Daniel Hradský versus ZŠ a MŠ Nečín

Daniel Hradský versus ZŠ a MŠ Nečín

V mnoha kauzách se Líný učitel zastával rodičů a poukazoval na nekvalitní práci školy. Nicméně je jasné, že v České republice jsou rodiče často tím nejkonzervativnějším prvkem ze všech zúčastněných a dobré vzdělávání by nepoznali, ani kdyby jim sedělo na zádech. Nebyli jeho účastníci ve svých žákovských a studentských letech a co je nejhorší – tohle své mizerné vzdělávání vyžadují i po současných školách. Počítají průměry známek, vyžadují hory domácích úkolů, volají po drakonických trestech, srovnávají děti jako o závod. Paradoxně tak škola, která chce jít kapku současnější cestou, sbírá více kritiky, než kdyby učila jako v osmdesátých letech. A to, že ani vzdělání rodiče neznamená, že je vedle jako jedle, ukazuje případ Hradský versus ZŠ a MŠ Nečín. Raději předesílám, že neznám kvalitu zdejší výuky, ale případ dobře ilustruje to, s čím se školy (a vlastně vzdělání obecně) musí vypořádat. Rodič žáka této školy, MVDr. Daniel Hradský napsal dopis: „Vážená paní ředitelko, obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem. Můj syn je žákem 3. třídy na Vaší škole a včera se mi dostalo povšechné informace o tom, že mám být poctěn účastí školy v jakémsi výchovném programu na předcházení šikany a zlepšení atmosféry ve třídě. Tento program, jak jsem vyrozuměl, bude zabírat nějakou část výuky. Můj syn je celkem inteligentní chlapec s vůlí se vzdělávat a s touhou být dobrým žákem. I přesto je jeho psaný projev tristní, čtení nepříliš plynulé a násobilku počítá prakticky na prstech. Považoval bych za vhodnější, i vzhledem k omezením výuky v poslední době, že nám škola představí spíše postup, jak tyto mezery dohnat. Dle mého vědomí je mou úlohou vychovat ze syna charakterního sebevědomého muže s morálním kreditem, zatímco tou Vaší je naučit ho správně psát a počítat.  V těchto úlohách si vzájemně pomáháme, ale nepokoušíme se jeden druhého suplovat“.

Líný učitel: Je na pováženou, že ani pravděpodobně vzdělaný rodič neví, o čem je kurikulární dokument školy a jaké úkoly škola má. Nemá viditelně ani tucha o existence kompetenčního modelu vzdělávání, o pro všechny školy závazném Rámcovém vzdělávacím programu, kde je zařazena i kompetence sociální a personální. Tam škola MUSÍ plnit cíle jako je: „žák se podílí na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů“. Tedy aktivity na zlepšení atmosféry ve třídě jsou přímým plněním úkolů školy. Představa, že škola učí dítě „správně psát a počítat“, zatímco rodič ty ostatní věci kolem charakteru, je směšná. Kolik dětí vrstevníků má doma pan Hradský, aby se jeho syn naučil třeba „přispívat k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápat potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňovat zkušenosti druhých lidí, respektovat různá hlediska a čerpat poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají“? Tohle je také POVINNÝ vzdělávací cíl školy, pane Hradský, a jako mnoho jiných, ho doma na koleně nesplníte.

Daniel Hradský dále píše: „Druhotnou roli školy a důvod, proč upřednostňovat ústavní vzdělání oproti domácímu, je že dítě získá zkušenosti s reálnými vztahy ve společnosti a naučí se je vlastními silami řešit. Nevím, jaké zážitky máte za sebou vy, ale já jsem přesvědčen, že objímající svět se srdíčky, kde mu za zády stojí hodná paní učitelka s kroužkem důvěry, ho za dveřmi rozhodně nečeká“.

