Bída pedagogických fakult nekončí: akademik v akci!
Můj zřejmě nekonečný seriál o bídě pedagogických fakult (první díl, druhý díl, třetí díl) dostal nečekané pokračování, Vše začalo mailem, který mj. uváděl: „…studuji na doktorské úrovni Pedagogiku na Filozofické fakultě MU. Dotazník, který Vám posílám, jsem tvořila, ověřovala a sestavovala přes rok… Mým cílem je vytvořit prostor k tomu, aby výzkum (pedagogický) byl více zaměřen pro školy a praxi. Prosím tedy o co nejupřímnější a pravdivé odpovědi.“ Chvályhodné, že? Podívejme se na úroveň přemýšlení doktorandky pedagogiky – ano, pravděpodobně té, která bude později na fakultě učit ty, kteří se doopravdy dostanou do škol. Hned na první straně dává najevo svou filozofii tímto tučně vytištěným textem: Pedagogický poznatek chápu jako výzkumné zjištění, inovativní myšlenku, která vzešla z výzkumu realizovaného na pedagogických fakultách, institutech (většinou se jinde nerealizuje). Měl by mít potenciál ovlivnit vyučování, výuku učitele, učení žáků. Tyto věty skládají tolik nesmyslů, za jaké by se nemuseli stydět v Kocourkově. Takže:
- Výzkumné zjištění NENÍ totéž co inovativní myšlenka. Například mnohokrát omílaný výzkum „co dělají žáci ve volném čase“ žádnou inovativní myšlenku nepřinese.
- Kdo může tvrdit, že se výzkum „většinou jinde nerealizuje“ než na „pedagogických fakultách, institutech“? To je opravdu nevědomost, kterou bych čekal možná od prváka, ne od doktorandky. Ale mnohem spíše jde o nešikovnou lež. Existují evropské výzkumy, také výkonové testování, měření klimatu školy, nezávislá šetření i výzkumy realizované třeba ČŠI i jinými a ještě mnoho dalšího – mimo autorkou jmenované instituce. Každá sociometrie, každé pozorování třídy – to je také výzkum! Amos právě rotuje v hrobě a pláče nad úrovní české pedagogiky.
- Proč by měl mít výzkum „potenciál ovlivnit vyučování, výuku učitele, učení žáků“? Existuje mnoho výzkumů, které mají cíle naprosto jiné. Například šetření bezpečného prostředí školy. Nebo dotazník pro rodiče o třídních schůzkách.
- A neodpustím si na závěr: právě ty výzkumy, které obsahují nějaký pokus o přímé ovlivnění výuky, jsou u nás velmi často z vědeckých sborníků a odborných časopisů editory a recenzenty vyřazovány, protože nejsou „vědecké“ ale „praktické“!
A tohle je jen úvod. Neuvěřitelně rozsáhlý a při vyplňování velmi otravný dotazník motá dohromady „poznatky z výzkumů“ a „inovace ve výuce“, jakoby spolu nutně musely souviset a jakoby (viz výše) nutně pocházely z pedagogických fakult. Je to naprosto mylný a ignorantský konstrukt, který prosakuje celým mnohastránkovým elektronickým dotazníkem. Ukázka postupného sledu výroků (vždy mají škálu na vyjádření souhlas – nesouhlas) :
- Slýchám od svých kolegů o nových poznatcích z výzkumů.
- Vím, kde se dozvím o relevantních výzkumech, které mi pomohou zlepšit výuku.
- Opatrně poznatek zavádím do výuky (po malých dávkách), aby změna byla plynulá.
Nesmíte ale zapomenout na ten základní fakt, že podle autorky poznatek je totéž co inovace a ty pocházejí prakticky JENOM z výzkumu pedagogických fakult a institutů neboť „většinou se jinde nerealizuje“! Autorka vůbec nepomýšlí na to, že inovace může pocházet z jiných zdrojů anebo že učitel vůbec nepoužívá fakulty jako zdroj poznatků, protože poznal, že z nich nikdy žádné užitečné informace (natož praktické) nedostane. Nyní už pláče a rotuje i Pestalozzi. A tento falešný svět doktorandky je neustále posilován na desítkách dalších otázek: 
- Experimentuji s novými poznatky z výzkumů ve své výuce.
- Neakceptuji nové poznatky z výzkumu ani přesto, že je přijali jiní učitelé.
- Hledám nové poznatky, abych neustále svou výuku inovoval/a.
- Dělám vše pro to, aby mi neunikly novinky z pedagogických výzkumů.
I když výroky znějí jasně, jde o myšlenkový podfuk: nikdy není zřejmé, jestli jsou dané pojmy „inovace“ nebo „poznatky“ těmi z běžné vědy a oborů, nebo těmi podle myšlení autorky: z pedagogických fakult. Vše ale nasvědčuje tomu, že to nejsou otázky na výzkumy z vědy, ale právě jen stále na ty poznatky alias inovace z peďáku a jakýchsi institutů (nejspíš myšlen Institut výzkumu školního vzdělávání v Brně)! Autorka se tedy v podstatě neptá, jen sugestivně vytváří neexistující konstrukt. To je záměrné matení respondenta. Autorce vůbec nedošlo, že nejvíce v praxi použitelných poznatků vzniká akčním výzkumem – tedy zkoumáním, jehož závěry jsou ihned využité ve třídě! A z logiky věci tedy jasně vyplývá, že je vše úplně naopak: mohou jej realizovat učitelé, školní psychologové nebo třeba školní inspektoři v terénu, ale v žádném případě pedagogické fakulty nebo instituce! Protože ty v reálné škole nejsou! A jejich sborníky a monografie 99% učitelů nečte – právě proto, že nepřinášejí žádný přínos pro výuku.
