Lesk a bída malotřídky IV.: SWOT analýza, doporučení a co bylo dál…

Pan starosta v jedné malé obce mě pozval, abych provedl malý pedagogicko – didaktický audit v jeho malotřídní škole. A tohle je zatím poslední díl vyprávění o celé expedicí. Co jsem viděl, popisuji v prvním dílu, jak by vyučování bylo mnohem lepší, jsem načrtnul ve druhém dílu a jak dopadla evaluace žáků a moje beseda s učiteli, popisuji ve třetím dílu.

Všechny ty rozhovory s učiteli i žáky, výsledky evaluace i moje pozorování mě vedly k vytvoření SWOT analýzy.

Silné stránky:

• Budova školy, školní pozemek.
• Dobré vztahy mezi žáky a to i napříč ročníky.
• Skupina angažovaných rodičů.

Silné stránky jsou však kromě zdrojů především dány schopnostmi a znalostmi lidí, tedy pracovníků. Je to tedy především o učitelích a bohužel musím napsat, že silné stránky, založené na tomto spektru unikátních dovedností, tedy prostě téměř neexistují. Absentují.

 Slabé stránky:

• Nízká didaktická vybavenost učitelů. Všech, které jsem viděl, bez výjimky.
• Nekvalitní výuka, která nerozvíjí kompetence, dovednosti a softskilly žáků.
• Formálně, ba mizerně zpracovaný Školní vzdělávací program, který učitelé neznají a k ničemu jim neslouží.
• Velmi slabá výuka angličtiny (a v podstatě i dalších předmětů).
• Příliš mnoho testování, respektive škodlivé zaměření na testovací výkonnost.
• Nepodporující hodnocení, které vytváří neúspěšné žáky už na začátku jejich vzdělávací cesty.
• Učitelé, projevující nemoderní vzdělávací postoje a známky vyhoření a pracovní apatie.
• Špatná práce s rodiči žáků.

 Příležitosti:

• Další vzdělávání učitelů.
• Doplnění nebo náhrada stávajících zaměstnanců kvalitními učiteli / vedením.
• Jasně a konkrétně popsané požadavky na profesní standardy místních učitelů – a jejich kontrola.
• Zvýšení evaluační a kontrolní činnosti.
• Nízké počty žáků ve třídě, nízké počty integrovaných a inkludovaných žáků.
• Blízkost pedagogické fakulty plné talentovaných učitelů (i když mladá učitelka ve škole kvalitně připravená opravdu nebyla, ale její CV jsem ale nezkoumal, takže nevím, zda je produktem místní PdF)

Hrozby:

• Žáci nedostanou potřebnou kvalitu vzdělávání.
• Žáky vzdělávání přestane bavit a zajímat zajímat a získají k němu negativní postoje už v útlém věku.
• Odcházející žáci získávají pověst špatně připravených žáků a tím se zhoršuje i pověst školy.
• Rodiče budou nespokojeni a budou tuto nespokojenost přenášet na učitele i zřizovatele.
• Nastane odliv dětí do lepších škol v okolí.

Aby byly slabé stránky potlačeny, hrozby odvráceny a posíleny příležitosti, navrhl jsem ve své analýze i následující kroky:

1. Pracovat s RVP, naučit se ho znát a vytvořit dobrý Školní vzdělávací program, kterému budou učitelé rozumět (mimochodem, ten stávající ještě stále hovoří o čtyřech třídách, je velmi starý);
2. Rozšířit portfolio metod učitelů, včetně principů hodnocení. Seznámit je s běžnými kvalitními systémy: Hejného matematikou, programem Krok za krokem apod. Změnit filozofii školy, „provětrat“ zastaralé a nevyhovující učitelské strategie;
3. Učitelská profese není důchodové zabezpečení: vyhořelé, líné a nekompetentní učitele je třeba nahradit těmi, co chtějí a umějí (olomoucká pedagogické fakulta je nedaleko);
4. Zavést kompetenční modely profese učitele na dané škole. Každý by měl v časových intervalech dokladovat, jak se v jednotlivých kompetencích zlepšil (metodické, diagnostické, didaktické apod.), přeměnit školu na učící se organizaci;
5. Zlepšit kontrolní a hodnotitelskou činnost výuky (včetně pravidelné evaluace prováděné žáky);
6. Zlepšit práci s rodiči tak, aby byli podporovateli moderní výuky a nevytvářeli na učitele tlak v tom konzervativním, zastaralém způsobu (na to by se ovšem hodili učitelé, kteří vědí, co to moderní vzdělávání je);
7. V případě potřeby zvážit, zda je současné vedení školy schopno takových změn a zda na to má dostatek síly, energie a hlavně potřebné postoje a kompetence.

