Distanční vzdělávání: takhle ne!
Je to pořád jako nosit dříví do lesa: těch článků a blogů, jak by měla vypadat distanční výuka! Dokonce i ministr Plaga se připojil a učitel, který by některé ty pokyny nečetl, by musel být úplný ignorant. Jenomže lidská hloupost je nekonečná a nic ji nezastaví. Pokud je jejím nositelem učitel, je to o to horší, že ubližuje dětem a ničí jejich vztah ke vzdělání. Kdy už tyhle případy nekompetentnosti a doslova učitelské pitomosti vymizí? Můžeme se divit, že je na tom naše školství tak bídně a že se čeští žáci do školy netěší, když je tam nic dobrého nečeká? Ti z pedagogů, kteří se tak rozplývají nad tím, jak svěle si čeští učitelé vedou, když se po několika měsících naučili používat Teams, laskavě sundejte růžové brýle a raději se rozhlédněte po své vlastní sborovně, jestli také tam neprobíhají nějaká pedagogická zvěrstva. Jako třeba u mnou uvedených příkladů.
První případ je ze ZŠ Bezručova v Hradci Králové. Nevím proč, ale v HK má ta škola stále ještě slušnou pověst. Přitom zakrývá letité problémy kvality některých vyučujících, v čemž ovšem samozřejmě není sama. A stejně jako na jiných školách, i zde žáky po příchodu do školy čekala mohutná záplava nejrůznějších testů, kterými si mizerní učitelé vyřizují účty s těmi „lajdáky“ a „lenochy“. Namísto toho, aby učitelé vyhlásili známkové moratorium a zjistili rezervy žáků po distančním vzdělávání, hned ode dne jedna nešetří špatnými známkami. Na obrázku je test, který čtvrťáci dostali první den ve škole (!) a konkrétně tento byl oceněn pětkou. Nebudu už ani dlouze připomínat, že v moderním podporujícím hodnocení učitele vůbec nadává špatné známky, ale tohle je prostě pitomost. Přivítat žáka ve škole hned první den pětkou?! Jsi zpátky ve škole, teď vidíš, zač je toho loket! Namísto toho, aby učtelka třeba i tohoto dotyčného žáka pochválila, neboť jeho rodiče chodili do práce a on zvládal celou výuku sám a nezameškal ani jednu hodinu. Paní učitelka je ovšem tou, co se s tím nemaže. Žáci čtvrté třídy se učí ze stránek pro dospělé (třeba z téhle) a když se rodič ozve kvůli obtížnosti testu a nedostatku podkladů k výuce, dostane se mu arogantního jednání. Z této korespondence s rodičem, které učitelce ke cti rozhodně není, mně nejvíce zamrazilo z této pasáže: „Některé děti se skutečně učí i několik hodin a výsledkem je pětka. To je smutné, ale s tím já nic nenadělám.“ Několik hodin učení a stejně pětka? A s tím prý učitelka „nic nenadělá“? Řekl někdo téhle osobě o diferenciaci obtížnosti a individuálním přístupu? Ale to nejhorší se maminka dočetla dále: „Člověk jako rodič musí přijmout to, že jejich dítě nemá shúry dáno a říct si, že holt bude šikovné na něco jiného. A taky jako rodič ocení a váží si takových věcí, jako např. to, že je jeho dítě zdravé, netrpí nevyléčitelnou nemocí apod.“ Zdá se vám to hrozné? Mě tedy ano, když učitelka čtvrté třídy (!) neváhá rodičům napsat, že mají hloupé dítě, ale mají se radovat z toho, že nemá nevyléčitelnou nemoc. Že může být daný stav důsledkem její mizerné práce, učitelku nenapadlo. O její kvalitě si můžete udělat představu sami, z jejího vlastního popisu: „nyní jsem se dívala do klasifikace za dobu online výuky – i v průběhu ní dostal z těchto sloves pětku, v hodinách slovesa „motal“, neuměl vyčasovat sloveso být, nevěděl, jak se tvoří zápor ani otázka. Pětka byla pro Vás zpětnou vazbou z mé strany…“ Tato „učitelka“ dávala pětky i během online výuky! A co udělala, když viděla, že žák slova „motá“ a nevytvoří zápor? Napálí mu to do testu – a i když žák ukáže posun a zápor zvládne („my mom can´t“) – stejně ho čeká pětka. Pětku učitelku považuje za zpětnou vazbu pro rodiče, ale uvažuje vůbec, jak pětky fungují u žáka čtvrté třídy?
