Lesk a bída jedné malotřídky I.: výuka
ÚVOD
Byl jsem požádán panem starostou jedné obce, abych navštívil školu v jeho obci a udělal ji takový malý pedagogicko – didaktický audit. Navštívil jsme tu školu, viděl jsem a slyšel jsem dost. Pokud by se měla tato analýza nazvat nějakým titulem, zcela jistě by to bylo spojení „zmařená šance“ nebo „mrhání potenciálem„. Přičemž nedostatky jsou bohužel hlubšího rázu a vycházejí z chabých učitelských dovedností a především z myšlení pracovníků školy. To se vždy napravuje mnohem hůře než například nedostatek financí – a ve vzdělávání to platí dvojnásob. Možná by se mohlo zdát, že jeden den pobytu ve škole je málo. Delší pozorování by bylo samozřejmě přínosné, ale některé věci jsou až příliš očividné ihned. Jednou jsem byl nazván mým studentem na univerzitě „Pohlreichem českého školství“. Pomohu si tím přirovnáním: i jemu stačí zajít do restaurace, rozhlédnout se, ochutnat několik jídel, zajít do kuchyně, promluvit s hosty. A pozitiva i negativa má před sebou jako na talíři. Já jsem vlastně postupoval stejně: viděl jsem učit čtyři učitele, pozoroval jsem jejich hodiny, mluvil jsem s dětmi, od 4. a 5. třídy si nechal vyplnit písemnou evaluaci, studoval jsem školní dokumenty, mluvil jsem s učiteli. A tato zjištění jsem zpracoval. V této první části jen uvedu, jak jsem pozoroval výuku a co jsem viděl.
VÝUKA
V této část bych se soustředil na velmi stručný, až heslovitý popis poznatků, které jsou ale indikátorem kvality práce učitelů. Vždy, kdy použiji tento symbol (-), jedná se o nevhodný, nemoderní a žáky nerozvíjející způsob práce. Když použiji jedničku (1), je to znak dobrého vyučování.
Hodina Prvouky, 3 třída:
Paní ředitelka vede třídu celou dobu, tedy 35 minut (-) frontálně, v lavicích a bez změny aktivity (-) s ukazovátkem v ruce. Klasická frontálka, že už to horší být nemůže! Žáci nedodržují pravidla (-), jeví známky neklidu. Učitelka se dopouští faktických chyb v učivu (-). Žádné sebehodnocení (-), žádné vzájemné hodnocení žáků (-), žádná diferenciace obtížnosti (-), žádná individualizace (-), žádná reflexe žáků (-), žádná skupinová práce (-), žádné vzájemné učení (-) prostě nic kvalitního se tu neděje. Jediná krátká asi tříminutová aktivita je psaní nohou, Končí se do zvonění, není tu žádný záměrný a didakticky akceptovatelný konec hodiny (-). Tohle by bylo špatné i na střední škole, natož na prvním stupni. Probírané učivo vůbec není v ŠVP v této třídě. Jak krásně jde tohle učivo zpracovat do aktivit, je škoda mluvit.
Hodina Anglický jazyk, 5 třída:
Učitel nechává dlouhé minuty žáky tancovat na promítanou písničku (kolena, ramena apod.) – což je učivo na úrovni první, druhé (-), maximálně třetí třídy ZŠ. Ale vypadá to jako ve školce. Poté opět pouštění televize a cvičení, vše hodně infantilní (-), páté třídě neodpovídající. Jinak frontální výuka (-) s nulovou vzájemnou konverzací (-), učitel za celou hodinu nikomu neopraví přízvuk nebo výslovnost, nic. (-). Učitel se dokonce jde na běžné slovíčko podívat do překladače v PC (!). Hodina je pouze sérií počítačových filmečků (-). A opět: žádné sebehodnocení (-), žádné vzájemné hodnocení žáků (-), žádná diferenciace obtížnosti (-), žádná individualizace (-), žádná reflexe žáků (-), žádná skupinová práce (-), žádné vzájemné učení (-) a znovu absentuje záměrný a didakticky akceptovatelný konec hodiny (-). K tomu se hodí citovat věta z evaluace žáka: „Mrzí mě, že se v hodině angličtiny hodně koukáme na videa, přitom by jsme se měli víc učit.“
Hodina Vlastivědy, 5 třída:
