ZŠ Dukelská Strakonice: kauza učitele Matěje Štěrbíka

Když jsem nastoupil jako učitel na základní školu, setkal jsem se tam s partou mladých učitelů. Bylo nám kolem třiceti a vytvořili jsme dobrý tým. Dvě fyzikářky, jeden češtinář, jeden informatik a já – chodili jsem spolu do hospody, hráli jsme Dračí Doupě, grilovali jsme u školníkových na dvorku… Starší kolegové samozřejmě nechápali náš svět, mnohdy jsme jim odporovali i pedagogicky. Pár z nich se chovalo shovívavě, jiní remcali a kritizovali. Když jsme organizovali třeba sportovní nebo projektový den, některé vyhořelé nebo nekompetentní kolegy jsme nemohli dát ani na stanoviště, protože by pokazili vše, na co sáhli. Seděli pak jen na zadku, ale to jim nebránilo brblat a hledat na všem mouchy. Mnozí byli mizerní učitelé, ovšem vcelku slušní lidé. Měli své mantinely, stejně jako měla své mantinely ředitelka a její zástupkyně, ale nebyli zlí. V současnosti přemýšlím o tom, co by se stalo, kdyby tyhle konzervy ze sborovny byli hloupí, zlí lidé se zrůdným a zákeřným myšleních Stalinových potomků? Možná by se stalo něco tak odporného jako události na Základní škole Dukelská ve Strakonicích. Média o celém případu informovala dost, ale mnohdy úplně minula podstatu. Proto využiji věty z médií jako titulek, ale pak uvedu to, co je za tím.

Z médií: „Před největší základní školu Dukelská ve Strakonicích vychází mladý jedenatřicetiletý angličtinář Matěj Štěrbík s krabicí od banánů plnou věcí, které si nese ze svého kabinetu. Po třech letech jako kantor na této škole končí“.

Začátek celého příběhu musíme hledat v minulosti. Také zde se ve škole vytvořilo „zdravé jádro“ mladých učitelů. Nelze mluvit o tom, že by byli nějací alternativci nebo didaktické hvězdy, ale spojovalo je i něco jiného než jen věk. Chodili do školy s radostí, svou práci dělali srdcem a děti jim jejich pozitivní emoce vracely. Mezi nim byli i Matěj Štěrbík a Daniel Pavlovič. Může vaše energie, radost z práce a pozitivní odezva od žáků vzbudit u jiných kolegů nevraživost a závist? Vychází slunce na východě? Samozřejmě, že ano. Nejhorší na tom všem je, když sám ředitel je stejného zrna, jako ti nejhorší z jeho sborovny. Ředitel na Dukelské Rudolf Prušák je člověk, který podporuje kulturu vzájemného donášení učitelů na sebe. Nejhůře na tom je ten, kdo nic nedonáší na nikoho. „Proč ne?“, vemlouvá se mu ředitel: „na tom není nic špatného“. A mnozí se opravdu činí, mladý tým je jim trnem v oku. Normální lidská malost, posílená bonzáckým klimatem celé školy. A jak na mladé učitele, to ví každý: oni nezdraví. Chodí pozdě. Nedělají věci tak, jak je tu děláme celé roky. Proč mají takové učitele děti rády a ty ostatní ne? To je jasné: nejsou nároční a jen se snaží o popularitu. Takové věci zaznívají v mnoha sborovnách. Ale ne ve všech je ředitel školy lhář a křivák schopný všeho. Ze zdravého jádra už odešla učitelka angličtiny, s tělocvikářem Danielem Pavlovičem se nepočítalo a půjde taky. Další na řadě byl Matěj Štěrbík a rozjela se tedy operace „Pryč se Štěrbíkem!“.

Z médií: „Štěrbík nerespektoval zažitá pravidla a povinnosti,“ říká jedna z kantorek.

