České školství: bilance roku 2021

Bilance roku 2021

Na konci roku starého a začátku roku nového jsme jako učitelé zasypáni množstvím sentimentálních a mírně patetických textů. Například „učitelé jsou opomíjení hrdinové pandemie“ a podobně. Ano, mnozí učitelé odvedli hrdnské, kvalitní výkony – ale jiní zase zbabělé a mizerné. Stejně tak, jako mnohé další profese. Pojďme se podívat na předešlý kalendářní rok, ovšem přesně tak, jak by mělo hodnocení vypadat – tedy vyváženě.

Učitelé

Plus: Nikdo nepopírá, že se mnozí „učitelé rychle přizpůsobili a změnili svoji práci“. Opravdu se to v četných případech stalo a tito kolegové si zaslouží uznání. Jak v distanční, tak i v hybridní výuce se četní pedagogové snažili a stále se snaží neopustit zásady kvalitní výuky a představit svým žákům vzdělávání v tom nejlepším světle. Dokázali se soustředit na to důležité a pominout to zbytečné a hlavně – neztratit pro své žáky radost z učení.

Mínus: Mnozí učitelé neumějí učit ani naživo a ve ztížených podmínkách se jejich nedostatky odkryly ještě více. Žádný jejich posun nebo dokonce progres, myšlenkový ani dovednostní, se nekonal. To nejhoší ze školy transformovali do výuky distanční i hybridní: zbytečné, formalistické úkoly, nesmyslné termíny úkolů, všechny žáky učí všechno stejně, k tomu hloupé hodnocení, frontálku na blízko i na dálku, vedení žáků ke drilu a šprtání. Ostuda. Místo aby v září ukázali, proč je fajn chodit do školy, opět a opět potvrdili žákům, proč je to ve škole taková otrava.

Rodiče 

Plus: Rodiče se mnohem více dívali učitelům pod ruku a mnozí byli příjemně překvapení, dokonce ohromeni usilím učitelů poradit si i v nesnadných podmínkách. Zjistili, jak je vzdělávání náročné a jak vzácný úkaz je kvalitní učitel – což je důvod o to více si ho vážit. velký počet učitelů a škol ukázal svou kvalitu, stoupl v ceně a učitelé dostali od rodičů i větší díl podpory.

Mínus: Mnozí rodiče byli zklamáni nejen z průběhu distanční výuky, ale zejména z toho, jak se promarnila energie a motivace žáků při jejich návratu v září do školních tříd. Jakoby se učitelé za svůj rok mimo školu nic nenaučili, jakoby to množství učitelských webinářů nenašlo adresáta a v mnoha školách zavládla stejná vzdělávací bída bez progresu a naděje jako předtím, ba se věci ještě zhoršily. Rodiče jsou někdy až frustrováni, jak špatný je stav a jak málo s tím mohou dělat.

MŠMT

Plus: Klady se na činnosti ministerstva hledají těžko, možná lze za klad třeba považovat signály, že stávající podoba maturity není trvalá a bude se měnit – snad k lepšímu. Je možné, že bude MŠMT více transparentní? Hmmm…

Mínus: Ze všech přešlapů mi asi nejsilněji naskočí zpackaná malá revize RVP, která přišla tak, jak jsme si už bohužel od MŠMT za ty roky zvykli: bez ověření, bez komunikace se školami, bez koncepce. Přepadovka. A přitom to je nedodělek, myšlenkový zmetek, hloupý počin.

Stategie 2030+

Plus: Strategie 2030+ se v roce 2021 hodně promovala a jsou v ní nepochybně i pozitivní myšlenky. Dvě pro mě nejvýraznější: 1) vícenásobně zmíněný negativní vliv víceletých gymnázií na celé naše vzdělávání a proklamovaná snaha s tím něco dělat, 2) odhodlání zkvalitnit učňovské školství.  Uvidíme, jak se podaří chvályhodné myšlenky uvést do praxe.

Mínus: Strategie ale přináší i nášlapné miny, které by vrátily naše školství o roky nazpátek. Jsou to například  „uzlové body“ ve 3., 5., 7. a 9. třídě, přičemž ve 3. a 7. ročníku mají být budou závazné výstupy z českého jazyka a literatury, matematiky a cizího jazyka. Což v našem mizerném školstí nepochybně povede ke zvýšenému testování a výkonovému tlaku, zejména ze strany nekvalitních učitelů. Úplně mimo mísu je zavedení něčeho, čemu se tu říká „vzorové, centrálně vypracované školní vzdělávací programy“. Kdo jmenovitě tohle vřadil do strategie 2030+, je pro mě hlupák nebo přímo záškodník kvalitního vzdělávání. Unifikované, úředníky zpracované ŠVP. Tento nesmyslný koncept zamaskovaných osnov povede ještě k většímu formalismu a dalším negativním důsledkům, na které je už dnes smutno pomyslet. Víte, kdo bude mít ty centrální ŠVP? Školy, které „nebudou mít kapacity vytvářet vlastní ŠVP„. Napadlo mě, co to znamená? Buď jsou to školy, které nemají kapacity intelektuální a dovednostní (překlad: vedení školy a učitelé jsou hloupí a nekompetentní) nebo na to nemají kapacity časové, neboť mají jiné priority (překlad: kašlou na to zvysoka). Obecně jsem spíše pesimista v tom, co se bude realizovat nejdřív a s nějvětším halasem (testování, revize RVP) a co vyšumí (VG).