Konzultoval jsem celou věc s jednou z nejlepších učitelek AJ v naší zemi, Andreou Bartůňkovou. Abyste si uvědomili ten propastný rozdíl, malý příklad. Andrea je také terčem zpětné vazby od rodičů, ale v opačném smyslu. Udělala například adventní kalendář, plný písniček, úkolů a jiné zábavné angličtiny a udivení rodiče nyní vidí své děti, jak se místo blbnutí na sněhu ženou plnit „Christmas Challenge“ a nemohou se dočkat pokračování. Andrea mi o výuce, jakou realizuje učitelka ze ZŠ Bezručova, řekla zhruba toto: „Ani nevím, kde začít. Ale stručně: totálně přemrštěná obtížnost. Vůbec nevím, o čem ten test je, protože obsahuje hrozně moc jevů. Učitelka očividně didaktice angličtiny moc nerozumí. Je to viditelně učitelka, která jede podle českých učebnic, plných gramatiky a miliónu slovíček. Ale takhle se už dávno angličtina neučí! A pokud ano, zvládnou to jen dospělí, ale ani tam bych to nedoporučovala. Dnes je možnost používat britské učebnice a při výuce se upřednostňuje přirozený postup, tedy mluvení a naslouchání, obklopit děti reálnou angličtinou přiměřenou jejich věku. A u takto malých dětí minimum češtiny, spíše navodit prostředí, ve kterém je anglický jazyk co nejvíce přirozenou součástí. Angličtina, kterou učitelka vyžaduje a opravuje – např. jako spojení “has got” nebo “is not” přece nejsou jazyk, který by měli čtvrt´áci primárně používat, protože daleko přirozenějsí je učit tyto věci zkrácenou formou, ve které se reálně vyskytují. Jinak podporujeme místo reálné angličtiny tu školometskou. Žáci se místo “what is your name” mají učit “what´s your name” atd. Co se týká učiva, jevy z testu jsou v naší škole na úrovni konce páté třídy, ale třeba podmínkové věty (Jesti umíš lyžovat…) patří až do osmé nebo deváté třídy. Ano, samozřejmě se můžou někde v materiálech mihnout, to je v pořádku, ale testovat je ve 4. třídě? Na začátku čtvrté třídy je taková gramatika a obecně i obtížnost nesmyslně přehnaný požadavek, navíc podoba testu překladovou metodou – to už vůbec nechápu. Učit máme dovednosti – čtení, psaní, mluvení, poslech. Testovat máme to, co učíme. Paní učitelku neznám, ale doporučila bych ji přečíst si něco o formativním hodnocení a držet se hesla: Neznámkovat, dokud se děti ještě učí.Obávám se, že jinak může docílit pouze toho, že zkazí takto malým žákům radost z objevování a osvojování anglického jazyka.“
Další příběh není tak smutný, ale je také dobrou ilustrací testovací a výkonové mánie v našich školách. Maminka je zároveň učitelkou a se svým synem (v páté třídě ZŠ) se poctivě připravovala. Píše: „dva dny jsme se tomu věnovali, učili z učebnice, procházeli prezentace paní učitelky„. Pak přišel test. Když se dívám na žákovy odpovědi, musím uznat, že se nedopustil chyby. Je samozřejmě otázkou, proč učitelka považuje za důležité, aby žáci věděli v páté třídě „proč patřily české země k nejprůmyslovějším oblastem Rakouska – Uherska„. Je také otázkou, zda je takový test pár dní po několikatýdenní karanténě dobrý způsob, jak uvítat žáky ve škole. Proč učitelé raději pestrými a zábavnými aktivitami neukáží žákům, v čem jsou pozitiva toho být spolu ve škole? Ale největší chybu celé věci ukázal žák sám. Když hodnotil svůj výsledek z testu, podotkl, že má všechny odpovědi dobře. Ano, má. Budeme tedy učit žáky, že i když mají vše dobře, čeká je trojka? Vím, že nyní mnoho učitelů bude mudrovat, co všechno mělo být do odpovědí napsáno. Ale není někdy lepší napsat na základě vlastní úvahy jedno klíčové slovo, než bezmyšlenkovitě vypisovat celý našprtaný odstavec? Neělo hodnotit test formativněji? Zábavně ukázat na klady té lapidárnosti a zpětnou vazbou ukázat její nedostatky? Bez trojky?
Píše mi i další maminka: „Každé dopoledne online výuka, za výpadky internetu hlášeny zameškané hodiny, pozdní příchody. Některé dny jsme úkoly řešili se synem ještě v noci. Učitelé mají takovou libůstku nahrát úkoly s termíny odevzdání o víkendu třeba ve čtvrtek nebo pátek, kdy to už člověk nečeká. Syn šel dnes poprvé po dlouhé době zpátky do školy. Ihned první hodinu testy, pětka z kontroly sešitu. Ukázal mi rozpis testů a zkoušení na tento týden. Vypadá to jako přehlídka důležitosti. Každý den dva předměty pro otestování. Z učiva, které se děti učily samy. Já nevím, má to takhle vypadat?„
Ne, takhle to vypadat nemá. A na ty učitele, kterým podobné věci vadí jako mně, mám prosbu. Pokud to sami děláte, přestaňte. Pokud sami podobné věci neděláte, nebuďte ani lhostejní k tomu, že tyto věci páchají vaši kolegové ze sboroven. Netolerujte to. Veďte o tom celoškolní diskuzi, upozorněte kolegy na to, v čem chybují, nezavírejte oči před hloupostí a nedostatkem kompetencí, vystupujte proti tomu. Nechcete přece, aby tým učitelů vaší školy byl posuzován podle těch nejhorších. Protože nestačí mít čistý jen vlastní chodník, když k vám na něj od souseda létá svinstvo. A tihle rádobyučitelé učí přece i vaše žáky! Nenechte je a jejich rodiče ve štychu.