Deset oslích výroků o hodnocení

Stačí se jít na FB Učitelé+ kouknout, co tam píší učitelé o hodnocení a hned by se zaplnil další díl Oslích uší. Takže jsem ho zaplnil. Tentokrát ale stručně napíšu, proč si ten který výrok ty Oslí uši zaslouží. Protože mnoho z těch výroků reprezentuje častý pohled na věc, myslím, že je užitečné všechny tyhle pomýlenosti opět a opět uvádět na pravou míru. Nemám ale iluze, že i vysvětlení nevhodnosti nějakého způsobu hodnocení něco u některých učitelů změní. To by museli vystoupit ze svých kolejí a vytřepat si z hlavy hromady smetí. Je málo těch, kdo dokáží překročit svůj stín a zlomit tradice, byť sebehloupější. Pojďme tedy k výrokům.

1. A co se týče hodnocení, my jsme si vytvořili specifická kritéria pro každý předmět, tzn. co je v daném předmětů na 1 a co na 5. Žáci jsou s těmito kritérii na začátku školního roku seznámení a ví co musí umět na jakou známku.

Líný učitel: Specifická kriteria, to zní dobře, ne? Vůbec ne. Protože jde o starý známý klasifikační řád, kde jedničku má Mirek Dušín, chytrý jako rádio a pak to klesá až k těm „hloupým pětkařům“. Kde je individuální přístup k žákům? Všichni jsou hodnoceni podle jednoho výkonového metru. „Žáci jsou seznámeni“ – no a co? Pitomost pitomostí být nepřestane, ať je s ní seznámen kdokoliv. Mimochodem, to, že každý žák „ví co musí umět na jakou známku“ je přímo koncentrát antipedagogiky a popření formativnosti a individualizovanosti hodnocení.

2. Nedávno jsem byla na školení, kde se řešila školní neúspěšnost. A známka 4 není brána jako neúspěch, prostě prošel a pokud to nevadí žákovi, tak je to ok.

Líný učitel: Jako by to, co učitelé slyší na různých školeních, muselo být pedagogicky správné 😊. Známka 4 není brána jako neúspěch? Kým? To si takhle hloupí učitelé řeknou a od té chvíle to platí? Když bude učitel dávat žákovi čtyřky, bude se žák chovat jako čtyřkař, bez ambicí, bez aktivity, bez zájmu a bez úspěchu – a „to je ok“? Výroba neúspěšných žáků učiteli, kteří nedovedou pracovat diferencovaně, je „ok“? Cíl učitele je, aby žák „prostě prošel“? Takže „pokud to nevadí žákovi„, učitel už s ním nepracuje a umyje si nad ním ruce? To je samozřejmě cynismus nejhrubšího zrna a alibismus mizerných učitelů.

3. Co se týče hodnotící škály, řekla bych stejně jako kolegové výše, že je to v pořádku. Je to vlastně škála. V začátcích mi to dost pomáhalo rozlišit, co je ještě chvalitebné a co už například dobré.

Líný učitel: Všechny podobné výkonové škály typu: „Stupeň 1 – výborný / Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice, zákonitosti uceleně, přesně a plně chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává požadované intelektuální a praktické činnosti. Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů…“ atd. atd. jsou hloupý pozůstatek jednotné socialistické výchovy a osnovového vzdělávání. Školy si je jen opisují od sebe, jedna je jako druhá a stajně hloupá. Navíc podobné definice známky naprosto odporují RVP, který úmyslně podobné popisy neobsahuje. Proč? No protože by to bylo proti filozofii formativního, individualizovaného hodnocení, který dává žákovi konkrétní zpětnu vazbu na míru. Opak toho, že ho strčíme do škatulky, navíc tak slabomyslně popsané. To, že nějaký učitel musí koukat do podobných umělých a formalistických popisů, aby věděl, co dát za známku, nechám milosrdně bez komentáře.

4. Když mají hromadu pětek a hrozí 5 na vysvědčení teprve tehdy začínají něco dělat.

Líný učitel: Negativní motivace slouží jen špatným učitelům. Hrozby propadnutí jsou ukázkou bezradnosti „učitele“ a toxického vztahu k žákům.

5. Záleží na předmětu. Napr. u cizich jazyku je zadouci, aby prevazovalo hodnoceni ustniho projevu nad pisemnym, proto mame stanoveny kriteria kolik znamek z mluvniho projevu, kolik z pisemneho, kolik z projektu a s jakou vahou.

Líný učitel: Stanovení kritérií – kolik známek má být z čeho – dělá z učitele dělníka, který jede podle plánu budovatelské pětiletky a nemůže mít vlastní hlavu a je to samozřejmě stupidní a zbytečné. Stanovení, jaká váha patří jaké činnosti, je jedna z největších hloupostí českého školství. Je pomýlené srovnávat hodnotu a důležitost jednotlivých činností mezi sebou. Výsledek bude vždy směšný. Práce ve skupinách má být pětkrát méně důležitá než písemná práce? Dva diktáty platí jako tři čtenářské deníky? Opravdu? Mám snad dávat žákovi jednou třetinovou známku a podruhé tříčtvrtinovou? A proč vlastně? Každá práce ve školní třídě je stejně důležitá!

