Můj osobní hate squad: Pešáková, Kopřivová, Karvaiová.
Každý, kdo je viditelný v sociálním prostoru, má své trolly a hatery. Obzvláště ten, kdo jde proti proudu a bojuje proti hlouposti. I já mám své, kteří mi nadávají a lžou. Dočtu se například, že můj seminář byl hrozný a učitele to otravovalo – a přitom mi o stejném semináři psala paní ředitelka, že je nadšená a že za ní chodili mnozí učitelé, že by chtěli ve škole změny, které jsem zmínil a že je to silně inspirovalo. Nebo píše učitel na sociální síti, že jsem „neměl odpovědi“ na jeho pronikavé otázky nebo že mě dokonce svou argumentací „zničil“ – až na to, že se na nic podobného já ani nikdo jiný nepamatuje. To už je prostě tak, co dělat? Ale nyní se v jedné diskuzi setkaly tři asi mé největší haterky, všechny lhaly – a já mám o tom důkazy. To už stojí za zmínku i jako hezká ilustrace, jak tyhle „zaručené“ kritiky „účastníků“ brát vážně. Takže bych rád ilustroval hodnověrnost těchto pavlačových bab.
Případ první: JANA PEŠÁKOVÁ
S tou jsem se pracovně potkal v Morkovicích. Napsala o mě (doslova cituji): „Nám byl představen jako psycholog. A dělal si ve třídách své průzkumy a ankety, žáci nás mohli hodnotit zelenou kartou..napomenutí a červenou..vyhazov. A napovídal dětem, že pokud dají někomu červenou kartu, bude učitel že školy vyhozen..Já jednu dostala od žáka, který řadil matematiku mezi své nepřátele. A já jsem vyhozena nebyla, ale těžko vysvětlovala, proč si pan Čapek takto s dětmi pohrává..“
Líný učitel: Tolik lží v několika řádcích. Nebylo to žádné „pohrávání“, ale evaluace celé školy. Nebyl to žádný můj průzkum, ale měření, které mi zadala paní ředitelka ve škole, kde jsem tehdy projektově působil. Šlo o techniku, kterou jsem nazval „Okno do školy„. Realizuje se takto: každý žák dostane čistý papír formátu A4. Požádáme ho, aby ho rozdělil dvěma čarami na čtyři části – tedy jakési „okno“. Do každého pole pak napíše nebo nakreslí odpovědi podle následujících instrukcí:
- Pravé horní okno: Co se mi ve škole líbí? Na co se těším? Co bych pochválil?
- Levé horní okno: Co se mi nelíbí? Co mi vadí? Co bych chtěl odstranit?
- Levý dolní roh: Nakresli tři medaile – zlatou, stříbrnou a bronzovou – a dej je konkrétním učitelům. Přidej krátké odůvodnění.
- Pravý dolní roh: Nakresli dvě karty – žlutou a červenou. Žlutá znamená: „vzpamatuj se“, červená: „seber se a jdi“. I zde napiš, komu je uděluješ a proč.
Takže žádná „zelená“ karta, nejsme imigranti v Americe, ale sportovní terminologie: červená a žlutá. Důležitou podmínkou je, že medaile i karty lze udělit pouze učitelům, kteří ve škole stále působí, bez ohledu na to, zda aktuálně učí daného žáka. Výhody tohoto nástroje: má přirozenou logiku, které rozumí i dítě, zachycuje celou školu, nejen výuku, je tu vyvážená personalizovaná zpětná vazba k učitelům, je to rychlé, přehledné, autentické a bezpečné (anonymní). Vidíme, jak Pešáková lže o samotném způsobu sběru dat a nejen o tom. Ona sama nedostala „jednu od žáka“, který nemá rád matematiku, jak sama tvrdí. Dostala karet osmnáct, z toho devět červených! A mnohé byly od žáků i patřičně vysvětlené (viz obrázek). Ještě že jsem nalezl původní výsledky v Excelu, abych Pešákové napravil paměť. V té škole byl nejeden učitel bez jediné karty, ale Pašáková jich dostala požehnaně. Proč mě asi tenhle typ učitelů nemá rád? 😉
Případ druhý: BERENIKA KOPŘIVOVÁ
