Inspirace: Minecraft a Miniworld

Programování – Minecraft se s programováním snoubí od založení serveru, po samotnou práci v herním světě. Můžeme tak naučit děti základy softwaru a sítí. Děti si vyberou verzi hry. Pobavíme se o výhodách starších nebo novějších verzí. Padnou slova jako – „Ta nová má včely, ale seká se.“ Optimalizace na školních PC nic moc, tak zkusíme zlepšit výkon patchem, nebo modifikací. To všechno jsou pojmy, které lze aplikovat obecně na všechny programy a děti je často dělají už ve čtvrté třídě, samy doma. My jsme tady od toho, abychom jim ukázali, jaká superschopnost to vlastně je, a ty nepolíbené s ní seznámili v relativně banálním prostředí hry. Ne, nedostaneme se do hloubky programování, ale to po nás přece ani RVP nechce. Naučíme se, že verze clienta / hry musí odpovídat verzi serveru. Nastavíme si server a pluginy, abychom si usnadnili práci. Jak? Honza, který hraje Minecraft poprvé staví kostku po kostce „z ruky“. Petr ale díky pluginům staví pomocí skriptů. Napíše do příkazového řádku hry, co se má stát a pomocí skriptů spustí déšť, nastaví nekonečný denní svit, nebo vytvoří perfektně souměrný ostrov o poloměru padesát kostek. A ještě vybere materiál. Ano, tohle je entry level programování a navíc všechny příkazy zadáváme anglicky. Holistická výuka a mezipředmětové vztahy v Minecraftu jen kvetou a žádná práce v této hře se bez nich chtě nechtě neobejde. Jedeme dál. Navíc, abychom se připojili, budeme potřebovat IP adresu. Můžeme si rozdělit administrátory (za odměnu, kvalitní práci apod.) a to vše může mít pokračování mimo školu v režii žáků samotných. Ne jako domácí úkol, ale jako místo, kde se setkáme a tvoříme. A když se něco nepovede, můžeme provést rollback (návrat do zálohovaného bodu, který se tvoří každých X minut), případně stačí použít skript, který vrátí zpět mou poslední akci. Team buildingové učení, komunita a využití napříč předměty- Děti mají své role, jsou zodpovědné za dílčí cíle. Pracovat mohou samy, nebo ve skupině. Ve společném světě, nebo každý na svém vlastním ostrově a na konci jen obdivovat výtvory kamarádů. Jednou z nevýhod společné práce ve hře je nedostatek informací z řeči těla pro to, abychom si byli jistí, co chce kamarád udělat. Díky tomuto nedostatku musí žáci zvýšit verbální komunikaci v počítačové učebně, jinak bude docházet k mnoha malým, ale často nepříjemným překvapením. Ve hře nelze využít gest nebo mimiky, abychom dosáhli toho, že nám má kamarád něco podat, nebo uhnout na stranu. Herní avatar to neumí, a tak je třeba vše o to precizněji vykomunikovat. Dále společně hodnotíme a vzájemně se učíme. Ve hře jsou cedulky, na které lze psát. Takové třídní muzeum, zoo, orloj, bojiště, funkční kalkulačka, Santova vesnice, model srdce, podnebné pásy, kontinenty, přírodní katastrofy, základy geometrie a další. To vše se dá prostorově znázornit a ještě popsat funkci na tabuli vedle nebo na jednotlivé části našeho výtvoru.

Pokud chcete, můžete využít některé složitější modely z edu sekce Minecraftu. Jsou zde modely vesmírných těles, anatomie a další. Dokážu si představit, že Minecraft může sloužit skvěle jako platforma i pro Hejného matematiku. Naopak je třeba poukázat na nedostatky tohoto virtuálního světa. Pojďme, například ve fyzice, najít co nejvíce jevů, které odporují realitě. Ačkoliv je mnoho věcí, které překvapivě fungují v souladu s realitou. Práce s kouřem a včelami, výroba skla z písku atd. Zpět ale k teamové povaze hry. Práce s Minecraftem dovoluje spojení nejen ve třídě, ale i mimo ní. Není problém pracovat na celoškolních projektech. Hrát si a na pokračování tvořit lze i doma. Výzvy dne, pilování věcí z hodin k dokonalosti. O toto si děti často samy říkají. Ze školního skupinového prostředí tvoříme obrovskou komunitu. Děti o takových hodinách budou mluvit doma.

Pozor, zde je nezbytné komunikovat s rodiči. Vysvětlit jim přínosy a filozofii výuky v Minecraftu. Zapojením počítačových her do výuky můžete udělat svému předmětu skrze spokojené dítě skvělou reklamu, ale pokud bude žák doma říkat, že si v hodinách jen hraje a ze strany učitele nepřijde žádná informace o formě výuky směrem k rodině, může se tato inovace otočit proti němu. Rozhodně ale nedoporučuji příliš svobodný přístup v zadávání práce ve hře. Přístup líného tělocvikáře, který jen dětem hodí balón se vymstí a narozdíl od tělesné výchovy, u her lítají supi, kteří na vaše selhání čekají. Závěrem – Mnoho dospělých se stydí přiznat, že sami hry hrají. Tento stud ale nemá místo v kvalitní didaktice. Pokud něco děláme dobře, je třeba odhodit stigma. Platforma videoher neubírá naší výuce na její hodnotě. Samozřejmě není radno učit příliš často skrze Minecraft. Minecraft můžeme považovat za jednu z metod výuky, a ty mají být pestré a měly by se střídat.“