Socialistická škola, kde se děti vůbec, ale vůbec nebili, zato se tam tak skvěle naučilo…
Úplně stačil jeden krátký text, doplněný obrázkem ze seriálu „My všichni školou povinní“, aby se rozjela krutá sonda do myšlení části populace. Jmenovitě té, jíž jsme členem a generace mých rodičů. Tedy lidí, kteří v 60. – 80. letech minulého století zažili socialistickou školu. Text zněl takto: „Socialistická třída ve škole: ruce za záda, oslovování soudružko učitelko, fyzické tresty, pionýr, ale i svačiny, školy v přírodě, větší respekt k učiteli, přísnější známkování.“ Nic víc, nic míň. Diskuze nasbírala přes 800 komentářů, ze kterých je člověku smutno, ale ledacos se mu také objasní. Je třeba si uvědomit, že když takový člověk vzpomíná na školu, vzpomíná zároveň na své dětství. Tedy sentimentálně, selektivně a neobjektivně. Já sám se snažím nepodlehnout těmto efektům a dobře vím, jak vypadla výuka v té době. Dlouhé hodiny shrbených zad nad sešity, do kterých se zapisovalo vše, co bylo na tabuli nebo co učitel nadiktoval. Učebnice, ze kterých se procvičovaly stále stejně nudná cvičení. Krátké záblesky zábavy žákovského humoru, které pak nemilosrdně zaplavila dlouhá a otravná nuda. Ale mnoho dalších pamětníků do svého vzdělávání promítá dnešní postoje a různá nesmyslná zkreslení. Pamatujme však, že i toto jsou dnešní rodiče a prarodiče našich žáků – a s tímhle „materiálem“ se denně potkáváme. Jak by tihle lidé mohli poznat a nebo dokonce chtít kvalitní vzdělávání, když tak adorují socialistickou školu?
Co nám tu lžete?
Reakce v diskuzi se dají dělit do několika kategorií. První je negativismus a popírání – jak si někdo může dovolit kritizovat tu „naši školu“? Takže se objevuje množství reakcí typu „kecáte„, „nic podobného nebylo„, „lžete tresty fyzické nebyly“ a „zase hanění a vymýšlení“ a to hned v sousedství příspěvků, které vše popsané potvrzují. Například: „Vždyť oni dnes vše překroutí a upraví podle sebe, jen aby vychvalovaly dnešní společenský hnus.“ Je ovšem mimo rámec zdravého rozumu, když deset lidí před vámi napíše, že museli mít ruce za zády a někdo jiný pod nimi: „Já si to s rukama za zády nepamatuji! Je to výmysl!“ Asi vrcholem tuposti je pak použít fotografii ze seriálu jako důkaz s komentářem „Vidíte? Ruce za zády nemají.„
Nicméně ruce za zády vyžadovány byly a záleželo na vašem štěstí, zda jen první nebo druhé třídě anebo i výše, třeba jako způsob „uklidňování“ ze strany učitele. Někteří diskutéři mají jasno v tom, že to bylo dobré na rovná záda. Při tom si jaksi neuvědomují, že ty dlouhé hodiny hrbení se nad perem naopak zádům daly hezky zabrat. Ale jsou tu i tací, co by to rádi viděli v dnešní škole: „Možná by ruce za zády prospěly, stejně jako dnešní mládeži. My znali běžně v hodinách povel: „založit ruce“, bez reptání jsme tak učinili a neobjevilo se žádné hyperaktivní děcko, kterému by to vadilo a žádná újma se nám do budoucna nestala. Školního psychologa ani metodika prevence jsme nepotřebovali.“ No řekněte, soudruzi, nebylo to dříve ve školách skvělé?
Tresty? Žádné nebyly, jen facky.
