Školní obědy, Radek a Petra a také sociální rozdíly

Tak se nám rozjela diskuze nad obědy zdarma. Úmyslně jsem počkal, až opadne taková ta vlna, kdy se k tomu vyjádří každý. O to více jsem to četl a bylo to jako brodit se tu čirým potůčkem, tu kalnou vodou, tu močůvkou. Nakonec obědy zdarma mít všechny děti nebudou. Proč? Na začátku to přece vypadalo, že zadarmo bude jíst každý, kdo se projde kolem školní jídelny. Nejprve bývalá ministryně Valachová (kdy už se přestane montovat do školství, kterému nerozumí?) přišla s obědy zdarma pro děti v v posledním roce školky a školáky prvního stupně. Pak tomu dal Babiš flek tím, že by krmil školáky až do deváté třídy, načež Valachová přišla s obědem zadarmiko pro celou školku. Já jsme čekal, kdy se objeví návrh pro vysokoškolské menzy zdarma, ale přišlo kyvadlo z druhé strany. Objevily se komentáře typu: „Šunkofleky zdarma pro dcerku či synka topmanažera nadnárodní firmy dotované i z daní prodavače v supermarketu, to by byl opravdu ukázkový příklad průniku černého humoru do sociální politiky.“ (komentátor HN P. Honzejk) Jakmile se objeví absurdní argumenty, už se na ně nedá racionálně argumentovat, to by měl vědět žák osmé třídy. A tohle, přestože podobné myšlenky byly velmi rozšířené, jsou absurdní argumenty. Když něco platí stát, jsou to peníze boháčů i chudáků. Takže onen „prodavač supermarketu“ platí třeba i golfový klub, pokud mu stát přispěje dotací, kde si ten „topmanažer“ na rozdíl od něho zahraje. Je to klasické odvedení pozornosti ve jménu „zdravého rozumu“, který ve skutečnosti chybí. Mimochodem, pokud ten topmanažer sedí například v ČEZU, ten jeho top plat mu prodavač platí také. A my všichni. A vůbec, příkladů, kdy chudý prodavač v supermarketu platí něco topmanažerovi, bychom našli kopec. Ve Finsku, kde jsou obědy zdarma už celá desetiletí, ale snad nemají prodavače a topmanažery? A to není jediná země s obědy zadarmo. Bohužel, návrh zpracovávalo ministerstvo školství s „umem“ sobě vlastním, takže to bylo jako za Valachové: 1) ušilo se to horkou jehlou, 2) na nějaké připomínkování se kašlalo a 3) návrh znamenal nepřiměřený nárůst byrokracie a nákladů. Názory na obědy zdarma ale přišly i „z druhé strany“, kde byly souhlasné a schvalující. J. Sláma psal: „Hladové dítě určitě rádo poobědvá a požádá o knedlíky „na víc“. Kuchařky, které pocházejí ze stejné společenské vrstvy, jim je určitě dají. Jako vzpomínku si připomeňme Foglarův román Boj o první msto, kde hladový chlapec se nechal od spolužáků fackovat za housku.“ Trošku mě zaráží, že se v celé diskuze téměř neobjevila pochybnost, zda by plošné obědy zdarma zvládly školní jídelny. Podle zkušeností na Slovensku byl v některých školách nárůst až o 50%. To by mizerné placený a leckde málo početný personál v některých školách jen těžko zvládl.

