačících, když zůstaly na poškole a okřikovaných učitelkou Kristýnou Šircovou byl jen předehrou událostí dalších. Těm, kdo hledají ve věcech důvody a příčinu, možná něco napoví, že Šircová před nástupem do této školy (kromě krátké pedagogické zkušenosti) strávila několik let v armádě. To už vám převracení lavic nebo vysypávání věci dává větší smysl, že? Učitel ale není zupácký seržant a děti nejsou žádní zobáci, které můžete ve škole buzerovat. To je opravdu rozdíl, kázeň v armádě se dosahuje jinými prostředky než ta ve škole, i když se to možná mnoha učitelům jeví jinak.

Na začátek je třeba konstatovat, že Šircová v osmé třídě vůbec nepřipomínala pedagoga, který má svou práci snů. Působila spíše, jako by hrála v řecké tragédii, ve které je ona sama obětí. Běžné byly její věty (před dětmi, před rodiči i před kolegy): „Jsem úplně vyřízená, unavená. Ještě jsem se nestihla najíst. Mám toho moc.“ a podobně. Sama se tím dojímala a těmito větami často začínala i aktivy či individuální konzultace s rodiči. Některé kolegyně jí pak na to konto litovaly, nosily čaj, jídlo. Objímaly jí, chlácholily. Před dětmi na chodbách. Nechávám na posouzení každého, jak působí na žáky, pokud učitelka neustále dramatizuje, jak je z nich vyřízená.

Celou záležitost nastartovala nevinné sdělení v osmé třídě. Jeden ze spolužáků Fandovi sdělil, že někdo jiný se mu měl „nabourat“ do telefonu. Postižený se o tom v původní panice zmínil své třídní, tedy K. Šircové, která ihned rozvířila vody a v hlavě se jí rozblikala siréna kybešikany. Hned vzápětí se ale ukázalo, že šlo jen o špatný vtip, k žádnému hackování nedošlo a žádná újma se nikomu nestala. Věc, kterou vyřešíte za pět minut, pokud máte pod čepicí něco, co umí trochu myslet. Šircová ale rozjela naprosto nepřiměřenou a nepochopitelnou aféru. Chtěla ve třídě přitáhnout šrouby, posílit svou moc nebo tahat za nitky po své libosti? Těžko říct, možná všechno z toho, protože její myšlení není pedagogické, ale antipedogické. Informovala rodiče Fandy, že se stal obětí kyberšikany (!) a rodiče Karla byli urgentně povoláni do školy. Jak později Karlovi rodiče informovali ostatní rodiče žáků ve třídě, stalo se toto: když se rodiče Karla zeptali, o co jde, řekl jim syn, že neví. Že jde asi o vtip, který řekl, ale že byl celý den držen sám s jednou učitelkou v jiné místnosti, než byla třída. Izolovat žáka celý den, to je opravdu silná káva. Nikdo s ním nemluvil, ví to jen od dětí, co mu pak řekli na obědě. Na schůzce s rodiči Karla se tedy řešila kyberšikana. Schůzka byla velmi vyhrocená. Rodičům bylo sděleno, že rodiče Fandy (s údajně nabouraným telefonem) chtějí podat trestní oznámení. Rodiče Karla oponovali, že k ničemu nedošlo. Že to byl jen vtip. Rodičům bylo stále opakováno, že jde o kyberšikanu, že telefon bude zkoumat policie. Na dotaz rodičů, co na to řekl Karel, jim bylo sděleno, že s ním o tom nikdo nemluvil. Nikdo se ho tedy nezeptal na jeho verzi, vyšetřeno nebylo nic, zato rodičům už dávali pořádnou sodu.

Líný učitel: Já jen připomenu, že opravdová waldorfská škola je známá především tím, jak přátelské vztahy má s rodiči svých žáků. Pokaždé je pro mě překvapivé, jak je český učitel schopen zpanikařit a chovat se hystericky, když se stane něco, čemu nerozumí. Třeba jako nyní Šircová předvedla, že nerozumí ani klimatu třídy, ani kyberšikaně, ani pedagogice. Šircová totiž ukazuje nejen dlouhodobě minimální pedagogické schopnosti (a řekl bych, že postrádá i běžné normy chování k dětem), ale co hůř: v celé škole nebyl nikdo, kdo by do toho vnesl hlas rozumu nebo důvěry k dětem.