Hned na začátku musí být jasno: žádný učitel nesmí být ve škole jako nějaký konzervátor „zažitých pravidel a povinností“. Učitel by měl plnit ŠVP školy a plnit si své povinnosti učitele, samozřejmě. Sám by však měl hledat cesty ke svému odbornému růstu a zkoušet různé způsoby, které budou sedět jeho pedagogickému stylu, jeho učitelské filozofii. Vše, čemu se říká „zažitá pravidla“ je v českém školství vždy nekvalitní a špatné. Hon na Štěrbíka začal hospitacemi a kontrolou sešitů. Jenomže chyba lávky! Matěj – i když stále mladý učitel – už nějaký rok učí a navíc je v tom nejlepším smyslu slova systematický a důsledný. Jeho žáci měli sešity vyšperkované, mnohem lepší než většina celé té sborovny na Dukelské. Takže se opravdu muselo zarýt hluboko, o celé měsíce dozadu, aby se vůbec našly nějaké nedostatky. „Udělali kontrolu sešitů dětí, ve kterých mají cvičení s tím, že jsem jim sešity podepsal, ale nedůsledně opravoval, že v nich byly hrubice. Dozvěděl jsem se, že má výuka neodpovídá metodickým plánům, že například slovníčky dětí nejsou vedeny sloupcovou formou, což měla být podmínka pro všechny skupiny angličtiny,“ popisuje Matěj Štěrbík. Jen si tu scénu představte! Ředitel a jeho nohsledi (třeba vedoucí předmětové komise AJ) jeli stránku po stránce, aby nějaké neopravené chyby opravdu našli. Je jasné, že v tom množství nejde opravit všechny chyby a není to ani cílem opravit všechno všem. Různé děti mají různě vedené sešity (ve smyslu, jak poctivě a pečlivě si píší to, co mají). A čím více v historii sešitů hledáte, tím více chyb vytěžíte. Způsob hledání těchto chyb byl krajně nedůstojný: vedení školy dokonce naběhlo ke skříňkám a vyžadovali od dětí, které Štěrbík učil, ať všichni odevzdají pracovní a školní sešity. Byly to opravdu hromady sešitů, které byly následně detailně kontrolovány a jen bůh ví, kolika lidmi. Stránky sešitů byly založeny barevnými papírky všude, kde Matěj Štěrbík dětem neopravil chybu. Aby se pak o to lépe na něj řvalo a házelo se otevřenými sešity s vyznačenými chybami. Vedení nemělo totiž na čem jiném stavět, jen na těch neopravených chybách a slovníčcích. Když pak Matěj po napomenutí vedení školy zpětně s dětmi vlepil ty slavné sloupečkové slovníčky dozadu do sešitu, ještě mu ředitel vyčetl, že tím škole „vyhodil peníze“! Jeho výuka byla označena za „nemoderní“. To vše ve škole, které vévodí ta nejhorší možný výuka vyhořelých, nekompetentních učitelů typu „učím osnovy jako v roce 1982“. Je vrchol ironie, že kvalitně učící angličtinář je takto obviňován ředitelem, který by nepoznal dobrou výuku, ani kdyby mu vylezla na záda a kopla ho do zadku. Mimochodem, jedna z nejlepších českých učitelek a brilantní angličtinářka mi napsala: „Slovíčka ve sloupcích? K ničemu, úplně k ničemu! Bez kontextu aneb nauč se na test a pak zapomeň.“ Jak učil Matěj, popsal jeden z rodičů: „Pan učitel Štěrbík učil mého syna, 9 třída. Děti se na jeho hodiny těšily, nebyl pro něj problém s nimi komunikovat i ve svém volnu. Můj syn se tak zdokonalil v angličtině, že mu nedělá vůbec problém ani hodinový telefonát. A to nejen on, ale většina dětí. Pan učitel se provinil tím, že byl oblíbený“. Ředitel školy Rudolf Prušák se ale nechoval jako pedagogický lídr, který učiteli poskytne zpětnou vazbu a pracuje na jeho rozvoji. Za zmíněné malichernosti totiž udělil učiteli Štěrbíkovi vytýkací dopis. Vytýkací dopis! Za tyhle maličkosti. Udělejte si obrázek sami z dokumentů v obrázcích, jak „závažné“ byly ty prohřešky. A k tomu hodně řevu a ponižování. Plus odebrání větší části osobního ohodnocení a mezi výhrůžkami i ujištění, že bude učit méně angličtiny v příštím školním roce. Zákeřné, účelové a krajně nekompetentní jednání.

Z médií: „Před budovou čekají žáci s transparenty či pokreslenými tričky, skandují jeho jméno, tleskají a demonstrují, aby jej vedení školy nevyhazovalo. Je mezi žáky oblíbený a ti se nechtějí smířit s tím, že už je nebude dál učit“.

