Čtenářský deník. Zaprděně nebo moderně?
Vedení spolku „Učitelská platforma“ to využívá jako promo a s notnou dávkou hrdosti omílá opakovaně o FB skupině Učitelé+ jako že jde o „největší virtuální sborovnu“ či nějak podobně. Mají na mysli, že skupina má 20,7 tisíc členů, což je asi nejvíc v učitelském šuplíčku. Je to více, než třeba má FB stránka Ivy Kubelkové, ale zase méně, než má kapela Dymytry. V každém případě mi nepřipadá, že je to věc k chlubení. České školství není kvalitní zejména z toho důvodu, že učitelé neučí kvalitně. A je tedy věc logická, že čím více se sejde českých učitelů na hromadu, tím více bude nekvalita převládat. Vždy bude cennější císařská garda než pomocný sbor, byť je mnohem početnější. Učitelé, kteří se snaží o kvalitní výuku ve stylu „Líný učitel“ jsou právě ta garda. To jen tak na okraj, ale pojďme zpět k analýze jednoho případu. Když student poprosí o vyplnění nějakého dalšího zbytečného šetření do diplomky, velké množství na Učitelé+ se hodí, protože mu to vyplní alespoň někdo. Ale horší situace nastává, když někdo v této FB skupině poprosí o radu. Ta „velká sborovna“ ho zaplaví hotovou tsunami nevhodných a hloupých návrhů, mezi kterými se ty dobré ztratí a nebo je nemusí vůbec odlišit.
Píše kolegyně: „Dneska jsem přišla do svých dvou tříd v očekávání, že mi odevzdají první zápis ve čtenářském deníku, na čemž jsme se předem domluvili, všechny informace jsem jim k tomu sdělila, knihy jsme demokraticky vybrali společně. Nedávala jsem jim tam ani klasickou doporučenou literaturu, ale relativně moderní nové knihy pro YA. Nutno teda podotknout, že kolegyně mě varovaly, že to bude tragédie spíš pro mě, no nedala jsem si říct a teď to mám. Áno, mladá, naivní, čtenářák už je dneska pasé, chápu, chybovat je lidské. Ze dvou tříd mi deník v termínu odevzdalo asi 8 žáků, polovina z nich navíc na cáru papíru, psaný evidentně na koleni před hodinou, přestože dohoda zněla, že deník má být v pevné vazbě, v horším případě vezmu i normální sešit. Když jsem pohrozila, že kdo to do konce týdne neodevzdá, tak bude zle, tak samozřejmě stížnosti a otrávený ksichty. Takže já se ptám, co teď? Připadá mi zbytečné trvat na tomhle zadání s dalšími knihami, když je to evidentně jen štve a účel to nesplnilo (sice mě zahřálo, že za mnou přišli dva kluci z devítky a chlubili se, že díky mně přečetli poprvé celou knížku a bavila je, ale bohužel většinově to prostě ztroskotalo). Takže asi takhle; nechci udělat to, že se na to vykašlu úplně, to mi přijde jako střelba do vlastních. Každopádně si říkám, že bych mohla přijít s tím, že to nevyšlo podle představ a že bych teda ráda provedla nějakou alternativu, aby si z toho nevzali, že když se jim něco nechce dělat, tak stačí to odfláknout a projde jim to. Nicméně jsem teda úplně bezradná, jak by ta alternativa mohla vypadat. Nebo myslíte, že bych měla trvat na tom, co jsem zadala původně? Fakt mi to leží v hlavě a upřímně mi přijde, že jsem si tím fakt zavařila „
Líný učitel: Ano, zavařila. A proč? Protože dnes už jsou čtenářské deníky pasé a ony vlastně byly vždycky. Je to doslova formalistická pitomost, která vedla k naprosté nechuti takto zpracované knihy číst. Jak to, že sami učitelé, kteří tenkrát ve věku žáků přepisovali tyhle blbosti jeden od druhého a skřípali při tom zuby, na to zapomněli a v roli učitelů to chtějí? Kdy tenhle koloběh hlouposti skončí? Jenomže tohle nyní kolegyni nepomůže. Jak jí radili kolegové ve skupině Učitelé+, kde ono plus znamená kvantitu, ale ne kvalitu? Pojďme s podívat na časté varianty.
Učitelé+: Kdo neodevzdá dala bych 5 za pracovní kompetence./ Jinak mají smůlu a mají za 5 a vědí to moc dobře! / Kdo neodevzdá, za pět./ Zadání nesplněno, za pět. Nevidím v tom problém./ Kdo zapomene opakovaně úkol, má bohužel za 5. Jak by k tomu přišli ti, co odevzdali? / Když odevzdal prázdný nebo odfláklý, byla 5. atd.