Takže rekapitulace: Fanda ani na chvíli nepostrádal telefon, měl ho stále u sebe. Ve čtvrtek se dozvěděl vtípek, že mu někdo napadl telefon a v pátek byly vyslýchány děti a údajný „šikanátor“ držen odděleně od třídy, aniž se ho kdokoliv na cokoliv zeptal. Žáci osmé třídy jely domů doslova vyděšené. Řekly, že ve škole probíhal výslech (dvě učitelky na jedno dítě) a že byly některé děti drženy odděleně. Bylo jim učitelkou Šircovou řečeno, že ve škole proběhla kyberšikana a že to řeší policie. Hrozba výslechu policií děti velmi vystrašila. Výslechy vedené Šircovou probíhaly manipulativně a zastrašujícím způsobem. Pokračovaly i po víkendu. Některé děti byly tak vystrašené, že říkaly, že už do školy jít nechtějí. Říkaly, že měly schůzku s psycholožkou, která je děsila a strašila důsledky šikany. Také prohlásila, že paní učitelka tam s nimi nechce být, protože prý jsou „strašné“. Tohle šílenství rozpoutal nevinný vtípek, ke kterému se přidala neschopnost a nekompetentnost Šircové a její mizerný vztah se třídou, kterou měla na starost.

Žádný rodič a už vůbec ne ten ze soukromé waldorfské školy nechce, aby se děti bály chodit do školy. Rodiče tedy kontaktovali ředitelku s žádostí o mimořádnou třídní schůzku. Nechápali, proč stále nebyli kontaktováni. Jako důvod schůzky uvedli strach dětí z učitelky Šircové. Na  této třídní schůzce ředitelka Silvie Kubová přečetla strašidelný text o kyberšikaně, který předtím četli i dětem. Mezi rodiči se zvedla vlna nevole, protože věděli, že nic z toho, co se jim textem předkládá, se takto nestalo. Když se rodiče chtěli dozvědět, co se vlastně stalo, ředitelka to odmítla s tím, že prý „chrání dané děti“ (!). Asi před jejich vlastními rodiči nebo co. Šircová  řekla, že o tom, co probíhá za kyberšikanu, nesmí mluvit, protože to už řeší policie (!). Takže to všem rodičům hezky v klidu řekli rodiče Karla a Fandy. Když se maminka „agresora“ Karla se zeptala maminky „oběti“ Fandy, zda chtějí opravdu podat trestní oznámení, maminka odpověděla že ne, že s návrhem řešení situace policií přišla paní učitelka sama. Drtivá většina rodičů vyjádřila velkou nespokojenost s přístupem paní učitelky, která probíhala dlouhodobě: ať už to bylo vytahování dívky z hodiny ze třídy za vlasy, nepřiměřené trestání a poznámkování dětí, zíraní na děti bez jediného slova dlouhé minuty, začínání vyučování příchodem do třídy se slovy: „Jsem nasraná, jsem nasraná, jsem nasraná!“ a podobně. Už i rodiče poznali, že učitelka Šircová postrádá empatii a manipuluje dětmi. Na této schůzce učitelka Šircová řekla, že kolektiv třídy prý „vůbec nedrží pohromadě“ a její snahou je je scelit, aby zpět zapadli agresoři, kterých se údajně dětí bojí. Ostatní rodiče jí ale řekli, že se údajných agresorů ostatní děti vůbec nebojí, protože žádní neexistují. Velkou nevoli mezi rodiči způsobila informace o tom, že údajní agresoři dostali trest, že měsíc nesmí trávit přestávky se svojí třídou, ale musí chodit na všechny přestávky do nižší třídy (aby nebyly ani se svojí věkovou skupinou a nemohli se tedy s nimi bavit). Rodiče Šircové přímo řekli, že tím dětem ubližuje, ať trest okamžitě zruší a někteří rodiče měli při tom slzy v očích. Asi si dovedete tu situaci představit.

Na dalších schůzkách s rodiči ředitelka ing. Kubová tvrdila, že nic z toho, co děti říkaly, není pravda. Pro ni je prý tento problém minoritní, „má jiné starosti„. Prý rodiče klidně mohou kontaktovat ČŠI, těm podle ní „jde jen o papíry a ty má škola v pořádku„. Takhle tedy řeší pedagogické problémy inženýři – papíry jsou prý to hlavní. I v dalších měsících došlo ve třídě k několika dalším vyhroceným situacím, kdy především dívky odcházely domů s pláčem. Nechtěly chodit do školy, chtěly ze školy úplně odejít, bály se. K žádné nápravě chování paní učitelky nedošlo. Rodičům docházelo, že žába na prameni sedí v ředitelně, protože ředitelka Kubová nic nevyřešila, dětem nevěří, problémy nechce řešit. Dokonce se snažila rodičům zakázat, aby mezi sebou komunikovali e-maily. Je to osoba, která na otázku „Co na to děti?“ bez mrknutí oka odpoví (cituji): „Na názor dětí my se tu neptáme.“ Na celou situaci bylo uvaleno informační embargo. Vedení školy informovalo kolegium školy, že je v 8. třídě problém s kyberšikanou (!). Lež jako věž. O tomto případu se nesměli učitelé školy bavit ani mezi sebou. Stejně tak škola tlačila na rodiče osmáků, aby o všem mlčeli.

