Marek Adler, odpovědi pro pomýleného kolegu

Učitel a začínající lektor Marek Adler klade na sociálních sítích v poslední době podivné a sugestivní otázky. Přečetl si knihu „Uč jako umělec“ a není mu tam několik věcí jasných. Dokonce se snaží (zřejmě v upřímné snaze věci přijít na kloub) interpretovat mé myšlenky tak, jak vůbec myšleny nebyly. Je samozřejmě smutné, když lektor, který i tu a tam sám publikuje, neovládá tak úplně dovednost číst s porozuměním a chápat věci v kontextu. Vytrhávání vět z celku a jejich obracení naruby není ukázka úplně kvalitní analýzy textu. Naštěstí jsem tu já, abych ve věci udělal jasno a na jeho otázky odpověděl. Rádo se stalo, Marku, děkovat netřeba. Berme to třeba jako takový neformální přátelský pokec na dálku. Bídák nebo hrdina, my lektoři jsem přece jedna rodina!

Marek Adler: Chtěl bych se zeptat, zda zde máme někoho, kdo v souladu s knihou Uč jako umělec zařazuje ve třídě jednu metodu maximálně jednou za tři měsíce. Je tu někdo takový? Pokouší se někdo? Co si o tomto přístupu myslíte?

Líný učitel: Takže se nejprve podívejme, že tento požadavek není žádná scifi nebo nějaký zázrak. Je to zkrátka a pouze pestrá výuka a využití metod pro kvalitní práci ve třídě. A mohla by vypadat třeba takto:

 První měsíc

1. Asociační metoda / Clustering
2. Y graf brainstorming/ Y graf individuální práce / prezentace
3. Kvarteto (skupinová práce) / projektování, výroba a hra
4. Práce s textem (klíčová slova) / Alfa box
5. Sněhová koule
6. Filmový dokument / Pyramida
7. Práce s výroky / Poslední slovo patří mě
8. Práce s médii / Strom příčin a důsledků

Druhý měsíc

1. Myšlenková mapa /
2. Expertní skupiny
3. Truhla (problémové vyučování)
4. Práce s textem (insert značky) / Diskuzní pavučina
5. Výukový plakát / Galerie
6. Daltonský kruhový model
7. Simulační hra
8. Metoda 4 rohů

Třetí měsíc

1. Brainstorming / Banka nápadů
2. Bzučící skupiny
3. Práce s textem (tabulka před a po)
4. Kmeny a kořeny
5. Projekt (zadání a práce na projektu)
6. Projekt (prezentace a vzájemné hodnocení)
7. Skupinová práce – rotace
8. Pracovní list / třístupňový test – vzájemná oprava

Takže, co tu máme? Nula výkladu, žádný referát, žádné diktování do sešitu a už vůbec žádná powerpointová prezentace. Za tři měsíce učitel použije něco málo přes třicet metod. Pokud k nim přičteme různé menší metody, které jsem neuváděl (úvody hodin, relaxační metody v průběhu práce, různé způsoby reflexe hodin, různé způsoby prezentace práce žáků a hlavně různé metody sebehodnocení a vzájemného hodnocení), vyskočí jejich počet na číslo kolem 50 metod za tři měsíce. Je to snad nějaký zázrak? Samozřejmě záleží na učivu, na třídě, na cíli učitele… Já jsem navíc v soupisu vynechal metody, charakteristické pro různé předměty (například úkoly pro práci s mapou, elektrickým obvodem nebo mikroskopem – a mnoho dalších). Tedy učitel má mít pestrou paletu činností a úkolů pro žáky a není důvod ji nevyužít.

