DVTV: Ohlasy, pedagogické info a Radek Sarkozy

V pondělí 28. května jsem měl tu čest zasednout na horké křeslo DVTV a vést rozhovor s milou a přísnou Emmou Smetana. Produkce mi poslala tři témata, ale Emma hned vytasila s tím, co přečetla na mém blogu a jinde: státní maturita, příprava učitelů apod., takže vše bylo v podstatě spatra. Přiznám se, že jsem ze svého blekotání neměl dobrý pocit. Nebylo mi trapně kvůli sobě, ale nechtěl jsem moderním, reformním pedagogům pokazit renomé. Naštěstí to nakonec nebylo tak špatné, jak jsem si myslel a nyní, po dostatečném vychladnutí události, bych se rád podělil o reflexi celé věci – abyste věděli, co vás čeká.

OНLASY

Především jsem naprosto šokován čísly. Počty zhlédnutí, sdílení, hodnocení – to vše dosáhlo hodnot pro mě naprosto neuvěřitelných. Rozhovor byl v tomto ohledu úspěšný i mezi jinými rozhovory na samotné DVTV, některé mají sotva desetinové počty. Píšu o tom z toho důvodu, že je viditelné, že témata týkající se vzdělávání jsou aktuální a atraktivní. Moje názory jsou třeba ve skupině Učitelé+ leckým prezentovány jako extrémní – a hleďme, kolik lidí s nimi souhlasí! Úžasné jsou nejen desetitisíce zhlédnutí, stovky sdílení… ale i to hodnocení! Co mě totiž mimořádně příjemně ohromilo, je počet pozitivních hodnocení. Na primárním FB statusu (k dnešku): 1,6 tisíc lajků, 149 super, 19 haha, 9 paráda, 3 to mě mrzí a 1 to mě štve. Pak jsou tu i další zveřejnění, sdílení apod., kde je počet mnohem menší, ale poměr zhruba stejný. Je jedno, kolik z toho jsou učitelé, kolik jejich klienti-rodiče apod. – je to zkrátka veřejnost. Vyvozuji z toho, že síla myšlenek moderního vzdělávání je velkou částí veřejnosti dobře vnímána a akceptována.

Dalším dílem ohlasů jsou maily a zprávy na FB. Dostal jsem jich desítky, všechny byly pozitivní a souhlasné, kromě dvou, které byly polemické: ale velmi korektní a slušné. Svou podporu a souhlas mi vyjadřovali místní i žijící v zahraničí, žáci, studenti, učitelé a rodiče. Často velmi dlouhými texty vyprávěli o svých zkušenostech, někteří si žádali radu. Dokonce mi jedna podnikavá kolegyně i zavolala a ptala se na můj názor ohledně výběru povolání. Má být ředitelkou státní školy nebo učitelkou na škole soukromé? Babo, raď! Některé školy mě žádaly o seminář, jiní aktivisté mi nabízeli své služby, jako bych byl nějaký zaměstnavatel soft skillových lektorů. Nejsem. Ale tento halas (rozhodně zajímavý a milý) pozvolna utichá.

Závěr 1: Moderní vzdělávání má podporu, nemá cenu se bát prosazovat jeho myšlenky a zásady.

PEDAGOGICKÉ INFO

Emma Smetana mne po rozhovoru varovala: pozor na to, někteří hejtři si na tom smlsnou. Ale na FB DVTV si ani nesmlsávali, debata byla celkem věcná a slušná. Víte, kde se našli bez konkurence nejhorší nenávistníci? Na stránkách Pedagogické info! Čtěte tu „odbornou“ diskuzi (vybírám to nejvýživnější):

Ygrain: Bože, ten chlap je mimo mísu! … Učitelé nemohou kvůli státní maturitě svobodně učit – to nemůžou ani bez ní, protože náplň učiva pro předmět je dána. Dál na to nemám nervy koukat, mám lepší věci na práci.

Pepouš:  No nic, další z řady lidí, kteří hází špínu na všechny okolo, ale konkrétní řešení moc nenabízí. Vlastně ano, jeho kniha Moderní didaktika popisuje spousty metod. Některé z nich učitelé využívají velmi často a jsou naprosto běžnou součástí procesu. Některé další metody jsou ale natolik „soft“, že jejich použití třeba v přírodovědných předmětech je takové mrhání časem, až to hezké není…

Zdeněk Sotolář: Vždyť říkám: My bychom ty experty měli vyvážet.