Asi nikoho nepřekvapí, že podle pamětníků v socialistické škole fyzické tresty vůbec nebyly. Jenom ta svědectví jsou jaksi… nevěrohodná. Co byste řekli na tohle: „Lhát se nemá! Já nepamatuji, že by nás některý z učitelů mlátil… a jestli považujete rákoskou přes prsty nářez, pak nevím? Bylo to výjimečné… Asi jste nežili v té době !“ Ukazuje se, že se děti opravdu bili, ale pokud někdo mlátil děti, tak jedině proto, že to bylo spravedlivé a že si to zasloužily. „Jsem 73 rok a u jedné učitelky bylo úplně normální ruce za zády a pohlavky a tahání za kotlety taky. Ale většinou to bylo za kecání, takže oprávněně. Doma bych si nestěžovala, dostala bych vynadáno, jak to, že vyrušuju.“ Ano, socialistická škola byla vlhký sen některých dnešních pedagogů. Nejen že mohly děti mlátit, ale také děti ještě dostaly repete doma – protože vyrušovaly. A co vyrušovaly? Přece pana učitele, který jediný mohl mluvit a všichni žáci mohli jen jedno – sedět na zadku a držet klapačku. Přesně jak to píše paní Božena: „Také jsme dostali od učitele, když jsme rušili při hodině a dělali bordel, takže taky oprávněně. Doma jazyk za zuby, jelikož jsme věděli, že bychom dostali znovu. Když šla mamka na schůzky, tak jsme se třásli, aby ji učitel nic neřekl, jelikož bysme doma dostali znovu. A vůbec to nebylo na škodu nikomu, věděli jsme, co se může a co ne a jak se chovat. Dnešní mládež je děs, učitel dnes nesmí na dítě sáhnout rodič také ne a podle toho to vypadá.“ Divíte se, že dnešní mládež vypadá tak, jak vypadá, když je nebijí ani ve škole a někteří rodiče ani doma? Kam jsme se to dopracovali? Přitom učitelé byli tak féroví! Posuďte sami. „Tahání za „kotlety“ dělal pan učitel na češtinu. Ale mohu říct, že ač byl opravdu přísný, tak byl spravedlivý. Dodnes na něj s úctou vzpomínám.“ Za co si zasloužil dospělý, který fyzicky trestá děti, tu úctu? To nevíme. Nebo: „Občas jsme schytali i výchovný pohlavek, ale za drzost si to některý zasloužili. Měli jsme respekt. Dnes musí učitelé respektovat děti!“ Považte! Respektovat děti, kdo to kdy slyšel? Nebo „Od 7 třídy výborný matikář, když byl problém (u kluků) dal na výběr 5 nebo facan, všichni si vybrali facana a nikdo si to nedovolil doma říct, protože pak by byla teprve nakladačka. Scházíme se dodnes a všichni rádi vzpomínáme.“ Rozumějte, dospělý člověk – navíc učitel – fyzicky trestá dítě. A to je tak zmanipulované, že mu to připadá spravedlivé a zasloužené. Nevím, co je smutnější, jestli tyhle názory nebo to, že si někdo ani neuvědomí, že má v jedné větě rozpor: „Nikdo nás netrestal bitím, až na nenapravitelné rošťáky, kteří občas museli tu facku dostat a byl klid.“ Nebo: „Blbost, to vůbec nebylo. Jen výjimečně, když jsme vyrušovali.“ Možná že právě tyhle věty vypovídají o kvalitě vzdělání víc, než si jejich autoři myslí.
Cítím smutek, když čtu tak nesmyslně popletené a tragické věci: „Tak u nás ve škole fyzické tresty byly, ale dnes vím, že to bylo dobře. Třeba v dějepisu. Kdo zapomněl úkol či pomůcky, nástup před tabuli, natáhnout ruku a všichni dostali pravítkem fest přes dlaň. Časem nezapomínal nikdo nic a na paní učitelku ráda vzpomínám. Jak nás bil tělocvikář, to už byla síla, spolužačka jednou omdlela. Vždy to bylo po zásluze a doma jsme o tom ani nepípli. Na lyžáku jsme též zasloužily s holkama a dostaly jsme přes zadek právě od něj věšákem že skříně. Dnes se tomu smějeme a když učitele potkám, vždy pokecáme.“ Za sebe musím prohlásit, že kdyby mě někdo na základce dal na lyžáku (tedy v sedmé třídě) přes zadek a já ho dnes potkal, nesmál by se z nás ani jeden a ten pokec by byl velmi intenzivní a krátký. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že si leckdo upravuje svoje „vzpomínky“, jak se mu to hodí. Takže se objevují i podobná svědectví: „Hned u vstupu do školy hlídala uklízečka a kdo si neočistil boty nebo nepřezul, šup mokrým hadrem přes zadek, ani jsme nečekali. A ve třídě, no to bylo za těch devět tříd něco ran na zadek pravítkem nebo přes prsty. A nikoho nás to nepoznamenalo, naopak na tyto učitele vzpomínáme nejraději. A ti co s námi chtěli být ,,kamarádi“, ti byl jen k smíchu.“ Ten, kdo rád vzpomíná na dospělého, který ho bil přes prsty a učitel, který se chová přátelsky, je mu „k smíchu“, je buď trvale pokřivený nebo lhář.