Naprostý chaos. Žáci celou hodinu (-) poslouchají jen vzájemné referáty o evropských zemích. Celých 45 minut se neděje nic jiného (-)! Tyto referáty jsou připraveny různě, chybí jasné zadání, přesná kritéria (-). Zadání úkolu není nikde uvedeno, ani řečeno (-). Učitelka má problémy s technikou, nehrají písně, které by měly. Jako by s tou technikou pracovala prvně, přitom je červen! Žáci do apatické a nudící se třídy čtou naprosto zbytečná data o velikosti hor, počtech obyvatel a podobně (-). Mezi země, které byly vybrány, patří i Estonsko a Litva (-). Protože zemí je příliš, učitelka říká, že bude tyto prezentace poslouchat i „zítra v hodině Výtvarné výchovy! (-), aby se to stihlo (-)! Třída je neklidná, učitelka ji stále utišuje nepříjemným pšššššššš (-), které účinkuje stále méně. A zdejší „klasika“: žádné sebehodnocení (-), žádné vzájemné hodnocení žáků (-), žádná diferenciace obtížnosti (-), žádná individualizace (-), žádná reflexe žáků (-), žádná skupinová práce (-), žádné vzájemné učení (-) a dokonale zpackaný závěr hodiny, kdy do slov učitelky: „ještě máme dvě minuty, můžeme si pustit nějakou hymnu“ okamžitě zazvoní. Výuka špatného středoškolského typu (včetně druhu poznatků) naprosto nevhodná pro první stupeň ZŠ. Učitelka později vůbec nebyla schopná najít téma ve vlastní ŠVP. Tam je ovšem jen toto: „Cesta po Evropě“. Tedy se jasně nabízejí aktivity hravého typu, které jsou na lepších školách bez problémů realizovány. Třeba i dlouhodobě, to je jako houska na krámě. Sám jsem podobných aktivit učitelce později představil hned několik jak lze „Cestu po Evropě“ pojmout. Rozhodně však ne referáty, kdy žák čte geografii a průmysl Běloruska. Je jasné, že učitelka v předmětu tráví mnoho hodin učivem, které vůbec nemá žáky učit, navíc tím nejméně vhodným, nejméně efektivním a nejméně příjemným způsobem.
Hodina Českého jazyka, čtení, 4 třída:
Učení se přesouvá ven, do altánku na školním hřišti (1). To je super. Žáci postupně čtou, jde jim to pěkně (1). Pak učitelka zadává úkol: příběh s deštníkem (1). Když má ale žák hotovo, najednou ho odmítá, příběh prý „není zajímavý“ (-). Když žák namítne, že se příhoda stala, učitelka mu doporučí, že si má něco vymyslet, protože to je vždy „mnohem zajímavější“. Tedy očividně za pochodu mění kriteria zadání (-). Příběhy hodnotí slovy „mně se to nelíbí“ nebo „mně se to líbí“ (-). Tedy učí žáky dělat úkoly ne tak, jak nejlépe dovedou, ale aby ona sama byla potěšená nebo spokojená (-). Také je nepřípustné, že po každé prezentaci mohou žáci jít hrát fotbal nebo na jahody, zatímco ti pracující zůstávají, smolí svůj příběh a čekají na svou prezentaci. Jde tedy ve skrytu o nevhodnou soutěž na rychlost (-), kdy pomalejší žáci přicházejí o posluchače, kteří už dávno nejsou součástí aktivity (-). Mají totiž na práci něco zajímavějšího v hodině Českého jazyka – hrát fotbal nebo trhat jahody. Takže vlastně ten, kdo to odflákne, může být posílen odměnou (-). I když to aktivita „Příběh deštníku“ přímo nabízí, opět žádné sebehodnocení (-), žádné vzájemné hodnocení žáků (-), žádná diferenciace obtížnosti (-), žádná individualizace (-), žádná reflexe žáků (-), žádná skupinová práce (-), žádné vzájemné učení (-). A opět useknutý konec hodiny, kdy učitelka za splnění slíbila žákům odměnu, na kterou pak „nezbyl čas“ (-).
Takové vyučování jsem tedy viděl a byl z toho hodně zklamaný a špatný. O to víc, že byl červen, tedy dny, které by měly být ještě hravější a zábavnější než jiné! O to víc, že ve třídách bylo vždy méně než 15 dětí! Bylo mi líto žáků, kteří byli skvělí a přátelští. Taková vzdělávací mizérie!
V další části „seriálu“ uvádím, jak by vypadala moje výuka, vytvořená z poznámek.
Ve třetím díle popíši výsledky evaluace, kterou jsem ve 4. a 5. třídě prováděl, co jsem slyšel společném setkání s učiteli a další zajímavosti. Poslední díl prezentuje SWOT analýzu, mé závěry a popis událostí, které následovaly.