Sakra, jak přišli na toho narcise?!

Krtek: A to si představte, že jsou učitelé, kteří jsou z něj nadšeni. Tedy o žádném matematikovi či fyzikovi nevím, vlastně naživo jsem nikoho takového neviděl, ale sociální sítě unesou mnohé. Pozorně jsem si rozhovor prohlédl a ta řeč těla je jednoznačná – sebestředný narcis.

Jirka: Děkuji za ušetřený čas. Proč narcis? Jenom kozel zahradníkem.

Ygrain: Já myslím, že narcis je velmi přesná diagnóza.

Charlie: Na druhou stranu poslechem rozhovoru a četbou knihy jsem si zlepšil nejeden soft skill – trpělivost, emoční toleranci a psychickou odolnost. 

Martin Mikulas:Pan kolega Čapek se snažil prodat sebe a své kurzy. Vadí mi paušalizace ve smyslu „všichni učitelé jsou špatní, všichni fakult ní učitelé jsou špatní“ atd. atp. Je to velice neprofesionální zobecnění. V neposlední řadě jsou podány lživé informace o Finsku. Lhát v přímém přenosu je opravdu trestuhodné.

Nu, o zábavu je postaráno, že? S trochou údivu si říkám: co to je tohle za svoloč? Je zajímavé, že desítky tisíc lidí, co vidělo rozhovor a psalo o něm na FB i jinde, nevyprodukovalo ani zdaleka tolik žluče a malosti, jako několik jednotlivců na relativně odborném pedagogickém webu. Tam cokoliv pozitivního naprosto absentovalo. Jak to, že na jiných učitelských fórech byly skoro výhradně nadšené souhlasy a tam – ani jeden. Dokonce i kolega Kaderka, machr na mediální výchovu, který není rozhodně člen mého fanklubu, chválil a kolegyně Mazancová? Té slza dojetí kanula. Ale tady?  Ani jedna malá pozitivní zmínka nebo slušná polemika. Nechci ty věci komentovat hlouběji, ale třeba k zmíněnému Finsku: samozřejmě, že se tam testuje! Jak by mohli jinak být celá desetiletí nejlepší v evropských srovnávacích testech? Samozřejmě, že v takovém rozhovoru mluvíte ve zkratce. Jeden z haterů a můj osobní troll MM ke svému tvrzení připojil i odkaz na text o Finsku a já z něj ocituji: „V základním vzdělávání neexistují žádné celostátní testy. Učitelé odpovídají za hodnocení ve svých vyučovacích předmětech na základě cílů stanovených v kurikulu.“ To jako vysvětlení mého vyjádření snad stačí. Nechuť Finů srovnávat a testovat žáky se projevuje i jinak, zde ale nyní píšu o věcech bohužel odlišných. A panu MM snad někdo vysvětlí, co je to „přímý přenos“.

Závěr 2: Je to tak, jak jsem si myslel. U některých lidí je zbytečné mluvit o diskuzi, dialogu a šermovat nějakými argumenty. Je hloupost mávat výzkumy a šetřeními. Je to bitva: my proti nim. A v tom boji jde o budoucnost našich dětí, o vzdělanost národa, o zaměření škol a práci učitelů, o filozofii edukace. Mým / naším cílem je dostat na naši stranu ty dobré pedagogy a poučené rodiče a ukázat jim, proč nenaslouchat školometům, školním byrokratům, Cermatem zkorumpovaným „pedagogům“, vyhořelým kantorům a zpátečníkům.  A haterům.