Jakmile se žáci dozvěděli, že by měl jejich oblíbený učitel odejít, začali se na sociálních sítích radit, co by mohli udělat. Dohodli se na veřejně projevené podpoře. Učitel Matěj Štěrbík s tím neměl nic společného. První akce se odehrála na školní chodbě. Žáci ovšem okamžitě čelili atakům a výhružkám, řevu od „učitelů“ některých učitelů v čele se zástupcem ředitele školy Tomášem Novotným, že na chodbě nemají co dělat apod. Děti se zastrašit nenechaly. Jak řekl Daniel Pavlovič, další odejitý učitel ze zdravého jádra: „Na pondělí byla svolána mimořádná pedagogická rada, děti se o tom dozvěděly a připravily si transparenty. Nikdo je neorganizoval, aby šly protestovat, naopak já sám jsem jim říkal, že se jim to může vymstít, ale jsem rád, že vyjádřily svůj názor“. A také se jim to vymstilo. Výhrůžky ze strany školy pokračovaly a nezůstalo jen u nich. Škola má přitom jako motto svého vzdělávacího programu: „Není umění dokázat, že dítě něco neumí, ale je umění dát mu příležitost prokázat, že něco umí.“ Žáci, kteří prokázali, že se dokáží postavit za něco, co jim za to stojí, jsou hrdinové. Ve škole se však následně rozpoutala odporná odveta. Nejaktivnější žáci dostali kázeňské tresty, byli nemilosrdně zkoušeni bez jakékoliv naděje na jinou známku, než je pětka. Učitel, který takto zneužije své postavení, není pedagog, ale lidský odpad.

Z médií: „Jsem hrozně smutný, že tady nějaká taková akce vůbec vznikla a že jsou do toho zatahovány děti… Důvodů je ale pochopitelně daleko více, každá mince má dvě strany a mrzí mě, že tím je akorát poškozováno jméno školy,“ ředitel školy Rudolf Prušák, za nímž stojí část učitelského sboru. V úterý podepsalo prohlášení, že s jeho krokem souhlasí, 66 zaměstnanců školy.

Jak už víme z jiných případů, to, že je člověk učitel, z něj nedělá lepšího člověka. Z mnohých je člověk naopak horší, neboť prostředí školy mu umožní ze špatných vlastností profitovat. Závist, bonzáctví, neschopnost se měnit k lepšímu, povýšenost, pokleslý hodnotový žebříček, spolčení hlupců… a pak, s morálkou Pavlíka Morozova, přicházejí podobná vlezdoprdelková prohlášení. Anticharty. Známe to i ze sokolovské Centrálky, kde rasistická ředitelka roky diskriminovala romské žáky, ale sborovna ji v tom podporuje a taky podepsala podobnou petici. V Severní Korei by z vás měli radost, soudružky a soudruzi! Ano, každá mince má dvě strany – buď se chováte slušně a fair play anebo zákeřně a zbaběle.

Z médií: „Situaci ve škole teď chce řešit i starosta Strakonic, které jsou zřizovatelem, Břetislav Hrdlička. Ten si na konec týdne pozval jak propuštěného kantora, tak ředitele školy na schůzku. „Řediteli jsem jasně řekl, že personální záležitosti jsou v jeho kompetenci a ať si počíná podle zákona. Chci slyšet obě strany, jejich argumenty a důkazy, než si udělám na věc jasný názor.“