A také: učitel by měl reagovat na práci v konkrétní třídě a zařazením metod reagovat na rezervy žáků.  Kdybych chtěl například v nějaké konkrétní třídě posílit práci s textem, přidal bych metodu „Čtenářský dopis“ nebo „Studijní průvodce“, kdybych chtěl položit důraz na týmovou práci, zařadil bych místo jiné metody ještě „Thing – pair – share“ nebo „Skládankové učení“, pokud bych chtěl rozvinout kompetence k řešení problémů, nasadil bych „Černou skříňku“ nebo „Metodu FPS“ atakdále. Anebo to lze zařadit v další výuce a pak se v hodnocení zaměřit právě na danou dovednost! Všechny zmíněné aktivity hodnotíme procesně, krteriálně a formativně, ne výkonově. Samozřejmě – a uvedl jsem to už několikrát – první stupeň pracuje jinak. Různé způsoby práce je tam třeba upevnit, opakovat, zlepšovat. Tedy klidně metodu zopakuji mnohem dříve. Klidně i v průběhu stejného týdne. Stejně tak: nic není dogma! Pokud se žákům nějaký způsob práce opravdu líbí, zopakuji ho s mírnou modifikací a mírným zvýšením obtížnosti třeba už za 14 dní. Je třeba také zmínit, že některé aktivity nejen že se nedají realizovat dříve, než jednou za tři měsíce: některé lze realizovat pouze jednou za školní rok anebo dokonce poprvé – a zároveň naposled! A to jsou například různé dramatizace, únikové místnosti nebo speciálně zaměřené projekty. Udělají se ve třídě jednou a jsou pryč už navždy. Co na tom? Svoji úlohu sehrály, své cíle splnily a žáci na ně pak dlouho vzpomínají.

Pravda je tedy to, jak to pochopila kolegyně Zdenča Šťastná Pavlačková: „Taky jsem se u toho při čtení knihy zarazila. Spíš mě to ale nakoplo k tomu, rozšířit si obzory a začít si pomaličku sepisovat svoje Portfolio aktivit. Učím AJ na prvním stupni, takže vesměs točím stále dokola věci, které mají děti nejraději. Spíš to beru jako tip k zamyšlení a rozvoji, než jako pevně danou věc“. Přesně tak! Myslel jsem to tak, aby bylo naprosto jasné, že by učitel měl doplnit své portfolio metod a používat je! Ne tak, že jednou za měsíc zařadí skupinovou práci, zbytek je frontálka a hned si začne myslet, že učí kvalitně a moderně. To fakt ne. A dobrý didaktik se právě pozná v tom, že pestrými metodami plní své vzdělávací cíle, realizuje očekávané výstupy a ne že si plní „bobříka pestrosti“.

Marek Adler: „Autor vlastně předpokládá, že učitel využije v roce 50 a více metod. A zřejmě si jejích využití bude i evidovat“.

Líný učitel: Nejprve osobní vzkaz. Co ty jsi vlastně za lektora, Marku, že tě tohle překvapuje? Podle tvých stránek jsi hodně zaměřený na koučování a komunikaci a podobně. Ok, ale když chceš lektorovat a koučovat pedagogy a vést je k nějaké kvalitě, nestačí jen vzít si kravatu a sako. Také bys měl být kvalitním učitelem ty sám. Vím, že věnuješ hodně času a úsilí se nějak dostat do hry na hřišti s názvem „vzdělávání učitelů“. Pár seminářů za sebou máš, taky pár kurzů pro svůj rozvoj. Ale nelez do hry s tím, že budeš nějakým apoštolem hezky zabalené a nabubřele komunikované průměrnosti. Kvalitu lektora nedělá to, že lektorsky vypadá, lektorsky se cítí a přeplní si web pitomostmi jako středoškolák, co se snaží vyšperkovat své první „cévečko“ k prvnímu zaměstnavateli. Za kvalitou lektora stojí především obsah a předávané sdělení. Nepředávej svým potencionálním klientům sám sebe, vymóděného „v roli lektora“. Dávej jim inovace, správné postoje, uč je dovednosti, prohlubuj jejich softskills. Ideální by bylo, kdyby to nebyly „vyčteninky“, ale ve tvé vlastní třídě vyzkoušené a ověřené věci. Ale to by ses pak nesměl tak divit, že učitel používá pár desítek metod.