Něco jsme se naučili
Je zajímavé, kolik tehdejších pamětníků je přesvědčeno, že tehdejší učitelé „naučili“. Často se objevují podobné názory: „Děti byly poslušnější a taky se toho víc naučily, bylo to přísnější a fyzické tresty? Kde na tom ten pisálek byl?“ Ale jak vypadala výuka? Pokud jste narazili na něco podobného jako jsou projekty nebo problémová či badatelská výuka, tak to byla výhra v loterii, se kterou se ale velká část žákovské populaci stejně nikdy nepotkala. Ani na základní, ani na střední škole. Nikdy a nikde. Jako ilustrace, jak mizerná byla tehdejší výuka, poslouží třeba jedna otázka: kolikrát týdně v té době mohl žák při výuce oslovit třídu? Nebo lépe řečeno – kolikrát za měsíc? Především na druhém stupni zní odpověď jednoduše: ani jednou. Žák přece mluvil jen tehdy, když byl tázán a tehdy odpovídal jen učiteli. Krátce, k věci a pokud možno správně. Pokud nebyl zkoušen nebo vyzván k nějaké větě ze cvičení, neměl žák oprávnění mluvit. Takže pokud dnes už každý trochu kvalitní učitel ví, že nejefektivnější způsob práce ve třídě je vzájemné učení, k tomu v socialistické škole vůbec nedocházelo. Takže co bylo to, co se ti žáci vlastně „naučili“? Učivo z osnov, samozřejmě. Z tehdejších socialistických osnov, plných zkreslených dějin a sovětské „vědy“. A nebyly to jen známé extrémy typu „v Táboře byl komunismus“ a „mandelinka je americký brouk“. Jsme svědky podivuhodného paradoxu, lidé, kteří dostali mizerné vzdělání, jsou přesvědčeni o tom, že bylo kvalitní. Zato dnes? Jistě: „Jde tu o to, co jsme všechno uměli! Dnes? Dítě neumí spočítat obsah a obvod například matice s kruhem, předmětu s výřezem či skoseným okrajem, neví, jaký byl vývoj v Českych zemích po Bilé hoře, vyjede do zahraničí a rozumí naproste kulové a anglicky či německy umí řict maximálně jakousi směšnou básničku – o to tady jde!“ Mnozí viditelně zapomněli, že v socialistické škole se neučila angličtina nebo němčina, ale pouze ruština. Takže ne dnešní dítě, ale to socialistické dítě bylo v zahraničí bezradné, ale buďte v klidu, za hranice se přece moc nejezdilo a když, tak jen k soudruhům.
Ta dnešní mládež
Jedno z pravdivých klišé mluví o tom, že ti, kdo dostávali od rodičů fyzické tresty, sami pak své děti také fyzicky trestají. Analogicky se ukazuje, že ti, kdo zažili mizernou socialistickou školu, ji dávají za vzor a mají mnohé rady pro dnešní děti. Třeba takto: „Dříve stačila jedna učitelka na 30 žáků, měla u nich respekt a děcka si mezi sebou vše řešily sami. Občas jsme se požďuchali, houba letěla třídou… Dnes leckde učí 2 učitelky, děcka jsou sprostý, arogantní, bez úcty k dospělým (netvrdím že všechny), ale je to děs!“ Už víme, že to bylo skvělé: „Učitel měl autoritu a děti si ho vážily. Mezi sebou děti kamarádily, neznaly jsme slovo šikana!“ Nebo: „A rozhodně jsme se z ničeho nehroutili. Dnes učitel zvýší právem hlas a hned vyhledávají psychologa. Nebo dokonce vyhrožují že ho zabijí. Každýmu takovýmu spratkovy vše projde.“ Ano, nebo: „Učitelé měli ale autoritu, ne jako dnes, kdy rodiče při každé maličkosti už pádí do školy a stěžují si na vyučujícího. Taky za mládež vypadá, jen opustí školu již mnozí mají v ruce cigárko, o mobilech ani nemluvím, ale myslíte, že vás pozdraví?“ A také: „Od MŠ se je učí neúcta k učitelům a dospělým vůbec. Učitelka se tituluje jako kráva a tak podobně. Zvláště, když je děcánko nějak potrestáno. To si to tatíček často běží do školy vyřídit ! A jak se chová k učitelům i řediteli, to ani nelze popsat, obzvlášť moderní páni podnikatelé. To pak slyší, že dítě je jejich zákazník, či klient, kterého je vaše povinnost vše naučit, protože jste placen z jeho daní ! A vůbec už si učitel nesmí dovolit mít nějaké požadavky nebo ho dokonce potrestat!“ Takže by se vlastně „rákoska hodila“ a „pár facek by neuškodilo„. Rozhodně se v diskuzi ukázala zajímavá znalost dnešní školy. Věděli jste třeba, že vznikají „masturbační koutky“ a do školy „zvou úchyly na přednášky“? Pokud ne, možná byste se měli více zajímat. I o učebnice, kde se prý „píšou takové hnusy, že se to rodičům nelíbí„.
Jak to tedy je
Co bych tedy sám osobně své generaci a generaci svých rodičů na základě této diskuze vzkázal? Toto: vaše vzdělávání bylo mizerné. Opravdu špatné a v dnešní době nemyslitelné. Mnozí z vás byli učiteli ponižováni a fyzicky trestáni. Učitelé neměli správný druh respektu, vy jste se jich prostě báli. Na to nejhorší jste zapomněli a nejste schopni analyzovat, jak bídná vaše škola byla. Ze školy jste si mnoho užitečného neodnesli. Jako lidé nejste sice horší, ale ani lepší než dnešní děti. Nejste chytřejší, mnozí z vás nejsou chytří vůbec a moudří už vůbec ne. Dnešní děti vás v mnoha ohledech strčí do kapsy. Z mnoha z vás se stali zapšklí, negativističtí a hloupí brblalové a není pravda, že „drtivá většina vyrostla v normální slušné lidi„. Nejste nijak slušní a už vůbec ne, když píšete své názory o dnešních dětech. Rozumíte tomu jak prdel navigaci parníku, pokud použiji slova klasika. Takže vás vyzývám k jednomu: přestaňte prosím strkat vaši školu do té dnešní!