Černá pedagogika na dálku
Všichni ředitelé a učitelé nyní čekají, jak se vlastně začne: postupně? Nebo se všichni nahrnou do škol? Ale několik týdnů do tohoto dne D ještě zbývá a pak se ukáže, jestli to dopadne jako při vylodění na normandských plážích. Do té doby mnoho pedagogů dělá práci, jak nejlépe umí. A pak jsou tu i ti druzí. Milí kolegové, pokud se divíte, že učitelům lidé neděkují jako zdravotníkům nebo doručovatelům jídla, nedivte se. Nejen, že nejsme v první linii, ale navíc mnozí neukazují dobrou pedagogiku ani na dálku.
Mluvím o přetěžování žáků, nevhodném hodnocení, udělování pětek, výhrůžkách, nesmyslných termínech a obecně mizerné didaktice při zadávání úkolů. Nejsem schopen odhadnout, jaký počet je těch kvalitních a nekvalitních učitelů, ale vězte, že jsou školy, kde ta nekvalita výrazně převládá. A i kdyby to tak někde nebylo, stačí i jedna učitelka, aby dětem vzdělávání totálně otrávila. Přichází mi mnoho různých podnětů, takže bych rád svá slova ilustroval. Cílem je uvědomit si, jaký dopad má tohle konání na žáky. Těm je jedno, jak se učitelé klepají po ramenou a jak se navzájem chválí, jak zvládli Teamsy a nasadit si sluchátka. Jsou zklamaní a znechucení jak žáci, tak i rodiče, protože u svých učitelů nevidí dobrou pedagogickou práci.
Případ jedna: učitelka agresor
Možná někomu přijde titul přehnaný, ale tato učitelka se k žákům chová způsobem, který mi připomíná šikanujícího agresora na sociálních sítích. Hrozby známkami jako trestem, rozdávání pětek, vyhrožováním přídaním práce a hrozby vyloučením ze společné skupiny jsou typickým příkladem černé pedagogiky. Jak uvádí jedna maminka: „Učitelka píše všem dětem na skupinu zprávy, že už vychladla a kdo nemá zájem o vzdělání, ať opustí skupinu“. Pro mě je velmi optimistické, že samotní žáci se staví podobné učitelce na odpor, ptají se navzájem na postupy učitelky a snaží se podpořit jeden druhého. Kolik takových učitelů se takto projevuje?
Případ dva: taková normální škola
Všichni víme, že u nás máme školy, kde jsou učitelé už vyššího věku a jaksi jim chybí chuť a energie se vzdělávat se, nejen v nových technologiích. Předesílám, že věk a délka praxe není určující ani pro kvalitu výuky, ani pro zvládnutí IT. Ale odkaz na zdejí starší sborovnu je popisem právě této jedné konkrétní sborovny, pro kterou je to charakteristické. Stáří věkem i stáří duchem. Když potom nastane situace s karanténou, odhalí se to naplno a jim nejdnou chybí i potřebné technické nástroje situaci zvládnout. Také s motivací žáků na tom nejsou nejlépe. Posílají pak například takové maily: „Sdělení vyučující českého jazyka. Vážení rodiče, jelikož se množí média zprávami o velkém množství domácích úkolů valících se ze strany škol na žáky a tím i na vás, chtěla bych vás ubezpečit, že jediné, o co Vás v předmětu český jazyk prosím, je, abyste pouze dohlédli (pokud je to zapotřebí) na to, že si váš potomek úkol udělá. Úkoly jsou opakovací a vytvářím je tak, že vše zvládne žák sám, bez vaší pomoci – potlačí-li ovšem svoji případnou lenost… V Edookitu vidím, že si za 14 dní někteří žáci ještě úkoly neotevřeli, a tak věřím, že společnými silami se nám podaří potlačit jejich nechuť a lhostejnost a zapracovat na jejich vědomostech.“
Vrchol motivačního proslovu, co říkáte? Učitelky dané školy vesele kupí úkoly a plní test otázkami typu: „Kolik párů nohou má hmyz u rybníka?“ Samozřejmě, projevená kreativita při takových úkolech je nula a učitelé se nemohou divit, jak bídnou mají odezvu. Někdo by řekl: co je na tom tak hrozného? Jde o to, že v podobných školách to takto jde den za dnem. Nic jako videokonferenční hovor nebo cokoli podobné dialogu škola nenabízí. Ráno učitelé pošlou úkoly, většinou do druhého dne nebo dokonce za několik hodin je chtějí odeslat hotové. Práce na těch úkolech trvá hodiny. Pamatujete, že stokrát nic umořilo osla? I žáci, v běžném provozu dvojkaři, sedí u úkolů do odpoledních a večerních hodin. Kde je zábava? Kde je radost?
Podívejte se na obrázek na denní nálož úkolů. Čtyři z pěti mají červenou poznámky „Do Dnes“. Čeština, matematika, angličtina a dokonce i ta hudebka! Proč, proboha? A úkol z informatiky? Žáci se mají inspirovat plakátem starým snad jedno desetiletí, který je jak obsahem, tak grafickou úrovní ze dnů, jako když jsme ještě nosili dokumenty na disketě! Tenhle úkol musí ona učitelka zadávat úplně stejný snad od té doby.
A tohle se na žáky valí každý den. Kolik je takových škol a takových učitelů? Opravdu nevím, ale právě oni podle mého názoru mohou za to, že mnoha rodičům ani nepřijde na um učitelům děkovat. U nich totiž není vůbec za co.