Líný učitel na vysoké škole

Líný učitel na vysoké škole

Je to už nějaký čas, kdy jsem učil na univerzitě. Kniha „Líný učitel“ ani nebyla napsaná, pracoval jsem nějak v té době plus mínus teprve na „Moderní didaktice“. Na té jsem dělal asi dva roky, ale další dva roky trvalo nakladatelství, než ji vydalo. Mezitím jsem vedl nějaké semináře o metodách a hodnocení pro sborovny (asi tak jednou dvakrát za měsíc) a jinak si plnil povinnosti akademického pracovníka. A také jsem na malé úvazky učil na základních a středních školách, protože rozvrh VŠ učitele je až směšně malý. Po sedmi letech na Pedagogické fakultě jsem přestoupil na Fakultu informatiky a managementu, katedru managementu. Byl jsem na fakultě vedle všech těch ekonomů, matematiků, ajťáků, jazykářů a podobně asi jediný „expertní pedagog“ a tak jsem se snažil, aby podle toho vypadala i výuka. Nedávno jsem prohraboval archivní dokumenty, když jsem hledal nějaké své staré texty a narazil jsem na hodnocení studentů. Nebylo to ze žádné oficiální evaluace, ale ze studentského neoficiálního fóra, kde si studenti vyměňovali názory na učitele, výuku a předávali si tu tipy a studijní materiály. Myslím, že jejich hodnocení hezky ukazuje reakce studentů, když někdo učí jinak, než je zvykem. To, co jsem požadoval ke zkoušce předmětu SOCIOLOGIE, bylo přečtení dvou knih (Giddensovu „Sociologii“ a Hayesové „Základy sociální psychologie“),test na základní pojmy a aktivní účast na seminářích. Obě knihy jsou spíše populárně naučné než odborné, jsou vtipně a čtivě napsané, s obrázky. Z Giddense jsem navíc nechtěl kapitoly, ktreé by obsahovaly text “mimo profil absolventa” – takže třeba kapitolu „Společnost“ ano, ale kapitolu „Náboženství“ ne. A jak na tyto požadavky reagovali studenti? Jeden hlas byl kritický, student napsal:

Student 1: Já to dal, ale je to fakt brutální. Tři dny jsem nedělal skoro nic jinýho, než že jsem četl Giddense. Stihnul jsem ho celýho až na 2 kapitoly. V den zkoušky jsem zjistil, že chce ještě tu Hayesovou, takže tu jsem stihnul přečíst jen z půlky. Nicméně jak píšeš, jedním přečtením si nemůže člověk přesně zapamatovat definice, který tam chce skoro slovo od slova. V tý knížce je snad 200 různejch jmen a experimentů, u všeho nějaký dělení a principy a bla bla bla. Prostě ani nechápu, jak to udělala ta holčina, co dostala 100 bodů ze 100. Já měl 55 a byl jsem rád. Kdybych to nedal, tak ani nevím, co víc pro to mám udělat, protože zabít další 3 dny tím, že to budu celý číst znova, by se mi fakt nechtělo.

Na to mu napsal student 2: Aspoň tenhle předmět donutí (některé) lidi přečíst za studium na VŠ aspoň jednu knížku  🙂 Tedy nevím jestli letos přitvrdil, ale vloni mi to přišlo sice ne jednoduchý, ale s chozením na cvičení a 1 přečtením Gidense v klidu datelný na 2-3. (myslím že tam většinou bylo něco z témat probíraných v seminářích, hlavně Gidens se nemusel číst celý, ale jen kapitoly/témata z přednášek)

Líný učitel: A to je pravda. Nejednou jsem ale slyšel, že Giddens byla jediná (!) kniha, kterou daný student za pětileté studium inženýrství informatiky nebo managementu měl fyzicky v ruce a četl ji. Z další diskuze, která se rozvinula:

Student 3: Ale no tak, nebuďte měkoty, přečíst za 3 dny jednu knížku na zkoušku berete jako nepřiměřené nároky? 😀 Kupodivu jsou i školy, kde se lidi připravují na zkoušku 2-3týdny a i tak mají šanci že z ní vyletí. Já vím, na FIMce je ale dobrým zvykem přečíst si jednou přednášky večer před zkouškou a dělat 4 zkoušky týdně...

Student 4: Mě se Sociologie líbila, člověk se tam ledacos zajímavého dozvěděl z vývoje a historie společnosti, byť už většinu toho kdekdo někde slyšel, zde to bylo v ucelenější a zajímavější podobě. A jeden z velmi mála předmětů, kam člověk rád chodil na přednášky i cvičení. Ne jako spousta jiných předmětů, kde se to jenom šulí jak ze strany studentů, tak někdy i vyučujících. Myslím, že by takhle mělo postupovat více učitelů. Dát studentům nějakou povinnou literaturu ať si to nastudují a někdy ty knížky otevřou! Nic by se nikomu nestalo.

Student 5: Jinak k SOC. Tenhle semestr to byl jediny predmet, co me bavil. Souhlasim, ze jak prednasky, tak cviceni byla zajimava a leccos me dala, nejsem žádnej genius, chodil jsem na přednášky a četl jsem jednou letmo Giddense (jen ty povinný kapitoly), myslím že mi to dalo asi 2 dny, a myslím že jsem měl 2ku a do 1 zase tak moc nechybělo s bodama za cvičení a přednášky, nebo jak se to bodovalo. A podotýkám že tu druhou povinnou knížku jsem ani neviděl, právě o to my myslim utekla ta 1čka.