6. Ve skupině cca 15 žáků jsou vždy 1-3 jedničkáři, cca 5 dvojkařů a zbytek (tedy více jak polovina) mezi 3-5.

Líný učitel: Ve třídě, kterou vede kvalitní učitel, jsou všichni žáci schopni mít jedničky za práci, pokud splní diferencovaný úkol. Nebo hodnocený procesně, kriteriálně, ovšem nevýkonově. Zato tu nejsou špatné známky. Pokud má učitel polovinu třídy mezi trojkami a pětkami, ať jde raději sázet kytky k technickým šlužbám.

7. Jednotné bodování testů by mělo být zachováno. Škola se tak vyhne problémům souvisejicích s rozdílnosti hodnocení učiteli.

Líný učitel: Tak rozdílné hodnocení znamená problém? A co když je jeden učitel kvalitní a hodnotí suportivně a druhý je nekvalitní a hodnotí výkonově? Jednotné bodování vyhovuje tomu, co boduje mizerně, ale je něčím, co by kvalitní učitel nedělal. Takže škola se prý „vyhne problémům s rozdílností hodnocení učiteli“ (což je stejně nereálná chiméra, protože ty rozdíly tu budou stále), ale přitom to znamená hodnotit nevhodně, nepedagogicky. Bodované testy znamenají popírání individuálního přístupu a nekvalitní hodnocení.

8. Ja to s nima proberu hodinu predtim, nez to piseme a stejne to zmasti. / Já dám většinou to samé… A stejnak lítají koule.

Líný učitel: Zjevně není problém v žácích, ale v tom, co znamená to sloveso „proberu“. Asi není ta kvalita „probírání“ příliš dobrá, že? Když učiteli ve třídě „lítají koule“, znamená to jedno: neodvádí dobře svou pedagogickou práci. Neumí diferencovat obtížnost, nerealizuje individuální přístup k žákům. „Koule“ jdou za učitelem, ne za žákem.

9. Ještě dodám, že “rostu”, když dítě přijde ze ZŠ s dobrou známkou a jeho úroveň jí absolutně neodpovídá. To je mnohem víc demotivující pro žaka, podle mě tedy, než když přijde trojkař/čtyřkař a prostě má ty trojky/čtyřky.

Líný učitel: Já zase rostu z mizerných učitelů. Třeba z těch, kdo nechápou, že RVP už 18 let NEMÁ výkonové standardy. Neexistuje nic jako neodpovídající úroveň známky. Protože známka může odpovídat všem kriteriím, které si každý jeden učitel stanovil – a je to tak v pořádku. Není boha, aby nějaký učitel na SŠ posuzoval, která známka učitele ZŠ odpovídá nebo neodpovídá. Spíše podobné úvahy znamenají, že on sám je ignorant, který nerozumí individuálnímu přístupu k žákům. A ještě jedna věc: pokud k takovému špatnému učiteli „přijde trojkař/čtyřkař“, tak většinou NEMÁ „ty trojky/čtyřky“. Většinou rovnou propadá nebo přinejlepším bojuje o přežití v předmětu, protože tento bídný učitel ho neumí nikam posunout. Nepoužívá formativní hodnocení, nedává zpětnou vazbu – jen trestá chyby. A kvalitní učitel chyby zhoršením známky nepenalizuje!

10. Jako rodič pak vím, že moje dítě má z těžšího testu 5, ale za zvířátka (práce v hodině) má 1, pak za kratky domácí úkol taky 1, z testu slovíček 3…takže suma sumárum je na celkové známce…(doplňme si dle vah známek).

Líný učitel: Já osobně bych napsal – „jako rodič pak vím“, že tento učitel neučí kvalitně. Dává pětky, zkouší slovíčka speciálními testy, dává domácí úkoly, používá váhy… Všechno jsou výrazné ukazatele nekvality.

X. Motivační známky – ala Čapek…

Líný učitel: Už opravdu nevím, jak to mám znova a znova napsat. Učitel NEMÁ dávat „motivační“ známky! Stejně tak jako „jedničky za snahu“. Učitel dává diferencované úkoly, hodnotí procesním způsobem nebo zadá nevýkonová kriteria – a v každém z těchto případů je ta jednička za dobrou práci! Tedy za splněný úkol. Taková jednička motivuje, jistě, žák má úspěch ve své ruce, to ano, ale nelze ji nazývat jako „motivační“ v tom profláknutém slova smyslu a naznačovat tím, jako by byla z milosti a bez poctivého splnění úkolu.