To je podle mého soudu cesta, jak se dostat ze současné špatné kvality vzdělávání na dané škole. Není třeba vymýšlet nějaké pedagogické alternativy, je potřeba odvádět normální, ovšem kvalitní učitelskou práci! Jak jsem později zjistil, některé moje zjištění se schodují se závěry České školní inspekce. Ta škole vytkla nedostatky v hodnotící, evaluační činnosti, kde má paní ředitelka opravdu velké nedostatky. Ale jak může špatný didaktik hodnotit ostatní a radit jim? Ze zprávy ČŠI: „Hospitační záznamy nemají vypovídací charakter, neposkytují tak zpětnou vazbu ředitelce školy ani ostatním pedagogickým pracovníkům školy. Chybí analýza efektivity použitých metod a prostředků vzdělávání, také je nutné nastavit účinné předávání poznatků a z nich vyplývajících opatření tak, aby z nich jednoznačně vyplývalo jaké metody a formy práce s žáky je žádoucí v návaznosti na cíle deklarované v ŠVP ZV rozvíjet.“  I když upřímně řečeno, většina členů ČŠI by kvalitní výuku nepoznala, ani kdyby jim seděla na zádech. Pro mě osobně je vždy víc třeba názor žáků – to je něco, co ČŠI okázale ignoruje. Ale každopádně shoda tu je, protože některé věci v této škole jsou jasné jako houska na krámě.

