ŠVP – jak na úpravy a něco o tematických plánech

Je skvělé, že některé školy nemají svoje ŠVP v šuplíku a pracují s ním tak, jak to bylo zamýšleno: jako s živým dokumentem. Proto se ho snaží zkvalitňovat a upravovat si ho na míru. Kvalitní ŠVP není totiž tříska pod nehtem, která nutí učitele učit moře učiva a stresuje ho, ale spíše pomocník, který mu kryje záda.

Napsala mi paní ředitelka jedné školy: „V souvislosti s absencí dětí ve škole a absolvováním websemináře „líný učitel“ …. jsme se ve škole pustili do úpravy ŠVP. Kolegyně se podělily o některé myšlenky z tohoto websemináře. Tím nás i trochu nahlodali, jak dalece můžeme ŠVP upravit, aby se podle něho dalo učit a bylo v pořádku i z hlediska kontrolních orgánů. Teď se nacházíme na rozcestí, kdy někteří tu úpravu udělali opravdu razantně a někdo jen opravil překlepy a chyby. Zasekli jsme se na předmětu Rozvoj osobnosti (který jsme si sami zpracovali z průřezového tématu Osobností a sociální výchova a Výchovy ke zdraví) a nemůžeme se posunout. Máme zpracované i pracovní listy od 3.-9. ročníku. Předmět učí třídní učitelé. Chtěli jsme Vás poprosit, pokud budete mít čas a chuť, zda byste se podíval na obě dvě verze. První verze je ta původní, pro část učitelů v pořádku. Druhá (upravená) je prosazována kolegy, že je absolutně dostačující a dává učiteli svobodu v učení. Já se osobně domnívám, že úprava je příliš razantní a nejsou zde vidět postupné kroky při probírání učiva.

Líný učitel: Skvělá ukázka dvou přístupů. Už na ní se ale ukazuje ta krása / úskalí té svobodné tvorby ŠVP: učitelé některých předmětů upravují ŠVP jen formálně, druzí svůj předmět překopají razantněji. V každém případě by měl učitel mít možnost měnit ŠVP tak, aby pro něj byl dobrým pomocníkem a ne špatným pánem. Nejhorší je učit podle ŠVP někoho jiného a skřípat u toho zubama, protože vidíte svůj předmět jinak. Pojďme si ukázat, v čem se obě verze liší.

Verze 1:

 

 

 

 

 

Verze 2:

 

 

 

 

 

 

Jsou viditelné dva rozdíly: jeden je ve výčtu učiva, druhý je v časovém údaji, tedy v určení „ročník/období.“ Co se týká výčtu učiva, jednoznačně je lepší méně obsáhlý a méně konkrétní výčet. Je totiž zřejmé, že uvedením v ŠVP se stane učivo závazným, zatímco cílem výuky nemá být učivo, ale splnění očekávaných výstupů! Ve výše uvedeném předmětu „rozvoj osobnosti“ to není tak markantní, ale podívejme se na příklad z jiné školy:

 

 

Tady učitel doslova rve učivo k očekávanému výstupu, které s ním vůbec nesouvisí a nakládá sobě i žákům věci, které by vůbec neměl probírat! A pak si může leda stěžovat, že „nestíhá“ a „na moderní dějiny nezbývá čas“. Také není moudré popisovat konkrétní plnění (třeba „návštěva soudního přelíčení“), protože se daný způsob nemusí osvědčit a učitel by neměl být vázán takto konkrétním typem aktivity. Taková věc patří maximálně do poznámek. Učitel by měl mít svobodu a možnost metodu realizace očekávaného výstupu měnit. Takže zde se přikláním k co nejmenšímu výčtu učivajen toho, který přímo souvisí s očekávaným výstupemvyhýbání se popisu konkrétních aktivit! Z tohoto hlediska je lepší verze 2.

Co se časového údaje týká, nelíbí se mi přesné rozdělení do ročníků, ale zdá se mi i příliš amébní napsat „3 – 9“. Především proto, že OV pro 1. a 2. stupeň by z praktického hlediska měly být rozděleny, stejně jako je tomu v RVP. Je pravda, že průřezová témata na 1. a 2. stupeň rozdělena nejsou, ale ŠVP by měl mít stejnou filozofii a tedy je na místě trochu méně revolučnější přístup. Osobně se mi líbí rozdělení, které poskytuje lepší viditelnost toho, čemu paní ředitelka říká „postupné kroky“. Tedy preferuji rozdělení ne po ročnících, ale například 1-3, 4 – 5, 6 – 7, 7 – 9 apod. Samozřejmě, například u očekávaného výstupu typu TV-9-2-01 „žák zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti a tvořivě je aplikuje ve hře, soutěži, při rekreačních činnostech“ nebo ČJL-9-1-03 „žák rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj“ a nebo DCJ-9-2-01 „žák se zapojí do jednoduchých rozhovorů“ a mnoha dalších si časový úsek 6 – 9 dokáži v pohodě představit! V tomto případě hlasuji pro rozumný kompromis mezi verzí 1 a verzí 2.

Je také důležité si uvědomit, že práce na tvorbě jednotlivých předmětů v ŠVP by se neměla zastavit jen u tabulek s OV a učivem, ale také promyslet a popracovat na charakteristice předmětu, kde si učitel může určit třeba způsoby hodnocení předmětu a pak se opřít právě o jejich uvedení v kurikulárním dokumentu školy. Je také možné využít ŠVP pro zkvalitnění výuky na celé škole, například jasným uvedením toho, jak se ve škole výuka realizuje a jak ne (například „v naší škole nejsou žáci přezkušováni u tabule“ nebo „jsme škola bez povinných domácích úkolů“ apod.).

A na závěr zmíním tematické plány, což je na mnoha školách povinná součást učitelovy práce a vlastně jeho závazek, který předkládá vedení školy. Právě tento plán někteří učitelů plní učivem a překlápějí do něho osnovy. Sebelepší ŠVP nemá smysl, pokud tohle vedení školy po učitelích vyžaduje a nechá je takto vytvářet bič na sebe a na žáky. Jak logicky napovídá i název, učitel by měl předkládat témata, kterým se bude v daném ročnímu věnovat a načrtnout jejich hrubé časové ohraničení v řádu měsíců. Například takto: Fy / Vesmír / září – prosinec.

Příklad z jiné školy:

Tohle není vůbec vhodné! Témata nesouvisí s ŠVP ani s RVP (nic jako karbonylové sloučeniny v RVP není), je zbytečné rozepisovat přesně, za kolik hodin má být učivo splněno.

 

 

 

 

 

 

 

Tohle je opět špatné:

Podle RVP se vůbec nemá učit Severní Amerika (Kanada, USA, Mexiko), Jižní Amerika, Asie atd. Tady učitel narval do tematického plánu osnovy a maskuje to zmínkou o regionech. Přičemž čekávaný výstup zní takto: „žák porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, polečenské, politické a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti…vybraných makroregionů světa a modelových států“. Tedy si vyberu Austrálii, Čínu a Kanadu – a to mi pro tento výstup stačí! Rozhodně neučím všechny světadíly. Navíc s termíny plnění, to opravdu ne!

Pro tematické plány tedy platí: učitel si v řádu měsíců rozvrhne témata školního roku a bez počtu hodin natož termínů splnění, bez osnovového učiva má hrubý časově – tematický rámcový plán. Do něho si poznámkuje reálné plnění, aby měl do dalších let lepší přehled.

Ale je si vědom, že v jiné třídě to za rok zase může vypadat úplně jinak. Tečka.