Tato osoba se chová jako stalker. Jakmile se mnou vyjde nějaký rozhovor nebo článek, okamžitě běží do diskuze, kde plačtivě vypráví svoji story o tom, jak jsem ji pohaněl (aniž bych ji znal) a přitom ona, je tolik, tolik plná respektu! Takže v diskuzi o mně napsala: „Opravdu je nutné dávat zde prostor tomuto člověku? Zvyšovat dosah někomu, kdo si založil byznys na dehonestaci českých učitelů? Který je schopen psát osobní odporné, nijak nepodložené, články o lidech, které nikdy v životě neviděl a nebyl na jediné jejich hodině? Ostatně právě moje kritika jeho projevů vůči českým učitelům byla také důvodem toho, že jsem se stala terčem jeho psací mánie. V jedné diskuzi, kde pan Čapek hrubě urážel nějakou učitelku, jsem jí napsala, ať si z takového narcise nic nedělá, nebo tak něco. Mám ke kolegům proto v naprosté většině respekt – a pokud mám potřebu vyjádřit nějakou kritiku, vyjadřuji ji s respektem. Ano, jistě jsou i špatní učitelé – stejně jako jsou špatní lékaři, soudci, zedníci, instalatéři atd. Jenže ti mezi sebou nemají podobné hyeny, které by rozdmýchávaly mediální kampaň jen v zájmu svého kšeftu.“
Líný učitel: Zase ta oslovina z byznysem. To, že bojuji za kvalitní vzdělávání a uveřejňuji případy, kde všechny prostředky už selhaly, dětem pomáhá a žádný zisk to nenese. Naopak, ale říkejte to hlupákům. Než se podíváme na ten Kopřivové „respekt“, pojďme k tomu konkrétnímu vyjádření, které prý psala jiné „učitelce“. Další lež. Zní totiž takto: „Já jsem zase ráda, že u nás neučí narcistický inkvizitor Čapek. Ale žádné výmluvy nehledám. Já totiž vím i bez této podivné postavy českého školství, jak to dělat. Já nepotřebuji směšné teorie pana Líného.“ Nejde tedy o žádnou útěchu nebo o to, že by se nějak vyhraňovala vůči mým kritickým projevům vůči učitelům. Jde o to, že Kopřivové se nelíbí mnou propagované zásady výuky a hned neváhá označovat mě za inkvizitora a také narcise, hyenu a podobně. A nebylo to jen jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát. Je to prostě ublížená lhářka, která sice píše o mé „psací mánii“, ale přitom o mě napsala asi tak dvacetkrát více, než já o ní. Jako nějaká zhrzená milenka stále kolovrátkuje totéž. A přitom, jak Berenika Kopřivová tak ráda a opakovaně píše, mě ani „nikdy neviděla, nikdy nemluvila ani se mnou ani s jediným mým žákem ani rodičem„. 🙂 Takže jedna z mnoha lží je to, že se někoho zastávala. Ne, sama žlučovitě útočila. Teprve potom, co takto počastovala hned několik mých článku – a k respektu to mělo daleko asi jako koza ke krasobruslení – jsem se zajímal o to, kdo mně takto nadává. Prošel jsem si její názory, které zveřejňuje a zjistil, že je to normální podprůměrná učitelka, která se neostýchá ani urážet děti s ADHD (samozřejmě ty druhé, než je její dcera). Berenika Kopřivová o mně píše, že jsem „na etické výchově chyběl“, když kritizuji učitele, co dává prvňáčkovi pětky, ale ona sama bez skrupulí veřejně označuje své žáky za „lemply“. Hezky se na ni ukazovala to bahno výuky, tak jsem napsal text a každý má možnost posoudit, nakolik je „nepodložený“. A posuďte sami, zda je v tom nějaké osobní urážka typu „hyena“ nebo „narcis“. Nejsou, na rozdíl od Bereniky mám totiž nějakou úroveň 🙂 . Proč bych měl nadávat tomu, koho jeho vlastní pomýlené názory osvětlují nejlépe? Jak jsem ve svém blogu napsal: „Každý má právo se vyjádřit. Když ona tak důsledně komentuje mě, oplatím ji stejně. Jenom mnohem mnohem slušněji.“ Text je tu: Berenika Kopřivová jako hezký příklad selektivních „pravd“ Jak označit chování někoho, kdo v davu sociálního prostoru kope do druhého a pak, i když sám nedostává ani zdaleka stejnou minci, dělá ublíženého a hraje si na oběť? Pokrytecký uplakánek? Mistr falešné sebeviktimizace?
