Podvody žáků se žákovskou knížkou jsou přímým důsledkem hodnotící činnosti učitele
Někteří obhájci různých elektronických žákovských jako důvod uvádějí, že se v elektronické žákovské nedá podvádět. Například se běžně uvádí, že „elektronická ŽK zamezí ztrátám, podvodům, problémům estetického vzhledu“. Estetického vzhledu! 🙂 Ano, prý není nic krásnějšího, než čumět do monitoru na řádky čísel namísto jedinečného rukopisného díla. V papírové žákovské se podvádí, ale v elektronické prý ne, tedy je lepší? Je to podobně hloupý argument, jako když předseda vyhořelých češtinářů Soukal tvrdí, že státní maturity mají tu výhodu, že u nich „nebudou školy podvádět“. Zaměňuje se tu opět důsledek a příčina. Kdyby maturity vypadaly tak, jak by měly vypadat ve světě dobrého vzdělávání, nepodváděl by v nich nikdo. Žáci nepodvádějí s papírovou žákovskou knižkou proto, že existuje, ale proto, že jim do ní učitelé zapisují špatné známky. A nikdo nechce nosit špatné známky domů. Ale špatná známka jde vždy za učtelem, který nezvládl své úkoly ve třídě – takže žák slízává tresty za učitelovu bídnou práci. Žákovská knížka je v tom nevinně!
Jak se vlastně s takovou papírovou žákovskou podvádí? Různě.
- Level: zapomínání
Pokud je v žákovské knížce špatná známka, žák doma tvrdí, že ji „zapomněl“ ve škole. Nebo v opačném gardu: pokud hrozí zápis špatné známky od učitele, žák tvrdí, že ji „zapomněl“ doma.
- Level: falšování podpisů
Známky v žákovské knížce se musí nechat podepisovat rodičem. Je ovšem možné rodiče podepsat a pak doufat, že si učitel ani samotný rodič falešného podpisu nevšimne a tanto zmizí v záplavě dalších podpisů. Dovednost napodobit cizí podpis je mezi žáky ceněna a někdy takový šikovný písmák podepisuje rodiče i druhým ve třídě.
To, jak byl a je tento jev rozšířený, ukázala nejedna anketa. Mezi odpověďmi na otázku v jedné z nich „zfalšovali jste někdy podpis rodičů„? zaznělo: „pořád„, „na střední za dvacet korun každému, kdo chtěl„, „samozřejmě jsem uměl podepsat tátu i mámu“ nebo „ve škole jsem psala všem holkám omluvenky„. Je zajímavé, jak jsou pobavené odpovědi dospělých typu „určitě, to bych snad ani nebyla dítě“ v rozporu s drakonickými tresty, které aktuálně žáka za toto jednání čekají.
- Level: úprava známek
Papír v žákovské je tenký a propíjí se a tak je každá úprava známky velice riskantní. Ale jsou i tací, kteří ji dokázali vygumovat nebo vyzmizíkovat. Někteří učitelé známky nepíší, jen je žákům podepisují. Tedy je možné napsat třeba takovou čtyřku nebo pětku tak šikovně, že ji lze později upravit na trojku.
- Level: stránky v žákovské
Stránka v žákovské knize lze vytrhnout nebo vyndat ze sponek, ale jde o manipulaci, která je velmi riskantní. Učitelé mají váhu i objem žákovských knížek v ruce a její výraznější „zhubnutí“ vzbudí pozornost – nehledě na číslování stránek.
- Mistrovský level: práce s žákovskou
Lze také s žákovskou knížku chytře pracovat pomoc jejího „managementu“. Když žákovi pomalu končí místo na pravé stránce žákovské, nechá si tam volné dva nebo tři řádky. Pokračuje na další straně a tyhle volné řádečky si nechá k dipozici pro případnou špatnou známku. Učitel na to málokdy přijde a rodič už vůbec.
- Královský level: dvě žákovské
Jestliže žák svou žákovskou knížku „ztratí“, škola mu vystaví druhou. Pak žákovi slouží jedna k zápisu špatných známek a ta druhá k zápisu známek pro rodiče přijatelných.
To jsou různé druhy podvádění se známkami, podvody s omluvenkami jsem nyní pominul. Školy – namísto toho, aby se zamysleli nad způsobem svého hodnocení – bohužel s podobnými podvody bojují represemi. Například ZŠ Starý Jičín má v školním řádu za ztrátu a zatajování žákovské knížky třídní důtku, za přepsání jedné známky a nebo padělání podpisu rodičů ředitelskou důtku a dvojkou z chování řeší „opakované podvody v žákovské knížce, přepsání více známek, trhání listů, vlastnění více žákovských knížek“. Trojka z chová je pak určena za „opakované podvody v žákovské knížce po udělení 2. stupně z chování“. Dokonce je tu i speciální postup při zapomínání žákovské: „Žákovskou knížku má každý žák před první vyučovací hodinou na lavici obalenou v neponičeném obalu, pokud ji zapomene, omluví se. Její absenci zaznamená vyučující do zvláštního listu vloženého v třídní knize. Každý třídní učitel je povinen v periodě 1x za měsíc provést kontrolu zvláštního listu v třídní knize a v případě zjištění určitého množství záznamů žáka použít některého z výchovných opatření“. Takže například za dvanáct zapomenutí je důtka ředitele školy. A podobná opatřená mají i jiné školy.
Proč nikoho na těchto školách nenapadlo, že probémem nejsou machinace se žákovskou, ale ty že jsou důsledkem nesprávného výkonového hodnocení ze strany učitelů? Nechci obhajovat podvody žáků, ale leckdy jde vlastně o hledání dítěte mezi dvěma zly: trest ze strany školy za podvod nebo trest od rodičů za špatnou známku. A pokusme se trapně nevymlouvat, že učitel nemůže za to, jaké má žák rodiče. Učitel má zodpovědnost i za to, co jeho známky způsobují! Školní podvody se týkají totiž jak slabých žáků, tak těch nejlepších, protože každý žák může mít své důvody, proč se domácím negativním důsledkům špatné známky vyhýbat. A učitel je tím, kdo tyto tresty způsobuje. Neodvedl svou práci dobře a pak své vlastní didaktické a pedagogické chyby alibisticky a pokrytecky přenesl špatnou známkou na žáka. A ten hledá řešení, které nejméně bolí, balancuje mezi dvěma zly. Říkám tedy, že učitelé mohou udělování špatných známek žáka vlastně navést na cestu podvodů? Ano, přesně tak! Kdo dává těžké testy, klade důraz na šprtání velkého objemu látky, výkonově hodnotí, dává špatné známky, trapně počítá průměry a prostě provádí ty nejhorší didatická zvěrstva – přímo tím žáky vede k podvodnému jednání. Od taháků po opisování až po manipulaci se známkou, respektive se žákovskou knížkou.
A ještě poznámka: že se prý nedá při používání elektronické žákovské podvádět… Ježkovy oči! Nemluvím nyní o nějakém hackování, ale třeba o tom, že někteří učitelé mají svá hesla po nástěnkách, kalendářích, psacích stolech a podobně. Nemluvě už o heslech typu „heslo“ nebo „1234“. Jiní učitelé se přihlašují na kompech přímo před očima dětí nebo za plného provozu projektoru. Není snad škola, kde by nějaký žák nezískal přístup k nějakému učitelskému účtu. To je pak ještě větší legrace než gumování pětky nebo podepisování rodiče: měnit známky v systému pod jménem neopatrného pedagoga.