Nenech to být: když se práce daří

Před několika měsíci moji pozornost upoutal poněkud divoký mail, který se týkal registrace do programu Nenech to být. V podstatě to byl výhrůžný mail, který ohlašoval, že na mé škole je ohlášená šikana a pokud nezaplatíme za registraci, půjde hlášení zřizovateli a ministerstvu. To byla trochu silná káva, takže jsem se začal trochu zajímat. Projekt Nenech to být je výborný nápad Jana Slámy, Davida Špunara a Pavla Ihma. Vymysleli aplikaci, na kterou žák online nahlásí šikanu a mailový klient to odešle do jejich školy – taková elektronická schránka důvěry. Skvělý nápad, ale já jsem v podrobnější analýze uvedl i tehdejší slabé stránky projektu: například odbornou neukotvenost, bezradnost v případech, že se není na škole na koho obrátit, určitou obsahovou prázdnost facebookového profilu „Nenech to být“ nebo to, že se případy nesledují kontinuálně.

„Na základní škole jsem nevěděl, co je to šikana…“

A ještě několik menších. Když jsem analýzu uveřejnil na svém blogu, tak trochu jsem realizátorům projektu zavařil. Neboť český internet je malý a mnoho lidí si můj celkem kritický rozbor přečetlo. Jenomže Jan Sláma se nevzdal, svému projektu věřil a okamžitě mě kontaktoval. Omluvil se za nedopatření  a vysvětlil mi své cíle a plány. Za chvíli jsme přišli na to, v čem se nikdy neshodneme. Například pro mě jsou ta různá videa o šikaně úsměvnou záležitostí, která vše jen bagatelizují. Skutečná prevence spočívá v každodenní práce se třídou, používání metod s teambuildingovými účinky. A výpovědi youtuberů o tom, jak je kdosi kdesi šikanoval, mají efekt „polepšeného narkomana“: nikdo se v nich neuvidí. Problém agresora a obětí totiž často spočívá, že si své chování s pojmem „šikana“ vůbec nespojí a svět úspěšného youtubera je mu vzdálený. Nehledě na to, že některé „vyprávěnky“ jsou nejen kontroverzní, ale i opakem dobré prevence a to nejen proto, jak jsou hloupoučké.. Také mi při naší rozsáhlé korespondenci připadalo, že Jan Sláma detekci šikany v podstatě považuje málem za její vyřešení a trochu podceňuje, že pokud je hlášení vůbec opodstatněné, práce teprve začíná. Intervence k zajištění oběti je jen prvním krokem k dlouhé, týdny a měsíce trvající práci v dané třídě. Jenomže i když některé rozdílné názory trvaly, mnohem více bylo shody. Jan Sláma mě opakovaně a naléhavě (ač velmi slušně) žádal, ať opravím ty „lži“ a já opakovaně odpovídal, že rozdílný názor ještě „lží“ být nemusí a ať mi tedy mé omyly dokáže. Krůček po krůčku se však mé připomínky staly lichými, neboť se celý projekt proměňoval. Jednoho dne jsem dospěl k jistotě, že můj kritický blog už není přínosný, neboť škodí dobré věci a tedy jsem ho stáhl. Nyní přišel čas, abych se opět podíval na celou tu věc a změny prozkoumal.

Jan Sláma mi napsal: Hodně jsme vycházeli z Vaší kritiky. Proto:
1) Jsme detailně popsali, co konkrétně děláme.
2) Jsme uvedli všechny organizace, které za námi stojí.
3) Jsme uvedli i některé odborníky, o dvou hlavních jsme se trochu víc rozepsali.
4) Jsme uvedli adresu i naší kanceláře v Praze.

Děsivé vyprávění, jak školní psycholožka podporovala šikanu…

5) Snad mírně konkretizovali expanzi – Máte tam adresy na naše obchodní zastoupení i jména místních managerů.
6) Jsme přidali další maily i 2 telefonní čísla.
7) Jsme dostaly od většiny členů týmů fotky, takže jsme je mohli dát na web.
Obecně jsme si dost vyhráli s obsahem, aby bylo vše jasné a na webu člověk našel vše, co potřebuje.

Komentář: A tyhle věci jsou důležité, protože adresnost a otevřenost zvyšuje kredit jakéhokoliv projektu. To, co jsem v projektu hledal marně, se nyní řeší a diskutuje. Není to tak lehké, ale věci jsou na dobré cestě. To, jakým způsobem se o věci, přemýšlí, je vidět z odpovědí právě J. Slámy:

Otázka: Máte na webu vysvětleno, jak má žák postupovat a co se bude dít. Ale jako žák a rodič nemusím chápat úplně přesně, co to je „vybraná osoba na dané škole“….

Jan Sláma: Vybraná osoba na škola je člověk, kterého vybere škola (pozn. R.Č: při registraci) Ve většině případů metodik prevence, někdy výchovný poradce, občas ředitel školy. Tuto informace sdělujeme studentům a rodičům po odeslání nahlášení. Rád bych, aby po vybrání školy časem přesně student viděl, kdo na

„Na základní škole, když jsem ještě nebyl takovej borec jako jsem dneska….“

hlášení obdrží (jméno…). Ve verzi, kterou jsme vytvářeli pro US trh, si dokonce student může vybrat ze seznamu osob, které důvěřuje nejvíce. Má to dva problémy. České školy obvykle registrují jen jednu osobu. A druhý, co když jí student nedůvěřuje, protože ji nezná? (já své metodičce na ZŠ jako malý fakt nedůvěřoval, znal jsem ji jen jako tu paní, co s námi dělá nějaké divné hry. Jméno jsem netušil.)

