D-Fens o vzdělávání svých děti a učitelích

D-Fens není jen značka auta hrdiny filmu „Volný pád“, je to i jméno bloggera a název jeho weblogu. Původně se nejvíce textů věnovalo motorismu: obraně řidičů před zvůlí policistů, hlouposti cyklistů a manýrech autobazarů, byly tu recenze aut a třeba rady, jak si přivézt z Itálie Alfu Romeo. To naleznete na weblogu i dnes, ale už je to mnohem více zahrnuto hromadou komentářů na politiku, korporát a podobně, jak ostatně hovoří i název weblogu: „Zmrdi, vohnouti, politika, společnost, auta, kultura… D-FENS“. Osobně mám motoristické texty stále nejradši, žlučovité výlevy na všechno kolem nás mě nezajímají. Nutno podotknout, že na weblogu funguje velmi hrubý filtr, takže množství autorů píše ve velmi různé kvalitě. Velmi velmi zřídka se tu objeví i články o vzdělání a výchově, většinou hloupé. Za rok 2022 má štítek školství 3 texty. Zaujalo mě proto, že se tu nedávno objevil text od samotného D-Fense, který se věnoval našemu školství. Možná by někoho zajímalo, jak práci učitelů hodnotí zhruba čtyřicetiletý manažer v zahraniční firmě, legendární ikona jisté části jisté komunity, nyní v roli rodiče.

Vybírám z textu D-Fense ty pro učitele nejméně urážlivé pasáže 🙂 , které ale také dávají zpětnou vazbu: „Dnes prý proběhla stávka učitelů. Děkuji dětem, že mi to připomněly, protože mi to připadá, že stávka učitelů probíhá už asi deset let. Čtrnáctiletá Jája chodí do osmé třídy. Jedenáctiletý Kakuna do páté. V průseru jsou oba dva. Zejména matematika je úplně tristní záležitost. V geometrii se topí i učitelky, které nezvládají ani základní věci, jako značení stran v trojúhelníku. Dcera kdysi dostala dvojku z geometrie, protože „nevyznačila počáteční bod přímky“. Říkám si, v čem je asi problém, proč se to kurva konečně nenaučí, když to vykládají každý rok stejně. V algebře se pořád kolem dokola praktikuje nějaké dělení. Čísel jinými čísly, zlomky, úplná šílenost, nenapadá mě, kde by se to dalo prakticky použít. Učitelky nějak selhávají ve vysvětlování, proč by to haranti měli umět, nejspíš to ani samy neví. Když se moje žena otázala třídního učitele, zda jí může vysvětlit, proč má celá třída tak mizerné známky z matematiky a zda to je skutečně dětmi, dostalo se jí vysvětlení, že „to asi nebudou žádný Ajnštajni“, což mi přijde jako skutečně profesionální statement. Nebo cizí jazyky, To je taky katastrofa. Od osmé třídy musí mít žáček hned dva cizí jazyky, nechápu proč. Stačí se podívat na to, jak anglicky blekotá profesor Nutella a hned pochopíte, že je lepší umět jeden pořádně, než dva mizerně. Učitelky jsou na tom kolikrát hůř než žáci, protože žáci sjíždí youtube bez titulků, zatímco paní učitelka je o kapitolu napřed a marně loví v hlavě, jak že to loni říkala. Část učitelů už to zabalila a vzala jako fakt, že se s dětmi mají učit rodiče a tajemný internetový nástroj s adresou umim.to, který funguje lépe než polovina učitelek. Kdo chce zase zvýšit šance na střední školu na alespoň průměrné, musí si zaplatit doučování, protože v základu není nic. Myslím, že jako celek odvádějí učitelé mizernou, příšernou a nekvalitní práci a kdybychom takhle pracovali všichni, vypadalo by to tady jako v Albánii…

…Další paralýza se jmenuje „posedlost tělocvikem“. Ámosáci zjevně zmatkují pod tlakem takových těch statistik, že děti mají o 77,362% horší fyzickou kondici než před druhou světovou válkou, které produkují různé ty nevládní organizace vytvořené za účelem recyklace nepotřebných profesionálních sportovců a jejichž hlavním posláním je udržovat v chodu státní sportbyznys. Tak se ve škole provozují různé podivné pseudosportovní aktivity, jako třeba bruslení. Je úplně ideální, když si ráno dopřejí na zimním stadionu tu bruslící pakárnu, fyzicky se přitom zničí a pak si dají dvě hodiny matematiky, ze které už odpoledne neví vůbec nic…

…Na rodičovské schůzky obvykle chodí žena. Já bych to nedal. Občas pedagoga vyhledám, když vyhodnotí blbě nějakou písemku, abych s nimi promluvil a ponapravil jejich procesy. Vyžaduje to trpělivost. Tak jsem zjistil, že asi třetina učitelek je regulérně blbých nebo neschopných, svoji práci v různých ohledech nezvládají a jakákoli diskuse s nimi je zbytečná. První problém těchto misí je je vůbec paní učitelku / pana učitele / to učitelo fyzicky najít. V půl třetí už je jich polovina z práce pryč, po půl páté nenajdete ve škole nikoho. Je to neskutečně tvrdá dřina…

…Myslím si, že mezi učiteli jsou podprůměrní učitelé a ti by měli pracovat za podprůměrné mzdy, a těch je tam mnoho. Taky „nejsou žádný Ajnštajni“. Pak průměrní a ti pracují za průměrné mzdy. Taky je tam něco málo nadprůměrných a ti by mohli mít nadprůměrné mzdy. Pokud vezmeme jako správné, že učitel s podprůměrnými výkony dostává nadprůměrnou mzdu, musíme taky vzít jako správné, že někde opodál se potichu médii nesledován nachází někdo, kdo pracuje nadprůměrně za podprůměrnou mzdu. A to se mi moc správné nezdá. Myslím, že by se to nikomu nemělo zdát správné…

…Dcera byla ráda, že se stávkovalo, čuměla na závody Formule 1 na youtube a opakovala si angličtinu. Za tu dobu se naučila víc než ve škole. Já byl taky rád, z důvodů naznačených shora. Dobře to dopadlo. Můžete pokračovat…