Školní knihovnička. Super – ale co do ní?

Každý se asi se mnou shodne v tom, že knihy do školy patří. Podle mého soudu snad ještě více, než učebnice. Knihu totiž můžeme považovat za primární pramen a práce s ní naučí žáky více potřebných dovedností, než přežvýkané učivo v učebnici. Stále více tříd – zejména na prvním stupni – tak chvályhodně obsahuje i knihovničku a k ní většinou patří i čtenářský koutek nebo dokonce čtenářský stan. Prostě klidné místo, kam se žák s knihou může „zašít“ a číst si. To ale mluvíme většinou o školách nestátních, kde je mnohem větší pravděpodobnost, že žáci budou mít individuální úkoly, mezi které často patří i četba.
To samé platí i o školách samotných. U zahraničních (u nás tedy spíše alternativních škol) je jeden z charakteristických znaků promyšlené využití všech prostor školy. Chodby slouží jako učebny, galerie, auly, taneční sály a také – knihovny. V takových školách velmi často nalezneme reading area nebo book corner na školní chodbě. A naše státní školy se začínají přidávat a přemýšlet podobně. Někdo nemůže a jiný si ani nechce dopřát luxus školní knihovny ve speciální místnosti – a tak vystrčí knihovničky do nějakého kouta nebo přímo na školní chodbu. Tam si je žáci mohou půjčovat a vracet je bez jakékoliv evidence, což je příznivý prvek. Jenomže vyvstává malý problém – jakými knihami regály zaplnit? Kde je vzít? Ale žádné strachy – kdo z nás nemá doma nějaké knihy, kterých se rád zbaví.
A pak to může dopadnout jako v případě, který dokumentuje náš snímek. V jisté škole mají knihy, které kdyby vytáhl z regálu nějaký třeťáček (nebio i starší žák), mohl by z nich mít třeba slušné noční můry. A to nepočítám přehršle ženských románů, ze kterých by se mu hlava také řádně zatočila!
Ed McBain, Patrick Quentin – drsné explicitní popisy násilí, míst činu, sexu apod. Soud posledního odvolání E. S. Gardnera vypravuje reálné případy odsouzených na smrt, které se podařilo zachránit od justiční vraždy. N. Mailer Nazí a mrtví – velmi drsný příběh vojáků 2. světové války, četba nejdříve tak pro chytřejší středoškoláky… mohl bych v příkladech pokračovat, ale raději volám: raději méně knih, ale více rozumu! Školní knihovnička není odkladiště škvárů, které doma nechceme, ale pokračování vzdělávání, byť neformální cestou. Zásada přiměřenosti věku, kolegové! Dbejme na to, abychom mohli jako pedagogové stát za každou knihou, kterou tam mohou žáci nalézt.