Pedagogika  

Plus: I když to mnohého učitele už možná i otravuje, za největší klad považuji masivní podporu formativního hodnocení, která se valí z mnoha stran, od dalšího vzdělávání učitelů až po texty v pedagogicky zaměřených médiích. Bohužel, hrozí situace, že když se něco moc omílá, vlastně to úplně vytuneluje obsah. Takže sice máme zdánlivě „přeformatizováno“, ale výkonové hodnocení a průměrování známek stále frčí na 95 % českých škol.

Mínus: Různé hloupé texty, které staví základní pedagogické principy na hlavu, se objevují stále. Za nejpitomější považuji současnou propagaci tzv. responzivní výuky, což je v podstatě frontálka a výuka s dominantním učitelem v centru dění, s mizivou aktivitou žáků, zkrátka z mnoha důvodů didaktická mizérie, převlečená za velká slova.

Učebnice

Plus: Objevila se kniha (Občanka pro 6 třídu), která je přelomem ve kvalitě učebnic. Má po všech stranách skvělého, kreativního, poučeného, didakticky výtečného a hlavně skromného autora. Další ročníky budou následovat celkem rychle. Pak se přejde na další předměty. Učebnice obsahuje materiál na podporu kvalitní výuky, rozvíjí osobnost žáka a umožňuje učiteli používat moderní aktivity a metody. Nejde se z ní šprtat, ale naopak: lze s ní zajímavě, zábavně a užitečně pracovat. A navíc – jako jediná na trhu – opravdu reálně plní potřebné očekávané výstupy.

Mínus: Jsem zklamaný z mnoha učebnic, zejména pak z těch, které mají na sobě různé nápisy, jak jsou zpracovány „podle RVP„, ale jde o bohapusté klamání učitelů a úmyslné lhaní ze strany vydavatelství.

Média

Plus: Hodně se mi líbí práce v oblasti pedagogiky od nakladatelství Wolters Kluwer, jmenovitě časopisy „Učitelský měsíčník“ a „Řízení školy“. Jsou v nich zajímavé texty od zajímavých lidí, často i příklady dobré praxe. Inspirativní!

Mínus: Možná to není úplně aktuální věc, ale povšiml jsem si jisté bulvarizace textů o vzdělávání. Když to udělají Blesk nebo Novinky.cz – budiž – ale třeba Eduzín? Titulky jako „Když jsem učil zábavně, žáci si nic moc nepamatovali, říká britský učitel. Jeho kniha mění představy o moderní pedagogice“ nebo „Školy se tu vracejí k frontální výuce… výsledky mají skvělé“ bych čekal spíše na pedagogickém infu. Hloupé, bulvární, pomýlené.

Seriál

Plus: I v letošním roce vznikla pozoruhodná díla, spojená s učitelskou profesí. Zahraniční! Mezi ty nejvýraznější osobně zařadím seriál „Atypical“, který dostal v roce 2021 svou čtvrtou řadu. Autistický hrdina Sam a jeho okolí nám ukázalo – i přes komediální prvky – také hodně z reálné rodičovské a pedagogické práce s podobnými dětmi a otevřelo i méně poučeným dveře do jejich zajímavého světa.

Mínus: Největším zklamáním byl až neuvěřitelně zpackaný seriál „Ochránce“, který proklamoval „zvýšení prestiže učitelské profese“, ale povedl se mu pravý opak. Hrál si na něco, čím nebyl ani omylem a místo současných problému školství jen předvedl bulvarizaci nejznámějších školních kriminálních případů, prezentovaných hloupým a pavlačovým způsobem. Televizní neumětelství, stupidní scénáře, bezútěšné a nesmyslné stavění věcí na hlavu, skandalizace reálných akterů příběhů. Učitelé v seriálu vypadali výhradně jako nekompetentní hňupové, schopní každé křivárny. Ombudsman – jako smutný hrdina – byl od první do poslední minuty na ránu. Někdy za své humpoláctví, jindy za svou hloupost, nedostatek pedagogických kompetencí, patolízalství, kariérismus a nakonec by zasloužil asi i ránu z milosti. Nepříliš chytří mi připadají i ti reální učitelé, co té blamáži přizvukovali a ze seriálu se bůhvíproč radovali.