Stalo se v Ostravě: co má rodič dělat se špatným učitelem?

Na to, že hloupé a nekompetentní učitelky hodnotí žáky výkonově a dávají malým žáčkům špatné známky – a co hůř, prvňáčkům – na to si nezvyknu nikdy. Pokaždé je mi to líto kvůli dětem a tozhodně to nelze nijak omluvit z pohledu „učitelek“, jejich kolegů a vedení škol, které to dovolují a tolerují. Je to hanba. Chudák jsou i maminky, které tuší, že to je špatné, ale ostýchají se nebo se bojí zasáhnout. Tak nějak tuší, že právě u těchto mizerných učitelek – často neschopných reflexe a patřičně pomstychtiových – by se to mohlo obrátit proti jejich dětem. Co mají dělat? Ne každý má dobrou školu v dosahu, ne každý má možnost měnit svému dítěti školu. Pro mě je ukázkou vtisku mizerného vzdělávání i to, že leckteří mají pro takové „učitelky“ pochopení. Je tragédie, že někteří rodiče by dobré vzdělání nepoznali, ani kdyby jim tancovalo v kuchyni a toho mizerného se zastávají. Je to obdoba mazácké vojny: „Když jsem tím prošel já, ať si tím projde každý. Nikoho to nezabije“. Ale zabije. Spolehlivě to zničí motivaci ke vzdělávání a chuť chodit do školy, kazí to klima ve třídě a poškozuje vztah žáčka k učitelům.

Maminka píše: „Mám doma prvňáčka, který se učí psát, číst počítat atd. Je velmi šikovný a snaží se. Ale přece neumí vše, prostě se seznamuje s první třídou. A jeho učitelka,mu z písanky dává dvojky i dvě mínus. Z matematiky mi teď přinesl trojku. Protože pořádně nepochopil , jak to má vypočítat. A samé takové známky jaký máte na to názor? Já osobně si myslím, že se v první třídě teprve vše učí,a toto ho akorát demotivuje. Byl moc smutný z toho.„

Napíšu to tedy klidně i po sto páté: Není v pořádku, že jde prvňáček ze školy smutný. Není v pořádku, že učitelka hodnotí výkonově a dává žáčkům špatné známky, což jsou pro malé děti i trojky. Není v pořádku, že žák, který zatím nepochopil, jak má věci počítat, je trestán za své chyby. Není v pořádku, že „učitelky“, které ani tyto základy pedagogiky nevědí, tyto žáky učí. A není v pořádku, že jim to prochází.

A je smutné, že stejné zkušenosti mají i jiné maminky. „Muj syn je celkem chytry a bystry ale ma problem se psanim. Hrozne ryje a celkove ho to nebavi. Je prvnak a nosi trojky.“ Nebo: „Náš už dostal i 5,protože nepochopil zadání… z matematiky. Měli doplňovat 1+. = 5 Náš malý to sčítal, nepochopil zadání.“ Nebo: „Podobný přístup paní učitelky dokonale zablokoval na několik let mou dceru v matematice, bohuzel pohovor s paní učitelkou nepomohl.“ Nebo: „U nás taky druhák a už dostal i 4 a 5 . Nechápu to!! Jinak má samé jedničky, max dvojku. Už proto si myslím,že když se to občas dítku nepovede, neměl by být tak přísně hodnocen„. Nebo: „Můj syn dostal teď v 1. třídě, po 6. tydnech trvání školy, z čeho 3 tydny tam nebyl, v jeden den dvě 5tky a za 3!!! Takových věci tady máme plno, poznámka po 6 dnech! Nevhodné chování – povídá si ???!“ Nebo: „U nás některé děti donesly i 5 v 1. třídě 🤦 Úplně jsem na to čuměla a navíc při distančním zkoušení…“ Nebo: „Dcera v první třídě nosila i pětky.“ Nebo: „Moje děti nosily v první třídě i dvojky nebo trojky. Dokonce p.učitelka chtěla dát na vysvědčení trojku z výtvarky„. Nebo: „Syn druhá třída. Nepochopil učivo a dostal za pět. Má v diktátu dvě chyby a bum trojka. Když si nevíme rady z úkolem, tak za pět„. Nebo: „Nám dcera prvňáček nosila i poznámky na půl stránky jak to má škaredé a jak se má doma laskavě učit. Bylo to denně, nosila i horší známky a na vysvědčení jí učitelka chtěla dát v prvním poletí 4. A to byla dcera prvňák v první vlně korony“. Nebo: „Naše učitelka dceří dala v první třídě v říjnu, listopadu i 4 a N jako za 5„. A tohle není sběr za nějaké týdny, to je výběr z jedné jediné FB diskuze!