Komentář: Zde se asi opravdu nedá dělat víc. Proto je důležité závažnější případy „hlídat“ a monitorovat, jak s ním ona „vybraná osoba“ zachází a jak jedná.

Otázka: Co když je vybranou osobou preventista, který vlastně třeba i očividně cosi zanedbal?

Jan Sláma: Ano, může to být i preventista, který možná něco zanedbal. Ale ne vždy. Věřím, že není tak snadné monitorovat celou školu. Pokud by ale opravdu případy zanedbal, a nám přišlo jedno jméno víckrát, budeme jednat sami. Konkrétně máme toto jednání nastaveno pro situaci, kdy přijdou dvě nahlášení se stejným jménem, ale šikana se v nich očividně stupňuje, nebo když přijdou 3 a víc v delších časových úsecích po sobě (tzn. šikana se nestupňuje, ale přetrvává). A jakže jednáme? V prvé řadě se ozýváme do školy. Zjistíme, o co se jedná a zkusíme navést metodika správným směrem. Po určité době (vyzkoušíme praxí, teď mi přijdou fajn 3 týdny) se ozveme znovu, zda je vše v pořádku. V případě, kdy škola nereaguje úplně zodpovědně, kontaktujeme zřizovatele školy. To by měl být takový „strašák“ pro ty „špatné“ metodiky, či spíš ředitele, kteří by snad problémy ignorovali. Pokud by se pak mělo jednat o něco opravdu hodně závažného, počítáme s oslovením ČŠI, případně policie. To ale jen v extrémních případech. Pokud se ptáte, kdo tohle vše zajišťuje a jaká je jeho odbornost, tak se jedná o takovou „trojkoalici“ NNTB, MIŠ a Cesta z krize. Cesta z krize má výhodu, že je registrovaná sociální služba, takže pokud se nepletu, měla by mít mnohem větší přístup do škol. Tento postup nastane ale opravdu jenom v extrémních případech. Služby zajišťujeme v partnerství s Minimalizací šikany a Cesty z krize. Tyto služby bychom rádi poskytovali// na všech školách ČR, ale vzhledem ke složitosti a finanční nákladnosti jdeme nejdřív postupně přes konkrétní zřizovatele, kteří na to uvolní finanční prostředky. Mezi ně se již zařadila Jihlava a Most, další domlouváme, zájem je veliký. Věřím, že v jednu chvíli se s pomocí MŠMT povede vše zavést plošně

Komentář: Výborně! Právě tohle je věc, kterou jsem původně v projektu marně hledal. Kontinuita, důslednost, odbornost. Přesně takové vlastnosti musí mít i škola, která bude šikanu řešit v konkrétní třídě.  

Otázka: Na webu je: A ono „poradíme s řešením“: komu? 

Jan Sláma:   Poradíme s řešením osobě, která od nás obdržela ono nahlášení. To je obvykle onen metodik. Pokud máme domluvenou spolupráci se zřizovatelem, tak můžeme poradit ještě jemu, v případě zájmu zapojujeme místní PPP (příklad: v Hradci Králové ŠPP Mozaika), které se do školy sami ozvou. Těm asi radit úplně nemusíme.

Komentář: OK. Může být, to je logické řešení.

Otázka: Žák ohlásí anonymně šikanu ve své třídě – ale kontakt na oběť chybí… radíte tedy onomu preventistovi? 

Jan Sláma: Máte pravdu, kontakt na oběť chybí. A nejste jediný, kdo si toho už všiml. Jsou aktuálně dvě možnosti. Buď po odeslání žáka požádáme o přidání emailu. Na ten bychom mu posílali informace o postupu řešení, nějaký náš konkrétní tip, jak by měl postupovat on sám, případně bychom se na něj obrátili s žádostí o více informací. Druhá varianta je, že mu vygenerujeme speciální webový odkaz, na kterém vše najde. To už je ale v případě tisíců nahlášení ročně docela složité, takže se k tomu dostaneme nejdřív za pár měsíců.

Komentář: Nápad s mailem je super, dokonce by nebylo od věci založit vždy nový, speciálně právě pro tyto zprávy. Nebo otevřít sdílený dokument, aby i kontakt mohl připisovat nové poznatky a popisovat opatření, které se konají v dané třídě (případně škole).  A bylo by to mnohem méně náročné, než web.

Otázka: Stále trochu chybí podpora oběti a možná i větší záruka, že bude jeho případ plně dořešen…

Jan Sláma: Záruka ještě není taková, jaká by být měla. Myslím, že může hodně pomoct zapojení zřizovatelů. A vypadá to, velmi dobře, zájem má skoro každý, s kým se o tom bavíme. Takže třeba když se zapojí Liberec, získá nad školami určitou kontrolu (nesmí se to přehánět, NNTB nesmí být „zbraní“ zřizovatelů proti školám). To školy žene k tomu, aby nahlášení pod koberec nezametaly. Pokud do toho dá Liberec i nějaké finance, díky kterým školám pomůžeme s vážnějšími nahlášeními a částečně tak garantujeme, že bude případ správně řešen. U škol mimo velká města je možnost financování prémiové verze NNTB od soukromých dárců. Vše je to ale zatím o financích. Opět do budoucna bych se rád dostal do situace, kdy bude mít každé nahlášení nějakou svou adresu, kam školy sami připisují stav, co se dělo, případně vzkazy pro odesílatele. Práce je hodně, ale dostaneme se i k tomuhle. Ideální by podle mě bylo napojení na MŠMT. Snažím se o to, není to ale úplně snadné.

Komentář: Není to snadné, ale vypadá to, že to za to stojí. Ten projekt se pohnul mílovými kroky a určit si zaslouží pozornost a podporu.