To, jaká je Šircová třídní učitelka, ilustruje také další fakt. Proběhlo několik schůzek s rodiči dané třídy. Šircová přišla na tu první. Na této schůzce také rodiče zažili ukázku toho jak „v klidu a s nadhledem“ řeší situace, kdy jí není dána dostatečná pozornost. Pro zvýšení dramatičnosti situace a získání pozornosti na sebe zhasla světlo ve třídě. Bylo to v zimě pozdě večer, ve třídě nastala úplná tma. Rodiče to jako dospělé osoby to šokovalo, ale jak na podobné jednání třídní učitelky reagují čtrnáctileté děti? Poté ale už Šircová neměla odvahu se znovu postavit před rodiče, aby obhájila a vysvětlila své jednání. Po první schůzce s ředitelkou a rodiči už na žádné setkání s rodiči nepřišla. Nyní se po mateřské dovolené Šircová do školy vrací. Zlepšila se jako pedagog nebo jako člověk? Asi těžko. Zajímá to někoho z vedení školy? Ne.

Líný učitel: Rád bych jen podotkl, že (jak je to vždy) moje informace jsou podloženy dokumenty a ověřeny z několika zdrojů. Když napíšu „několik“, nemyslím tím dva, ale větší počet. Přesně řečeno, jde o šest na sobě nezávislých zdrojů, zčásti rodičovské, zčásti žákovské. Navzájem o sobě nevědí. Vím, proč to dělám, proč si tak kryju záda a zkušenosti mě poučily, že to tak dělám správně. Každá informace je potvrzena více než jednou. Tvrdit, že si vymýšlím nebo lžu je hloupé. Nemám k tomu žádný důvod. Vždy mi jde jen o žáky. Například dva rodičovské zdroje mi nezávisle potvrdily převrácení lavic Šircovou ve třídě, odpověď žákovského zdroje zněla takto: „Ano, řekla nám, že když budeme mít bordel v lavicích, tak nám je vysype. Druhý den to skutečně jednomu ze spolužáků udělala…“ Vyházet, rozbourat, přesně jako na vojně! Měl jsem už dopsanou pasáž o tom, že S. Kubová je nekompetentní ředitelkou, když jsem dostal mail od dalšího rodiče: „Právě ředitelka nám vlastně nakonec přišla jako hlavní viník celé té anabáze právě proto, že se ona a několik dalších, poměrně důležitých pracovníků ze školy, absolutně postavilo na stranu učitelky, a opakovaně nás, rodiče, přesvědčovali, že všechny jejich kroky byly správné a jediné možné, a zároveň se všemožně snažili, aby se o celé kauze nedozvěděl zbytek školy, a nutili nás, abychom s dětmi o dění ve třídě doma vůbec nemluvili. Popravdě dodnes jsem to celé nezpracovala, a pořád se na ty lidi zlobím, přestože právě jak píšete, že ve Waldorfské škole jsou rodiče de facto součástí školy.“ Všechny kroky byly správné?! Kvůli vtípku, který se mohl vysvětlit do minuty, volat policii?! Rozbourat klima ve třídě, izolovat žáka od ostatních, označovat ho jako „agresora“, udělovat přehnané tresty, vláčet rodiče do školy a dělat z nich blbce – to má být „správné a jediné možné“?

