Hloupost prázdniny nemá: rozvaha nad článkem, který vyšel třikrát

Nejdřív mi dovolte malý úvod. Prázdniny je pro mě čas, kdy píšu knihy. Letošní prázdniny se sešly tak, že dokončuji tři publikace: 1. knihu „To by se učiteli stát nemělo“ s Filipem Šimečkem už má v ruce grafik, 2. knihu „Aby škola neškodila“ se Štěpánkou Cimlovou má v ruce grafička a 3. v učebnici občanky pro 9. třídu se odehrávají poslední korektury.  Takže po vzoru Julese Verna nyní každé dopoledne několik hodin sedím nad další publikací, kterou kompletně renovuji a která bude o třídním a školním klimatu. Jsou prázdniny! A zájem o vzdělávání polevil, jako každý rok. Proto FB píšu jen řídce a blog jsem nechal skoro úplně usnout. Jako každý rok až do září. Ale materiály se sbírají, žádný strach. Ovšem někdy mi to nedá, v rámci sebehygieny a pestrosti nějaký tu a tam napíšu, jako je třeba tento. Tolik k úvodu.

Na začátek připomenu, že to, že je člověk vysokoškolský pedagog, neznamená v oblasti pedagogiky žádnou kvalitu. Dokonce jsem v pokušení napsat, že je to něco jako tancovat u tyče, ale nechci nijak urazit všechny ty skvělé tanečnice, které to baví a umějí to. Pointa je, že právě od akademiků občas vylezou bláboly, které by takové tanečnice nikdy nenapadly. Jedním z takových pedagogických neználků je Petr Kolman, prý „brněnský právník a VŠ pedagog„. Nevím, jaký je právník, ale v pedagogice je na záporném levelu. Nedrží se bohužel svého kopyta a píše texty, které jen ilustrují, že i člověk s určitým vzděláním může psát ve veřejném prostoru totální hlouposti. Podívejme se na jeho článek „ ŠKOLY: „Inflace jedničkových vysvědčení“ na Neviditelném psu. Ještě podotknu, že Petr Kolman, slovo od slova stejný článek zveřejnil i na Seznam Média pod názvem „Kdo nemá na vysvědčení samé jedničky, není Čech? …Hip, hap, hop!!“ a do písmenka úplně stejný text zveřejnil Kolman i v lidovkách pod názvem „Česká jedničková inflace a její oběti. Dlouhodobě nás to přivede na totální scestí.“ Pak učte právníka publikační etice. Člověk se tomu diví. Akademik a vysokoškolský učitel by měl mít alespoň nějaký respekt kolegů a studentů, co se týká jeho odbornosti. Proč vlastně Kolman zveřejňuje článek v oboru, kterému nerozumí, plný nesmyslů, který dosahuje pavlačové úrovně? Proč to dělá hned několikrát? Co by Kolman řekl studentovi, který by stejný text nazval třemi odlišnými názvy, odevzdal ho třem různým učitelům v různých předmětech a dostal za to tři zápočty? Určitě by ho pochválil. Právník a poctivost? S tím na Kolmana nechoďte. Napíšu to asi takhle: kdyby Kolman objevil lék na rakovinu, ať si ho zveřejní třeba desetkrát, ale tyhle jeho bláboly o vzdělávání? Už jednou je to až příliš. My jsme podobným říkali „samožer“, ovšem takhle bych si na někoho, kdo učí na PF MU v Brně a je člen rozkladové komise ÚOHS, nikdy nedovolil označit! Vždyť sám o sobě píše, že „byl citován v ranní show Leoše Mareše na Evropě 2“ a že „publikoval více než 3000 článků„! Jenom mě napadlo, kolika mám těch tři sta článků dělit? Třemi nebo čtyřmi? Nebo používá jeden text ještě víckrát, třeba sedmkrát? Kvalita, ne kvantita, říkala už moje babička. Grafomanie je patologická touha psát, což je o chorobný stav mysli, Ale pojďme už k textu:

Petr Kolman: Před pár dny, když jsme slavili konec školního roku, se nám zdejší sociální sítě naplnily vysvědčeními (většinou) se samými jedničkami. Všude na uživatele „socek“ útočila školní vysvědčení našich drahých dětí, vnuků a vnuček. Hlavně hrdé maminky a babičky (není žádným překvapením, že i generace dnešních babiček běžně používá sociální sítě) „naládovaly“ do digitálního prostoru desetitisíce oficiálních vysvědčení. 

