Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: pravda, polopravda a lži
Napsal jsem dva texty, které popisovaly události ve Waldorfské škole Dobromysl v Plzni (Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: smutný příběh třídní učitelky, Waldorfská škola Dobromysl v Plzni: smutný příběh třídní učitelky pokračuje). Učitelka Kristýna Šircová trvale nezvládala třídu a z toho pramenily pedagogické excesy: poškoly, kde plakaly děti bez možnosti kontaktovat rodiče, že se opozdí, převracení lavic, vulgarity, vyhrožování třídě, různé afekty, příznaky vyhoření, které učitelka dávala na odiv žákům i rodičům, ztráta vztahu se žáky a zborcení třídního klimatu. Škola se rozhodla pro strategii, která je podle mého soudu hloupá: za všechno může Čapek, který to zveřejnil, protože naletěl lživému informátorovi, který má své temné plány. Doplním tedy celý příběh a vnesu do věci jasno. Během minulých dnů se mnou korespondovali různí lidé a doplňovali moje informace. Rozdělím je do několika skupin.
Vedení školy
Dostal jsem několik mailů od Magdaleny Kučerové a Tomáše Kuby. Možná bude někdo překvapen, ale mnoho mých informací v podstatě potvrdili a doplnili. Dalo by se říct, že jen někdy interpretovali věci jinak. Ukážu Vám to na příkladech. Třeba to převracení lavic a pláč dětí ve třídě. M. Kučerová píše. „Nesouhlasím s tím, že by byla běžná praxe Kristýny Šircové převracet lavice, brát papíry nebo rozplakávat děti v pubertě„. Nikdo ale nepíše o tom, že by to byla „běžná praxe“. Napsal jsem, že se to stalo. Tomáš Kuba o tom napsal: „Šlo o položení (nikoli převrácení) lavic, které proběhlo jen párkrát poté, kdy více dětí opakovaně nemělo připraveny pomůcky na geometrii a v lavici měly nepořádek (shnilé svačiny) a paní učitelka v nadsázce řekla, že jim lavice bude vysypávat. To někteří chlapci ve třídě vzali jako hec a zkoušeli, jestli to opravdu udělá. Tak několika žákům skutečně lavice položila.“ Tedy je zřejmé, že se to dělo opakovaně. Je nyní asi jedno, jestli to budeme nazývat převracení nebo „pokládání“. Je to nevhodné a nepedagogické. Jsou to osobní věci dětí a existuje mnoho jiných způsobů, jak zabezpečit pořádek v lavicích. Co o tom píše žák z dané třídy? Toto: „Ano, řekla nám, že když budeme mít bordel v lavicích, tak nám je vysype. Druhý den to skutečně udělala.“ A jak je to s pláčem? Já třeba píšu v textu, že děti byly vyděšené, ale Tomáš Kuba píše: „Některé děti byly naštvané, vzteklé, rozhořčené, ukřivděné … vyděšené ale nebyly. Pokud jsem viděl dětské slzy, byly to slzy vzteku, nešlo o strach.“ Žák z dané třídy, typicky klukovská reakce: „Jo, holky slzely a dělaly kolem toho spoustu hysterie.“ Rozhodně tedy děti prožívaly tak silnou emoci, že některé plakaly. Na druhém stupni základní školy! Chci na těchto příkladech ukázat, že v mých textech nejsou žádné nepravdy, jde většinou o rozdílné interpretace. Pokud tedy nejste takový „charakter“, jako M. Kučerová, která by nejraději zapřela i nos mezi očima. Vedení školy volí formulace, které situace bagatelizují. Celkově ale není pochyb o tom, že se K. Šircová dopustila řady chyb, jak ve třídě, tak při jednání s rodiči. Magdalena Kučerová (připomínám, že je současně i rodič žáka dané třídy) například sama napsala: „Já a můj manžel jsme při této kauze stáli proti způsobu řešení ředitelky Silvy Kubové a Kristýny Šircové. Mezi učiteli jsem nebyla sama, kolegium bylo rozpolceno. Největší chybu jsem zase viděla v komunikaci, vnímala jsem, že obě strany chtějí totéž a myslí to dobře, ale zatímco na začátku byla z mého pohledu komunikační chyba spíše na straně paní učitelky a paní ředitelky. Nelíbil se nám způsob informování rodičů, informování dětí a následná třídní schůzka.