Takzvaný etický kodex vznikl neeticky: mlžení, klam a lež

Ano, já vím. Kdybych využil čas, který věnuji rozborům etického kodexu učitele, přípravě své verze etického kodexu, byla by už hotová a mnohem lepší, než desatero, se kterým přišla Učitelské platforma. Chci ale z celé té ošklivé události vytěžit poučení, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo. Co mě také zaujalo, je rozhovor jednoho z tvůrců tohoto desatera, Michala Kaderky. Někteří představitelé Učitelské platformy se totiž při obhajobě toho nepodařeného nedodělku začínají dopouštět lží, zkreslení, dokonce až fantasmagorií. To všechno dohromasy spojuje třeba Kaderkova odpověď na otázku „Kdo je autorem kodexu?“, kdy odpověděl „Já bych se nebál říci, že tam jsou všichni, kteří v tom vzdělávacím prostředí něco znamenají.“ Elitářská, pyšná, hloupá a lživá odpověď.

Osobně se pohybuji v českém vzdělávacím prostředí desítky let. Jako bývalý akademik jsem si užil mnoho pedagogických konferencí, později jsem poznal mnoho lektorských kolegů, lidí ze světa alternativních škol, špičkové ředitele a různé odborníky, kteří ke vzdělávání přistupovali z pohledu sociologie nebo psychologie. Mnoho lidí osobně neznám a nikdy jsem je nepotkal, ale vím o jejich činnosti, čtu jejich texty a vím o práci, kterou odvádějí pro české školství a také jsme si vědom vlivu, který mají na jeho kvalitu. Pozitivní nebo negativní. Kdyby byla pravda, co tvrdil Kaderka, musel by ten tým mít padesát, ale spíše sto nebo dvě stě členů. Pak by tam byla alespoň část těch, kdo ve zdělávacím prostředí „něco znamenají„. Zorganizovat diskuzi nebo připomínkové kolo pry tyhle lidi by měla organizace jako Učitelské platforma zvládnout. Nebo zapojit část z nich. Kdyby na to očividně z výšky nekašlala, samozřejmě.

Tým, který je nazvaný hrdě „Lidé kodexu“ – ač opravdu není čím se chlubit – obsahuje 21 jmen. A já jsem rozpačitý z toho, co znamenají nebo spíše neznamenají ve vzdělávacím prostředí. Pokud tedy použiji to Kaderkovo kritérium. Michal Broža z Organizace spojených národů. Tento člověk se vzděláváním vůbec nezabývá, pro vzdělávací prostředí opravdu mnoho neznamená. Kieu Ngan Nguyen z České středoškolské unie, která je studentkou oboru Ekonomického lycea na Obchodní akademii Bubeneč, pro vzdělávací prostředí také mnoho neznamená (zatím). Držím jí palce, aby měla skvělou budoucnost. Petr Jan Vinš, katolík a exorcista je ten, kdo v českém školství vůbec nic neznamená a prozatím jen ukázal, že umí dobře trollit a povyšovat se nad ostatní. Tereza Veverková, studentka oboru Speciální pedagogika na Masarykově univerzitě a koordinátorka hnutí Otevřeno dělá skvělou práci pro nově příchozí děti z Ukrajiny – jako stovky podobně užitečných lidí. Je talentovaná, ale zatím nemá ve vzdělávacím prostředí žádnou výraznější stopu. Michal Kaderka, učitel a lektor, jakých jsou stovky, v poslední době proslul tím, že ani neumí hodnověrně promovat kodex, který tak zpackal. Pro vzdělávací prostředí znamená spíše nekvalitu než naopak. To je příklad části „Lidí kodexu“, o kterých nejen že nelze říct, že „něco znamenají“, ale přesně pravý opak. No offense.

Pak jsou tam lidé, kteří nepochybně něco znamenají. Ombudsman Ladislav Hrzal, profesor Karel Rýdl nebo Luboš Zajíc z Národní rady Unie školských asociací – CZESHA. I další. Ukazuje se ovšem, že lidé zastupující nějakou organizaci nedali dokument v pracovní podobě členům své organizace, ale hráli takříkajíc sólo. Tak to udělala Učitelské platforma, tak to udělala asociace děkanů a mnozí další. Nebyl důvod jmenovat tyto osoby jako zástupce svých organizací, protože od nich ani neměli mandát je v této věci zastupovat. Tak proč tam ti lidé byli, když nikoho nezastupovali a navíc nejsou žádní odborníci na kodexy ani na etiku? Hráli roli reklamních panáků ve výkladu.

Bohužel, věci jsou však ještě horší. Známé tváře byly zneužity a bez jejich vědomí jsou zařazeni do „Lidí kodexu“ a s tím až směšně mizerným textem spojeni. Jenomže nyní jsou chyceni v pasti. Vysvětlím dále.