Líný učitel: Nebudu nyní stavět věc na tom, že není možná dát pětku za to, co neexistuje. Zde učitelé viditelně používají známku jako ukázku moci a pomstychtivě trestají žáky jako odvetu. Když žák něco neudělá, tedy nesplní úkol učitele, není možné to hodnotit didakticky, tedy známkou! Na místě je řešit to výchovným opatřením. Ale zejména zjistit, co se vlastně stalo a proč. Znát důvody. Kvalitní učitel špatné známky nedává, protože nemají žádný přínos a nic neřeší – právě jen kromě té pomsty. Tohle jsou učitelé, kteří si nevěří, neumějí žáky motivovat a podobně jako dozorci nucených prací využívají hrozby, strach a obavy. Ano, tyrani se musí poslouchat, jinak přijde trest!
Učitelé+: Dávám ČD vysokou váhu. Může zahýbat průměrem,/ Já osobně četbu a čtenářské deníky hodnotím známkou s vysokou vahou.
Líný učitel: Jedna z největších pedagogických hloupostí jsou váhy. A zde je ona hloupost povýšena na druhou, protože Čtenářský deník u této kolegyně má „vysokou váhu“. Proč? Proč má tak formální a byrokratický úkon vysokou váhu, co je na něm tak důležitého? Jakou má spojitost se čtením s porozuměním, s pozitivním postojem k četbě? Žádnou. To, že druhá učitelka přiznává, že dává známky na základě průměru, je přiznáním k nezvládnuté dovodnosti hodnotit žáky, jak je ostatně očividné. Ostatně, až jednou budu ve školství, kde se nebude hloupě průměrovat, bohužel to určitě nebude v České republice, ale někde na kometě.
Učitelé+: Neodevzdali – nesplnili úkol,takže 5. Až odevzdají, je možný výmaz 5. Jinak z deníku zkouším i ústně – odevzdají ho, a namátkou zkouším ústně z rozboru některého díla – ověřím si tak, že knihu skutečně četli.
Líný učitel: Tato učitelka má žáky za bandu podvodníků, takže je nutné vše ověřit a knihu pořádně přezkoušet. Aneb: jak úplně zabít chuť číst. Nejen, že nemůžeš číst, co chceš, ale to, co číst musíš, bude učitelka přezkušovat. Takže, milý žáku, nečteš příběh, čteš učivo, které bude v testu. Enjoy!
Učitelé+: Když jsme neudělali úkol obratem z toho byla písemka. Příště už všichni úkol měli. Prostě bych řekla tak si napíšeme písemku./ Dělám to podobně. Úkoly nedávám často, ale jakmile ho nemá alespoň 75 % přítomných, píšeme/
Líný učitel: Další banda pomstychtivých učitelů. Jak nebude po mém, odveta! Písemka se zde stává trestem, postrachem. Dokonce kolektivním trestem! Porovnejte to s učiteli, kteří dokáží vytvořit takové písemky, které žáci vítají a baví je jejich řešení. Ty by ovšem jako obávaný trest sloužit nemohly 🙂 Takže tu máme hned úměru: nekvalitní učitel píše hnusné písemky za trest, protože z nich padají špatné známky, zatímco kvalitní učitel vytváří zajímavé a zábavné písemky, ze kterých padají dobré známky, takže by trestem ani být nemohly.
Učitelé+: Děti si nesmí zvykat, že nebudou číst, na četbě je postavena celá ústní maturita z češtiny. Příště bych na četbě trvala a opět nějakým způsobem vyzkoušela.
Líný učitel: Děti takovýchto učitelů si nesmí zvykat, že neposlechnou učitele na slovo! Na četbě je prý postavena celá ústní maturita z češtiny. Jak to, že tyhle učitele nenapadne, že právě to je důvod žáky k četbě přivést a motivovat? Udělat ze žáka čtenáře je ovšem věc postoje, osobnostního rozvoje a ne obavy z represí! Jak to, že tyhle učitele napadne jenom trestat žáky, co nepíší nějaký přiblblý Čtenářský deník, který od četby odpuzuje? To je úplná Hlava XXII!
Učitelé+: Ono je to, jak už někdo zmiňuje výše, i o učení té odpovědnosti. V zaměstnání tohle taky nikdo pardonovat nebude. / Já osobně bych tu 5 dala a vyžadovala bych to i u svých dětí. A právě kvůli učení odpovědnosti. Jak jinak ji děti naučit?
Líný učitel: Velmi oblíbený a velmi hloupý argument, protože je chápán pomýleně. Zaměstnání. Odpovědnost. Někteří učitelé si hrají na nějaké šéfy firem a hned by nějraději žákům dávali padáka. Jenomže škola NENÍ firma v době raného kapitalismu. Učitel má žáky učit, ne je trestat jako v Kolbence za první republiky. Víte, co opravdu dělají dobří zaměstnavatelé? Úkolují pracovníky individuálně a zadávají jim smysluplné pracovní úlohy. A odpovědnost neznamená bezmyšlenkovitě plnit rozkazy učitele, ale úplný opak: mít odpovědnost za úkoly a řešení, které jsem sám zvolil a tedy převzal opravdovou odpovědnost!
Učitelé+: Kdo neodevzda, za 5. Prostě postih. Taky určitě doporučuju projet si náhodně věty z ČD přes google. Nestačila jsem se během prvního pololetí divit.