RADEK SARKOZY

Zvláštní kapitolou je Radek Sárközi, který se stává smutnou figurkou na poli veřejném i na sociálních sítích. Zapojil se do diskuze haterů na Pedagogickém infu snad nejšťavňatěji. , běžel lát i jinam. Řekli byste, že předseda (i když samozvaný) učitelské organizace bude smysluplně reflektovat pedagogická témata, která byla rozhovorem otevřena. Podívejme se na jeho první reakci:

Radek Sárközi: K Čapkovi: Jeho příklady, jak zlepšit výuku, jsou banální – takto se dnes běžně učí – zřejmě vychází z toho, jak učili kdysi dávno jeho. Ve Finsku se samozřejmě testuje, to už je hrubá neznalost nebo manipulace. Celé to na mě působí jako sebepropagace narcise. Celou dobu všechny a všechno kolem kritizuje a pak řekne, že má být učitel pozitivní. Trpaslík ale nevyroste tím, když o obrech řekne, že jsou prťaví…

 

Takto „objektivně“ vystupuje šéf spolku, který má heslo: Hledáme, co nás spojuje. Potřebujeme více svobody, důvěry a spolupráce. Ukažme, že se dokážeme domluvit. Ale ani nedokáže poslouchat ušima. To se ukáže dále, prozatím bych rád dodal: Radku, ptám se tě jako kolega kolegy ve sborovně (kde jsi celkem dlouho nebyl), opravdu se takto dnes běžně učí? Jak ty to víš? Pokud si opravdu myslíš, že učitelé běžně realizují expertní skupiny nebo SWOT analýzu ve svých hodinách, tak jsi ještě více mimo, než jsem si myslel. Jak ještě milý pan Sárközi projevuje „spolupráci“ a „hledá, co nás spojuje“? Takto:

Radek Sárközi: By mě zajímalo, kolik leporel o elektrárnách vytvořil pan Čapek s dětmi v první třídě, když to doporučuje… Ten člověk je úplně mimo.

Radek jako jediný z tisíců nepochopil, že to vyšší třída dělá leporelo pro prvňáčky. Touto vzájemnou pomocí mezi třídami se zlepšuje klima ve škole, je to dobrý způsob spolupráce. Když to bylo Radkovi vysvětleno, dál si mele svou:

Radek Sárközi: Šlo mi hlavně o to, jestli pan Čapek někdy s dětmi leporelo vyráběl, když to doporučuje ostatním…

Radku, Radku, já hovořím dvacet minut o školství a ty pořád jen leporelo, leporelo… Asi jsi jich v dětství málo dostával. Samozřejmě jsem je vyráběl, každou ze dvouset padesáti metod v Moderní didaktice jsem vyzkoušel. mnohokrát nebo několikrát.  Ale dobrý pan předseda nebyl líný a svou zkazku o leporelu šířil hned v několika FB skupinách.  V podstatě se on a „personal troll“ MM snažili zamíchat do všech sdílení mého rozhovoru, kam jen dosáhli, aby tam dali to své: MM Finsko, Radek leporelo….  To mi přijde u předsedy učitelské organizace kapku malicherné, až trapné. Až záhy jsem pochopil, že jde o osobní problém, který nemá jen se mnou. Podobně vystupuje proti všem mediálně se projevujícím pedagogům, které pomstychtivě napadá. Ať je to Feřtek, Kartous nebo Čapek, každý pozná jak Radek myslí to „hledání, co nás spojuje“. On sám, s pedagogickou praxí tak legračně útlou, s ní šermuje jako s nějakým krvavým rapírem. Na konci nechť zazní hlas jednoho ze členů Pedagogické komory, který není zaslepený a o tom pomlouvání si myslí toto: „Problém ještě umocňuje to, když si tohle neuvědomují lidé, kteří stojí v čele PK (oficiálně nebo neoficiálně) a kteří by měli ostatní kolegy inspirovat, povzbuzovat, směrovat a motivovat a přitahovat je tak k sobě a tedy i k PK. Namísto toho mnohdy sledujeme trucovitou malost.“

Víte, co je dobré? Že já jsem učil na ZvlŠ, ZŠ, SŠ i VŠ takže Radkovi nakonec zbývalo snad jen to…. leporelo 🙂 Ale i kdybych neučil, o co jde?

Závěr 3: Jestliže bude takto Radek Sárközi pokračovat, promění těch 1900 členů komory v rukojmí svého napoleonského syndromu. Radku, taky se do nějaké televize dostaneš, neboj. Ještě ale nějaké to leporelo raději prolistuj. Třeba v něm nalezneš trochu víc moudrosti i nadhledu a hodil by se i význam slov: spojuje, důvěra, spolupráce, domluvit se.