REALITA

Jak pan starosta moji zprávu využil a jak přijal doporučení? Otázce školy se věnovalo veřejné zasedání zastupitelstva. Vyjímám ze svědectví účastnice: „Přestože jsem měla v den zasedání jiný program než jít na zastupitelsvo, přehodnotila jsem situaci a na zasedání šla, a to hlavně protože mi přes den chodily dotazy zda se chystám na zasedání, že prý se tam bude řešit škola, dokonce se ke mně dostal obsah, který vyzýval k „mobilizaci“….. zajímala mne argumentace a vysvětlení, proč tak emotivně je celé hodnocení vnímáno u dospělých, vzdělaných lidí a hlavně pedagogů, kteří se denně setkávají s různými situacemi, které musí řešit. Dost mi to osvětlila více jak dvouhodinová eskalace nenávisti, ublíženého ega, uražené ješitnosti a hlavně davového hrdinství. Šancí na konstruktivní rozhovor jsem moc nezískala, když už mi bylo dáno slovo, hned mi ho nějaký hlasitější, ukřičenější, agresivnější, ironičtější spoluobčan sebral svými výpady vůči mojí osobě. Skupinka, která přišla demonstrovat svoje rozhořčení s výsledky zjištění, byli převážně rodinní příslušníci zaměstnanců školy, rodiče, kteří jsou ve velmi úzkém přátelském vztahu s některým z pedagogů, rodiče, kteří jsou třeba i pedagogům za ledasco zavázáni. Nebylo veřejně oznámeno, že se bude řešit situace školy, aby se mohl případně dostavit i jiný „vzorek“ rodičů, ale uvědomuji si, že třeba by odvahu projevit svoje znepokojení vzdali, protože ve změnu nevěří……  Ovšem musím se omluvit jednomu dospívajícímu muži, kterému jsem já sama měla poskytnou podporu, ale situace byla tak těžko uchopitelná, že jeho sdělení úplně zapadlo! Mladý muži, vážím si tvojí odvahy a pokud se někdy spolu, zvu tě na limču. Mladý muž se postavil a řekl, že to co je popsáno je pravda, že on sám zažil od paní učitelky jen podceňování, že paní učitelka hádala jejich IQ, že on má IQ maximálně 90, že byl urážen a zesměšňován. Sice zavládlo 10 s. ticho, ale zapadlo mezi dalšími výpady agrese vůči panu Čapkovi nebo mojí osobě. Pan Čapek byl nazván bezdomovcem, hulvátem, nevzdělancem s arogantním vystupováním, osobou bez zkušeností a nejhorší na tom všem je, že „kolegyněmi“ pedagožkami. „Jeho erudice je pouze vychovatel, má si hrát své hry někde jinde, že do první a druhé třídy vůbec nešel, protože si tam jen hrají“ , bylo zmíněno jedno jediné negativní hodnocení uveřejněné na webu pana Čapka, ale pozitivní a přínosné hodnocení jakoby tam neexistovaly. Když jsme se dostali aspoň na chvilku k tématu, zda ve škole toto mohl pan Čapek pozorovat, odpověď byla, že je to vytržené z kontextu. Dobře, ale to stále znamená, že to co napsal je popis skutečnosti, že 5ťáci zpívají na konci června infantilní písničky a učitelův kamarád je Google translate, že smích paní učitelky vůči 8 letým dětem a vecpávání varlete zazněl, že nejmladší pedagog je nedostatečně veden, protože jeho způsob výuky je chaotický, že pedagožka dokáže v hodině češtiny „alternativně“ děti poslat sbírat jahody a zahrát si fotbal, jelikož oni už splnily její představu o tom jak to jejich vyprávění má vypadat. Je i toto vytrženo z kontextu, omyl, já tam byla a na toto se ptala! Ale zase musím zmínit jednu ženu, která by byla určitě inspirativní, pokud by se zkusila vzdát emotivního podbarvení svého výkladu a připustila, že konstruktivně vnímaná kritika dokáže zázraky. Zmínila, že u nich na škole paní ředitelka velmi dbá na všechny evaluace, že se vzdělává a nutí k tomu i své kolegy, že je velmi aktivní, že nelze nikdy dělat celou hodinu frontálku, protože by ty své žáky nezvládla udržet…. I naše dcera chce chodit do školy a ze školy sama a s dětmi, které zná ze školky a to ji umožní pouze naše škola, ale i právě je to ona, která má obavy jaké to bude, protože od starších kamarádů/kamarádek z Grygova už dostala „poučení“, že ve škole je nuda, že bude muset dělat jen úkoly, že tam není zábava, že je to otrava… „

Podtrženo, sečteno: je podivné, když jsem označen za „vychovatele“ a mé doktoráty z pedagogiky a pedagogické psychologie, stejně jako má vzdělávací praxe, jsou ignorovány. Je podlé vytrhávat mé věty a křivit jejich význam. Třeba ono „do první a druhé třídy vůbec nešel, protože si tam jen hrají“ je pokroucená věta: „Do první a druhé třídy nemusím, doufám, že tam si teď už jen hrají.“  (tedy míněno pár dní před prázdninami). Ve skrytu duše jsou doufal, že hru a zábavu uvidím v každé třídě tohoto prvního stupně. Protože taková výuka je bezesporu nejefektivnější.

I když starosta (asi jako většina politiků) volí cestu nejmenšího odporu, bojí se změn, není schopen celistvého pohledu ani férové hry a jedná účelově – i když to znamená klamání sama sebe i svých spoluobčanů – dlouhodobě je situace neudržitelná. Nová a nová generace dětí (a jejich rodičů) bude konfrontována zastaralým a nemoderním vzděláváním tak dlouho, než se mnou zmíněné (a třeba i některé mnou neodhalené) hrozby stanou skutečností a doplatí na to především děti. To nejcennější, co v obci mají. A naše budoucnost.