Česká školní inspekce neví, co dělá. Naše školství potřebuje, aby se vzpamatovala.

Když se podíváte na dokumenty České školní inspekce, jakoby je psal ten nejlepší z pedagogů, kterému hoří srdce pro kvalitní edukaci a inspiruje se skvělou alternativou. Jenomže když se pak zaměříte na činnost konkrétních inspektorů, je to úplně jiné kafe. Vyčichlé a nechutné. V inspekčních zprávách jsou pitomosti typu „výklad učitele poskytoval dostatečný prostor pro komunikaci žáků„. Nebo ve škole, kde na hospitace nechodí ani ředitel, popisoval inspektor: „Učitelé se často navštěvují v hodinách, dávají si zpětnou vazbu a realizuje se zde mentoring na vysoké úrovni“. Přitom nikdo neměl nikoho v hodině celé roky! Jak si to nechali nakukat? Na dalších školách inspektoří neoprávněně a neodůvodněně zasahují do Školních vzdělávacích programů, aniž by k tomu měli oprávnění nebo aniž by jejich požadavky měly jakékoliv opodstatnění v nějakém dokumentu. Prostě to inspektor řekl, tak to tak bude. A nejeden ředitel raději sklapne kufr a dělá to, co „vrchnost“ chce. Jenomže co je ČŠI za vrchnost? Na dalších školách zase inspektoři nutí učitele, aby jejich závěrečná známka odpovídala aritmetickému průměru, kdyby si totiž „rodiče stěžovali“. Taková zhůvěřilost! Obecně se učitelé inspektorů bojí a jen málo z nich si myslí, že by ČŠI zkvalitňovala jejich práci. Spíše, když mám seminář, se učitelé ptají: „no a co když přijde inspektor?“ Inspektoři jsou v jejich myslích brzdy kvalitní výuky. Je to problém. Představte si situaci, že školní inspektor vidí hodinu:

A) kde žáci pracují na stanovištích, každá skupina dělá něco jiného, ale chybí zápis v sešitě (ty mají mimochodem jen charakter pracovník poznámek a náčrtů), chybí téma vyučovací hodiny na tabuli, chybí zadání domácího úkolu, ve třídě panuje pracovní ruch a žáci volně chodí k jiné skupině podívat se, jak tam oni řeší zadání. Na konci hodiny se učitel ptá žáků, jak je to bavilo.

B) kde učitel vykládá látku se skvěle zpracovanou prezentací, třídou se nese jeho zvučný hlas a má 100% pozornost celé třídy, žáci mají vzorný zápis v sešitě, ten je učitelem často kontrolován a parafován, na jeho otázky se žáci hlásí a vzorně a správně odpovídají, po předání látky následuje fixační část, žáci se opět hlásí v řízené diskuzi a učitel přesně před zazvoněním zadá domácí úkol na procvičení.

Tak schválně, zkuste odhadnout: která hodina bude inspektorem pochválena? Hodina A) s kvalitní diaktikou nebo hodina B) což je moje představa vzdělávacího pekla? Inspektoři jsou mnohdy bývalí ředitelé nebo zástupci, ale že by to byly nějaké didaktické hvězdy? To ani omylem. Je příliš často vidět, že je obtížné je přeučit nebo dokonce motivovat, aby zvnitřnili myšlenky moderního a kvalitního vzdělávání.

