Příběh opravdového učitele
Dostal jsem mail, které bych mohl nazvat „Příběh opravdového člověka učitele“ a o který se rád podělím:
Zdravím Vás, Roberte. Osobně se známe, avšak je mi jasné, že Vy si mě nepamatujete – já Vás však ano 😊 Díky našemu „osvícenému“ panu řediteli jsem měl tu čest před několika lety v Uherském Hradišti poodhalit tajemství líného učitele. Respektive zjistit, že mnohé prvky stylu mého učení jsou si velmi podobné se systematickým výkladem toho, jak by měla vypadat moderní pedagogika. Protože mé základní motto, se kterým vchází do každé hodiny, zní takto: Když to nebude bavit mě, nemůže to přece bavit žáky…
Něco o mě
Na základce jsem se nudil, na druhém stupni jsem neměl vysvědčení bez trojky. V sedmičce jsem měl čtverku z češtiny a dnes mě občas kolegyně v kabinetu poprosí, jestli bych se nemrkl na gramatiku v důležitém mailu. No a střední? To byla průmyslovka ve Strážnici (jo to byla krásná doba 😊), kde jsem neměl jediné vysvědčení bez čtverky. Naštěstí jsem v té době potkal současnou manželku, která mě „nakopla“ k učitelské dráze a pajdák v Brně byla životní volba. Kombinace občanky a zeměpisu nemohla být jiná, neboť už od svých asi desíti let jsem po škole, kromě trávení volného času za barákem, nedělal nic jiného, než četl zprávy na teletextu a prohlížel zeměpisné atlasy. Studiem jsem prošel kombinací užívání si studentského života, členstvím v akademickém senátu a přemýšlením, jak jednou budu učit. I proto bylo téma mé bakalářské práce Ideální učitel nadaného žáka. Tam jsem si vlastně potvrdil to, co jsem vnitřně cítil už dávno – že bych chtěl být úplně jiným učitelem, než jaké jsme měli my. Vtipný, empatický, přesahující.
Jak to šlo dál
Pak jsem na závěr studia našel inzerát na jednu základní školu v Otrokovicích. Podmínka byla „používající metody praktického učení“. Tam jsem sice dostal spíše předměty, ve kterých jsem nebyl aprobovaný, ale potvrdil jsem si, že aktivity, které jsou praktičtější, baví žáky mnohem víc. A tak jsem začal, ač nevědomky, používat prvky „líného učitele“. Zlom nastal po přesunu na mé současné pracoviště v Polešovicích – krásná vesnická spádová škola s cca 300 žáky, úžasný venkovní areál a již zmíněný osvícený pan ředitel, který mě i některé kolegy navedl na líného učitele – formou účasti na školení na již zmíněném školení v Uherském Hradišti pod Vaším vedením. A ejhle, můj styl dostal oficiální název i formu 😊
Jak se snažím učit
Jak jsem již řekl, moje krédo je, že když hodina nebude bavit mě, nemůže bavit ani děti. Proto již od počátku prakticky neučím s normálními papírovými mapami – z hecu je občas žákům ukážu, ale to je vše. Na začátku každé hodiny začínáme poznávačkou s Google Earth. Vždy jdou dva a vzájemně se krásně doplňují – když jeden neví, druhý nenápadně naznačí nebo ukáže/řekne sám a společně tak probloudíme tím hlavním, co by děcka pro svou orientaci měly znát. Nedá se to naučit, stačí jen dávat pozor a sledovat. Hodnocení pak provedou společně s žáky a kdo na závěr trefí svůj barák, je odměněn potleskem 😊 No a jelikož je to baví, na další část hodiny jsou krásně naladění. Žádný nudný výklad, vždy v kombinaci s žáky a nejrůznějšími aktivitami – od Kahoota, kooperativního učení až po… no a to už jsou asi konkrétní metody a formy, které by se třeba mohly hodit do Vaší nově vznikající učebnice.
Já moc nečtu – čtu teda každý den zprávy na internetu, věci k mému oboru a podobně. Myslím tím, že nečtu moc knihy. Vaše dvě o líném učiteli jsem zhltal obě a půjčil a doporučil kolegům. I proto mě na tuto Vaši výzvu k tvorbě učebnice zeměpisu upozornila kolegyně, která je skvělá matematička. Já o ni říkám, že pokud bych chtěl mít kdysi učitelku matematiky, měla by být jako ona. Rád vzpomínám, jak jsem začal chodit kvůli „línému učiteli“ do školy už před sedmou, abych si hodiny zeměpisu nachystal a probíral jsem to s ní a ona zase vymýšlela, jak zakomponovat tyto metody (nebo možná filozofii výuky) do svých hodin matematiky – a pak jsme se potkávali na chodbách, jak „nic neděláme, zatímco dělají děti“ 😊 Ten pocit je skvělý! Proto, pokud bude zájem z Vaší strany, se rád podělím o metody výuky v zeměpisu – protože doba, svět i žáci se změnili. A my se musíme přizpůsobit, abychom jim dali co nejvíce. Na půl hodiny strávené slepými mapami dnes není čas, všude kolem AI a my máme být přece průvodci, jak to udělat, aby žáci měli poznávání světa kolem sebe rádi – aby měli rádi zeměpis.
S pozdravem a úctou „líný učitel“
Líný učitel: Vždycky mi srdce potěší, když se dozvím o takovém učiteli. Kéž by jich bylo v našich školách co nejvíce! Chtěl jsme jen ukázat, že opravdu jsou a já na ně při svých seminářích ve školách narážím. Kolegu samozřejmě využiji při tvorbě učebnice: On se se mnou podělí o své aktivity a materiály, o to, co se mu povedlo a líbí se žákům a já se pokusím to zpracovat a sdílet prostřednictvím učebnice a to, co vymyslím za nové aktivity, může vyzkoušet a dát mi zpětnou vazbu k úpravám a podněty pro zlepšení.