Možná by vás teď napadlo, že starosta se chtěl zachovat korektně a spor řešit jako nějaký mediátor. Dále od pravdy byste být nemohli! Prohlášení města o schůzce – „důvodem bylo objasnění jejich argumentů a postojů, na jejichž základě by bylo možné si na celou záležitost udělat vlastní názor“ – je lež. Klamání občanů. Nešlo o to slyšet obě strany, šlo o grilování Štěrbíka. Ředitel byl u starosty pečený vařený – před i po demonstraci Na učitele Štěrbíka však čekala téměř celá rada města. Někteří mají ve škole své děti, jiní příbuzné v roli učitelských konzerv. Klid a férovost jim vydržela asi pět minut. Pak se do učitele obuli a častovali ho obviněními a útoky. Dobrou ilustrací je úroveň komunikace jednoho z těchto lokálních politiků, který poněkud stereotypně opakoval: „Vyserte se na to!“ Nakonec tomu nasadil korunu jeden z místostarostů: „Je pravda, že v hodině angličtiny jste společně s žáky rozřazovali na tabuli učitele školy na ty dobré a špatné?“ Vymyšlené zkazky už viditelně žily svým životem. Kdo by si nevzpomněl na stalinovské procesy a obvinění, že narušitelé pořádků chtěli prokopat podzemní tunel na západ? Není samozřejmě pravda to, co se ihned roznášelo: že by učitel Štěrbík povoloval dětem v hodině hrát si s mobilními telefony, že se žáci místo výuky dívali na filmy, že mu žáci mohli tykat nebo že se chtěl minimem domácích úkolů zalíbit žákům. Byl důsledný, ale učil s radostí a podobnou uměl vyvolat i u dětí. Spojit výuku s pozitivní emocí, to je celé to kouzlo. Město pak vydalo tohle zbabělé prohlášení (zkracuji): „Po vyslechnutí několika osob, stojících na obou stranách, jsme jako zástupci zřizovatele plně na straně ředitele školy, který dle našeho názoru postupoval podle platných předpisů…“ Ne, vy jste nevyslechli několik osob na obou stranách. Ne, ředitel nepostupoval podle platných směrnic. Dávat někomu vytýkací dopis a pak výpověď za to, že žáci nepsali slovníček do sloupců a že ho křivě obviníme z organizování nepokojů, na to by měl zřizovatel reagovat jinak. Ale to by tam nesměli sedět tihle Kocourkovští. Pane starosto, až vám sekretářka jednou udělá nepovedené kafe, nezapomeňte ji ihned dát vytýkací dopis. A až zapomene na lžičku, tak hned výpověď. To bude tak nějak „na Prušáka“.To vy přece znáte a podporujete, viďte? Politik za stranu Strakonická Veřejnost, který kašle na strakonickou veřejnost a kvalitu vzdělávání dětí strakonických občanů.

Z médií: Ředitel Rudolf Prušák na škole působí přes 20 let a říká: „Řídit tuto školu je proto pro mě otázka určité prestiže a cti. Dalším důvodem je to, že se na této škole mohu opřít o zkušený tým pedagogů, který má žákům co nabídnout.“

Prestiže? Cti? Jak může o prestiži a cti mluvit ředitel, který dá kvalitnímu učiteli za vymyšlené nedostatky v sešitech „překážky na straně zaměstnavatele“?! Co to znamená? Že učitele Štěrbíka ze školy odcházel ze školy málem jako nějaký zločince. Nerozloučil se s dětmi ani s kolegy, při vyklízení stolu za ním stál zástupce ředitele jako biřic, snad aby neodnesl nějaké erární pastelky. Ale vážně: tenhle učitel neublížil mouše a jaké je vlastně jeho provinění? Že učil mnohem lépe než ty ředitelovy ovčí konzervy, které prý mají „žákům co nabídnout“? Viděli jsme, co žákům nabídli: represe za projevený názor a trest za to, že projevili aktivitu na podporu kvality ve vlastní škole. Prestiž a čest, to jsou slova, která by Rudolf Prušák měl odstranit ze svého slovníku, speciálně když mluví o škole, kterou řídí.

O učitele Matěje Šterbíka netřeba mít strach. Se svou pečlivě připravenou a žáky aktivizující výukou bude mít úspěch kdekoliv, kde po něm rádi sáhnou. Strach musíme mít o školu, které se nyní výukově a morálně podobá stoce víc, než čemukoliv jinému. Budiž ale jasně řečeno, že také TOHLE JE ČESKÉ ŠKOLSTVÍ. Učitel, kterého mají rádi žáci, je terčem závisti od nekompetentních a závistivých učitelů. Takže ředitel křivácky nashromáždí „kompromitující materiál“ a úplné maličkosti nafoukne jako obrovské nedostatky a důvody k vytýkacímu dopisu. Když se děti (a rodiče) postaví na stranu učitele, vymyslí si další záminku pro výpověď na hodinu. Žáci jsou pak zastrašováni a masakrováni u tabule. A banda zbabělých pokrytců ze sborovny, která není názvu „učitelé“ ani hodna, teď bude vítězoslávně krákat nad mršinou své cti a morálky.