“ Tomáš Kuba píše: „I přesto to škola považovala za závažné pochybení paní učitelky a řešila to s ní. Ano, v tomhle ohledu šlo o selhání paní učitelky i školy, která situaci umožnila.“ Proč cituji maily a nevidíte hlasy M. Kučerové a T. Kuby v diskuzi pod texty na Facebooku? Protože oba neumějí napsat příspěvek do diskuze bez osobních urážek, tak proto. Někdo kritizuje jejich školu, takže komunikují defenzivně a agresivně. Jinak píší maily, ale úplně jinak se projevují na sociálních sítích a pravděpodobně ještě jinak informují o věci rodiče dané školy. Jsme v mnoha ohledech na stejné lodi, přijde mi to licoměrné. Tedy pokud se zrovna nezastávají černé pedagogiky, to na stejné lodi nejsme. Také považuji za vysloveně stupidní, když M. Kučerová napíše, že se prý snažím „zastrašovat“ nějaké lidi. Ani nevím jaké. Jak a čím bych to měl proboha dělat? A proč? Přitom je dobře ilustrativní, že hned několik mých zdrojů prosilo o anonymitu, protože se báli odvety ze strany školy. Například i proto, že i když děti z bývalé třídy Šircové jsou ze školy pryč, jejich mladší sourozenci tam zůstali. Samozřejmě ne kvůli Kučerové nebo dokonce Šircové, ale kvůli kamarádům, které tam mají. Takže kdo koho tady zastrašuje? Kdo vzbuzuje strach? Podle Kučerové, která se nerozpakuje lhát, mlžit a manipulovat, je „článek už je takový pamflet, že se tomu už musíme všichni smát.“ Myslím, že hodně dětem a rodičům do smíchu nebylo ani tehdy, a do smíchu jim není ani nyní.
Rodiče
Napsala mi maminka: „Samozřejmě nemohu reagovat a hodnotit daný incident, nemám k němu žádné informace atd., jen bych chtěla napsat, že jak znám fungování školy, kde se všichni snaží být otevření, jednají neuvěřitelně lidsky, vybízí k ozvání se, pokud s něčím nejsme spokojení. Co se týče „poškoly“, tak to je dost jinak, než máte v článku, od letošního roku máme zavedené tzv. Poledníky, znamená to, že pokud syn nezvládne učivo nebo nějakou činnost během vyučování, dodělává si to odpoledne po obědě. Od samého začátku nám paní učitelka říkala, že to v žádném případě není za trest a že máme dbát na to, aby to tak děti nevnímaly. Je to podáno hezkou hravou formou i po vizuální stránce ve třídě – ten Poledník. Můj syn je dost živý a má mírnou poruchu pozornosti, takže prostě se to o hodinách stane. On sám je rád za tuto možnost, rád si to, co nestihl dodělá v klidu. Ještě bych chtěla říct, že mám hluboký obdiv, s jakým nasazením ve škole fungují a jsem ráda za jejich přístup.“
Líný učitel odpověděl: Pěkný den, děkuji za sdílení Vašeho názoru. Já sám v dalším textu tvrdím, že učitelé ve škole jsou i ti kvalitní. Jen bych Vás chtěl poprosit, abyste si uvědomila, že Vy, děti ve Vaší třídě a jejich rodiče jsou jedna bublina. A rodiče a žáci v jiné třídě, jsou se svou učitelkou zase úplně jiná bublina. A když je průser, tak mají zakázáno se o čemkoliv šířit, takže Vy se nic nedozvíte. Takže například to, co je u Vaší třídy zábavný Poledník, je v jiné třídě na hraně šikany a agrese ze strany učitele. Bohužel. Chyba vedení školy je taková, že nedbá na vyrovnanou kvalitu celé školy a promíjí některým učitelům věci, které by i pro Vás byly neakceptovatelné. S rodiči dané třídy bylo jednáno přezíravě a neférově. Ještě že se u Vás podobné věci nestaly a máte na své pedagogy štěstí. Moc Vám to přeji. Každý, kdo čte mé knihy, tak ví, že já miluji alternativní školy a alternativní pedagogy. Ale pokud mám přispět k očistě a zlepšení tak, že odhalím nekvalitu a přetvářku, udělám to. V jakékoliv škole. Kvůli rodičům, jako jste Vy a kvůli dětem.