Poslala mi kolegyně tuto zkušenost s inspektorem a píše: „chci se s Vámi podělit o příhodu, která se mi stala v pátek při hodinách tělocviku, do kterých zavítal školní inspektor. Práci učitelky doslova miluji a když mi paní ředitelka před několika lety nabídla i tělocvik, brala jsem to jako výzvu. Počáteční hodiny však byly katastrofální a odpovídaly informacím, které jsem měla od učitele, který učil tělocvik přede mnou. Žákyně se nechtěly hýbat a tvrdily, že tělocvik nesnáší, a proto si vybraly uměleckou a ne „sportovní“ školu. Vše jsem si vyslechla a další hodinu přišla s programem „Sami sobě trenérem“ který jsem již delší dobu nosila v hlavě. Z výstupů ŠVP jsem sestavila listinu možných sportů, aktivit a přidala i kolonku netradičních sportů, sepsala postup a možnosti průběhu hodin a vytvořila koncept hodnocení, ve kterém nechybělo ani sebehodnocení, hodnocení spolužáky a učitelem. Na začátku celého konceptu jsme si společně s žákyněmi řekly, jak budou probíhat jednotlivé fáze výuky a začaly společně plánovat. Ty žákyně, které tělocvik nezajímal, se začaly postupně zapojovat, přišly se zajímavými nápady a jejich hodiny pak většinou patřily k nejvydařenějším. Jak tedy probíhají? V hodinách si žákyně můžou vybrat sportovní aktivitu, která je jim nejbližší a ve dvojicích, nebo trojicích si připravit hodinu tělocviku, která by bavila je i jejich spolužačky. Na konci hodiny si zhodnotí samy, jak se jim povedla a pak dostanou doporučení od svých spolužaček, které je postavené na vytváření podnětů do dalších hodin. Dnes v hodinách nemám žákyni, která by necvičila, nebo nadávala na tělocvik. S dívkami, kterým na začátku nějaká aktivita nešla, jsem individuálně trénovala a dělám to i dnes. Pro žákyně organizuji další aktivity a zvu do hodin i odborníky, a také s nimi cvičím, hraji a závodím. Nedělám to každou hodinu a taky ne všechny hodiny organizují žáci, ale snažím se vytvořit pohodovou atmosféru a zájem o sport. Když si při některé z aktivit všimnu, že žákyni jde, hned ji doporučím, aby to zkusila v mimoškolním kroužku. Dívky a tento rok už ji chlapci díky tomuto způsobu výuky v hodinách cvičí, dále pak dokážou lépe komunikovat se spolužáky, vysvětlit pravidla, prosadit se ve skupině a zhodnotit výkony svoje i kamarádů.  Nejen, že se o mnoho procent zlepšila pohybová aktivita žáků, ale i sociální interakce. Já jsem si až do okamžiku, než přišel v pátek na čtyři vyučovací hodiny inspektor myslela, že jsem svůj úkol jako učitelka splnila a rozhýbala nenásilným způsobem naše žáky. Inspektor to však viděl zcela jinak. Při závěrečném hodnocení mi vůbec nedal slovo, a i když několikrát zdůraznil, jak skvělá atmosféra panuje a s jakým nasazením žáci cvičí a hodnotí svoje výkony, tak můj podíl na výuce byl nulový. Neměl podle tabulky co zhodnotit. Hodiny příprav a vysvětlování, zdokonalování jednotlivých fází výuky byly ty tam. Ale nejhorší bylo, že když jsem se mu snažila celý systém vysvětlit, tak mě přerušil a řekl, že to byl jen dohled a ten bych nemusela mít ani zaplacený, rozloučil se a odešel. To, že jsem žákům v průběhu hodiny radila a pomáhala, předtím plánovala, vůbec nechtěl slyšet. Pro mě to byl neskutečný zážitek. Asi jeden z nejhorších, který jsem v poslední době měla. Pane Čapku, mám ráda Vaše knihy, přednášky a výukové metody, které žáky někam posunou.  Pokud se ale s nimi nesžijí inspektoři, kteří výkony učitelů hodnotí, tak se v naší zemi v oblasti školství změní jen to, že budou nadšení a angažovaní lidé ze školství odcházet. Věřím, že se Vám podaří některé z nich oslovit a předem za to děkuji“.

Přesně tak, pokud chceme zkvalitnit naše školství, musíme zkvalitnit naše inspektory. Ale to by mělo dělat především jejich vlastní vedení. Buď ty krásné dokumenty, které vymýšlejí, jsou jen kamufláž nebo neumějí zabezpečit, aby je přenesli ke svým vlastním pracovníkům do terénu. Co je horší? Pro učitele, kteří se bojí ČŠI mám radu: nebojte se. Tihle dámy a pánové se stejně hrabou jen v papírech v ředitelně a vy je celé roky nespatříte. Kvůli nim ve školách nejste. Nejsou důležité jejich zprávy, které nikdo nečte. Důležití jsou žáci, které máme ve třídách, Ti nám dělají promo jako dobrým nebo špatným učitelům. Od nich dostáváme tu jedinou relevantní zpětnou vazbu. Tím, jak se do našich hodin těší, jak o nich vypravují doma a jakou reflexi našim hodinám poskytují. Naše kolegyně dosáhla v tělesné výchově jednoho z učitelských vrcholů: dovedla třídu ke vzdělávací autonomii. Tak, jak to umí jen ti nejlepší z pedagogů, dokázala, že se změnil postoj žákyň k předmětu z negativního na pozitivní! A její výuka vede k rozvoji pestrých dovedností, nejen sportovních. Inspektor, místo aby uznale smeknul klobouček, se jen ztrapnil svou nekompetentností. On nemá co napsat do tabulky do svých papírů? Tak ať si ty papíry… pošle na to jejich ředitelství, ať se tam nad nimi zamyslí! A nad pověstí, kterou ČŠI u učitelů má, také.