Peter Pöthe: proč dávat dítě do kvalitní školy, když z něj šikana a mizerní učitelé udělají zralejší osobnost?

Možná mi něco uniká. Připadá mi, že když nějaký psychiatr vyjádří veřejně k výchově a vzdělávání, musí nutně plácat co nejvíce hloupostí, aby vzbudil pozornost a lépe prodával nějakou svou knihu. Taková strategie bulváru: je jedno, jak je to hloupé, ale když to zanechá stopu, je to OK. Rozumím tomu, že EDUin se snaží o nějakou názorovou pestrost, ale druhá věc je naprostý ideový chaos. Jakoby nám v magazínu o zdravém životním stylu dával řezník moudra o tom, abychom jedli co nejvíce uzeného a špeku a zástupce tabákového průmyslu nám vyprávěl, jak je cigareta fajn a jak pomáhá dětem nalézt správnou cestu. Když pak v rozhovorech a dalších textech čteme různá taková „moudra“, pak už asi zbývá jen čekat, až nám ze stránek EDUinu o vzdělávání bude vykládat třeba taková Monika Babišová. Ale vlastně, proč ne? Určitě nenavrší tolik blbostí, jako se to povedlo psychiatru Peterovi Pöthe. Největší osloviny? Těžké vybrat, ale pokusím se.

Otázka: Takže chápu správně, že nejste velkým příznivcem domácího vzdělávání?

Peter Pöthe: Dítě má zažívat ještě jiné vztahy, které jsou i mimo rodinu. Jednak si myslím, že přeceňujeme domácí prostředí, a potom i to vzdělávání, které má být zároveň rozvojem osobnosti…. Když to přeženu, z domácího vzdělávání může vzejít v domácím prostředí velmi neúzkostný chlapeček, který potom ale nesnese první konfrontaci v rámci pracovního kolektivu. Nebo se nedokáže prosadit, přestože je velmi inteligentní. Bude stále záviset na někom, kdo ho povede. A ani si nemyslím, že je vhodné vybírat školu jen podle toho, aby se tam dítě cítilo dobře, jestli má hodnou paní učitelku, jak se to dnes dělá.

Líný učitel: Slyšte, slyšte, tak my dnes vychováváme děti pro „pracovní kolektivy“! Domškoláci budou prý stále záviset na tom, kdo je povede a naznačuje se tu, že se pak ani inteligentní „chlapeček“ nedokáže prosadit. A co děti ze škol? Tam je snad nikdo nevede špatně, často tím nejbachařštějšm a nejrepresivnějším způsobem? A takový žák, vedený jen k tomu, aby držel klapačku a poslouchal příkazy, ten se snad dokáže prosadit? Pokud srovnáte míru vedení domškoláka a školáka, v jakém vesmíru je na tom hůř domškolák? Pokud srovnáte požadovanou míru samostatnosti a odpovědnosti, žákovi v české veřejné škole dá domškolák s přehledem na prdel. Buď Pöthe nikdy žádnou kvalitní domácí výuku neviděl nebo si úmyslně lže do kapsy. A to, že domškoláctví poškozuje navazování vztahů je klišé, které opakují opravdu jen ti největší nepoučenci. Poslední věta svou hloupostí září sama, tu ani není třeba komentovat. Oslovina roku.

Otázka: Ano, to teď velmi často slyším okolo sebe: „Hlavně aby byla paní učitelka v první třídě hodná“.

Peter Pöthe: Já si myslím, že toto je cesta do pekel. Normální stresy a konflikty a neideální, lépe řečeno neidealizované prostředí produkují zralejší osobnosti. 

Líný učitel: A mohl by mi vážený pan Pöthe vysvětlit, co je to normální stres? Je normální stres, když se žák učitelky bojí? Nebo je normální stres, když se dítěti dělá ráno špatně, když má jít do školy? Nebo je normální stres, když na něj učitelka řve? Pöthe vůbec netuší, že i když je dítě ve kvalitní škole s kvalitnímu učiteli, i tak plní náročné úkoly, které ho mohou nabudit, stresovat, znervóznit nebo přesáhnout obtížností. Jenomže ve kvalitní škole se s prvky jako neúspěch nebo chyba správně pedagogicky pracuje. Pöthe sám v rozhovoru tvrdí: „já jsem chodil za socialismu na velmi špatné školy, nedokážu si skoro představit horší“ a je jasně vidět, jak se to na něm podepsalo – vůbec si nedovede představit kvalitní školu a k rozvoji odolnosti v jeho světě žák potřebuje učitelku megeru. Jak může být žák zralejší, když mizerní učitelé úplně zničí jeho vztah ke vzdělávání a práci? Takže „zralejší“? Spíš shnilejší. To je úplně stejné jako tvrdit, že nepotřebujeme chápající a pomáhající psychiatry. Potřebujeme mizerné a poškozující psychiatry, bídnou péči, protože stres a konflikty přece produkují zralejší osobnosti.

Peter Pöthe: Já jsem chodil za socialismu na velmi špatné školy, nedokážu si skoro představit horší, ale nakonec to nebylo v mém životě rozhodující, byli pro mě rozhodující spíš jednotliví lidé, které jsem v životě potkal.

