Rodič tajně nahrával učitelku při výuce. Dobře! Příště ať si vezme kameru!

Stalo se, že v ZŠ Suchdol nad Lužnicí dal tatínek policista svému synkovi do penálu pero, které nahrává výuku. Tatínek chtěl zjistit, jak je to s těmi domácími úkoly, které učitelka v takovém množství dětem zadává. Pero blikalo a tím se vše prozradilo, škola poslala stížnost zaměstnavateli tatínka a o celé věci se rozepsala média. Ta zachovávala ve svých komentářích objektivitu a nestavěla se na žádnou stranu, ne tak různí autoři ve svých blocích. Jeden z nejvíce militantních textů směrem k tomuto rodiči a rodičům vůbec zplodila svou hloupostí už proslulá blogerka. Snad na ničem jiném se tak neukázala ta školometská zaprděnost starých časů, ve kterých už jen chybí učiteli rákoska do ruky a hrobové ticho plné strachu ve třídě. Rád bych to uvedl na pravou míru pohledem moderní, kvalitní výuky. Označím tedy její citace názvem „Růža z masokombinátu – stará struktura“, aniž bych tím cokoliv negativního myslel. Mohl bych je označit třeba i „Hlas delfínů“ nebo „Mňoukání koček“, ale delfíny i kočky mám rád.   

Vyučovací hodina je veřejný institut

Platí, že vyučování je věc veřejná, kam by měl mít každý rodič přístup. To znamená, že když rodič požádá o to, aby se podíval na výuku, měla by mu škola vyhovět. Žádné hloupé výmluvy na osobní údaje a podobně neobstojí. Pokud „Růža z masokombinátu – stará struktura“ píše, že „třída má být bezpečné místo“, musím souhlasit jedině v případě, že tím myslí bezpečné místo pro žáky. Rozhodně ne bezpečné místo pro učitele, protože si tam může dělat, co chce. „Růža z masokombinátu – stará struktura“ se snaží v textu ovlivnit čtenáře slovy jako „šmírování“ nebo „špiclování“. Ale je to podobná hloupost, jako by někdo podobně označil třeba to, když rodiče poslouchají dítě pomocí chůvičky. Také ho šmírují a špiclují!?

Ty nejlepší školy nedělají z výuky tajnou záležitost, ale naopak využívají rodiče v roli pedagogů a při každé možné příležitosti je do školy zvou. Není třeba nic tajit, nikomu v ničem bránit a s rodiči bojovat. Ve kvalitní škole jsou rodiče a učitelé na jedné lodi, protože mají stejné zájmy. To „Růža z masokombinátu – stará struktura“ nikdy nepochopí, rodiče jsou pro ni jen zdroj problémů. Vystupuje vůči nim s povýšenou agresí, jako by neměli právo se k výuce vlastních dětí vyjadřovat nebo ji dokonce ovlivňovat.

Je čeho se bát?

„„Růža z masokombinátu – stará struktura“ píše: „Má se učitelka bát, co si dítě donese v penále příště?“ Otázka, která každého napadne, zní takto: „A proč by se měla bát?“ Pokud je učitel kvalitní, tak dělá ve třídě kvalitní výuku. V takovém případě mu nevadí, i kdyby mu tam postavili kameru. Každý učitel se dopustí při výuce didaktických chyb: něco se nestihne, něco se poplete, žákům se nepřesně zadá úkol… komu to vadí? Když se učitel chová podporujícím způsobem k žákům a netrestá jejich chyby, potom se i žáci chovají k chybám učitelů se stejným pochopením. Chyby jsou součástí učení, takže nám nevadí. To, co vadí, je chování některých učitelů k žákům – bez respektu, plné ponižování, sarkasmu a trestů. Takový učitel ať se nahrávání bojí, protože tak se podobnému nepřijatelnému jednání může zabránit. „Růža z masokombinátu – stará struktura“ píše: „Kdo půjde rád učit do třídy, kde vám kvůli zadávání úkolů bude hrozit natáčení?“ Odpověď zní jasně: kdokoliv, kdo se nemusí bát, protože učí dobře. Opravdu je směšný argument, že prý „učitelé už nebudou mít takovou důvěru v nenarušený vyučovací proces. Porušení takové důvěry je velmi křehké a těžko říct, kdy a jak se dá taková důvěra obnovit.“ Důvěru získávají učitelé kvalitní prací a přátelským a empatickým vztahem ke svým žákům. Nahrávání nebo nenahrávání nemá s důvěrou nic společného. „Nenarušený vyučovací proces“? Pokud vede k poškozování žáků, je třeba proces narušit co nejdříve! A k tomu jsou třeba informace a nejlépe i důkazy. Jinak by mnozí učitelé zapřeli i nos mezi očima, důkazů o tom už je hromada.

Právní problém?

„Růža z masokombinátu – stará struktura“ píše: „No a máme tu také etický (a asi i právní) problém, a to je natáčení bez vědomí dospělého“. Žádný problém tu ale ve skutečnosti není. Občanský zákoník umožňuje nahrávání osob bez jejich souhlasu: Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. To je paragraf 88 a ten ční výše než všechny ty školní zákazy a represe. A školní řád v Suchodole se dokonce dopouští vědomé lži, protože je v něm uvedeno: „Ve škole je žákům zakázáno pořizovat jakékoliv záznamy (zvukové, obrazové nebo elektronické). Pořizování obrazových snímků a zvukových a obrazových záznamů je upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Občanský zákoník stanoví zákaz neoprávněného vyobrazení člověka, na jehož základě je dotyčný zpětně identifikovatelný. Zároveň zakazuje neoprávněné šíření podobizny (§ 84 a násl.)“ To je jasně nepravdivá manipulace, takže vidíme, jak škola v Suchdole podporuje tu „důvěru“ a „bezpečné prostředí“.

Mají být rodiče jako ovce?

„Růža z masokombinátu – stará struktura“ pak po vzoru jezuitů dští jed: „Kolikrát už jsem četla v médiích a na sítích různé články o tom, jak jsou učitelé zlí, neschopní, jak rozdávají pětky jak na běžícím pásu, dávají hrozné kupy úkolů? Na Facebooku a dalších sociálních platformách kolují různě vytržené obrázky z pracovních sešitů se špatnou známkou a doplněné komentářem, jak jsou učitelé děsní a neumí hodnotit. Na podobný mediální lynč učitelů tu máme dokonce i „odborníky“. Chápu tedy, že rodiče mohou být po přečtení takových článků zmatení a myslí si, že řešit problémy svého dítěte lze nejlépe mediálním lynčem a jeho utajeným natáčením při hodině. A navíc tu máme v posledních letech i nové antiúkolové bojovníky, kteří odmítají jakékoliv povinnosti dětí na doma.“  Čteme tu obvyklý nářek učitelských dezolátů, jak je hrozné, že rodiče bojují za své děti a jiní za kvalitní školství. Přece české školy jsou tak fajn. Co na tom, že jsme v Evropě na posledním místě v tom, jak mají žáci rádi své učitele? A co na tom, že už tradičně okupujeme poslední místa v radosti žáků chodit do školy? Za to přece mohou ti, co zveřejňují ty „vytržené obrázky“, „zmatení“ rodiče a „antiúkoloví bojovníci“! Ve skutečnosti je to tak, že pokud se rodiče chtějí dočkat zlepšení, musí mnohé učitele kontrolovat a regulovat. Jak na to a jak poznat kvalitu od nekvality se lze dočíst v knize Aby škola neškodila. Pokud se jí budou rodiče řídit, školy rozkvetou a staré struktury skončí tam, kam patří. V pedagogickém smetí.