Líný učitel: Další učitelka, která své žáky neučí, ale bojuje s nimi. Postih. Další postih. A místo vzdělávání je tu hned smutná groteska. Mimochodem, pokud žák dostane formalistický a hloupý úkol, je rozumným řešením ztrácet s ním co nejméně času. Já se žákům nedivím, že dávají učitelce takovou zpětnou vazbu o úkolech, jejichž smysl je pochybný. Přeji hezké večery s Googlem. Může snad takové „pedagogy“ něco více inspirovat, než nachytat vlastní žáky u podvodu?
Co má naše kolegyně dělat? Tentokrát vyberu ty odpovědi, které trefily hřebiček do hlavičky a se kterými souhlasí i Líný učitel. A dobré příklady a rady i jmenovitě:
Petr Kadlec: Jestli máte vztahy v pořádku, zkuste si s nimi neformálně, v klidu, s respektem k jejich pohledu promluvit. Ať vám řeknou, proč se na to vykašlali, ať vám oni poradí, co by dělali na vašem místě.
Jaroslav Mihal Jr: Neměli by se žáci zvlášť na vyšších stupních učit starat se o sebe, svůj život a své učení? Mám občas z učitelů pocit, že jim zbytečně i my sami podsouváme srovnání s ostatními. Přece jako žák mám zájem o svůj rozvoj.
Papája Votruba: Žáci už dělali pozvánku na událost, co se odehrávala v knize, vyráběli reklamu na knihu, teď mají za úkol přečíst biografii a vytvořit životopis atd. Do toho zadávám otázky ze čtenářských dílen, kdy se snažím o to, aby se naučili jasně a přesně knihu hodnotit.
Pavlína Havelková: Já si vytvořila sadu čtenářských karet, klasický čtenářský deník uz nikdy. Ale jedeme postupně od šesté třídy, děti se to učí, každá karta je originál, velká většina má ráda zápis z knihy v podobě myšlenkové mapy. Za pololetí pět zápisů, jedna kulturní akce, jedna kniha mimo seznam, tři z doporučeného seznamu, v nižších ročnících hlavně žánrově.
Věra Panáčková: Místo čtenářského deníku mám kulturní deník, 5 zápisů za pololetí, z toho minimálně 1 kniha (jakákoliv). Ostatní může být vlastní tvorba (básničky, komiksy), recenze na film, koncert, ale beru i zprávy z výletu s rodinou.
Sofia Hladíková: Obecně, pokud děti nečtou, je první úkol naučit děti vůbec číst. Zpočátku rezignujte na kvalitu díla, klidně Poseroutky, komiksy…prostě, aby četly.
Hanka Petrová: Přešla jsem na čtenářské listy. Na každou knihu jiná metoda, mohou si vybírat, ti mladší mají na výběr z více metod a nepoužijí vše, starší už mají stanoveno.
Soňa Pyšňaková Břízová: Poprve jsem letos zkusila alternativni zapisy ct.deniku: Komiks, symboly, cisla, mapy vztahu, srovnani studenta a jedne z postav pomoci Vennova diagramu, plakat, letacek. Kazdy mi pak do Teamsu svou praci nasdilel.
Petr Malecha: Jedna kniha měsíčně je nesmysl. Už nejsme na počátku 20. století, kdy se jednalo o jednu z málo zábav lidstva. Dnes je svět přehlcený možnostmi a knížky jsou jen malým výsekem. Často je nahrazuje čtení článků, komentářů pod videobsahem, statusů, příspěvků atd… Musíte na to koukat prismatem dnešní doby. Nezůstávejte v minulosti, tak jako mnoho češtinářských kolegyň/kolegů…. Čtenářský deník s charakteristikou postav, dějem a podobnými nesmysly je již dnes absolutně mimo. Znám mnoho dospělých čtenářů, ale takovéto záznamy si nevede nikdo. Proč by to měli dělat žáci? vás baví po sté psát, že hlavní hrdina je odvážný a padouch je zlý? Mnoho dětí to i přímo odrazuje od čtení. Rádi si něco přečtou, ale psaní nesmyslů je nebaví – nedivím se. Máte však minimálně dvě možnosti. Tu první doporučuji já – recenze. Všichni dnes rádi hodnotí filmy na CSFD, knihy na CBDB nebo Databázi knih. Využijte toho a nechte děti hodnotit, psát recenze a komentovat své práce. Třeba na Padlet. Nebo si o knihách povídejte v rámci komunikační výchovy. To je ale dobré číst podobné tituly. Rozebírejte motivace, kontext, aktualizaci, atd. Hlavně ale nic nelámejte přes koleno, když čtu některé příspěvky o trvání na nesmyslném zadání i přes zjevný odpor dětí, dělá se mi špatně. A nebyl by to český učitel, aby hned nevyhrožoval pětkou a nezáleží na tom jak nesmyslný úkol zadal. Takhle byste akorát dětem tu četbu znechutila, tak jako to vidím u tolika mých vrstevníků. Neopakujme chyby minulosti, prosím…
Líný učitel: Výborně, kolegové!