Nebudu ale zastírat, že po tom, co jsem všechno zpracoval v textech, přišel mi mail od dalšího rodiče, kde píše: „Dobrý den pane Čapku, velmi Vám děkuji za článek o situaci ve Waldorfské škole Dobromysl v Plzni. Jsem rodič jednoho ze žáků v bývalé třídě učitelky Šircové. Vše, co v článcích popisujete se skutečně stalo. Chování zmíněné Šircové bylo úplně vyšinuté. A bylo toho daleko více, než jen Vámi popisované události. Tím už pohár trpělivosti rodičů přetekl. Její učitelské schopnosti nejsou vůbec žádné. Není schopná normálně vycházet ani se žáky, ani s rodiči. Je pro mě naprosto šokující, že se tahle osoba po mateřské do školy vrátila. A velmi dobře jste popsal i chování ředitelky Kubové. Na rodiče a žáky pohlíží jako na nepřátele. Její postoj přesně vystihuje známý citát z Cimrmana, který bych upravil takhle – udělala si školu, ale chodili jí tam žáci. Manažerské schopnosti paní ředitelky jsou na nule. Ředitelka Kubová nám rodičům skutečně zakazovala, abychom mezi sebou komunikovali mailem! Ve škole je obrovská fluktuace učitelů a učitelek, jazyková výuka je naprosto nekvalitní, na němčinu nebo angličtinu často chybí pedagog několik měsíců. Se žáky ze zmíněné třídy se jednalo jen pomocí zákazů a příkazů. Abych škole úplně nekřivdil, je tam několik kvalitních učitelů, kteří vše zvládají skvěle. Ale to je skupina, která nepatří do oblíbené party ředitelky Kubové. Že o této škole a konkrétně o učitelce Šircové píšete, je pro mě dost osvobozující a pociťuji určité ulehčení, protože z přístupu této školy k žákům a rodičům cítím naprosté rozčarování. Paní Šircová by vůbec neměla působit na pozici učitele, protože její přístup a chování k žákům je otřesný. Možná, že někteří rodiče dětí z uvedené bývalé třídy školu nadále podporují a stojí za ředitelkou i učitelkou, ale řekl bych, že jsou to rodiče, kteří se svými dětmi příliš o škole nekomunikují a nejspíš s nimi příliš nekomunikují obecně o ničem.“
Líný učitel: Tímto mailem mohu zodpovědně konstatovat, že počet jedinců, kteří mě informovali o dění ve škole, překročil desítku. Takže žádné „informace od jednoho člověka“, milí žáci lycea. A propos, žáci lycea…
Žáci lycea
Přiznám se, že napsali také studenti lycea, které patří k základní škole. Byli celkem 4 (slovy čtyři). Z jejich reakcí mi bylo trochu stydno. Ne z toho, že bránili svou školu, to je v pořádku, ale jak. Vypadá to, že studenti lycea postrádají základní dovednosti čtení s porozuměním anebo jsou obětí důkladného brainwashingu. Napsal mi David H: „Jsem žák na Waldorfském lyceu Dobromysl již druhým rokem. Rozhodně si nemyslím, že Vaše velice bulvární a přehnané články jsou v tomto případě na místě. Ve většině případů se totiž jedná o falšování a překrucování informací. I přes můj občasný nesouhlas s názory paní Šircové, si totiž nemyslím, že není na místě upozornit podezření na šikanu (v tomto případě kyberšikanu). Rozhodně by nebylo od věci, kdybyste čerpal z více zdrojů a kontaktoval školu o její verzi k tomuto problému.„