Ale autorka jede na své vlně a dostává se až do jakési scifi poznatkové extáze výroky jako:
Inovování výuky na základě poznatků z výzkumu je otázkou celého kolektivu, školy. Rozhodujeme se s kolegy hromadně, zdali aplikujeme nový poznatek z výzkumu do výuky.
Dovede si tohle někdo představit ve sborovně, plné živých reálných učitelů? A pravým akademickým orgasmem úkolu „vyberte jednu variantu pohledu na věc, která je Vám nejbližší“ je toto:
Myslím si, že teoretické poznatky jsou důležitější než ty praktické. Často teoretické poznatky ve své práci využívám (jsou inspirací mé práce). Přestože se pohybuji v praxi, jsou mi teoretické texty velmi blízké a rád/a hledám nové myšlenky. Praktické (to školní) poznání je všední, může ho generovat přece každý. Každý chodil do školy, takže může nějaké ty praktické poznatky vykonstruovat, a to i když neučí. Teorie je pro praxi nezbytná, bez ní nelze učit. Tak zhruba cítím, že teoretické, akademické vědění je hodnotnější než praktické.
Ano, správně jste nalezli v těch větách rozpor, kdy autorka sebe samu popírá a jedna věta je opozitem té následné. Také je poměrně veselé, že někdo, kdo je zastáncem „teoretických poznatků“ nyní vyjadřuje svůj názor tak, že „zhruba cítí“! Dřív než si budete klepat na čelo, vězte, že odstavec prezentuje normální pohled akademiků – tedy až na to, že se „pohybují v praxi“. I když, oni se v ní sice nepohybují, ale připadá jim, že se pohybují: mají přece vysokoškolské přednášky! A toto prostředí plodí doktorandky, které vedeni těmi nejlepšími úmysly (bez ironie) vyrábějí „rovnák na ohejbák“ (ironie jako prase).
A to jsem probral jen věci, které se týkají o největších nesmyslech celé koncepce, vůbec se nebavím o výzkumnických chybách, to by bylo také na dlouho. Je to jasné GIGO (garbage in, garbage out): dotazník je zamořený chybami a nemůže přinést žádné relevantní výsledky. Proboha, kde tihle lidé z Univerzity žijí? Co si asi myslí o školách? Že tam pracují blbci? Podle tohoto dotazníku může být pravda právě opačná…
UPDATE:
Autorka se vyjádřila k mému hodnocení nástroje, bohužel spíše navršila další povážlivé bludy:
Na mou námitku, že „výzkumné zjištění NENÍ totéž co inovativní myšlenka“, dovozuje: Složitě vysvětlovat, o co jde při sběru dat nejde, není tam relevantní prostor. Takto se k respondentům co nejvíce přiblížím. Moje poznámka: Ani pod záminkou „zjednodušení“ nelze psát do výzkumného nástroje nepravdy.
Na mou námitku, že nelze psát nesmysly jako že se výzkum „většinou jinde nerealizuje“ než na „pedagogických fakultách, institutech“ autorka vysvětluje: Pokud zvažuji výzkum z pedagogických fakult a ne jiných institucí, tak tomu se říká výzkumná redukce. Pokud bych sledovala všechny produkty výzkumy, můj výzkum by nabýval do neuchopitelných rozměrů. Moje poznámka: Ano, lze redukovat sledované jevy při výzkumu, ale ne na základě nesmyslného a nepravdivého úsudku. Až budu zkoumat kvalitu restaurací, nemusím přece tvrdit, že se nikde jinde nevaří!
Na mou námitku, že každý výzkum nemusí nutně mít „potenciál ovlivnit vyučování, výuku učitele, učení žáků“ autorka odpovídá: Pokud byste si udělal sondu do historie pedagogického výzkumu, zjistil byste, že původní pedagogický výzkum byl realizován především pro ovlivňování školní praxe. Potřebuji zjistit, k čemu je realizován nyní. Moje poznámka: Opět se mi zdá, že obrana spíše stále více ukazuje nekompetentnost autorky. Za prvé: jak může historie prvních výzkumů utvářet pravidlo pro jeden nepovedený dotazník? A hlavně, za druhé: když potřebuji zjistit současný stav, nemohu ono hledané a nepotvrzené už dopředu tvrdit!
Na mou námitku, že u nás jsou praktické výzkumy vyřazovány z vědeckých sborníků, autorka tvrdí: To, co říkáte v zahraniční již dávno neplatí. Moje poznámka: jo, v zahraničí….
Malá perlička: autorka, která se jinak ve své odpovědi zastává akademického světa („stavíte do špatného světla více akademiků, než si myslíte“) a údajně se nebrání diskuzi („ráda vedu disputace, ale o věci podstatné a hluboké“) ukazuje, jak reaguje český akademik – pedagog na oponenturu:
P. S. To, že mi jde o výhradně o odborný diskurz dostatečně dávám najevo tím, že autorku nejmenuji a nikdy jsem ji ani předtím nejmenoval ani jinak neoznačil.