Líný učitel: Hned v úvodu jsem překvapen. O čem to vlastně píše? Jsem členem mnoha skupin o vzdělávání a několika rodičovských. Neviděl jsem „naládované“ vysvědčení ani jedno. Desetitisíce? Myslel jsem, že právníci se vyjadřují precizně, ale možná je Kolman nějakou podivnou výjimkou. I kdyby to byla nadsázka a nějaká taková vysvědčení existují, já je nespatřil. Existují? Asi ano, ale jsou opravdu takovým masivním jevem? Možná by měl P. Kolman zvážit, v jakých babičkovských „sockách“ se pohybuje.

Petr Kolman: Máme však důvodné podezření, že naše školy trpí obrovskou jedničkovou inflací. Dnešní jedničky de facto odpovídají trojkám před třiceti nebo čtyřiceti lety. Hrome, jaký podivný vývoj v oblasti školství zažíváme!

Líný učitel: Názor, že dnešní jedničky jsou něco jako trojky před třiceti lety je podobně hloupý, jako by někdo tvrdil, že dnešní právníci jsou horší než ti za první republiky. Jak a podle čeho to srovnávat? A proč by to vlastně někdo dělal? Názor, že dnes školy trpí „jedničkovou inflací“ neodpovídá skutečnosti. Je to totiž přesně naopak. Až příliš mnoho škol produkuje neúspěšné žáky. Dětí se čtyřkami a pětkami ve třídách neustále přibývá. Kolman prostě vyrazil na steč s obrovským nesmyslem a postavil na papírových nohách směšný kolos svých iracionálních výkřiků. Údajně je to vysokoškolský pedagog – jak asi vypadá jeho výuka? Tvrdí studentům, že inkvizice byla pokroková instituce?

Petr Kolman: Jedničky se rozdávají jako slevové letáky před supermarketem. Co se to stalo s naším školstvím? Mach se Šebestovou by se měli patrně optat kouzelného sluchátka: proč je dnes jedniček tolik?

Líný učitel: Odpovím stejně podloženě, jako Petr Kolman. Právnické diplomy se rozdávají jako slevové letáky před supermarketem. Co se to stalo s naším školstvím? Mach se Šebestovou by se měli patrně optat kouzelného sluchátka: proč je dnes právníků tolik?

Petr Kolman: Zprávy o tom, že dnešní jedničky odpovídají dvojkám či spíše trojkám před třiceti lety, nejsou jen planým tlacháním nostalgických pamětníků. Máme tu novou pedagogickou filozofii, která staví na základě pozitivní motivace. „Každé dítě je geniální svým způsobem,“ hlásají novodobí pedagogičtí proroci. A tak učitelé, v obavách před údajným zničením křehké dětské duše, píší jedničky jako na běžícím pásu.

Líný učitel: Kde jsou ty zprávy? Kde je jedna jediná podobná zpráva? Kolman by viditelně potřeboval doučování z mediální gramotnosti. Pedagogická filozofie, která staví na pozitivní motivaci, není „nová“. Ani zdaleka ne. Abych neuváděl jen Komenského nebo už trochu profláknutou Marii Montessori, zmíním Helen Parkhurst (*1886) nebo Petera Petersena (*1884). To není moc novodobé, že? Řekl bych, že tím stupidním rádobycitátem „Každé dítě je geniální svým způsobem“ prostě Kolman ignorantsky komolí pravdivou zásadu „Každé dítě je jedinečné svým způsobem“, což kvalitní učitel v každodenní praxi reflektuje individuálním přístupem k žákům. Myslet si ovšem, že Kolman bude vědět, co je to třeba formativní hodnocení, je naivní podobně, jako by koza měla rozumět navigaci parníku.