Líný učitel: Nevím, v jakých oborech jsou obecně psychiatři vzdělaní, ale podle mě je věcí intelektu, aby člověk v jednom souvětí nepopíral sám sebe. Když jsou pro člověka rozhodující „spíš jednotliví lidé“, proč by je tedy neměl potkat jako kvalitní učitele ve škole, kde jako dítě tráví obrovské množství času? Je zjevné, že Pöthe si nevidí do pusy, navíc by měl pochopit ty nejzákladnější věci – nemůže tvrdit, že „velmi špatná škola“, do které chodil, „nebyla v jeho životě rozhodující“. A to z toho důvodu, že nikdy neuvidíme, jak by vypadal jeho život, kdyby ve škole dostal opravdu kvalitní vzdělání. Můj názor je, že ta špatná škola se na něm zatraceně podepsala, když pak předvádí takovou myšlenkovou blamáž v rozhovoru 🙂

Otázka: Dáme si příklad. Mám šestiletého syna a dvě možnosti. Jednou je spádová základní škola, kde vím, že je mnoho problémových dětí, které prý učitelé až tak dobře nezvládají a jsou z toho nervózní. Druhou je vyhlášená škola, kam vím, že chodí děti rodičů velmi podobných naší rodině a neznámkuje se tam, učitelé jsou vstřícní…  Doporučil byste mi, abych ho přihlásila do té první?

Peter Pöthe: Měli bychom si uvědomit, že náš svět nějak vypadá a čistě perspektivně – pokud budeme děti vychovávat v tom, že u nás nežijí jiná etnika, že neexistuje jiný svět než ten, jaký známe z okolí – připravujeme je na to, že nebudou schopni fungovat ve společnosti, ve světě, v Evropě, která se za deset, dvacet let velmi promění. Pokud mám s dětmi vztah, ve kterém mohou o svých starostech mluvit, kde mohou regulovat svůj stres tím, že si se mnou povídají, že se o ně zajímám, tak si myslím, že ta první škola je ideální, a ne to, že je budu uměle chránit. 

Líný učitel: Poskytnout kvalitní vzdělávání je podle Pötheho „uměle chránit“. Pojďme si to rozebrat. V mizerné škole žáci sedí hodiny a hodiny na prdeli, apaticky poslouchají nudné výklady a pak píši testy. Ve kvalitní škole samostatně pracují na projektových úkolech, často praktických s spojených s řemeslem a třeba také odjíždějí na statek, kde pracují a starají se o zvířata. Podle Pötheho žáci kvalitní školy „nebudou schopni fungovat ve společnosti, ve světě“? I kdyby ten svět byl moderní a i kdyby ten svět byl postkatastrofický nebo po zombie apokalypse, vždycky budou kvalitně vzdělaní žáci o míle vepředu – a ti v lavicích posedávající školáci budou leda tak potravou pro zombíky. Pokud je vše ti lépe učení žáci nenaučí – a to by mohli umět, protože vzájemné učení najdete zase jen na kvalitních školách. Opravdu nevím, zda nebyl Pöthe při tom rozhovoru po nějaké oslavě, nedokážu pochopit, jak někdo může veřejně sdílet podobně hloupé názory. Poprosil bych EDUin, kdyby náhodou Pöthe volal, že nebyl ve formě a poprosil o stažení rozhovoru – vyhovte mu. Vždyť tohle fiasko ho jinak bude veřejně prezentovat celé roky.

Otázka: Chtěla jsem se ještě vrátit k šikaně. Říkal jste, že není vhodné odcházet z kolektivu, kde je dítě šikanováno, protože se zastaví potenciální možnost růstu. Je podle vás tedy lepší, aby dítě v takové třídě zůstalo?

Peter Pöthe: Pokud ale například budu mít klienta chlapce, který se přejídá, je obézní a děti se mu smějí, protože nezvládá sporty, nesvaloval bych všechnu vinu jenom na spolužáky. Tady je spíš potřeba dítěti pomoct, aby se mohlo začít snažit se té situaci i samo nějak postavit. Aby si řeklo: „Já jim ukážu, začnu cvičit, začnu také chodit na nějaký kroužek, nebudu jen doma sedět a jíst, protože budu vědět, že potom ve třídě neobstojím.“ … Řeknu vám příklad: Jeden chlapeček si mi často stěžuje, že mu jeden spolužák ničí věci, nějaké letadlo ze stavebnice. A je z toho vždycky rozčílený a smutný. Ptám se, jak se mu to stalo, a on mi říká, že měl to letadlo položené na lavici. Tak se ho ptám, proč ho měl na lavici, a on, že ho tam zapomněl. V takovém případě se mu snažím vysvětlit, že se na té situaci podílí také sám, protože si má to letadlo schovat a nenechávat ho ležet na lavici, když ví, že je tam někdo, kdo mu ho často bere a ničí.

Líný učitel: No řekněte, není to hezký příklad victimizace oběti od psychiatra, který prý „vyučuje studenty medicíny a sociální práce, přednáší pedagogům, věnuje se výzkumné a publikační činnosti a podílí se na tvorbě zákonů na ochranu dětí“?  Rozhodně Pöthe nechrání tlusté děti, vždyť ty jen sedí a jedí! Není vina agresorů, že tlusťochy šikanují, je třeba cvičit a zhubnout! Přejídáš se, jsi obézní, šikanu si zasloužíš. Stejně jako ty, moulo s letadlem. Raději letadlo ani nevytahuj, nedávej agresorovi záminku… co na tom, že si najde jinou? Pak mu taky ustup, radí ti to psychiatr, co se věnuje výzkumu…  neber si do školy nic, podílíš se na šikaně, co tě potká, raději tam ani nechoď. Proč spoléháš na to, že by se měly děti chovat k sobě s respektem? Tak je tomu jen ve kvalitních školách, do kterých bychom ale podle Pötheho děti neměli dávat. Kruh se uzavírá. Kvalitní vzdělávání jsou podle Pötheho prostě školní gladiátorské zápasy, kde z nás stres, ústupky agresorům a mizerní učitelé prý dělají lepší lidi. Takhle se tedy podle Pötheho vytvářejí ty zralejší osobnosti pro svět, jaký nás čeká. 

Nu, pokud bych dával korunu z oslích uší za nejpitomější rozhovor, asi máme vítěze za rok 2023.