Ozvali by se jistě i mnozí další rodiče, ale bojí se, protože jak jeden z nich píše: „Učitelé se nám pomstili, když byly středními školami vyžadovány známky, které Waldorf běžně nedává. Ty známky pak byly hrozné.“ V tomto případu se v diskuzi pod prvním článkem objevily reakce některých osoby, které manipulovaly s fakty. Magdalena Kučerová, která se stylizovala do role „rodiče žákyně této třídy“ jaksi opomněla zmínit, že je i učitelkou a členkou vedení této školy. Nese tedy přímou odpovědnost za to, že se škola zpronevěřila svému honosnému názvu a kryla přešlapy Šircové. Šimon Mudroch je opravdu lyceán a také skvělý kluk, nadšený umělec, ve všech ohledech samostatný. Diskutoval rozumně, na rozdíl od těch, co musí hned chrlit nadávky. Jenomže neví, o čem píše, protože Šírcová mu sice vede ročníkovou práci, což ale v praxi znamená v podstatě jen řídkou emailovou konverzaci. O událostech v oné druhostupňové třídě neví nic, protože o žáky základky nemá důvod se zajímat. Je to gentleman, zastal se učitelky. Ale neví nic. Šimone, ta Vámi uvedená „kolektivizace viny“ není to, když konkrétně a jmenovitě popisuji pochybení pedagoga, ale to, když učitelka označuje celou třídu za „hroznou„. O to hůř, když je v ní třídní a jiní učitelé v této třídě nemají sebemenší problémy.  A pak další osoba z diskuze: Michala Kracíková, což je další učitelka té školy. Jedna z těch, kdo ve škole opravdu reálně rozhodují. Napsat, že ji starší děti v této škole nesnášejí, by bylo jen jemné vyjádření skutečnosti. Na žáky druhého stupně během vyučování ječí, stejně tak se nerozpakuje řvát i na své kolegy, přímo před dětmi. Dojem, který se škola snaží vyvolávat, jako že se na její obranu vynořily desítky hlasů žáků a rodiče, je úplně mimo. Ještě se ozval Michal Kučera, manžel M. Kučerové, který mimo jiné napsal, že jsem „mazal příspěvky a blokoval účtů studentů, kteří se rozhodli spontánně bránit školu“ (v diskuzi byl jediný student a to zmíněný Šimon – a je tam stále) a že můj cíl je „sbírat lajky a zisky z reklamy„. Neví, že ty zisky z reklamy jsou přesně nula korun? FB žádné zisky negeneruje, nejsme na TikToku. A kdyby mi šlo o lajky, podívám se do mnohaleté historie svého FB a napodobím své nejúspěšnější posty. Analýzy školních případů však jimi nejsou ani náhodou. Vůbec ho nenapadne, že jako vždy mi jde především o děti a rodiče. A o poučení pro pedagogy, jak věci nedělat a jak je dělat lépe. Za tyto blogy mi nikdo neplatí nic. Ani čtenáři ne. Takže těchto pět hlasů a jinak – vůbec nic.    

Mnozí učitelé ve Waldorfské škola Dobromysl v Plzni jsou nepochybně kvalitními pedagogy. Je pravděpodobné, že jejich žáci se cítí ve škole dobře (na rozdíl od žáků Šircové a jí podobných).V tomto případě ale škola selhala. Učitelka Šircová prý chyby nedělá, děti i rodiče si vymýšlejí, žádné opatření se nekoná. Ostatně, tato učitelka brzy po popsaných událostech odešla na mateřskou dovolenou, vše se tedy vyřešilo samo. To je oblíbené schéma Dobromysli. Stejně tak byla na chvíli odklizena stranou jazykářka, na jejíž přístup a nekompetentnost byly výhradně stížnosti, žádné pochvaly. Ta je teď už zase zpátky, stejně jako Šircová. Její hroucení se z učitelské práce prozatím nejspíše přestalo, hurá. Vlastně má škola v jednom pravdu: ono se to opravdu celé vyřešilo samo. Děti i rodiče se semkli proti společnému nepříteli – třídní učitelce a vedení školy. Takže vlastně happy end. Některé děti si odnesly dlouhodobé nebo trvalé psychické poškození, rodiče přišli o iluze a dobrý vztah ke škole. O co jde? V českém školství normálka. Možná je tato škola přes to všechno lepší než některé jiné v Plzni. Žádná sláva, prostě jen další jednooký mezi slepými. Ale i když je možná lepší nebo jiná než některé další v Plzni, stejně není tak kvalitní, jak by mohla nebo měla. To ani náhodou. Protože v opravdu dobré škole by Šircová takto pracovat nemohla, protože by se k žákům a rodičům chovali s respektem, protože by vedení školy jednalo ve prospěch žáků a na podporu klimatu školy. Ale to by tomu někdo musel nejprve rozumět. Být kompetentní ředitel školy neznamená věci tutlat, zastrašovat, manipulovat, nepřiznat si chybu. Chybami se škola učí, ale nejprve je třeba si je přiznat. Tato plzeňská škola v této kauze udělala názvu Waldorf ostudu. Cituji účastníka události: „V této škole se musíte připravit na  stále se opakující vzorec odklízení oblíbených pedagogů a protěžování těch poslušných, jakkoliv jsou špatní, předání moci do rukou kariéristů, aby formální vedení mělo co nejméně práce„.

Proč píšu o této škole právě nyní? Nejen jako poučení pro všechny pedagogy a rodiče, ať už z Plzně nebo odjinud. Někdy píšu o kauzách, které jsou čerstvé týdny, jindy o těch, které nesou poučení i po delší době. Nezapomeňte na to, že i když žáci odešli, účastníci té kauzy ze strany učitelů a vedení školy zůstali. Může se to tedy kdykoliv v různých variantách opakovat. Šircová se vrací. To by měli aktuální žáci i rodiče vědět. A v neposlední řadě: napsal mi účastník těch událostí, že fakt, že se „celé téma takto otevřelo“, je „doslova léčivý proces„.  

Předchozí text: 

Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: smutný příběh třídní učitelky

Poslední text:

Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: pravda, polopravda a lži