Líný učitel: Děkujeme panu Hradskému za jeho vysvětlení vzdělávání typu „hoď dítě do vody, ono se plavat naučí – nebo se utopí“. Ale je to opět jeho nepoučenost, která mu nedovolí pochopit, že opravdu kvalitní vzdělávání je také o prohrách a neúspěších – ale přitom nemusí být kolem žáka posměváčci a hlupáci, kteří mu ukážou, zač je toho loket. Mnohem lepší je učitel a třída, která mu dá zpětnou vazbu a ukáže mu cestu. Jenom velmi jednodušší lidé si myslí, že svět je věčný zápas o přežití a druhý mantinel jsou nějaká ta „srdíčka“. Rád bych pana Hradského nejprve přesunul na pracoviště, kde jeden druhému podráží nohy a pak na druhé, kde se lidé k sobě chovají přátelsky a pomáhají si. Kde bude mít lepší pracovní výsledky? Kde bude mít lepší produktivitu, kde bude kreativnější a na kterém pracovišti si bude rád dávat přesčasy, pokud to úkol vyžaduje? Podle mých zkušeností se ironizováním typu “srdíčka” a “objímající svět” často ohání právě ten neúspěšný, zahořklý jedinec, neschopný takové kvalitní pracoviště spoluvytvářet. A tyto své osobní nedostatky obranným mechanismem „kyselé hrozny“ pak omlouvá a kritizuje na druhých. Ale přiznávám, tohle je v případě p. Hradského jenom moje teorie.

 Daniel Hradský píše: „Pokud je mi známo, můj syn nikoho nešikanuje a pokud ano, předpokládám, že o tom budu informován a doma zjednám nápravu. Pokud je obětí, učím ho, že se má obrátit na své nejbližší, tj. především na svou rodinu, případně přátele, my mu pomůžeme a teprve v případě, že bychom si přes své osobní zkušenosti s problémem nevěděli rady, poradíme se o situaci se školou. Proto považuji jeho účast v podobném programu za zbytečnou a upřednostňoval bych nějaké pokroky v jeho vzdělání.“

Líný učitel: Opět ta nepoučenost, hraničící s úplnou naivitou a hloupostí. Kdyby syn někoho šikanoval, pan Hradský prý „zjedná nápravu“. Jak? Neví, že pak práce se třídou je při výskutu šikany trpělivá, speciálně zaměřená a hlavně dlouhodobá a vyžaduje účast všech učitelů dané třídy? To nevyřeší dva pohlavky doma nebo nějaká domluva tatínka. Jsou pokažené vztahy celého kolektivu a to se v jedné domácnosti nevyřeší. A kdyby byl syn terčem šikany  – neznáme snad stovky příkladů, že rodič nic nepozná a pokud ano, je už v té době psychické poškození žáka veliké? Není lepší, pokud jsou žáci na projevy šikany citlivější? To asi pan Hradský nezařídí, že? A co vlastně znamená to “pokud je obětí, učím ho, že se má obrátit na své nejbližší, tj. především na svou rodinu, případně přátele, my mu pomůžeme”. Jak? Nějakými moudry o tom, že ve světě nemá čekat “kroužky důvěry”? Nebo tím, že pak rodič přijde do školy dělat randál, že se škola nestará? Ale stará, pane Hradský, stará, třeba i těmito programy. A jen to jen takoví rodiče jako vy, to bůhvíproč sabotují. Zato děti často samy poznají, jak to je pro ně užitečné.  A hlavně: pan Hradský bohužel neví, že nejlepší proti šikaně je prevence – tedy její úplné předcházení! Právě o tom jsou tyto školní programy. Mají pomoci tomu, aby žádné dítě, nejen syn pana Hradského, nebylo ani agresorem, ani obětí šikany!