A k věci – autor nepředpokládá, že „učitel využije v roce 50 a více metod“. Mýlíš se, Marku.  Autor předpokládá, že v roce využije minimálně dvojnásobek! Pokud je to pro tebe nepředstavitelné, prostě se sebevzdělávej dál. A ta sarkastická „evidence metod“? Samozřejmě, říká se tomu „předmětové portfolio“. Vždy je dobré udělat si pár poznámek k tematickému plánu, schovat si produkty práce žáků, zaznamenat si rezervy a nápady na zlepšení k realizované metodě. Snad vám o sebereflexi v tom kurzu „Koučovací dovednosti“ také něco říkali.

Marek Adler: „Z knihy není poznat, jaké konkrétní cíle autor chce v jednotlivých hodinách, blocích naplňovat. Zda vůbec chce. Vnímám kritiku toho, že někdo jde učit Přemyslovce, chápu ji, souhlasím, ale v knize nevidím jasnou nabídku alternativy“.

Líný učitel: Nu, Marku, ty alternativy jsou právě třeba těch „50 metod“, co tě tak uvedly v úžas. Ta alternativa je (máš to na stejné stránce v knize): učit Velké téma. A to je tam jasně popsáno. Třeba slovy: „Jestliže pedagog chce – a to by měl – prezentovat tento kontinent v celistvém pohledu, musí při vzdělávacích aktivitách využít i jiné obory: biologii, ekologii, historii, antropologii, sociologii a mnohé další. Představuje kulturní i přírodní artefakty, primární prameny, buduje pohled na tento kontinent jako ojedinělou a exkluzivní cestu svých žáků“. A ty „vzdělávací aktivity“ jsou právě ty četné metody. Fakt nevím, jak to lépe vysvětlit – mám ti to nějak nakreslit? Je zajímavé, že zrovna ty nerozumíš těm nejzákladnějším věcem. Jen pro tebe: ty „konkrétní cíle“ nejsou učivo a osnovy, ale očekávané výstupy a rozvoj dovedností a softskills, kompetencí. Tak, jak to stojí v RVP, a k tomu se právě výborně hodí kvalitní, tedy pestrá didaktika.

Další „otázky“ se týkaly práce s rodiči při distanční výuce. Marek Adler: „Mně vadí ta manipulace, že vůbec text začíná zmínkou o aroganci, jako by to byla norma. A přijde mi, že učitel je stavěn do role (placeného) služebníka“.

Líný učitel: Marku, když nějakému názoru nasadíš nálepku manipulace, je to hodně laciné a povrchní. Mně vadí ta manipulace, že shazuješ něčí názor tím, že ho označíš za manipulaci. Zvláště když se ukáže, že to prostě jenom ty nechápeš. A ten klopýtavý argument, že když se něco zmíní, tobě to připadá „jako by to byla norma“… ufff! Nejprve k tomu „placenému služebníkovi“. V téže kapitole uvádím například tohle: „Rodiče jsou důležitými partnery ve vzdělávání a učitel by měl jejich znalosti, zkušenosti a vliv využívat v mnoha rovinách. Řadí se k jeho přirozeným spojencům, mají totožné cíle a jeden může mocně podporovat druhého a pomáhat mu. Ovšem odborníkem na vzdělávání je v této dvojici jen jeden – a tím je učitel. A právě on by měl dát spolupráci s rodičem rámec a vést ji ku prospěchu dítěte i svému.“ To mi nepřipadá jako popis „služebníka“ v tom tvém pojetí. A ta „arogance“? Píšu v knize: „Nejde o prosazování, ale o spolupráci. Arogantní jednání k dobrému vzdělávání nepatří. To se týká nejen vztahu mezi učitelem a žákem, ale i vztahu mezi učitelem nebo školou a rodičem. Je nemravné vymáhat si na rodině nákup tiskárny stejně jako rodiče nějak úkolovat. Rodič není podřízeným učitele, ale učitel by naopak měl rodině poskytovat vzdělávací službu. Rodič za ni platí. Učitelé, rodiče a žáci by měli být spojenci, ne nepřátelé“.