Petr Kolman:   Představte si situaci v hospodě, kde vám začnou místo skvělého plzeňského piva nalévat jen vodu a budou se tvářit, že je to v pořádku, protože jde přece o hydrataci. Tak nějak to dnes vypadá v českém a moravském školství. Hodnoty se nevídaně rozmělnily, a zatímco dříve jsme bojovali o každou jedničku, dnešní děti dostávají jedničky skoro za každou minimální snahu.

Líný učitel: Záhada je vysvětlena! Možná právě v hospodě sepsal Kolman svá moudra! To takhle sedíte na zahrádce v hospě s noťasem, surfujete na FB v babičkovských skupinách, sledujete desetitisíce vysvědčení s jedničkami, zapíjíte to „skvělým plzeňským pivem“, sluníčko pálí a pak se vám všechno pomotá a píšete nesmysly o tom, jak jste bojovali o každou jedničku. Za chvíli bude Kolman popisovat, jak se střídkou chleba šel dvacet kilometrů bos do školy, aby tam recitoval zpaměti Palackého. Slovo od slova! Jedině tak mohl mít jedničku. Učitel s rákoskou v ruce, to byl boj! Tak to má vypadat, žádné rozmělňování! A to se Kolman učil při práci na poli.

Petr Kolman: A k čemu to vede? Místo toho, abychom měli skutečné hvězdy, máme armádu formálních inflačních jedničkářů, kteří jsou sotva na úrovni průměrných žáků z dob minulých. Čest výjimkám.

Líný učitel: Festival hlouposti páně Kolmana pokračuje. Ano, kdybyste to nevěděli, ty jedničkáři, co se to všechno našprtali, jsou pak v životě skutečné hvězdy! My tu máme armádu jedničkářů? Kde je, prosím vás? Ví někdo, kde se ta armáda pohybuje? Naštěstí alespoň víme, kde jsou ti průměrní žáci z dob minulých – ti jsou přece všude kolem nás. Nejvíce jich je ale u právníků, co jsou VŠ učitelé. Ti jsou tak průměrní, až to bolí. Oproti právníkům z první republiky jsou to ale úplní ňoumové. Jak to vím? Přece ze stejného zdroje, jaký používá Petr Kolman.

Petr Kolman:  Milí čtenáři, je na čase si přiznat, že se nacházíme v době „jedničkové iluze“. Tento přelud nám může krátkodobě sice přinášet radost a pocit úspěchu, ale dlouhodobě nás může dovést na totální scestí. Měli bychom se tedy zamyslet, zda skutečně chceme, aby se naše děti (resp. vnoučata) staly obětí jedničkové inflace, nebo zda bychom neměli usilovat o návrat ke skutečným hodnotám a náročnosti, které formovaly generace před námi. A hlavně citovaná perfidní jedničková inflace demotivuje skutečně nadané a pilné děti, které když vidí, že „samé jedničky“ má i ten ňouma ze zadní lavice, který je celé vyučování „na telefonu“, tak přeřazují na nižší rychlostní stupeň.

Líný učitel: Milí čtenáři, je na čase si přiznat, že se nacházíme v době „právnické iluze“. Tento přelud nám může krátkodobě sice přinášet právníky, co mizerně učí na VŠ, ale dlouhodobě nás může dovést na totální scestí. Měli bychom se tedy zamyslet, zda skutečně chceme, aby se naši právníci (resp. učitelé VŠ) stali obětí diplomové inflace, nebo zda bychom neměli usilovat o návrat ke skutečným hodnotám a náročnosti, které formovaly generace právníků a VŠ učitelů před námi. A hlavně citovaná perfidní diplomová inflace demotivuje skutečně nadané a pilné právníky, kteří když vidí, že články o vzdělávání píše i ten popleta z Brna, který byl celé své vzdělávání „na telefonu“, tak přeřazují na nižší rychlostní stupeň.