Daniel Hradský dále dopis končí slovy: „Škola bude požadovat můj „informovaný souhlas“. Dosud jsem byl především informován o tom, že program je úžasný neboť vznikl ve Finsku a statisticky snížil míru šikany v zemích, které ho používají. Rád bych připomněl, že Komenský vyslovoval své myšlenky, kterými se inspiruje výuka v celém světě dodnes, v době, kdy Finové ještě v lesích přinášeli zvířecí oběti svým bohům. Během studia na univerzitě jsme již jako studenti, na základě mezinárodních výměn, brzo došli k závěru, že naši vrstevníci v oboru ze „západních“ škol sice mají úžasné knihy, hezčí učebny a drahé přístroje, ale co se týče vzdělání a praktických zkušeností, obvykle pokulhávají daleko za námi. Z těchto důvodů pro mě prostý fakt, že se systém používá ve „vyspělých“ zemích není argumentem a nijak mě neohromuje. Statistické důkazy pro mě také nemají význam, neb statistika je mrška ohebná a i já osobně jsem schopen Vám statisticky dokázat cokoliv si budete přát. K „informovanému“ souhlasu potřebuji především informace o tom, jak a jakým směrem hodláte mého syna vychovávat, jaký pohled na svět mu hodláte předkládat a, to především, ujištění, že tato aktivita neprobíhá na úkor jeho vzdělávání a jeho úroveň nijak neovlivňuje“.

Líný učitel: Na ty dogmatické pitomosti, které pan Hradský píše v úvodu, nelze asi ani rozumně reagovat. Je to ukázka vnitřního světa pana Hradského a o té ať si udělá každý obrázek sám. Jenom pro osvětlení toho jeho urážlivého příkladu, právě v době, kdy zmíněný Komenský dopsal „Velkou didaktiku“, Finové neobětovali zvířátka, ale založili Královskou knihovnu v Turku, základ jejich dnešní úžasné Národní knihovny. Nebudu též soudit, jak “kvalitní” bylo studium pana zvěrolékaře Hradského a jak “nekvalitní” je studium ve vyspělých zemích. Hlava mi jen říká: proč se vyspělým zemím říká vyspělé? Protože jsou horší než my? Co se týká našeho mizerného vzdělávacího systému, zdráhám se věřit tomu, že zrovna v případě zvěrolékařů je v té celkové bídě nějaký zvláštní průlom. Kdybych chtěl být škodolibý, tak bych napsal, že samotné znění dopisu vzdělání pana Hradského dobrou reklamu nedělá. Bagatelizovat data argumentem “statistika je mrška ohebná” je třeba pro mě osobně znakem povrchně uvažujících lidí. Ale nechme panu Hradskému jeho iluze, pojďme zase k věci: pokud pan Hradský informovaný souhlas neudělí, je to samozřejmě jeho právo. A bude to ukázka toho, jak děti trpí hloupostí svých rodičů a jejich neschopnosti současnému vzdělávání porozumět. Osobně se divím alibistickému vyžadování tohoto souhlasu školou, když je zřejmé, že škola tím plní podle RVP jasně stanovené vzdělávací cíle. To není projev školy, která ví, co chce a ví, jak toho nejlépe dosáhnout. Mimochodem, pane Hradský, RVP je základem pro Školní vzdělávací program a po všech těch letech byste měl vědět, že právě tam jsou velmi podrobné “informace o tom, jak a jakým směrem hodláte mého syna vychovávat”. 

Bohužel, škola se nezachovala příliš rozumně, neboť páně Hradského příspěvek byl z FB rodičů školy smazán a pan Hradský byl vyhozen ze skupiny. Tyhle reakce na kritiku jsou bohužel pro české školy typické. Možná zavládla panika a typicky česká reakce zamést vše pod koberec. Namísto toho, aby byl dopis rozebrán na kousky a poukázalo se na jeho nesmyslnost a neodůvodněnost, škola místo toho porušila hesla, kterými se pyšní: „Rodiče vítáni“ a „Škola pro demokracii“. Paní ředitelka pak uznala svou chybu se smazáním zveřejnila odpověď:

Vážení rodiče, dovolte mi, abych se vyjádřila k dnešní kauze. Ráno mi byl osobně doručen otevřený dopis adresovaný přímo mně. Zákonný zástupce ani nečekal, až si ho přečtu a společně si vysvětlíme jeho a náš (školní) postoj k preventivnímu programu KiVa a zveřejnil ho ve školní facebookové skupině, kde byl poté správcem smazán. Program je, jak bylo již řečeno na online setkání s rodiči, dobrovolný. Je zcela v souladu s naší vizí, se školním vzdělávacím programem a samozřejmě i se školním preventivním programem. A byli bychom rádi, kdyby se ho zúčastnili všichni žáci vybraných tříd. Škola je nejenom vzdělávací, ale i výchovná instituce. V současné, pro všechny složité situaci, mě obzvlášť mrzí, když se někteří negativně vyjadřují k naší práci, cituji z otevřeného dopisu: “Na základě výše uvedeného bych upřednostňoval, kdyby, namísto zavádění doplňkových programů, nám škola sdělila, jakým způsobem hodlá dohnat roční výpadek v řádné výuce způsobený epidemiologickými opatřeními.” Opravdu máme rodiče, kteří si myslí, že jsme rok neučili? Výuka probíhá přesně podle tématických plánů, učíme online i offline, využíváme různé metody a formy práce, zveřejňujeme týdenní plány s obsahem učiva, žákům se věnujeme na individuálních konzultacích, komunikujeme s rodiči nejenom na online schůzkách, ale i osobně. Troufám si říct, že to, co jsme za tento rok měli žákům předat, jsme splnili a někdy, stejně jako v běžném školním roce, s pomocí a s podporou rodičů odstraňovali mezery ve vzdělání žáků. Opravdu mě mrzí, že se někdo veřejně a neobjektivně vyjadřuje k práci našeho pedagogického týmu. Jsme škola otevřená rodičům a byla bych opravdu ráda, kdyby se situace vyřešila na půdě školy a zbytečně se nemedializovala, protože určitě nepřispívá k dobré atmosféře ve škole a v rodičovské veřejnosti. A to vše kvůli jednomu nesouhlasu s preventivním programem… Děkuji za pochopení, Mgr. Jolana Vaněčková“

Líný učitel: Největší problém je tedy to, že se věc „medializovala“? Opravdu? Obrázek ať si každý udělá sám. V každém případě je něco shnilého v království dánském, když se paní ředitelce na oficiálních FB stránkách školy na její vyjádření dostane tak neurvalé a přitom mimořádně stupidní odpovědi: „Vy jste opravdu hloupá úča, podstata je přece v tom, že zavádíte programy, které nesouvisí se vzděláváním žáku, ne? Ach jo? To si nechte pro své děti, ne?“ Aby bylo jasno: rodiče mají právo, aby škola odpověděla i na jejich nejnesmyslnější dotazy nebo námitky. Je ovšem smutné, že škola pravděpodobně neumí vytvořit školní společenství a neumí ani v tak malé škole vytvořit charakter komunitní školy. Nevidím ani hlasy rodičů na její podporu. (UPDATE: časem se objevily, což je dobře). Dobrá škola musí vést rodiče cestou moderního zdělávání, kterou oni sami nepoznali. Sami na panu veterináři Hradském vidíme, že ani vysokoškolsky vzdělaní rodiče neznají ty nejzákladnější poznatky o vzdělávání – ale o to by se měla škola také postarat. Přesně jako automechanik, když vám trpělivě znovu a znovu vysvětluje základy údržby auta. Bohužel, pan Hradský udělal kategorii rodičů medvědí službu a vyvolal v diskuzích u některých učitelů – ne z dané školy! – reakce typu “Tatínek hrubě nepochopil skoro nic“, ba horší: “Rodiče pochopili, že můžou žvanit úplně do všeho a to se začíná stávat dennodenním chlebem“. Podobným způsobem se jen nahrává těm učitelům, kteří o dialog s rodiči nestojí. Nikdo v žádné škole si nesmí myslet, že rodiče nemohou požadovat a získávat informace o vzdělávání svých dětí. Na straně druhé tato škola nenašla způsob, jak podobné věci chytře čelit. Je to zkrátka smutný případ s pochybením na obou stranách a my bychom si z něho měli vzít ponaučení.

P. S. Daniel Hradský píše: “já osobně jsem schopen Vám statisticky dokázat cokoliv si budete přát.” OK, to je výzva. Tak tedy, pane Hradský, zkuste statisticky dokázat, že zvěrolékaři rozumějí více prevenci šikany než preventisté na školách.

 

Tags: , , , , ,