Marku, nevím, jestli to děláš úmyslně, ale raději si to shrneme:

A) Není pravda, že „text začíná zmínkou o aroganci“. Začíná titulkem, kde je slovo spolupráce. A navíc je to až bod 9 ve výčtu zásad, takže tak už vůbec nezačíná celá ta pasáž!

B) Nikde se neuvádí, že by arogance byla „norma“, ani doslovně, ani myšlenkou. To je tvoje podivná a nepodložená interpretace, Marku. Opravdu se ti zdá, že třeba věta „alkohol za volant nepatří“ manipuluje čtenáře tak, že si máme myslet, že pití alkoholu při řízení je „norma“?! Určitě ne. Zamysli se nad svou dovedností chápat text. A tohle opravdu není žádná vědecká četba, tohle bys měl v pohodě myšlenkově dát.

C) Učitel tím, že dává žákovi a rodičovi vzdělávací službu, není ještě „placený služebník“. Stejně jako chirurg, co tě operuje, není tvůj placený služebník. Ale dostáváš službu, to ano. Učitel navíc, na rozdíl od chirurga, spolupracuje s rodičem dlouhodobě. Rodič může požadovat, aby vzdělávání jeho dítěte ze strany učitele bylo co nejkvalitnější! Učitel by měl ale vést rodiče k poznání, co to vlastně kvalitní vzdělávání je a že k jeho kvalitě může sám rodič výrazně přispět. Je nutné si uvědomit (jak také píšu), že při tom všem jsou partneři! Vztah nadřízený / podřízený není v edukaci vhodný a efektivní v žádné podobě.

Marek Adler: „Zrovna zmínky o spolupráci s rodiči mi přišly nekonzistentní, respektive nedokážu se ztotožnit s tím, že učitel je dodavatelem služby a nemá po rodiči nic požadovat. Za mne to tak v knize vyznívá. Kde je pak prostor pro spolupráci?“

 Líný učitel: Kde píšu, že „učitel nemá po rodiči nic požadovat“? Nikde. Zase jen tvoje stavění věci na hlavu, Marku. Ještě jednou si přečti větu, kde uvádím, že učitel „by měl dát spolupráci s rodičem rámec“. Tedy volit všechny možné způsoby spolupráce, které by měly být ještě mnohem pestřejší, než jsou učiteli běžně využívány. K dalšímu studiu doporučuji knihu „Učitel a rodič: spolupráce, třídní schůzka, rozhovor“. Tam je vše podáno podrobněji a s mnoha příklady. Je divné, že po přečtení kapitoly, která je primárně o spolupráci s rodiči (!) se ptáš, „kde je pak prostor pro spolupráci?“

Námitku (nebo možná nejapný vtípek?) měl Marek i k uvedeným pramenům. Marek Adler: „Pozor, zařadil jednu slovenskou aktuální knihu 😉“

Líný učitel: Ne, Marku. Zařadil jsem třináct knih, z toho dvě „slovenské aktuální“. Malá kontrolní otázka pro tebe – když do svého výčtu zařadíš jednu slovenskou knihu („Umenie byť učitelom“) jejíž autory jsou Zuzana Berová a Peter Bero), jak můžeš vynechat druhou, kde je také uveden jako autor Peter Bero? Byla v seznamu hned nad ní! Co si pak má člověk pomyslet o tvé inteligenci?

Takže doufám, že je nyní už jasněji. Marku, snad ani nemusím psát, že bys nebyl dobrým lektorem a „kaučem“, kdybys nedokázal chápat jednoduchý psaný text a úmyslně kladl zkreslující a manipulující „otázky“. Vždyť máš za sebou workshop Metody efektivní komunikace, který je „zaměřený na techniky aktivního naslouchání a pomáhající rozhovor“. To tě tam nic nenaučili? Jistě nebyl tvůj úmysl dezinterpretovat knihu „Uč jako umělec“ a hledat si v ní – manipulativně 🙂 – terče, ale ono to tak kapku vypadalo. Ale já nedbám, rád jsem ti věci vyjasnil. Hodně úspěchů v novém školním roce!