Petice za Petra Bláhu
Také jsem byl léta na univerzitě a vím, co to je, být na nejnižším místě potravinového řetězce. Byl jsem asistentem / doktorandem, pak odborným aistentem / doktorem. Zažil jsem několik rekonkurzů na moji pozici. Zažil jsem ta nejhorší léta kolovrátku, kdy na ničem jiném než vědeckých bodech nezáleželo. Když máte pracovní smlouvu vždy na 3 – 4 roky, nikdo vám nedá ani pořádnou půjčku, natož hypotéku. Není to taková legrace. Protože jsem odešel z univerzity po 17 letech, dovedu si představit, jaké to je, když někdo stráví takový dlouhý čas na jednom pracovišti a pak už najednou není potřebný. Bez ohledu na to, jak kvalitně učí a jaké vztahy se studenty má, protože právě to není na univerzitě důležité.
Když jsem četl knihu Petra Bláhy „Provincionalistovo bloudění akademickými chodbami“, byl jsem unešen. Aniž bych se pohyboval na stejné filozofické úrovni jako Petr (to ani náhodou), některé myšlenky byly naprosto shodné s mými, jinými mě velmi inspiroval nebo donutil k přemýšlení. Proto mě jako jedna z mála publikací přiměla k napsání jakési reflexe. Proto jsem také připojil svůj podpis k petici. Ona sama dobře vysvětluje, jak je nevhodný až nepatřičný odchod Petra Bláhy ze školy, kde pracoval. Koho zajímá její znění nebo chce Petra Bláhu podpořit, má také tu možnost. Já z ní jen ocituji několik názorů:
Mgr. Filip Hájek: „Rozdíl mezi Petrem Bláhou a valnou většinou ostatních pedagogů FF UJEP je, že Petr studenty skutečně učí myslet. Nezávisle, kriticky, nepovrchně. Kdybych si musel vybrat pouze jediného pedagoga, na jehož přednášky či semináře budu chodit, byl by to bez zaváhání právě Petr. Jeho myšlení, mluva a jednání je v souladu. A to je mnohem více než jakékoli jiné kritérium pro hodnocení kvalit filozofa“.
Bc. Adam Musil: „Jsem absolventem bakalářského studia filosofie na UJEPu. Na semináře s dr. Bláhou velmi rád vzpomínám, byly pro mě vždy přínosné a současně osvobozující. Interpretace filosofických děl probíhala zpravidla ve formě svobodné, otevřené a nenásilně vedené diskuse (stejně tak atestace), a tak to má být. Pevně věřím, že podobnou zkušenost budou mít možnost získat i studenti budoucí“.
Jakub Thuri: „Petr Bláha zosobňuje výjimečnou konjunkci tří vzácných předpokladů. Utříděná znalost úzkého oboru, který vyučuje, je fundována nejširším záběrem filosofickým, kulturním a jazykovým. To o sobě samo je úctyhodnou kvalitou, a také ovšem posledním měřitelným ukazatelem při souběhu uchazečů podle tabulek a řádů. Co se mašinérii konkurzu vymyká, jsou esence výjimečnosti, a bylo by hanbou university, aby je přehlédla užitím standardního filtru. Vzdělaný filosof ve skutečnosti nemusí být filosofem filosofujícím. Tím však Petr Bláha je. Třetí, a nejvyšší skvost, žádná soutěž nenalezne. Petr Bláha etiku nejen vyučuje a rozvíjí, nýbrž navíc eticky prožívá, žije a jedná. Zajímalo by mne, zda by Vaším konkursem prošel starý Platón, či zda by ztroskotal na nějaké procesní banalitě v zástupu křičících vran.
Mgr. et Mgr. Martin Ryšavý: „Slovem „škola“ bývalo kdysi označováno výlučné působení jedné výrazné osobnosti, jednoho mistra, jednoho učitele, který pro řadu svých žáků, učňů a následovníků vytýčil původním, neopakovatelným způsobem kontury oboru, ve kterém působil, způsob myšlení, tvorby, vztahu k obci. Takovým učitelem je podle mého názoru i Petr Bláha. Za našich časů bohužel bývá slovem „škola“ míněno především místo, kde je třeba do strukturně definovaných pozic umístit předepsaný počet zaměstnanců předepsanou procedurou. Ze všech soudobých vzdělávacích institucí by snad alespoň univerzita měla být tou, která s nezaměnitelností pedagogické osobnosti dosud počítá a umí si jí vážit. Právě proto, aby mohla zůstat doopravdy školou, v tom výše zmíněném, původnějším smyslu slova. Aby neublížila sama sobě.
Snad vedení fakulty ještě přehodnotí svoje rozhodnutí a pomyslí na prospěch budoucích studentů.