Případ třetí: JANA KARVAIOVÁ
Tahle osoba měla kdysi, za plného řádění falešné Pedagogické komory, nějaké mediální projevy. V nich ukázala opravdu dost hlouposti, nesnášenlivosti k Romům a ryzího rasismu. Nyní po ní pes neštěkne, ale viditelně má času dost obrážet sítě a jak je tak zvyklá, lhát. I když, tu a tam z té kupy hnoje pravdivá věc vyleze. Opravdu byla na jednom mém semináři, který ovšem totálně nepochopila. Pamatuji si, že jsem tam prodával své knížky, jak to ostatně dělám dodnes. Stojí v obchodě přibližně 4 stovky, já je prodávám učitelům za dvě, protože je mám s autorskou slevou. Tenhle kapitalismus ji rozčiluje. Raději by asi byla, kdyby dostala od lektora namnožené dva nebo tři papíry z jeho powerpointové prezentace, jak to tak chodí. Na druhou stranu zase opakovaně naznačuje, že mě zažila i ve své sborovně, kde to bylo hrozné. Lež jako věž. Možná se jí to už v hlavě kapku pomotalo. Naštěstí Karvaiová věci s tím svým rozhořčením podává tak, že je to vlastně legrační. Napsala: „Ano, pan Čapek kdysi učil. V mém regionu. A nechtějte slyšet jeho bývalé kolegy, jak se vyjadřují k jeho „umění“ učit. A nebo když popisují doby, kdy působil na 2 školách a jeho zaměstnaneckou kázeň. Kam přišel, tam tráva nerostla. Jako Božka Němcová posbíral vyučovací metody svých kolegů a vydal je knižně. Jen se zapomněl zmínit, že to nejsou jeho nápady. Nevím, proč média různého druhu dávají prostor podobným kreaturám. Asi aby si zvýšila sledovanost. Prostě bulvár.“
Líný učitel: Je pravda, že pokud Karvaiová učila v České Skalici, je to asi 10 km od Jaroměře, kde jsem do roku 2002 učil. Před dvaceti lety! Karvaiová opakovaně záhadně a mysticky prohlašuje, že ji nějací moji kolegové popisovali moji výuku. Nikdy ale nezmínila, kde jsem dělal jaké chyby ani od koho to má – a moji tehdejší kolegové ze školy ji vůbec neznají. Nevím ani, co to znamená v tomto smyslu „tráva nerostla“. Hlavně, že je to urážlivé, ale nějaký obsah úplně chybí. Takže já stejným způsobem mohu prohlásit, že Karvaiová byla v několika obchodech přistižena, jak… však vy víte. Ani tráva tam po ní nezbyla! Kam přijde do obchodu „nakupovat“, tam ji hlídají! Přirovnání k Němcové mi lichotí, sbírat pohádky je záslužná věc. Tak moje „Moderní didaktika“ je podle ní tedy posbíraná kolekce vyučovacích metod mých kolegů, kterou vydávám za své nápady. Prokazatelná lež, neboť žádný z mých kolegů žádnou z těch 200 popsaných metod v té době neučil. Ty metody, které jsem nevymyslel, ale popsal z různých zdrojů, jsem samozřejmě ocitoval: proto má také kniha sedm stran pramenů, 209 odkazů! Ale vyprávějte to někomu tak hloupému… nošení dříví do lesa. Tak já jsem tedy „kreatura“ 🙂 Zato Karvaiová je úplný vzor poctivosti. Když na FB domškoláků skupině kritizovali její naprosté tématu, které prezentovala v nějakém rozhlasovém pořadu, obhajovala sama sebe pod cizím nickem a napadala ostatní. Na přímou otázku: To jste se vážně chtěla připojit do diskuse, která je o vašem příspěvku a ostatním nesdělit, že jste Jana Karvaiová?“ odpověděla: „Ano. Nějak to vadí nebo co? Nechápu.“ Karvaiová nechápe totiž nic. Kdo si chce počíst, může v textu: „Odborníci“ ve spolku Pedagogická komora, díl 3.: JANA KARVAIOVÁ Je starý pět let, ale copak Jana za tu dobu zmoudřela? 🙂 Nic už asi nemůže překonat její výrok: „Až mě zase bude chtít někdo zesměšňovat, pak by sám měl studovat. Já jsem, na rozdíl od jiných, stále ve stavu – vím, že nic nevím.“ A tohle opravdu lež není, jak mohu potvrdit.
Tak to byl malý zábavný třídílný seriál o mých haterkách, jak se tak sešly v jedné diskuzi a bezostyšně lhaly, jak je jim vlastní. Nu, jak se říká, kdo žije z pomluv, toho pravda nenakrmí. Anebo jak napsala moje AI: z pavlače se ještě nikdy neozval větrák pravdy.