Cermat, Soukal a Valíková: kdy si vytáhnou hlavy ze zadku?

Máme tady výsledky maturity, které jsou – tradičně – bídné. Z českého jazyka neuspělo u maturity 9,4% žáků. Skoro jsme si za ty roky zvykli, že jsme stát, který z maturity udělal nesmírně drahou, neužitečnou, byrokratickou, školometskou záležitost, která popírá dokument Rámcového vzdělávacího programu. Cermat a státní maturity jsou instituce, které kazí naše školství. Dělají ze středoškolského vzdělávání čtyřletý „olympijský cyklus“, který končí unifikovanou maturitou, což popírá individuální zaměřenost jednotlivých Školních vzdělávacích programů. Učitelé pak neučí to, co mají, ale jen to, co si myslí, že na ně vymyslí Cermat. Připomenu též známý fakt, že jsou maturitní testy Cermatu jen každoroční loterie o různé obtížnosti, nepoměřitelná s jakýmkoliv jiným rokem, čímž se hroutí snad jediný smysl státních maturit. Cermat se ani za ty dlouhé roky stále nedokáže vyvarovat doslova stupidních úkolů, chyb, krajně diskutabilních požadavků a ignorování RVP. Maturita v českém pojetí je pravým opakem kvalitní vzdělávací zkoušky, která z pohledu Líného učitele musí splňovat požadavky „rozhovor, hra, práce, slavnost“ a která má být cele v rukou dané školy. Ale nechci nyní psát o o věcech, jež každý myslící pedagog už dávno dobře ví.

To, co mě naplnilo nechutí, jsou dva aktuální výroky středoškolských učitelů a zástupců učitelských organizací. Sice počtem malých a legračních, ale vzhledem k tomu také zbytečně hlasitých. Mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka a literatury Veronika Valíková tvrdí, že: „Zhruba desetiprocentní neúspěšnost u testů z češtiny je podle ní přiměřená, pokud je neúspěšných do deseti procent, nepovažuji to za problém. Naopak, je to zdravé.“ Cermatovec a předseda Asociace češtinářů Josef Soukal ze sebe zase vysoukal, že „maturity mohly být ovšem těžší„. Arogance a stupidita, až to tříská dveřma! Tihle dva hloupí křiklouni si nevidí do pusy. Hledat v jejich osobách dobré pedagogy nelze, tihle dva „profesoří“ žijí ve své gymnaziální bublině a mudrují o věcech, které se jich ani nedotýkají. Kdo z těch jejich gymnaziálních šprtů byl u maturity neúspěšný? Kolik žáků z jejich třídy nesložilo maturitu? Nejspíše tam nikdo takový ani nebyl. Nemylte se, to není jejich zásluha. Učí ve školách, která si nabraly nejlepších 15% žáků z celé populace. To by bylo hotové umění, kdyby tihle žáci maturity nesložili! To by musel být jejich učitel češtiny opravdový hňup. Ne že by Soukal nebyl hňupem – důkazy máme. Vymyslel si třeba slovo „masifikace“. Ano, podle něj dochází k „masifikaci maturity„. Podle něho už nemá tu úroveň jako za starých časů prvorepublikových měšťanek. Maturita má být těžší, prý „není pro každého“. Ale oněch 10 neúspěšných procent nejsou ti, pro které maturita není! Ti jsou na jiných školách a oborech. Jsou to ti, kteří roky studovali maturitní obor – tedy právě pro ně naopak maturita je.

Tak masifikace? Od něho je to spíše učitelská blbifikace. Já mám pro tyhle dva a jim podobné myšlenkový experiment. Pokud jste kvalitní učitelé, navážete při výuce se svými žáky přátelský vztah. Cítíte za ně odpovědnost, radujete se z jejich pokroků, prožíváte jejich úspěchy i neúspěchy. Učitelé češtiny své žáky potkávají velmi často, mají s nimi hodně hodin výuky. Navíc se s nimi nebaví o chemických sloučeninách, ale o literatuře. Tedy o emocích, krásných, dojímavých, láskyplných nebo heroických příbězích. Odhalujete spolu se žáky krásu prózy a poezie, vedete je k vlastní tvorbě, objevujete spolu ty nejkrásnější výtvory lidské imaginace. Stále jdete se mnou v našem myšlenkovém experimentu? Tedy pokračujme. Máte tyto žáky ve své třídě a připravujete je na maturitu. Učíte je dovednosti jako jsou čtení s porozuměním nebo analýzu literárního díla. Čtyři roky lidského života, stráveného s rodným jazykem a tím nejlepším z naší a světové literatury! A pak přijde maturita. Deset procent žáků ji neudělalo. To jsou tři žáci z vaší třídy. Jsou to ti žáci, jež jste učili způsobem, který jsem popsal a který si Valíková se Soukalem ani nedovedou představit. Jsou to ti žáci, kteří naletěli na nějaké cermatovské chytáky (jako byla „trpělivost růže přináší“) nebo každoroční ptákoviny typu „epizeuxis“ nebo podlehli nervozitě a podobně. Tak nyní k těm třem žákům běžte, podívejte se každému z nich do očí a řekněte jim, že jejich neúspěch u maturity je zdravý a že měly být maturity ještě těžší. Chápete nyní, jak by to bylo hloupé a jaké blbce byste ze sebe udělali? A pokud jste došli se mnou až na závěr tohoto myšlenkového experimentu, jistě pochopíte, proč píšu, že Valíková a Soukal jsou elitářští pitomci a měli by si vyndat hlavu z prdele. Excuse my French.