Genderová válka ve škole?

Genderová válka ve škole?

Tři členky nevládní neziskové organizace Genderové informační centrum NORA: Eva Lukešová, Dagmar Matulíková a Kristýna Kaymak Minaříková napsaly text „Společnost, pedagogika a gender“, který vyšel v časopise Učitelský měsíčník. Jako někdo, kdo pracuje na učebnici občanky, kde gender patří ke klíčovým tématům, jsem se zájmem začetl. Prý „škola je prostředím, kde se stáváme dívkami a chlapci, potažmo muži a ženami“. Přesně tak, souhlasím. Také trochu na první pohled kontroverzní věta „to, co znamená být mužem a ženou, není biologická danost. Je to realita, kterou konstruujeme, tudíž ji můžeme změnit“ není nic, s čím by se také nedalo souhlasit. Autorky popisují genderově citlivou pedagogiku, která – zjednodušeně řečeno – znamená rozvíjet osobnosti žáků bez ohledu na genderové stereotypy. O tom mám v učebnici hned několik aktivit, například hledání těchto stereotypů v reklamách, dětských hračkách a podobně.

To, co mě přimělo podívat se, zdali nečtu aprílové číslo, jsou tato tvrzení: „Zaměříme-li se třeba pouze na fyzický prostor základních škol, zjistíme, že z něj genderovost přímo srší. Na nástěnkách a celkově na výzdobě školy je možné zaznamenat více mužů a chlapců. Vyobrazovaní muži jsou často historicky významní hudební skladatelé, prezidenti, vědci a vynálezci, bohužel však historicky významným ženám takový prostor věnován není.“ Tak tady pozor. Tohle je opravdu hloupé. To je vlastně genderově nekorektní tvrzení naruby. Proč by děvče, které chce hrát na klavír, nemohl inspirovat Mozart? Protože je muž a ona nutně potřebuje jako vzor ženu? Navíc si představte učitele hudebky, který by chtěl vyzdobit učebnu obrázky skladatelů a skladatelek v požadovaném počtu, třeba čtyř mužů a čtyř žen. Na čtyři mužská míst je nával, ale koho vyvěsit v pozici hudební skladatelky? Znáte nějakou, třeba jen jednu? Amy Beach? To stejné u vědců, Marie Curie-Skłodowská má jen dvě ruce a naklonovat ji zpětně v historii nelze. Je jistě potřebné, aby žáci věděli, proč měli ženy mnohem horší podmínky se v historii vědy a umění prosadit, ale jak už Komenský požadoval: přiměřeně věku, od jednoduššího ke složitějšímu. Na tyhle věci máme očekávané výstupy „žák vyloží, jak člověk vnímá, prožívá a poznává skutečnost, sebe i druhé lidi“ nebo „žák objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory, zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám“. Tam je prostor pro aktivity, které prohloubí dovednost žáků i k potřebné genderové citlivosti.

Není ovšem pravdivé tvrzení ze článku, že ve školách „zbytek výzdoby v kamarádském duchu zobrazuje dívky a hochy většinou stereotypně: hochy aktivně při sportu nebo objevování světa, kdežto děvčata spíše pasivně přihlížející.“ Viděl jsem stovky škol a mnoho z nich má na nástěnkách – jako své slavné absolventy – například výhradně sportovkyni ženu a není jejich chybou, že mezi zníněnými objeviteli světa mnoho žen nebylo. Nechci tady uvádět příklady školy, které se po ženách jmenují (řekl bych, že Božena Němcová dává na frak mnoha slavným mužům), protože bych se dopustil přesně té hlouposti, co nechci – čárkování jmen podle počtu. Je škol Boženy Němcové víc než škol Jana Nerudy? Učitě – ale koho to zajímá?? Rozhodně jsem nikdy nikde nespatřil výzdobu, kde by jen chlapci sportovali a dívky přihlíželi – a to jsem dozajista viděl mnohem více škol, než všechny tři autorky toho genderového textu dohromady. Nikdy a nikde, natožpak “většinou”. Vyzývám autorky, aby tohle tvrzení doložily, protože tohle je pro mě typická fake news neboli dezinformace. Je smutné, že jeho původkyněmi jsou pracovnice informačního centra. Když čtete takové – s prominutím – stupidity, jak můžete věřit autorkám v ostatních názorech a jejich myšlnky brát za bernou minci? Své věci pak dělají medvědí službu a člověk si je lehce hodí do šuplíku feministických fanatiček. Pravděpodobně jimi nejsou, ale poč si pak své argumenty lépe nehlídají?

Je také legrační, že pracovnice genderového informačního centra zastávají genderově nekorektní názory a vlastně samy utvrzují dnes již dávno neplatné stereotypy, když píší: „Dívky jsou pro vyučující méně viditelné…  chlapci na sebe strhávají pozornost… jejich hlas se stává silnějším a hlubším a je těžší je přehlušit… chlapci jsou při vyučování neposednější a neposlušnější… vyučující na ně obracejí pozornost na úkor komunikace s děvčaty“.  Tak milé kolegyně, jak to tedy je? Není tohle přímo vrchol genderového stereotypu: zlobiví, hluční chlapci a hodné, tiché dívky? Mnoho učitelů by vám navíc potvrdilo, že tohle už dávno není pravda. Jsou třídy, kde jsou právě děvčata ta méně ukázněná a více hlučná – a chlapci jsou proti nim beránci. Ve školách jsou některé tak neukázněné žákyně, že na ně v chlapci vůbec v tomto ohledu nemají.  A hlavně: není náhodou také tohle „realita, kterou můžeme měnit“? A ne tvrdit, že je to právě takhle a ne jinak? Pryč s klišé typu „chudinky holčičky, které nemají pozornost učitele“! Jakýkoliv žák jakéhokoliv pohlaví by měl mít pozornost učitele. Ten je povinen pracovat se žáky na základě individuálního přístupu – a ne genderového principu / stereotypu.

Víte, co je opravdový genderový problém ve škole? Ta šílená feminizace, která je v našem základním školství! Učitelek / žen je tu zhruba 80% a na prvním stupni je to číslo ještě větší. Existují školy, kde ve sboru není ani jeden muž! Když potom muž třeba absentuje i v rodině žáka, je to veliký problém. Děti pak muže ve svém dospívání, době, kdy „se stáváme dívkami a chlapci, potažmo muži a ženami“ vlastně ve své blízkosti vůbec nepotkávají. Koně a půl království za muže / učitele na prvním stupni! Doporučuji kolegyním z genderových informačních center zaměřovat se ve školách na tohle a nepočítat obrázky na nástěnkách.

Takže na závěr jen tolik: gender je téma, které by měl mít na paměti každý učitel – ať učí, co učí. Ale genderově citlivá pedagogika neznamená ohýbat historii a uměle dohledávat „významné ženy“ tam, kde z jasných důvodů nebyly. Ano, Francouzi mají Johanku z Arku, Angličané mají Alžbětu, zato my jsme žádnou vojevůdkyni ani vladařku neměli. Zato máme mýtickou Dívčí válku! Tak doufejme, že se nějaká podobná neodehraje kolem školní výzdoby

 

Jenom pro orientaci, dva starší texty, ale stále realitivně aktuální. Stanislav Bendl: Feminizace školství a její pedagogické sekvenceAnna Tůmová: Vysoká feminizace českého školství

Tags: , , , , , ,