Ozval se i „prezident“ „Pedagogické komory“ Radek Sárközi ve článku Obědy u nás v Kocourkově. Ano, je to opravdový Kocourkov, když někdo s nebetyčnou drzostí nazve svůj spolek Pedagogická komora, což je reálně název pro profesní komoru učitelů (resp. pedagogů), želbohu u nás nezřízenou. Jestliže učitelé najdou v sobě sílu po vzoru lékařů a právníků a ustaví ji, milý Radek S. tam nebude ani ořezávat tužky, to je jisté. Ale jinak mám z Radka radost, dostal se do novin a když se bude ráno otužovat a jíst mrkev, třeba to bude brzy i na rozhovor. Držím palce! Není těch lidí, co se motají kolem školství, zase tolik, jednou musí vyjít řada i na něho. Na jeho celkem myšlenkově nenáročném textu jsou pozoruhodné některé momenty, které vybírám: A) Ukazuje se, že jakékoliv peníze z MŠMT, které nepůjdou na platy učitelů, budou stiženy Radkovým hněvem. I kdyby měl utrhnout dětem od pusy suchý rohlík, platy učitelů jsou ve školství jediná a hlavní priorita! B) Je tu vysloveno to nejhorší a nejtupější klišé, které se týká sociálně slabých, kteří peníze podle Radka využívají „v horším případě na nákup cigaret nebo alkoholu„, C) Další klišé následuje: učitelky ve školách prý „bědují“, jak se s jídlem plýtvá. Opravdu? Ale abych nebyl nespravedlivý, text má i světlé okamžiky. Líbí se mi nápad, že rodič v dlouhodobé nebo krátkodobé nouzi prostě a jednoduše deklaruje, že žádá o zaplacení obědů a dítě tyto obědy zdarma zkrátka dostane. No problemo.

A jak Učitelská platforma? Trochu zmatení smyslů, řekl bych. Prý „konzistentní názor“ vyjádřila předsedkyně Petra Mazancová: „Samozřejmě chápu argumenty, že ne všude existuje pomoc ideálně a že někteří na školách odmítají spolupracovat. Ale tak se pojďme bavit o tom, jak vybírat lepší ředitele nebo jak nalákat do školy aktivní učitele, kteří budou o možné podpoře informovat rodiče. Přijde mi prostě nesystémové v době, kdy chybí ve školství desítky miliard, dávat obědy zdarma všem, i když je většina dětí hradit nepotřebuje„. Tohle vůbec nedává smysl, tedy kromě nechuti pustit korunu. To má být systémové: řešit otázku obědů výběrem ředitelů nebo lákáním aktivních učitelů? Prý „pojďme se bavit“ – a za jak dlouho by se konkrétní děti dočkaly konkrétního jídla, zatímco bychom se o ředitelích „bavili“? A co řešit obědy třeba každodenním tanečkem učitelů před hodinou nebo nákupem klimatizace do sborovny ? Do nynějška to opravdu bylo nesystémové, neboť příspěvek dostávali žáci podle libovůle státních úředníků. Tam, kde byli byrokrati líní, neschopní nebo lhostejní – třeba v Ústeckém kraji – nedostali děti nic. Co je ale víc systémové, než dát obědy všem – a hotovo?!

Osobně se domnívám, že každý poctivý pedagog musí souhlasit s jakoukoliv věcí, která sníží sociální rozdíly ve školách a vyrovná šance. Od obědů zdarma, přes školní uniformy nebo nepřenášení učení do rodin, kde mnoha žákům chybí potřebné zázemí a podpora. Škola má být férová!

A škola je i od toho, aby se s jídlem neplýtvalo. Děti, které to neumějí, to musí naučit a ty, co to umějí, v jejich chování posilovat. Podle zkušeností ze zahraničí obědy zdarma k šetření přispívají. Je to jen zdánlivý paradox. Zjednodušeně jde o to, že pokud za oběd platíte, škola vydává zaplacenou porci v plné gramáži. Ale pokud je jídlo zdarma, děti dostávají právě a jen to, co sní a o co si řeknou. Jen pomýlená hlava si navíc může myslet, že plýtvání zdroji je záležitost oběda. Pokud to nedělají v rodinách, tak právě my učitelé ve školách musíme své žáky učit nejen šetřit s jídlem, ale i s vybavením školy, pomůckami a vším, za čím stojí práce druhého i naše vlastní!