Student 6: Podle mě vás hlavně štve, že Čapek umí trefit dobře otázky (aby poznal jestli se to někdo učil) a nebere “okecávačky”, které někdo vaří z vody, což u mnoha jiných předmětů prochází lehce.

Student 7: Dnešní termín vcelku oky. Na zkoušku stačí bohatě, když člověk prolétne Giddense, doporučuji i Hayesovou nebo nějaké shrnutí, protože jsou z ní dvě otázky. Jinak škoda, že jsem si Giddense nepročetla už během semestru, protože pak by mě některé aktivity dávaly více smysl. Tak jen tak další info – dnešní zkouška – byli jsme jen 2, takže ústně, 10 otázek, kdo si jí dřív vzal byla jeho… Je to pro spoutu lidí nezvyk (často i pro mě) dělat něco navíc jako chodit na přednášky, číst doporučenou literaturu atd., ale v tomhle případě přednášky jedny z těch nejzajímavějších a Giddens se čte podstatně líp než Teorie systémů 🙂 Když to přečtete a najdete si otázky tady z fora, tak by nikdo neměl mít problém to udělat.

Líný učitel: A něco k dress code neboli jak se obléknout na zkoušku?

Student 7: Oblek není třeba. Čapek taky chodí v tričku a kalhotech. Byl jsem v džínových kraťasech, tričku s limeckem a v sandalech a neřešil vůbec nic. O tom není třeba vůbec diskutovat… Asi každý cítí, že je slušnost, jít na zkoušku vhodně oblečený 😉 ale když je zkoušející sám oblečen značně uvolněně a ještě při zkoušce telefonuje a píše sms, je atmosféra spíše neformální, takže je uplně zbytečný se pařit v kvádru…

Líný učitel: Tolik k nároků na vysokoškolskou zloušku – přečíst jednu knihu a jednu brožurku 🙂 A našel jsem i hodnocení k metodám výuky.

Student 8: ahojda lidičky… musím se přidat k diskuzi… letos si chci tento předmět zapsat, protože Čapek je moc fajn… docela se s ním dá POKECAT, nemusí se tam skoro chodit a navíc jsou za to 3 kredity.. já loni chodila na jeho předmět Komunikační dovednosti a myslím, že to letos bude hodně stejný. Zakončení spočívalo loni v cca 2-5 minutovém povídání na libovolné téma před kolektivem přičemž ostatní mají za úkol hodnotit ten projev a potom zkritizovat:-) je to sranda

Student 9: pockej si a dej si předmět s panem Čapkem pokud ho v letním semestru má. K Čapkoj jsem chodil na jediny cviko ze vsech rád, protože to byla sranda a něco tě i naučil. Fakt to ma smysl

Student 10: Probírají se zajímavá témata, na kterých si i něco vyzkoušíte. Většinou se úkoly na hodinách vypracovávají skupinově, čili jde o takový “team building”  Smile . Letos byla docházka tak, že jste nemuseli jednou za měsíc přijít (samozřejmě ne všichni najednou) čili okolo 70 % docházky stačí. Pro zápočet bylo potřeba 9 (motivačních) razítek. Sem tam byl i domácí úkol. Celá cvičení mi připomínala styl “Škola hrou”. Zápočet získáte za výstup předmětu, tím je prezentace “odborně-naučného” tématu bez pomůcek. To je nahráno na kameru a pak proběhne hodnocení. To považuji za velice pozitivní věc předmětu. Vidět se a slyšet se (pro mě dost překvapení 🙂 )

Student 11: Někdo psal, že je to psychouš a že se přes něj musíte přenést. To si osobně nemyslím. To, že Vám někdo bez servítek řekne, co si myslí a že cvika jsou založeny na interakci studentů a učitele, nedělá z vyučujícího psychouše. Pravdou je, že se o Čapkovi něco málo dozvíte, což o ostatních učitelích říci nejde. Netvrdím, že Čapek není komplikovaná osoba, ale tak se jeví každá osoba, co se trochu otevře a řekne i svůj názor. O někom koho znáte jen jako recitátora z přednášek, si prostě moc myslet nemůžete. Dnes při hodnocení výstupu řekl pěknou myšlenku: “Když si chceš nafackovat, tak si na toho někoho pozvi, bude to lepší”. To, že od něho dostanete při hodině i malou facku, není na škodu.

Líný učitel: A já dodávám, že ta facka byla myšlena obrazně. Formatvní hodnocení samozřejmě nefackuje, ale pro někoho se může zdát býti fackou už jen to, že ho někdo hodnotí v kriteriích a že se mu ukáží také jeho rezervy. Na to byl ze studentů jen málokdo zvyklý. Postupem času jsem přešel k tomu, že studenti mohli dostat jedničku z předmětu jedním ze čtyřech jasně zadaných způsobů: 1) splněním tří průběžných úkolů během semestru NEBO 2) vedením semináře aktivizující metodou, žádná prezentace nebo výklad NEBO 3) aktivní prací v seminářích (zisk razítek) NEBO 4) klasickým rozhovorem nad přečtenou knihou. To podporovalo různé styly učení a snižovalo stres ze zkoušky. Negativní emoce do vzdělávání nepatří!