A také mi napsala Eliška B. : „Momentálně se podivuji nad tím, co je špatného na tom, vznést návrh na nahlášení incidentu s kyberšikanou na policii, přece jenom je to trestný čin… Vulgární mluva před svými žáky samozřejmě v pořádku není, ale jinak si myslím, že jednání paní ředitelky i paní učitelky bylo oprávněné a správné. Je vidět že čerpáte z informací od jednoho člověka. Také je moc hezké, že se ani nesnažíte kontaktovat vedení školy s žádostí o jejich stranu příběhu:))„
Líný učitel: Milí studenti lycea. Nebudu tady operovat s tím, že neznáte celý příběh, jejímž základem je, že údajná „kyberšikana“ byl nesmyslný výplod mysli učitelky Šircové. Víte pouze to, co vám o tom řekli. Musím vám to asi vysvětlit na příkladu. Představte si, Eliško, že uvidíte Davida jak si něco píše do mobilu. Ze srandy za ním přijdete a řeknete: „Chachacha, stejně vím, co tam píšeš!“ David půjde za učitelkou a řekne: „Eliška zná moje zprávy v mobilu!“ V tom okamžiku vás, Eliško, odvedou ze třídy a budete celý den mimo třídu. Okamžitě pozvou vaše rodiče do školy a budou jim tvrdit, že jste se dopustila kyberšikany a lhát, že rodiče Davida podávají trestní oznámení na Policii. Pak přijde učitelka do třídy, začne všem vyhrožovat policií a pak si postupně brát různé děti k výslechům. A vy jste stále ještě neměla možnost se vyjádřit a věc vysvětlit. Celý den budete mimo, v izolaci. Na základě toho se rozpoutá mnoho týdnů trvající hysterie, vám a spolužákům budou čteny hrozné příběhy o kyberšikaně, vedení školy bude lživě informováno, že ve vaší třídě bují kyberšikana, vaše třídní učitelka bude všem tvrdit, jak jste všichni hrozní, ředitelka bude tohle všechno schvalovat a zakazovat vaším rodičům, aby se kontaktovali s jinými rodiči a také zakáže svým učitelům, aby o tom mluvili, dokonce i mezi sebou! Jako v nějakém totalitním Absurdistánu. Pokud vám pak bude stále připadat, že „jednání paní ředitelky i paní učitelky bylo oprávněné a správné“, tak žijete v nějakém divném, pokřiveném světě. V něm se jedná se žáky bez respektu a učitelky vyhrožují Policií dětem i rodičům. A ještě jedno, opakuji: mám informace o škole z více než 10 zdrojů – rodičů, žáků i učitelů. Rozhodně to není od „jednoho člověka„. A nemusím „kontaktovat vedení školy s žádostí o jejich stranu příběhu„, už mi ji poslali. Celkem hodně obsáhlou. Viz výše. A ta „jejich strana“ zejména od milé paní Kučerová obsahovala četné polopravdy a lži, zatímco pan Kuba se alespoň snažil vše vysvětlit férově, nicméně ze svého zkresleného pohledu. Já ale nemám proč cokoliv zkreslovat, na rozdíl od nich. Nula důvodů, nula motivů nějak lhát nebo mlžit. Podobné články mi lajky nezvedají, popularitu nezvyšují, žádné benefity nenesou, jako reklama lektora nefungují. Otevřenost se totiž v našem školství nenosí. Milí studenti, pokud vám ve škole řekli něco jiného, než o čem píšu, naučili jste se na vlastní osobě, jak vypadá manipulace. Každá taková zkušenost je k nezaplacení. Moje zkušenost zase je, že mohu dostávat maily od jiné žákyně této vaší školy, současně potomka člena vedení školy, kde se uvádí: „píšete vyloženě sračky„. Nu, ok. Tak hluboko jste Davide, Eliško a Šimone (viz minulý blog) neklesli. Díky vám alespoň za to a ať se vám daří.