Stalo se v Jičíně aneb co je na tom hodnocení vlastně špatně?

Nedávno jsem uveřejnil případ učitele druhé třídy, Richarda Koníře ze 4. ZŠ Jičín, který už od první třídy píše se svými žáky hodnocené písemky z matematiky a českého jazyka KAŽDÝ DEN! A ve druhé třídě v tom pokračuje. To je minimálně 10 písemek týdně jenom z těchto dvou předmětů, nepočítaje předměty ostatní. Mnozí pochopili, že jaké nebezpečí skrývá tohle šílenství. Nebudu nějak obsáhle komentovat ignoranství učitelky, která uvedla, že se ve škole sejdou a kolegu podpoří – aniž by ji zajímalo, jak ve třídě pracuje a jak hodnotí. Prý „kolik má kolega známek, nemám nejmenší tušení. Není to v mé kompetenci ani v centru mého zájmu„. Je to častý úkaz. Nějaká učitelka šikanuje prvňáčka, ale nepřítel sborovny je Čapek, který o tom píše. Ne ten, kdo ubližuje dětem. To ve škole nikoho nezajímá, oni jsou přece kolegové. Jakoby se v nějakém špatném filmu navzájem kryli zkorumpovaní poldové.

Zajímavé však bylo, že se učitele zastali dva rodiče. Samozřejmě, rodiče jsou často konzervativnější než vyhořelí učitelé, věci nerozumějí a nejraději by někteří z nich byli, kdyby se dnes učilo jak za jejich časů nebo ještě lépe, za časů rákosky. Takže rodič napíše, že „si nevšiml že by žáka pár špatných známek demotivovalo„. Když žák něco neumí, tak „proberem a potrénujeme doma„. Jiný rodič uznává, že „se psalo sice více písmenek, hodnocení bylo ostřejší„, Ale co na tom? Tedy bych rád napsal, co na tom. Protože vzdělávání má dnes vypadat jinak než za Gustava Husáka a Vasila Bilaka. Takže v čem je zakopaný pes? Je toho víc.

1. Jednostranné hodnocení. Dnes, v druhé polovině září, mají žáci u tohoto učitele z předmětů ČJ a matematika přes 40 známek! Hodnocení, které žáci za tyto písemky dostávají vůbec neodpovídá kvalitnímu hodnocení, které by měl učitel používat. Množství známek z testů vůbec nemůže nahradit individuální a formativní hodnocení, které by měly děti od učitele dostávat. O sebehodnocení ani nemluvě.
2. Kde je rozdílné tempo učení? Je jasné, že někdo se učí a chápe věci pomaleji, jiný rychle. Rychle neznamená správně a pomalu neznamená špatně – prostě dynamika myšlení dětí je rozdílná. Učitel by při kvalitní výuce měl dbát na to, aby žákům umožnil učivo pochopit. Pokud jsou ale žáci testováni každý den, je jasné, že i když někdo už má jedničky, ti pomalejší žáci ještě dostávají špatné známky, protože neměly dost času věci pochopit a zvnitřnit. Učitel takto diskriminuje tyto žáky, i když rychlost není v žádném případě věc, kterou by učitelé měli ve třídě upřednostňovat.
3. Špatné známky? Špatné známky do školy nepatří, učitelé nemají trestat chyby a penalizovat je zhoršením známky! Mají učit žáky s chybou pracovat. Dávat v první třídy čtyřky a pětky je zvěrstvo. Tento učitel to dělá, což je pedagogická ostuda.
4. Kde je diferenciace? Ti nejlepší učitelé, pokud už dávají žákům testy, jsou schopni obtížnost těchto testů diferencovat. Tedy žáci v nich mají rozdílné úkoly nebo takové zadání, které jim umožňuje řešit problém na různé úrovni. V každodenních testech tohoto učitele jakákoliv diferenciace chybí. Tedy pokud je obtížnost pro některé žáky příliš velká – dostanou špatnou známku a hotovo.
5. Za jednu chybu jeden stupeň. Výkonové hodnocení je pedagogicky a didakticky nevhodné, což kvalitní učitelé vědí. Většina českých učitelů ale ne. Ti nejhorší z nich dokonce hodnotí způsobem „za jednu chybu jeden stupeň dolů“. To je učitelská bída, kterou předvádí i tento učitel.
6. Nestihnul to? Tak to je jako chyba. Tento učitel dává písemky na čas. Někteří učitelé se snaží, aby žáci měli dostatek času na řešení příkladů, ale tento ne. A v testech, kde žáci všechno spočítali správně, ale nestihli všechny příklady, jsou chybějící příklady počítány jako chyba. Ještě jednou: žákyně spočítá devět příkladů bez chyby. Ale tři poslední nestihne, z jednoho má opsanou jen část. Přestože žákyně prokázala, že tento typ počítání umí, dostala čtyřku. Tak co, jak se vám to líbí?
7. Dodělej doma. Ještě malá poznámka k názoru rodiče. Domov není od toho, aby v něm žák trénoval to, co ve škole nezvládl a za co dostal špatnou známku. Dělat z domova odloučené pracoviště školy a z rodiče pomocného učitele je znak špatného pedagoga. Taková domácí práce vede k diskriminaci žáků, protože ne každý má kvalitní domácí servis. A vina dítěte to není.
8. Motivace. Je zřejmé, že taková smršť známek pracuje i s motivací žáka. Žáci se však ve škole neučí kvůli známkám, ať už si myslí nekompetentní učitelé cokoliv. Podobné každodenní hodnocení ale zabraňuje poznání toho, co je ve vzdělání důležité – vlastní dobrý pocit z vyřešeného příkladu nebo radost z nalezeného řešení. Ne tedy čekat na hodnocení učitele, ale umět sebe a svou práci hodnotit.

Myslím, že ve stručnosti popsané nedostatky stačí k pochopení, že takto pracující učitelé nedělají svou práci dobře. Tento konkrétní učitel byl obhajován i z pozice „celoživotní, celá desetiletí“ trvající praxe. OK, ale viditelně se tu hodně hodně zaspala doba. Když někteří rodiče chválí takový pedagogický skansen, jejich věc. Ale sami asi v parním stroji nejezdí a na valše neperou, že? Tak tedy vězte, že tohle je pedagogický parní stroj a to hodnocení je valcha. V učitelské profesi se nedávají medaile za „zásluhy o výstavbu“. Důležité pro současné žáky je to, co se ve třídě děje nyní, právě teď. Léta praxe učitele (jak dokazují i výzkumy) nemají s kvalitou výuky nic společného. I učitel veterán se však může zlepšit, dokonce mnozí učí moderněji než dnešní absolventi peďáku. To ale vůbec není tento případ, bohužel.