Slovenské turné aneb Z lektorského zápisníku II.

Na začátku prosince jsem odcestoval na dva dny na Slovensko, kde mne čekaly 4 semináře – tři s učiteli a jeden s rodiči. První mě přivítala ZŠ v Pliešovci. Slovenští učitelé mají stejné problémy a neduhy jako učitelé u nás: frontální výuka, používání klasifikace tím nejhorším možným způsobem, nadužívání výkonového hodnocení atakdál, atakpodobně. Ale tahle sborovna byla dobrá, správně motivovaná a plná dobré atmosféry. Líbila se mi jejich operativnost: jak to udělat, když přijede lektor a máme školu plnou žáků? Prostě udělají z chodby kino a pustí jim zábavný populárně naučný film. Původně se učitelé měli na dozoru vyměňovat, začínal samotný pan ředitel. Ale vždy když přišel nějaký učitel střídat, hned si ztěžoval: „to je tak zajímavý workshop, škoda že mi bude kus chybět…“ a pan ředitel poslal učitele hned zpátky a nakonec tam zůstal celou dobu jak sám voják v poli.

Světové nádraží ve Zvolenu 🙂
Na Slovensku mne přivítala zima
Naučné kino ve škole
Je to hezké, když vidíte své dílo pomáhat i v zahraničí

 

 

 

 

 

 

Škola se snaží posunout dopředu, pan ředitel spolu s ostatními usiluje o progres, co mu jen síly snaží. Bohužel, naši slovenští kolegové prožívají úplnou noční můru: test pro deváťáky Monitor (obsahující otázky z jazyka, literatury a matematiky) nahradí přijímačky a ne nadarmo se mu říká „malá maturita“. Předpokládám, že něco podobného je vlhký sen školských byrokratů i u nás. A možná si i některých učitelů, kteří si myslí, že žáci jsou materiál do vzdělávacího mlýnku na maso, který mele jednou za celou školní docházku. Mimochodem, pan ředitel má zajímavou historii, působil jednu dobu i jako policejní vyšetřovatel, kriminalista. Nemohl jsem se zbavit zábavné myšlenky, že nyní jsou žáci, u kterých vyšetřuje ztrátu třídní knihy, poněkud v nevýhodě.

Slovenští žáci staví hrady
Realizují projekty
Ve třídě prezentují svou práci
Na Slovensku nemají pitomou pamlskovou vyhlášku a školní bufety tu mají zdravé svačinky

 

 

 

 

 

 

Druhou školou byla soukromá ZŠ Felix. Ti jsou trochu jinde, než v Pliešovcích a právě řeší celkem obtížný projekt. Snaží se nehradit známky soustavou čtyř stupňů (levelů) a mají v tom malinko hokej. Podle předmětů se snažili tyto čtyři stupně vytvořit a udělali na tom velký kus práce. Jenomže mnozí ještě nedokázali překročit svůj stín a tak se dopustili i několika chybiček:

 

 

 

Tato chyba byla častá: úrovně se vyjadřovaly pomocí intervence „jiné osoby“, tedy učitele. Jaký má smysl stanovovat stupně žáka prostřednictvím někoho jiného? Čirý formalismus.

 

 

 

Zde vidím chybu v tom, že je úroveň dána bohatostí slovní zásoby, což není věc edukace, ale kulturně sociální. Jistá typ výchovy vede k omezené slovní zásobě, druhý k rozšířené slovní zásobě. A dělat z toho levely je v podstatě diskriminační.

 

 

 

Další častou chybou bylo to, že přestože šlo o různé stupně, z hlediska myšlenkových procesů to byla jedna a ta samá úroveň – ta nejnižší, znalost. Přitom by tu měly být stále vyšší úrovně myšlenkových procesů.

 

 

Někdy nebylo jasné, v čem spočívá ten progres 🙂

 

 

 

 

 

Někdy to však bylo moc hezké, přímo didakticky poetické. V každém případě jsme se snažil ukázat kolegům to, že tyto stupně nemají nahrazovat známky ani být nějakými výkonovými stupni – správně by to měly být učitelovy vzdělávací cíle. Překvapilo mě, že slovenští učitelé ve svých čtyřech úrovních nevyužili Niemerka: 1. zapamatování, 2. porozumění, 3. využití vědomostí v typových situacích, 4. využití vědomostí v problémových situacích. Dokonce ani Bloomovku nevyužili, což se úplně nabízelo. Asi před deseti lety byla Bloomova taxonomie u nás v ČR velkým hitem, dokonce se jako „progresivní didaktika“ dodnes učí i na peďácích. Tedy, neumějí ji tam používat, ale dokaží tam z ní studenty zkoušet. V následné besedě s rodiči jsem především vysvětloval rodičům, že v dobré škole hlídat známky netřeba. Další den jsem byl u svých, v EduPointu ve Zvolenu. Seminář s progresivními učiteli, těmi, kteří chtějí – může být pro lektora něco lepšího?

Tohle tedy určitě ne!