Dva autoři z Učitelské platformy, Michal Kaderka a Eva Marková hovořili o půl roce setkávání, desítkách hodin a několika vlnách připomínkování. Zapomeňme na chvíli, že z toho vzniklo jen půlstránky zmatených řádek. Oba ale vytvářejí klamavou představu o tom, že takto pracovalo oněch dvacet jedna „Lidí kodexu„. Ale příběh některých těchto lidí je úplně jiný! Představte si, že jste X, odborník, autorita a opravdu něco ve vzdělávacím prostředí znamenáte. Když se dozvíte tu učitelské veřejnosti skrývanou informaci, že kradmo a v malém týmu vzniká etický kodex, říkáte si skepticky: k čemu má být? Osloví vás, abyste si ho přečetl a připojil nějaké poznámky. Uděláte to tedy, zčásti ze slušnosti a zčásti proto, že to je za chvíli hotovo. Proč nepomoci? Ani nevíte, v jaké fázi je kodex, který vám poslali a nevíte ani, jak a zda vůbec vaše poznámky využili nebo zapracovali. A to je vše. Náhle zjistíte, že onen etický kodex halasně vytrubují do světa (ministr, a šéfinspektor na tiskové konferenci). A co hůř: vy jste uvedený na speciálních webových stránkách jako jeden z „Lidí kodexu“. Žádné „hodiny práce“, žádné „setkávání celé týdny“ a „vlny připomínkování“, žádná prosba o to, zda vás takto mohou prezentovat. Nic z toho u vás neplatí. Jen vaši tvář vystrčili jako reklamu na svou mizernou a lajdáckou práci. Jestli tohle není podvodné jednání a zneužití vaší osoby, tak už fakt nevím nevím co. A etické to není ani trochu.

A teď jste v pasti. Protože víte, že když se ozvete, tak ten kodex definitivně shodíte. Rozbijete něco, co mohlo být pomocníkem, ale stalo se to závažím. Kopnete do organizace, která to obecně myslí s naším vzděláváním dobře a nemůže za trapné chyby několika jedinců ve svém čele, kteří podlehli papaláštví a sebeklamu. Jenomže když se neozvete, jste a budete spojeni s něčím, co vám bude dělat ostudu a co je skvrnou na vaší pověsti. Jak se zachováte? Budete doufat, že to celé upadne do zapomnění, ale co když vám to udělají znovu? Zkrátka Skylla a Charybda, dvě zla – které je horší?

Nejde jen o to, že samozvaný etický kodex je nekvalitní a směšný. Vypadá jako něco, se sesmolí dva studenti za hodinu ve studovně, jako úkol do předmětu Teorie výchovy. Také výběr lidí, kteří na něm pracovali, byl krajně nevhodný. Stejně směšná jsou slova šéfinspektora, že podle něj budou učitelé posuzování svými nadřízenými, řediteli škol nebo vyjádření, že na jeho základě budou reagovat vysoké školy v přípravě budoucích učitelů a podobně. Nepravdivá jsou slova, že dává nějaký návod pro různé situace – naopak. Je nejednoznačný a zmatený. Hovoříme o zmetku, nedodělku a také objevování něčeho, co tu máme už roky pod nosem. Eva Marková, členka Učitelské platformy a středoškolská češtinářka, pročítala prý různé kodexy a takto se z ní za pár týdnů měla stát odbornice na kodexy? Kaderkovi a dalším uniklo mnoho věcí a mimo jiné i to, že třeba na Katedře pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty UHK působil od roku 2003 Kabinet etické výchovy, který například participoval na realizaci kurzů etické výchovy, garantoval kurzy, napomohl akreditaci učitelského studia Etické výchovy a podobně. Loni na jeho základech vzniklo Centrum pro etiku a rozvoj charakteru (CERC), který pracuje s etickými problémy na filosofických, psychologických a především pedagogických základech. Snaží se propagovat a vzdělávat etická témata mezi učiteli, tvoří učebnice a podobně. Nebylo lepší vzít do týmu někoho odsud? Někoho, kdo spojení etiky a pedagogiky studuje a lektoruje už celé roky? Třeba namísto nějaké etické rychlokvašky nebo exorcisty, který nemá základní etiku ani v sobě? To, že etika je jim cizí, lze už ostatně s jistotou říci i o jiných autorech „kodexu“. Bohužel.

Trilogie o etickém kodexu:

1. díl: Etický kodex učitele: desatero, které budí pobavený úsměv i odpor
2. díl: Dva důvody, proč se Učitelská platforma dopustila tolika hrubých chyb s „etickým kodexem učitele“