Je tu věc, kterou tvrdím dlouhodobě. Tohle nejsou žádné excesy, bohužel. Takový je stav našeho školství. Výkonové hodnocení, trestání chyb žáků, srovnávání žáků mezi sebou, nulová empatie, drcení pomalejších a méně nadaných, výroba neúspěšných, Nikoho to nezajímá, nikdo se nad tím nepohoršuje, nikdo se nedočká zastání. Rodič se buď naštve a dá dítě jinam, nebo sklopí hlavu. A tyhle hloupé a neschopné učitelky dál otravují další generace žáků. Nejsou to žádné „důchodkyně“, jsou to i učitelky staré 30 nebo 40 let. Budou tedy ještě dlouho ubližovat dětem, pokud se jim nepostaví jejich okolí.

Co mají rodiče dělat? Nastíním některé kroky, které nemusí jít nutně v tomto pořadí. Rozhodně je nutné mluvit s dítětem. že známky nejsou důležité, že je podstatné, aby dělaly věci s radostí, chválit doma za jeho pokrok, ukázat, že jsou na něj rodiče stále hrdí a že učitelka není pupek světa. A pokud nechcete, aby ubližování pokračovalo a chcete za své dítě zabojovat, jednejte! Například takto:

Nejprve je třeba zjistit, jestli je podobné jednání nějaký exces z přetaženosti, nebo jde o trvale poškozující jednání dané učitelky. V každém případě není špatné komunikovat s ostatními rodiči. Další kroky budou účinnější, bude-li za nimi stát hned několik rodičů. Pro další jednání je totiž klíčovým prvkem, kolik rodičů se zapojí a bude ho podporovat. Tím neříkám, že nelze bojovat i za jedno dítě jedním rodičem, ale ve větších počtech je větší síla. I dva nebo tři je více než jeden. Vím, že rodiče úspěšných žáků nejsou s těmi decimovanými moc solidární, ale někdy je daný pedagog tak hrozný, že i oni chtějí pro své dítě lepší vzdělávání.

Je třeba komunikovat s danou učitelkou. Zapojit i třídní učitelku, pokud to není jedna a ta samá osoba. Přitom je nutné zjistit, proč tak daná učitelka jedná. Je tak nepřijatelně přísná, obyčejně hloupá nebo jenom nezkušená a schopná reflexe? Je přístupná a schopná osobnostní změny?

Pokud není domluva možná a nepřichází zlepšení, je nutné zamířit výš. Sebrat dokumentaci, testy a opravené sešity, sepsat největší přehmaty a hurá za ředitelem. Pokud jde za ředitelem jeden rodič, nenechte se převálcovat. Nedovolte, aby tam s vámi bojovala celá skvadra: ředitel, zástupkyně, výchovná poradkyně nebo dokonce i ta samotná učitelka. Také na tom, jak se s vámi jedná, poznáte dobře, jaký respekt ve škole rodiče požívají a zda je naděje na změnu.

Pokud ředitel slíbí zjednat nápravu, nechte si konkrétně sdělit, čeho se bude týkat a jak se to projeví. Jestliže škola strká hlavu do písku nebo tvrdí, že jednání učitelky je v pořádku, máme tu Českou školní inspekci. Ta je schopna vyřešit věc celkem rychle – ale samozřejmě, i pokud dá za pravdu rodičům, z učitelů a ze školy lepší neudělá. Připravte se i na mstivost pedagoga, na kterého si stěžujete a která se může projevit i ataky na vaše dítě.

Ale věci mohou mít i lepší konce. Například tlak rodičů vícekrát vedl ke změně způsobu práce učitelky, která se zbavila alespoň těch nejhorších projevů. Netroufá si potom už tak bez obav střílet špatné známky. Stalo se i, že pod hrozbou odchodu části žáků ředitel učitelku vyměnil. Někdy se vedení školy chytí za nos a i když veřejně nic neproklamuje (aby nepostavili sborovnu na zadní), tiše učitelku nahradí za jinou s novým školním rokem. Někdy jsou takové výměny součástí školního managementu a dojde k nim i bez impulsu rodičů. Ale potom to učitelce projde a dál to řeže, jakoby se nechumelilo. To je špatné.

A vždycky je tu možnost přestupu jinam. Nebo vzít žáka do domácího vzděkávání. Nebo založit vlastní školu. Nebo se odstěhovat do země, kde je školství lepší. To je v Evropě v podstatě skoro každá. Ale pokud nebudeme bojovat, nic se nezlepší. Vždy, když se bereme za jedno dítě, bereme se vlastně i za další desítky a stovky. Když to neuděláme, kdo to udělá za nás?